Rovněž mne těší, že se českým eurolidovcům spolu s kolegy z Polska a pobaltských států podařilo začlenit do textu zmínku připomínající překrucování dějinných událostí 20. století ruskými médii.
Přijatá rezoluce zdůrazňuje, že v důsledku ruských akcí na Krymu a na východní Ukrajině již není možné jednat s Ruskem jako se „strategickým partnerem“ a ani nemůže být za takového partnera považován.
Každé strategické partnerství totiž musí být vybudováno na vzájemné důvěře a dodržování mezinárodního práva, na základě demokracie, suverenity států a svobody každého státu zvolit si vlastní ústavní pořádek a rozhodovat o směřování své zahraniční politiky. Současný Putinův režim tyto hodnoty flagrantním způsobem narušuje a vrací Rusko o několik desetiletí zpět.
Konstruktivní a předvídatelné vztahy mezi EU a Ruskem jsou jistě žádoucí a měly by být oboustranným zájmem. Plnou spolupráci lze však obnovit až v případě, že Rusko bude ctít územní celistvost a suverenitu Ukrajiny včetně Krymu, bude naplňovat všechna ustanovení Minských dohod a ukončí destabilizující vojenské a bezpečnostní aktivity na hranicích členských států EU.
To, že pro konečné usnesení nehlasovali komunisté, jako prodloužená ruka Kremlu v České republice, mě nepřekvapuje. Proti hlasoval i poslanec Mach v duchu hesla "Co poškodí EU je pro euroskeptika dobré". Hlasu sociálního demokrata Kellera proti usnesení se ale divím a jeho počínání musí mít pro ČSSD jistě hořkou příchuť. Podobně smýšlejících "sociálních demokratů" bychom totiž napočítali jen několik.
Michaela Šojdrová, europoslankyně
