Milí přátelé,
Jsem rád, že se setkáváme již posedmé, a věřím, že se setkáme ještě třikrát. Při každé této příležitosti bychom se měli alespoň krátce zamyslet nad tím, v jaké zemi žijeme, co se nám daří, případně co se nám nedaří.
Začal bych tím, že jsem si přečetl výzkum centra pro výzkum VM, tedy veřejného mínění, a zjistil jsem z tohoto výzkumu, že 82 procent českých občanů je spokojeno se svým životem. To je tak krásný výsledek, že bychom se z něho měli radovat. Tato informace ale byla v našich médiích poněkud potlačena a málokdo se o ní dozvěděl. Proto vám to říkám.
Žijeme v zemi, kde není problém sehnat práci, protože máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Žijeme v zemi, která má stále ještě stabilní ekonomický růst, i když klimatičtí a zelení šílenci dělají vše pro to, aby tento růst zbrzdili. Žijeme v zemi, která má politickou stabilitu, mimo jiné i kvůli dobré spolupráci mezi vládou a prezidentem republiky.
Žijeme v zemi, která, jako každý stát, má svoje problémy. Samozřejmě, že nejaktuálnějším problémem je dnes koronavirus. Milí přátelé, já jsem starý člověk a já už jsem tady zažil tolik epidemií, že je ani nedokážu spočítat. Začalo to z Velké Británie, promiň, Kačenko, nemocí šílených krav, samozřejmě čtyřnohých. Kromě toho v Africe ebola, pak tu byla prasečí chřipka, pak tu byla ptačí chřipka, pak tady byl SARS a teď je tady koronavirus.
Přátelé, chtěl bych vás vyzvat, abychom si především zachovali chladnou hlavu, protože nejhorším, co by nás mohlo potkat, je strach. Strach oslabuje. Plně podporuji opatření vlády i Bezpečností rady státu, ale chtěl bych varovat před hysterií nebo panikou, a to bych chtěl ilustrovat na nákupní horečce. Byl jsem informován, že naše velkoobchodní sklady jsou přeplněny potravinami a že pokud je někde nějaký nedostatek, tak jen kvůli tomu, že je málo dodávkových aut, aby to včas rozvezla do obchodních středisek.
Nedávno jsem na internetu našel krásný inzerát. Prodám šest tisíc konzerv lančmítu. Značka: v pondělí jsem trochu zazmatkoval. Já lituji ty, kteří teď budou mít k večeři půl roku střídavě rýži a střídavě těstoviny, ale mohou si za to sami.
Takže ještě jednou, prosím vás o klid a buďme si vědomi toho, že i tato epidemie, jako mnohé předchozí, přejde.
Co říci závěrem? V každém případě minulý rok jsme zde měli Mireille Mathieu s překrásným koncertem a dnes organizátoři nazvali koncert „Pocta Karlu Gottovi". Hned se objevily nějaké nesouhlasné návrhy. Tak dobře, nazvěme to klidně „Vzpomínka na Karla Gotta". Je to výraz úcty, výraz úcty k největšímu českému zpěvákovi, který 28. října zcela zaslouženě obdrží nejvyšší české vyznamenání, tedy Řád Bílého lva I. třídy.
Ale zamysleme se alespoň na chvíli nad tím, proč i v tomto případě, případě člověka, který rozdával radost a úsměv, se objevily nenávistné reakce, například kvůli jeho pohřbu ve svatovítské katedrále. Uvědomme si, že mezi námi jsou i lidé, kteří závidí a kteří trpí komplexem méněcennosti vůči lidem, kteří něco v životě dokázali. Ignorujme tyto nenávistné projevy a s o to větším úsilím najděme odvahu, vážit si a ocenit ty, kdo náš život dokázali projasnit jako v případě Karla Gotta svými písněmi. Proto si je dnes vyslechneme přes různé kritické poznámky zamindrákovaných lidí.
Milí moji přátelé, přeji vám krásný večer, přeji vám, aby váš život byl naplněn radostí, zdravím a úspěchem. Chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za vaši pomoc a podporu v naší společné práci, ať už jde o práci prezidenta nebo vlády, protože podle Ústavy je obojí součást výkonné moci.
Zcela na závěr, je Mezinárodní den žen, což někteří tupitelé, kteří si mysleli, že je to komunistický svátek, protože vůbec neznají historii tohoto svátku, odmítali, ale já tento svátek neodmítám. Blahopřeji k tomuto svátku všem přítomným ženám a pěkně prosím, promiňte mi moji poznámku o nemoci šílených krav. Já jsem to tak zle nemyslel.
Protože květinářství Pražského hradu není tak kapacitní, abychom rozdali květiny každé ženě, dovolte mi, abych v zastoupení všech zde přítomných žen předal hezkou kytičku alespoň Alex Mynářové, jejíž manžel se skrývá v karanténě. Milá Alex, pojď sem, já mám tak bolavé nohy, že udělat pár kroků je pro mě utrpení.
Všechno nejlepší a za rok znovu na shledanou.
