Vážený pane prezidente, milý Andreji,
jsem v Tatrách po dvaceti letech. Naposledy jsem tady byl v chatě Kamzík, která patří slovenským premiérům, při setkání s Miki Dzurindou, a vzpomínám si na to mimo jiné proto, že tehdy slovenští hostitelé nás pozvali na procházku, kde jsme se brodili půl metrem sněhu. Byl to tak zajímavý zážitek, že na něj, jak vidíte, nelze zapomenout.
Mimochodem, když už mluvíme o tomto období, tak jsme, oba premiéři, řešili poslední konflikt mezi Českou a Slovenskou republikou, a jestli si na to vzpomínáte, to bylo dělení zlata. A dospěli jsme k vzájemně přijatelné dohodě, kterou samozřejmě kritizovaly obě strany, ale jak říká Lord Mountbatten, dobrý kompromis je takový, při kterém jsou obě jednající strany bledé vzteky. Takže to se i stalo. A od té doby tento poslední problém, o kterém už nikdo neví, byl uspokojivě vyřešen. Od té doby naopak žádné problémy nejsou.
Naopak, říkám si win-win strategy, pokud jde například o trh pracovních sil, protože asi sto tisíc Slováků pracuje v Čechách, kde máme problém s příliš nízkou nezaměstnaností, a tedy nedostatkem pracovních sil. Slovensko udělalo ohromný kus práce od čtrnáctiprocentní nezaměstnanosti k dnešní asi šestiprocentní a myslím si, že i to, že část Slováků pracuje v Čechách, k tomu přispělo. Dohodli jsme se s panem prezidentem, že kromě toho pozvání do Prahy i do Martina uděláme jízdu prezidentským vlakem z Brna do Bratislavy, abychom si zavzpomínali na staré časy.
A když mám přemýšlet o tom, co nás rozděluje, tak nás rozděluje těch devět milionů, Andreji. Ano, na Český dům. My jsme dali devět milionů a já jsem otevíral Slovenský dům v Praze, tak teď ještě rozbij prasátko, otevři kasičku a já vás chci informovat, že jsem se rozhodl řešit poslední česko-slovenský problém, to jest neexistenci Českého domu v Bratislavě, a věnovat tomu, bude-li nutno, celých pět let svého druhého funkčního období. Má to být třípodlažní budova v centru Bratislavy. Předběžně mám příslib jednoho podnikatele, který je ochoten se toho ujmout, a doufejme, že tam bude jak hospůdka, tak kanceláře našich spolků, tak českých institucí tady, a dokonce ten podnikatel uvažuje, že by nahoře byla i nějaká galerie. Uvidíme. Těším se, až to budu otevírat. A doufám, že to budeme otevírat spolu.
I když se Livii Klausové nepodařilo vyřešit problém Českého domu, přesto, protože z vlastní iniciativy odchází, neboť má sedm vnoučat, o které se chce starat, tak bych jí rád ze srdce poděkoval za práci, kterou tady v Bratislavě, ale i v Košicích a jinde, vykonala.
Slovensko je krásná země, Bratislava a Košice jsou nádherná města, jazyková bariéra prakticky neexistuje, i když ťava v čučoriedkach je nepřeložitelná, a že je to velbloud v borůvkách, to ví jenom opravdový znalec, například já. Ale jak vidíte, zvládli jsme všechno, tedy i tuto tématiku. Jsem tady rád a cítím se tady jako doma. Očekávám, že konfliktní témata, jako bylo například popradské pivo, skončila zbořením popradského pivovaru, který byl asi dvě stě let starý, takže už není důvod se této tématice věnovat.
Děkuji vám za vaši přiměřenou pozornost.
