Není to tak dávno, co jsem se z pozice člena dozorčí rady společnosti EBA, která provozuje toto letiště, aktivně podílel na jeho řízení a rozvoji.
Stál jsem tehdy u jednoho z klíčových rozhodnutí posledních let, jako byla výstavba nového a moderního terminálu Jana Kašpara. Když jsme před čtyřmi roky, v roce 2015, zvažovali, zda postavit nový terminál za několik stovek milionů korun, věděli jsme tehdy, že osud letiště je velmi výrazně, a nebál bych se dokonce říct až existenčně svázán s jeho výstavbou.
Vždy je ale jednodušší najít deset důvodů proč to neudělat než jeden, proč by to vše mělo fungovat. O to víc si zpětně vážím našeho rozhodnutí investici podpořit. Vzhledem k nevyhovujícím podmínkám pro cestující nebylo možné přilákat nové společnosti, které by byly ochotny létat z Pardubic. Upřímně přiznávám, že se jim nedivím. Jako rodilý Pardubák, který zde absolvoval povinný vojenský výcvik, si velmi dobře pamatuji místní jídelnu. Ano, tu stejnou místnost, která ještě nedávno sloužila k odbavení cestujících.
Lidé z mého okolí mi často říkají, že jsem pardubický dopravní vizionář. Prý kvůli mé podpoře dopravního uzlu Pardubice nebo nedávno představené myšlence vodíkové mobility. Přiznám se, že podobné „nálepkování“ beru s nadhledem. Tvrdím ale jedno, a možná i proto jsem si tento přídavek vysloužil, dělejme věci chytře a tak, abychom z nich těžili nejen za 5, 10 nebo 20 let, ale tak, aby se staly neodmyslitelnou součástí budoucího dědictví našich potomků. Myslím, že naše letiště je jedním z příkladů, kdy lze věci udělat dobře a nadčasově.
Není sporu o tom, že nás potkávají komplikace. Tak už to v životě prostě chodí. Mnohem důležitější ale je, že je společně (a zde patří velké díky managementu letiště v čele s paní ředitelkou Šmejkalovou) dokážeme řešit.
Není to tak dávno, co irská nízkonákladová společnost Ryanair zrušila linku do Londýna. Přesto management tento výpadek zvládl brzy nahradit jinou společností – SkyUp. Díky tomu máme novou linku mezi Pardubicemi a ukrajinským Kyjevem. Tím jsme de facto získali spojení do celého světa a naši partneři spojení do srdce České republiky.
Jsem si vědom toho, že letiště nečeká lehký rok. Po loňském nebývalém nárůstu počtu cestujících se musí letos vyrovnat s úbytkem letů, za kterým stojí především uzemnění strojů Boeing 737 MAX. Souhlasím s primátorem Pardubic Martinem Charvátem, že vzhledem ke zrušení některých letů či nedávnému výpadku ruských dopravců, je potřeba letiště podpořit a umožnit mu další rozvoj.
Mrzí mě však, že vlastníci společnosti EBA, tedy Pardubický kraj a statutární město Pardubice, netáhnou společně za jeden provaz. Koneckonců vzpomeňme si na přístup krajských politiků právě k výstavbě nového terminálu.
Úspěch je mozaika dílčích kousků práce, takovým dílčím kouskem je například zavedení pravidelné autobusové linky nebo letištního expresu, které se pozitivně projevují na zájmu o naše letiště. Myslím, že si město Pardubice za tento krok zaslouží pochvalu. Komplexní multimodalita je totiž klíčem k tomu, aby z Pardubic létalo stále více obyvatel, a to i z okolí, ať už mluvíme o Hradci Králové, Liberci, Praze nebo dokonce o obyvatelích z polského příhraničí.
Jsem přesvědčený, že velký vliv na další rozvoj a využívání našeho letiště budou mít vysokorychlostní vlaky, díky kterým budeme v Praze za pár desítek minut. A možná je na čase začít přemýšlet i nad některými malými kroky, které mohou mít ale zásadní dopad na naše letiště.
V zahraničí je naprosto běžné, že malá regionální letiště často ve svém názvu nesou jméno velkého města, kam většina cestujících ve skutečnosti směřuje. Stačí se podívat například na Barcelonu, Oslo, Milán nebo Londýn. Neměli bychom se vydat podobným směrem?
Osobně se už brzy setkám s ředitelem pražského letiště, panem Řehořem a budeme spolu jednat o možnostech spolupráce mezi pražským a pardubickým letištěm. Věřím, že nalezneme společnou řeč. Jsem přesvědčený, že z partnerství mohou těžit obě strany.
Martin Kolovratník
