Vážený pane hejtmane, milý Martine, vážení členové krajského zastupitelstva, vážené paní starostky a vážení páni starostové.
Jsem rád, že jsem opět v Libereckém kraji, a chtěl bych hejtmanovi Půtovi poděkovat za splnění slibu, který mi dal před rokem, a sice za výstavbu hospice svaté Zdislavy, protože, jak víte, kudy jezdím či chodím, tak propaguji hospice, protože si říkám, že člověk by měl umírat důstojně. A některé způsoby nemocničního umírání příliš důstojné nejsou. No a hospic byl postaven během jediného roku. Já jsem měl tu čest ho otevírat v lednu tohoto roku, takže se vidíme s panem hejtmanem vlastně po jednom a půl měsíci. Byl otevřen a už přijal první klienty.
Myslím si, že to byla jedna z největších investičních akcí Libereckého kraje, a chtěl bych za to ještě jednou poděkovat. A protože se říká, podej čertu prst a on bude chtít celou ruku, tak jsem sdělil panu hejtmanovi, že s sebou vozím seznam chátrajících kulturních památek, který zpracoval Národní památkový ústav, a každému hejtmanovi říkám, jak je možné, že se nestaráte o tu či onu památku. V Libereckém kraji uvedu jenom jeden příklad, a to jsou Zákupy. Myslím si, že většina z vás ví, o čem mluvím.
Setkáváme se v tomto složení naposled, protože na podzim budou krajské volby, jejichž termín zřejmě vypíšu na říjen, stejně tak jako při uplynulých krajských volbách, a chtěl bych proto poděkovat celému vedení Libereckého kraje a osobně panu hejtmanovi za vykonanou práci, protože nejenom ten hospic, ale i řada dalších investic za nimi zůstane. A člověk má vždycky dobrý pocit, když se ohlédne a něco za ním konkrétního je.
Nechci tady vést žádnou volební nebo předvolební propagandu, to ani prezidentovi republiky nepřísluší. Nicméně rád bych bez jakékoli souvislosti s Martinem Půtou vzpomněl na to, že mě v pondělí na její žádost navštívila nynější eurokomisařka Věra Jourová a já jsem si při této příležitosti vzpomněl na kauzu Budišov. A to byla kauza, kde Věra Jourová byla ve vyšetřovací vazbě, pak tedy vysoudila nějakou náhradu a nakonec se stala eurokomisařkou, protože se ukázalo, že člověk, který ji obvinil, jistý advokát jménem Řičář, byl ve skutečnosti strůjcem onoho budišovského podvodu. Možná, že někteří z vás si na kauzu ještě vzpomenou.
A od té doby chovám jistou nedůvěru účelovým obviněním, která mohou mít politický nebo ekonomický podtext, a zatímco dříve jsem zastával zásadu, že při každém obvinění je člověka potřeba zavřít, tak kauza Budišov mě přesvědčila o změně názoru a k návratu k tradiční starořímské zásadě, to jest presumpci neviny, nikoli presumpci viny. Ale jak jsem už poznamenal, nemá to opravdu, ale opravdu žádnou souvislost s panem hejtmanem Martinem Půtou, byla to prostě taková vzpomínka vyvolaná návštěvou Věry Jourové.
A na závěr bych vám chtěl říci, že si velmi vážím práce všech, u nichž se dá spolu s husity říci, že jsou lidé polem pracující, protože je to práce nevděčná. Chtěl bych přítomným starostům, pokud jsem to nestihl učinit již dříve, s dvouletým zpožděním blahopřát k jejich zvolení a současně jim vyslovit upřímnou soustrast, protože ve své práci si musí zvyknout na to, že budou-li mít úspěch, je to úspěch celého týmu, budou-li mít neúspěch, může za to pouze a jedině starosta. Takže blahopřání a kondolence současně. A přeji všem starostům úspěch. Přeji starostovi Chrastavy, který je, doufám, také přítomen, aby se vyřešil problém s česko-polskou hranicí. Doufám, pane starosto, že jste dostal moji odpověď, protože na každý podnět se má odpovídat a ne mlčet. A až se setkáme za rok znova, tak co my víme, možná že se setkáme ve velmi, velmi podobné sestavě. Ale, jak říká básník Vítězslav Nezval v Manon Lescaut, děj se osude.
Děkuji vám za pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Liberec, 24. února 2016
