Původní návrh sice obsahoval ještě ambicióznější změny, ale i tak považuji zákon jako celek za přínos. Hledat shodu a kompromis napříč politickým spektrem i jednotlivými státy je vždy náročný úkol a jinak tomu nebylo ani u volebního zákona, který by měl nahradit téměř 40 let starou původní normu. Jeho cílem je přiblížit se evropské politické realitě a reagovat tak na vývoj Evropské unie, kterým za uplynulá desetiletí prošla. To by mělo v prvé řadě vést ke zvýšení volební účasti, která má bohužel celoevropsky klesající charakter.
Vnímám jako důležitou snahu samotné volby více zatraktivnit, aby si lidé uvědomili, jak Evropská unie silně ovlivňuje dění v jednotlivých členských zemích, a že ve volbách nejde pouze o hodnoty jednotlivých národních stran, ale o priority v celoevropském kontextu. To je pro činnost Evropského parlamentu velmi důležité, ale samozřejmě to nijak nesnižuje význam hájení národních zájmů. I proto byl přijat požadavek na větší zviditelnění vztahu mezi národními stranami a evropskými politickými frakcemi, ke kterým se strany hlásí v rámci volební kampaně i na hlasovacích lístcích.
O tom, že finální podoba zákona se nehledala lehce, svědčí i fakt, že hlasování předcházela několikaměsíční debata. Bohužel i přesto se europoslanci na několika pozměňovacích návrzích neshodli a nebyl například přijat požadavek na rovnost žen a mužů v průběhu celého volebního procesu, což považuji za chybu. Genderově vyvážené kandidátní listiny by byly bezpochyby přínosným krokem. Hovořilo se například o použití metody zip, která je založena na stejném poměru mužů a žen a jejich střídavém pořadí na kandidátce.
Pozměňovací návrh, který naopak schválen byl, se týká nominace evropských stran na pozici předsedy Komise, tzv. „Spitzenkandidaten“. Ti by měli být nominováni nejméně 12 týdnů před volbami a upravena také byla hranice pro zvolení, která by měla zajistit zvýšení rovnosti šancí k získání mandátu. Ta by se měla pohybovat mezi 3 – 5 procenty. Nově se také například sjednocuje čas uzavření volebních místností napříč členskými státy.
Vítané zjednodušení a zatraktivnění vidím také v zavedení možnosti elektronické volby jako alternativy ke klasické papírové metodě. Právě možnost hlasovat elektronicky by mohla zvýšit volební účast. Nejenže se volby zatraktivní pro mladou „internetovou“ generaci, ale zároveň zjednoduší hlasování pro miliony Evropanů, kteří žijí mimo Evropskou unii a často se tak voleb neúčastní. Musí být však zajištěna naprostá bezpečnost dat a spolehlivost systému, bez toho to není možné.
Jsem také rád, že byl přijat požadavek naší frakce S&D na zavedení sdílení informací z národních systémů mezi jednotlivými státy, které by mělo předcházet dvojitému hlasování u občanů, kteří mají občanství více členských států či trvale žijí v zemi, ve které občanství nemají.
Věřím, že schválené změny se pozitivně odrazí ve volební účasti a stírání současných největších rozdílů volebních pravidel jednotlivých členských zemí k tomu přispěje. Samozřejmě jsem si plně vědom, že samotný volební zákon nezmění vnímání Evropské unie v očích veřejnosti. Je proto potřeba stále připomínat, jaké přínosy nám samotné členství přináší a proč je důležité, aby nám nebylo lhostejné, kdo v parlamentu hájí naše zájmy.
Psáno pro blog idnes.cz
