Vážený pane hejtmane, vážený pane primátore,
dnes dopoledne ve Staré Roli došlo k setkání dvou prezidentů, prezidenta HC Energie Karlovy Vary a prezidenta České republiky. První mi předal tuto šálu s prosbou, abych si ji vzal do hotelu Thermal. Rád jsem mu vyhověl. Neberte to jako podbízivé gesto z mé strany, ale protože prezidentům se má vždy vyhovět, tak jsem vyhověl i prezidentu tohoto klubu.
Pokud jde o moji návštěvu v Karlovarském kraji, bude se opakovat pravidelně každý rok. Stejně tak, jako v každém jiném kraji, abych měl možnost sledovat pokrok, který v jednotlivých oblastech nastává. Byl jsem například ve firmě Thun, která mi byla velmi sympatická. Ale to, co mně zcela sympatické nebylo, byla průměrná mzda dělníků ve výši 15 000 korun měsíčně. Tak jsem říkal, že až se tam za rok podívám, že bych očekával, že už ten výsledek bude poněkud lepší. Zejména, když zítra jedu do firmy, kde je průměrný výdělek 25 000 Kč, podotýkám bez manažerů. Na druhé straně jsem velice ocenil nadšení jak zaměstnanců, tak managementu této slavné porcelánky, protože ona před pěti lety stála před krachem a tito manažeři ji dokázali vytáhnout do velmi dobrých hospodářských výsledků. Doufejme, že i mzda se časem zlepší.
Moje setkání s občany je založeno především na poslouchání jejich názorů a daleko méně na vyjadřování vlastních názorů, už proto, že úkolem prezidenta republiky podle ústavy je povolávat si ke konzultacím členy vlády, říkat jim své názory na jednotlivé odborné problémy, a to nemůže žádný životaschopný prezident dělat bez toho, aniž by slyšel, co si lidé myslí. Ne jenom v Praze, ale ve všech jednotlivých krajích. Samozřejmě vím, že problém lázeňství je pro Karlovarský kraj dominantní, zatímco například pro sousední Ústecký kraj, kde jsem nedávno byl, má větší význam těžba uhlí. Tady jde o to, že útlumem lázeňství by mohlo dojít ke ztrátě až 40 000 pracovních míst, ne jenom přímo v lázeňských zařízeních, ale i v navazujících provozech. To je problém, o kterém možná stojí za to diskutovat.
Stejně tak používám rychlostní komunikaci či dálnici, která vede z Prahy do Lán. Jsem tam za necelé půl hodiny, což je sice fajn. Ale je to karlovarská silnice, která za odbočkou na Lány po pěti kilometrech končí a stává se normální okresní silnicí s velkou hustotou provozu. Když jsem po této silnici dnes jel, tak jsem si uvědomil, kolikrát se Vám slibovalo přímé spojení Prahy a Karlových Varů a kde všechny ty sliby skončily. Druhý naprosto konkrétní problém.
A mohl bych samozřejmě mluvit o problémech zdravotnictví, o problémech školství, ale proč bych o tom mluvil já, když jsem tady právě proto, abych poslouchal Vaše názory.
Velice Vás prosím o Vaše připomínky k současné situaci, já sám se omezím pouze na suché konstatování, že tento týden jmenuji premiéra, zřejmě do konce ledna jmenuji vládu, tím skončí přechodné období, kdy tady existovala překlenovací vláda, protože se Sněmovna rozpustila a nebylo komu se zpovídat. Budu věřit, že tato vláda se bude snažit o to, aby se občanům v této zemi žilo lépe, protože konec konců to je jediné kritérium, podle kterého můžeme usuzovat kvalitu jakékoli vlády. Budou-li konkrétní otázky na toto téma, velice rád je zodpovím. Ale myslím si, že všichni respektujeme výsledky svobodných voleb. Někomu z nás se líbí, někomu z nás se nelíbí, podle toho, koho jsme volili. Pak je kategorie lidí, která sedí v hospodě u piva, nebo doma u televizorů a říká, jak je to všechno špatně. Když se jich zeptáte, koho volili, tak Vám řeknou, že nešli k volbám. A to bylo v parlamentních volbách 40 % lidí.
Věřím, že ti, kdo dnes přišli na setkání se mnou, jsou většinou aktivní občané, jinak by tady ostatně nebyli. Lidé, kteří dali ve volbách důvěru ať už té, či oné straně nebo politickému hnutí. Myslím si, že je vždy dobré dát sto dnů hájení po tom, co vznikne vláda, protože žádná vláda neudělá zázraky za sto dnů, ani kdyby se o to pokoušela. O to kritičtější je pak zapotřebí být zejména tehdy, když se odchýlí od slibů daných svým voličům. Vím, že každá koaliční vláda je kompromis. Měl jsem to štěstí, že když jsem vládl, byla vláda jednobarevná a nemusel jsem diskutovat s koaličními partner. Často jsem vzpomínal na známou definici stupňování slova přítel: první stupeň – nepřítel, druhý stupeň – úhlavní nepřítel, třetí stupeň – koaliční partner. Dovedu si živě představit, jak obtížné musí být soužití v koalici. Konec konců jsme to viděli na minulé Nečasově i Topolánkově vládě. Ale to, že koalice je kompromis, ještě vůbec neznamená, že se vzdáme všech programových požadavků a všech slibů, s nimiž jsme šli do voleb. V opačném případě jdeme do vlády jenom kvůli moci a nikoli kvůli tomu, abychom splnili závazky, které jsme dali voličům. A to bude problém, který budu jako prezident republiky pozorně sledovat po celé následující měsíce.
Dovolte mi, abych Vám závěrem svého úvodního slova ještě jednou poděkoval, že jste přišli. A protože nejsem Fidel Castro, který se rozhovoří, mluví šest hodin, potom spadne ze stupínku a stane se mu totéž, co mně - to znamená - nalomí si koleno, tak bych v tomto okamžiku své úvodní slovo končil a poprosil Vás, abyste program našeho setkání od této chvíle určovali výlučně Vy svými názory, svými připomínkami a svými otázkami.
Děkuji Vám za pozornost.
