Vážený pane Hrzale, vážený pane Cimický, dámy a pánové,

ještě před několika dny jsem předpokládal, že moje vystoupení bude krotké a přátelské. Přátelské bude v každém případě, ale krotké nebude. Předpokládal jsem, že panu Cimickému k jeho sedmdesátinám předám malý dárek, bude to pero, pane Cimický, že se pana Lise zeptám, jestli je příbuzný s mým dobrým přítelem z porevolučních dob Láďou Lisem, že vám řeknu, že moje maminka je učitelka, tedy byla učitelka, a že vřele podporuji zvýšení učitelských platů. A tím bych skončil.

Ale situace, jak vidíte, se změnila. Existuje video, které vám doporučuji zhlédnout. To video je natočeno na piazzettě u Národního divadla a je na něm dvanáctiletá holčička, která protestuje proti ohýbání ústavy a vyjadřuje se k Babišovi, Zemanovi a k Okamurovi. Za ní stojí usmívající se muž, nechci spekulovat, ale možná, že to bude její učitel. Ať to je její učitel, nebo ne, pokládám ho jednak za lumpa a jednak za zbabělce. Za lumpa proto, že zneužívá dvanáctileté dítě, a za zbabělce proto, že si tam k tomu mikrofonu nestoupne sám a neřekne jako dospělý člověk svůj vlastní názor.

A tím se dostávám k tématu našeho setkání. Jste dospělí lidé a máte svaté právo protestovat proti tomu, co se případně v naší společnosti děje a s čím nejste spokojeni. A totéž právo samozřejmě mají i studenti, ale existuje určitá hranice, kde je možné mluvit o zneužití dětí, a tato hranice, jak jsem vám dokázal tímto příkladem, byla právě překročena. A ti, ať už je to kdokoli, si zaslouží naše opovržení.

Přeji tedy skutečným učitelům, aby své děti nebo své studenty vedli k tomu, aby uvažovali vlastním rozumem, protože to je to nejcennější, co v životě máme.

Děkuji vám za pozornost.