Takových subjektivních pravd se nám tak jistě sejde hned několik a už z toho plyne, že jedna objektivní pravda neexistuje. Pak nám ale nezbývá než přemýšlet, podle čeho jiného můžeme projektovat energetickou budoucnost České republiky.

Nesmíme zruinovat lidi ani firmy

V první řadě zde máme předpoklad, že úkolem energetiky je dodávat občanům, institucím a podnikatelským subjektům různé druhy energie k naplnění jejich potřeb. Samozřejmě v patřičné kvalitě (s příslušnými technickými parametry) a dostatečně spolehlivě (bez poruch v zásobování, a to i v případě mimořádných okolností různého druhu).

Stejně nepochybný je druhý předpoklad, že bychom měli energetickou politikou v maximální míře limitovat dopady zásobování energiemi na hrubý domácí produkt, zejména pokud jde o dopady do obchodní bilance. Jinými slovy, domácí zdroje mají plus oproti zdrojům dováženým.

Do třetice existuje oprávněný předpoklad veřejnosti, že dodávané energie nezruinují rodinné ani firemní rozpočty. Neboli musíme usilovat o minimalizaci negativních vlivů na konkurenceschopnost, protože energetika bořící konkurenceschopnost by nám vlastně k ničemu nebyla.

Koneckonců je logickým požadavkem také splnění existujících mezinárodních závazků například (a především) v oblasti emisí.

Jak se na takový přístup budou dívat jednotlivé zájmové skupiny? Už u předpokladu kvality a spolehlivosti se oprávněná očekávání veřejnosti míjejí s chimérickými představami o masovém nasazení zdrojů, jejichž produkci nelze plánovat (vítr) nebo řídit (slunce). Úvaze o preferenci domácích zdrojů budou tleskat teplárníci a uhlíři, plynaři se proti ní naopak budou vymezovat. A tak dále.

Nakonec rozhodne vláda

Abychom mohli vést jakoukoli podobnou diskusi, musela vzniknout první verze materiálu s několika možnými scénáři. Pracovali jsme na ní uvnitř MPO dlouho, načež jsme o ní minulý týden poprvé diskutovali v Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii. S potěšením mohu konstatovat, že šlo o diskusi s odbornými argumenty, nikoli ideologickou.

Takovou diskusi vítám a rád ji povedu. Ale nakonec stejně přijde okamžik, kdy bude muset vláda za některou z možných variant převzít politickou odpovědnost. Vláda. Nikoli lidé motivovaní – jakže jsem to napsal na začátku? – ideologicky, očekáváním zisku nebo kdovíjak jinak.