jsem rád, že se opět setkáváme. Vzpomínám si na velkého Jana Amose, který prohlašoval, že škola má být hrou. Nemám pocit, že by naše školství tak úplně tomuto požadavku odpovídalo. Vedou se diskuse o tom, zda zrušit maturitu z matematiky, a mimochodem, tento návrh není nepřátelský vůči matematice, tento návrh je nepřátelský vůči těm, kdo ji neumí učit tak, aby matematika byla zajímavá. To se mimochodem týká i mé oblíbené disciplíny, to jest dějepisu. A mohl bych pokračovat i u řady dalších předmětů.
Sděluji vám, že jediné, co si z matematiky pamatuji, je, že (a+b)2=a2+2ab+b2. Tento zajímavý poznatek mně umožnil stát se prezidentem republiky.
Stejně tak, protože si vážím historie, si sice pamatuji, že Marie Terezie vládla v letech 1740 – 1780, ale skutečná výuka historie je výukou příběhů, příběhů lidí, kteří stáli v čele svých států, anebo v čele opozice vůči těmto lidem. Ale na škole se někdy neučí příběhy. Učí se jména panovníků, učí se letopočty, a to je samozřejmě nejlepší cesta, jak historii otrávit, třebaže není nic krásnějšího, než studovat historické knihy.
Dovolte mi, abych vám popřál, ať už Zlatého Ámose vyhraje kdokoli z vás, abyste se vrátili k heslu ‚škola hrou‘ a abyste učili tak, že vaši žáci se budou radovat z toho, že se vaše předměty učit mohou. Víte, někdy je zlehčující říkat, ale ono je to zábavné, a někdy to vypadá, jako kdyby jenom to, co je upocené, bylo důležité a to, co je zábavné, naopak bylo nižší kategorie.
Přeji vám, aby vaši žáci z vaší výuky měli zábavu, a doufám, že mně toto kacířské přání prominete.
Děkuji vám za vaši pozornost.
Miloš Zeman
prezident republiky
Pražský hrad, 11. března 2020