Vážená a milá paní ministryně, vážený pane premiére, vážený pane vicepremiére,

V Masarykově pracovně se odehrávala různá historická zasedání, mimochodem včetně jmenovaní ministrů, což někteří novináři nevědí.

Já bych Vám chtěl říci, že zaprvé jsem stoprocentně přesvědčen, že ve Vašem případě se neobjeví situace, která se objevila u Vašeho předchůdce, to zaprvé. Zadruhé, přečetl jsem si s velikým zájmem materiál o stárnutí, který jste mi dala při našem předchozím setkání, a protože, jak vidíte, jsem dotčená osoba na toto téma, tak mě tam, kromě jiného, zaujaly dvě věci, které máte ve svém programu.

Tou první věcí je hospicová péče, která souvisí i s paliativní medicínou. Mimochodem je ostuda, že paliativní medicína dosud nebyla uznána za samostatný lékařský obor. Tři ministři zdravotnictví mi slibovali, že připraví zákon o hospicové péči. Ani jeden to nesplnil. Takže se s plnou důvěrou obracím na Vás, protože to máte ve svém programu.

Chtěl bych připomenout, že ve Spojených státech v hospicích umírá čtyřicet procent lidí důstojným způsobem. A u nás, víte, kolik? Tři procenta. To je první věc.

A druhá věc je věc, která mě tam také zaujala, a to je v podstatě dobrovolnictví. Mluvil jsem s panem Krčálem, čtrnáctidenním ministrem, a on říkal, že třeba v Rakousku mají zákon o dobrovolnictví, a že tento zákon mobilizuje různé generace včetně generace důchodců, kteří hledají možnost aktivního prožití života, k tomu, aby jako dobrovolníci pracovali. A taky je to zákon, který nemáme a který bychom podle mého názoru potřebovali.

Já nemám právo Vám ukládat úkoly, to má tady pan premiér, ale na druhé straně i prezident republiky může mít občas nějaké doporučení a nějakou radu. Já si myslím, že se všichni čtyři shodneme na tom, že tyto dva zákony, kromě jiného, by byly zapotřebí.

Ještě jednou Vám blahopřeji a přeji plný úspěch.