Toho, co bych rád řekl k tomuto návrhu zákona, mám hodně, ale pokusím se v tuto chvíli být stručný. Případně bych raději reagoval na vaše dotazy, připomínky nebo náměty na moje vystoupení. Samozřejmě je před námi ještě finální třetí čtení.
Já za sebe osobně chci říci, že podporuji slova pana ministra a rozumím jeho apelu, resp. žádosti a prosbě, že původně zamýšlený materiál nebo původní záměr tohoto zákona skutečně byla "pouhopouhá" transpoziční novela, tedy implementace evropského práva do autorského zákona. Ovšem to, co se s tím zákonem, s touto normou dělo a děje tady ve Sněmovně, bohužel ani mě nemohlo a nemůže nechat klidným.
Když jsem se teď jen zběžně díval do té řady pozměňovacích návrhů a také do veřejných zdrojů, do médií, když jsem se dozvěděl, že ochranné svazy - možná než budu pokračovat bych i tady měl říci svoji pozici. Jako bývalý manažer veřejnoprávního média, které dnes a denně pracovalo se stovkami, možná s tisíci skladeb, písní, "songů", tak vždycky jsem ctil a budu ctít to, že autorské duševní právo je něčí majetek, někdo na něj má nárok, někdo ho vytvořil, vyrobil, a za jeho použití by mu pochopitelně mělo být zaplaceno. Ale ten stav by měl být skutečně rovnovážný a vyrovnaný.
A jestliže jsem ve své předchozí manažerské praxi viděl někdy - opravdu musím říci - praktiky ochranných svazů, které zasílaly k nám do médií faktury na různě velké, různě vysoké částky, různým způsobem vypočítané, jestliže vím a znám z praxe příběhy, kdy za provozovateli restaurací, obchodů, hotelů, dochází jeden den zástupce jednoho svazu, druhý den dalšího atd., nechci říci, že jich jsou desítky, ale minimálně do jedné desítky počet těch svazů skutečně existuje, tak v tom vidím první velký problém a velké riziko.
Když se i z veřejných zdrojů dozvím, že v návrzích, které k té novele tady ve Sněmovně byly podány, se skrývají taková rizika jako žádost resp. tlak na paušální platby z kopírek - jistě si vzpomenete, že ochranné svazy už si vymohly kdysi paušální platby z cédéček, z paměťových karet - tak my teď uvalíme další "daň" na veřejnost, na občany, na obce, na veřejnou správu a také na školy z kopírek, z podobných zařízení. Slyšel jsem, že ochranné svazy by rády uvažovaly možná i o paušální platbě za mobily.
Jen u vysokých škol, dámy a pánové, se požaduje a navrhuje 400 Kč za jednu kopírku.
Další z návrhů - a to vybírám, prosím, namátkově - pro knihovny zvýšení poplatku za zápůjčku knihy, za veřejnou knihovnu. Zkuste si představit třeba malé knihovny na malých obcích. Návrh na zvýšení poplatku z 0,50 Kč na 2,- Kč. Jestli v dnešní době knihovny odvádějí ochranným svazům zhruba 50 mil. Kč, tak pouhým odhadem /a je to odhad, který tady ve Sněmovně ještě nikdo nespočítal/ by se jenom tato platba mohla zvýšit až na 200 miliónů Kč ročně.
Nezlobte se na mě, ale já použiji termín - to je výpalné, se kterým já osobně prostě nemohu a nebudu souhlasit.
Přiznám se vám, že sám jsem trochu na poslední chvíli v posledních dnech jednal s odbornou veřejností a připravil jsem do tohoto materiálu také několik pozměňovacích návrhů, ke kterým se za malou chvíli přihlásím. Společně s kolegy, jak zástupci koaličních stran, tak i z opozice, jsem připraven jedno po druhém projít a pokusíme se samozřejmě najít nějakou vyváženou shodu.
Myslím si ale, že to, co jsem zmiňoval, paušální platby za kopírky, zvýšení cen pro knihovny, to by skutečně Poslanecká sněmovna neměla na veřejnost a na veřejný sektor uvalit.
Řeším tam namátkově další problémy. Navrhuji, aby takové služby, jako jsou diplomové práce, lidová díla, mohly být osvobozeny, protože například diplomové práce, vědecké práce studentů, mají být přece veřejným majetkem nás všech, celé společnosti, a v rámci vývoje, výzkumu a šíření vzdělání bychom k nim měli mít všichni a především mladí studenti přístup zdarma a neměli by za ně platit, ať už za kopii samotnou, nebo paušálně právě ve formě platby za nějakou kopírku.
A poslední, co chci za sebe tady deklarovat - zatím nejsem srozuměn ani s návrhy na metodu výpočtu toho navýšení. To je asi jeden z nejproblematičtějších bodů. Vím, že tady ve Sněmovně je diskutováno, i aktuálně předsedající kolega Petr Gazdík ve svém pozměňovacím návrhu dává jednu z metod, kdy se diskutuje, jakým způsobem dojít k dohodě a k meziročnímu navýšení. Já za sebe říkám, že nejjednodušší, nejjasnější a hlavně férová pro obě strany mi přijde metoda, kdy je řečeno, že navýšení je prostě klasicky o standardní inflaci. Inflace, navýšení cen, resp. snížení hodnoty měny, peněz, našeho příjmu, je přece stejné na obou stranách. Myslím si, že to je férový přístup, ke kterému by měla přihlédnout i Poslanecká sněmovna.
Tolik na úvod stručné představení řady mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se přihlásím v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
