Dámy a pánové,
hlavním motivem mého vystoupení je cosi jako laudatio pro mého dlouholetého přítele Jana Struže a poděkování za to, že organizuje akce na podporu toho, co se často nazývá ostrovy pozitivní deviace, protože slovo úspěch téměř vymizelo z našeho slovníku a bylo nahrazeno slovem katastrofa. Mimochodem kdyby to byla alespoň Schumpeterova kreativní destrukce, dalo by se o tom mluvit, ale v daném případě je vždy zobrazován spíše bankrot nebo podvodník, a právě proto je dobré vyzdvihovat úspěšné podnikatele, ať už formou této soutěže Czech top 100 nebo Exportér roku, Podnikatel roku apod. Na podnikateli roku jsem navrhoval, aby byla vyhlašována i anticena analogická Malinám proti Oskarům, tzn. nejméně úspěšný podnikatel a v souvislosti s New world resources bych měl dokonce adepta na tuto cenu. Nicméně i já sám očekávám, že získám již podruhé, poprvé jako premiér, cenu Ropák roku za podporu kanálu Dunaj-Odra-Labe. Kdyby zelení fanatici žili o několik set let dříve, udělili by tutéž cenu Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan za realizovaný projekt jihočeských rybníků, jejichž retenční kapacita je větší než retenční kapacita Vltavské kaskády.
Honza Struž v programu navrhoval celou řadu témat. Podívat se na průběh ekonomického vývoje posledních 25 let by vyžadovalo daleko delší čas než deset minut, v nichž Vás chci obšťastnit svým projevem. Dovolím si proto upozornit pouze a jedině na jev, který je často v našich diskuzích opomíjen, a to je případ, kdy přes xenofobní úvahy o tom, že nás vykoupí zahraniční kapitál a že tady pomalu nebude žádný domácí podnikatel se díky Bohu projevil pravý opak. Malí podnikatelé se stali středními, někteří střední podnikatelé se stali velkými a expanze domácího kapitálu se projevuje celou řadou forem, ať už tím, že Kellner kupuje Telefonicu, Mitas buduje své podniky v USA a mohl bych najít desítky případů skutečně efektivního českého kapitálu, který expanduje i do zahraničí. Někdy to končí katastrofou. Ztracených pět miliard ČEZu v Albánii je příklad takové katastrofy, ale ve velké většině případů jsou tyto akvizice úspěšné.
Nedávno mě navštívil Andreas Treichl, který mě informoval, že Die Erste v příštích letech uvažuje o přesunu své centrály z Vídně do Prahy, což je zajímavá informace. Byl by to první případ, kdy se mateřská banka stěhuje ke své dceřiné bance. Dovolte mi v rámci symetrie na závěr říci několik negativních příkladů, o nichž se obávám, že bychom zde rovněž měli diskutovat.
Nedávno jsem v Hovorech z Lán vyjádřil názor, že Czech Invest, což byla agentura, která pod vedením Martina Jahna podávala obdivuhodné výkony, je dnes naprosto impotentní, že jsem se s její činností nesetkal při žádné ze svých zahraničních cest, ač tam vozím početné podnikatelské delegace. Vedení Czech Investu mi odpovědělo, že moje cesty směřují do Afghánistánu, kde žádná šance pro zahraničního investora není. Budiž. V Afghánistánu jsem byl ze zcela jiných důvodů. Ale nedávno jsem navštívil například Izrael, což je dnes technologická velmoc. Měli jsme s sebou osmdesát podnikatelů, proti nám bylo sto dvacet izraelských podnikatelů. Tam se skutečně uzavíraly zajímavé dohody. Izrael by v současné krizi českého lázeňství mohl investovat do této docela významné oblasti a do mnoha oblastí dalších. Opět jsem tam Czech Invest neviděl a to nebyl Afghánistán. Stejně impotentní je podle mého názoru organizace Czech Trade. Není to důvod ke zrušení těchto institucí, je to důvod k personálním a manažerským výměnám a k tomu, aby tyto instituce skutečně pomáhaly jak českému exportu, tak i zahraničním investicím. Včera jsem přijal místopředsedu jihokorejského parlamentu, který projevil velký zájem o možnost jihokorejských investic v České republice včetně nukleární energetiky. A Czech Invest opět nic.
Poslední a opět kritická poznámka, jak je mým zvykem, se týká společnosti Egap a společnosti Česká exportní banka. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že v obou těchto institucích pracují extrémně nekvalifikovaní lidé, kteří poskytnou úvěry téměř na vše a pojistí téměř vše. Když si uděláte podrobný rozbor akcí, které tímto způsobem byly kryty, tak zjistíte výrazné doslova miliardové ztráty, které nemůžete svádět pouze na podnikatelské riziko.
Závěrem svého projevu vzdávám čest baťovským, nikoli koženým podnikatelům. Vzdávám čest těm, kdo zisk ze své produkce reinvestují a nekupují si tryskáče a jachty a nezabývají se tím, čemu Thorstein Veblen říkal prestižní spotřeba. Když nedokáži přesvědčit svojí vlastní osobností, snažím se přesvědčovat věcmi, které jsem si nakoupil a které jsou kolem mě. Když jsme mluvili o té anticeně, tak příklad šumavského bunkru by mohl být rovněž ilustrací prestižní spotřeby, ale nejenom ten.
Dovolte mi tedy, abych vzdal úctu těm, kdo umí pracovat, kdo umí podnikat, kdo se řídí protestantskou etikou Maxe Webera, abych vyjádřil naději, že u nás se časem prosadí skandinávský model vysokých daní a vysokých investic do veřejného sektoru. I když vím, jak tady vidím Tomáše Ježka, že jsou určitě lidé, kteří dostanou hysterický záchvat kdykoli toto moje oblíbené tvrzení slyší, pevně věřím, že se podaří i vstup České republiky do eurozóny. Na druhé straně se domnívám, že je zapotřebí, abychom měli odvahu i k velkým, zejména investičním projektům, které jedině mohou snížit dosud vysokou nezaměstnanost.
Přátelé, Američané dokázali sjednotit národ projektem vyslání člověka na Měsíc. Ten projekt byl z čistě ekonomického hlediska naprosto absurdní, ale vedle ekonomického rozměru mají tyto projekty i svoji nezastupitelnou motivační hodnotu. Dávají životu smysl, protože za námi něco konkrétního zůstane. Zůstane za námi podnikatelské dílo jako za tím Jakubem Krčínem.
Ještě jednou děkuji za dlouholetou práci při podpoře ostrovů podnikatelské pozitivní deviace a děkuji za pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Česká národní banka, 9. dubna 2014
