Dovolte mi, abych především poděkoval panu generálnímu řediteli za obrovskou práci, kterou vykonal, a samozřejmě, abych poděkoval i jeho týmu.

Zadruhé, dovolte mi, aby toto setkání nás všechny vedlo k zamyšlení nad tím, jak vynikající byla obětavá práce našich předků, kteří v daleko těžších ekonomických i politických a technických podmínkách dokázali vybudovat tuto nádhernou budovu.

My všichni, kteří jsme kolem ní chodili v době sovětské okupace, jsme si připomínali stopy této okupace v kulkách po sovětských zbraních a jsem velmi rád, že teď, když žijeme ve svobodné zemi, tyto stopy zmizely, a věřím, že už se nikdy nevrátí.

Ale protože mám pocit, že my všichni něco dlužíme právě těm našim předkům, položme si otázku, do jaké míry jsme my dokázali navázat na jejich práci. Je samozřejmě krásné, když některé historické budovy rekonstruujeme. Je už horší, když naše Ministerstvo kultury občas stahuje památkovou ochranu z historických budov, mimo jiné i na Václavském náměstí.

A je úplně špatně, když jsme nedokázali za řadu dlouhých let od listopadu 1989 obohatit Prahu, s několika málo výjimkami, o nové, krásné budovy a místo toho stavíme prefabrikované škatule pro administrativní budovy a nic víc. Vzpomeňte, přátelé, na osud Kaplického knihovny na Letenské pláni. Mělo to být magické oko nad Prahou. Z tohoto oka nezbylo nic kvůli politickým šarvátkám.

Něco podobného nás čeká i v budoucnosti a já bych jenom přál novému pražskému magistrátu, aby konečně našel odvahu preferovat moderní soudobé architekty, kteří obohatí Prahu na další staletí tak, jako to dokázali tvůrci Národního muzea.

Děkuji vám za vaši pozornost.