Komise si ve svém programu vytyčila řadu priorit, které jsme jako sociální demokracie přivítali, protože zohledňovaly priority ČSSD. Zejména pozitivně vnímám fakt, že Komise chce klást důraz na růst zaměstnanosti, vznik pracovních míst a ekonomický růst. To koneckonců naznačuje i samotný název programu Komise, tedy Nový začátek pro Evropu: Moje agenda pro zaměstnanost, růst, spravedlnost a demokratickou změnu. Právě proto, že jsme v programu Komise a sociální demokracie našli značný průnik, Jeana-Clauda Junckera jsme podpořili ve volbě do čela této Komise. Jedním z budoucích kroků k realizaci alespoň části této agendy, by mělo být naplnění ambicí spojených s Evropským fondem pro strategické investice. Za problém považuji fakt, že se Evropská komise zatím více nezaměřuje na to, aby členské státy do fondu přispívaly. To by měl být jeden z jejích cílů, protože tento fond, jenž by v následujících třech letech měl odblokovat 315 miliard eur, má nastartovat velmi důležité projekty, které následně povedou k růstu zaměstnanosti a unijní ekonomiky, tedy i k plnění programu Komise.
Jak jsem již naznačil, s programem Komise jako takovým jsem spokojen, ovšem již ne tolik s jeho naplňováním. Postrádám zásadní úspěch, kterým by nadchla. Naopak je poznamenána kauzou, která zasáhla prvních 100 dní jejího úřadování, takzvanými Lucemburskými úniky, též označovanými jako LuxLeaks. V listopadu 2014 vyšlo totiž najevo, že více než 300 nadnárodních firem uzavřelo s Lucemburskem tajné dohody, díky kterým si zajistily nižší daně. Jakožto člen evropských sociálních demokratů jednoznačně požaduji co nejdříve přijmout opatření, která by podobným daňovým únikům v budoucnu zamezila. Tato kauza jednoznačně podkopává Junckerovu autoritu a měla by se v co nejkratším čase vyřešit, aby se Komise mohla co nejdříve zaměřit na svůj program, který si vytyčila pro rok 2015. Těmi je například rychlá příprava klíčové legislativy vedoucí k nastartování hospodářského růstu a zaměstnanosti, dále zkvalitnění regulačního prostředí či konkrétních politik, například v oblasti digitálního růstu a vytvoření jednotného digitálního trhu, vytvoření energetické unie či podpory průmyslové politiky. Domnívám se, že Komise tak trochu ztrácí momentum.
Určitě také vítám ambice Komise v oblasti energetiky, jako je důraz na energetické úspory, které tvoří jeden z pilířů celé energetické politiky Evropské unie, ale také vytvoření Energetické unie. Tento koncept, jehož konkrétní návrh by Evropská komise měla představit koncem února, ovšem obsahuje i některé kontroverzní části. Rád bych zmínil hlavně část o společném nákupu ruského plynu, který by měl být cestou, jak na něm snížit závislost. To již loni navrhoval současný předseda Evropské rady Donald Tusk. Podle místopředsedy Evropské komise Maroše Šefčoviče, který vede program Energetické unie, se mnoho západoevropských zemí s programem neztotožňuje, jelikož by mohl být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže a volného trhu, a tudíž se uvažuje i o variantě, kdy by státy přistupovaly ke společnému nákupu dobrovolně. Jakožto člena výboru pro energetiku mne vývoj této kauzy v budoucnu velmi zajímá.
