mám takový dojem, že v této místnosti je největší koncentrace prezidentů na čtvereční metr.
Dámy a pánové,
děkuji za pozvání. Přišel jsem sem rád, protože se domnívám, že je důležité zdůraznit význam kontrolní činnosti v životě každé společnosti. Rád bych to ilustroval na několika konkrétních příkladech.
Celý život, počínaje počátkem devadesátých let, se zabývám problematikou státního rozpočtu. Mohu vás ujistit, že neexistuje větší tendence k plýtvání než v okamžiku, kdy je předložen návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny, a někdy i předtím. Jsem rád Mílo Kalo, že právě tvoje analýzy, které jsem s potěšením citoval při projevu před Poslaneckou sněmovnou, ukázaly, že například Ministerstvo práce a sociálních věcí si zadalo tři počítačové systémy v celkové hodnotě 1,2 miliardy korun, z nichž ani jeden nefunguje a které nejsou schopny spolu komunikovat. Uvědomte si, co všechno byste za tu miliardu dokázali postavit. To samozřejmě není jediný příklad.
Jsem poněkud skeptický k představám jednotlivých ministrů nebo ministryň o tom, jak mají řídit hospodárně své rezorty. Vzpomínám si, jak jsem svému dlouholetému příteli Pavlu Dostálovi, který byl tehdy ministrem kultury, říkal, že s objemem prostředků, které vyžaduje, by jeho rezort dokázal řídit i cvičený foxteriér. Ale vzpomínám si také, jak jsem jiným ministrům říkal, že pokud nesouhlasí s objemem přidělených prostředků, pak za nimi je fronta deseti lidí, kteří dychtí po tom, aby byli ministry. Nebýt kontrolního systému, ať už tomu říkáme zpětná vazba, zrcadlo nebo jakkoli jinak, pak by tento systém degeneroval.
Já jsem vyrůstal na takovém docela zajímavém směru, který byl prosazován zejména v Massachusettském technologickém institutu a který se jmenoval Systémová dynamika. Jeho hlavními protagonisty byli Jay Forrester, Dennis Meadows a další. Vám asi budou tito lidé známější zprostředkovaně v podobě Římského klubu - Club of Rome, kdy předvídali naprosto nesmyslně vyčerpání přírodních zdrojů a další katastrofy, které naštěstí nenastaly, ale systémová dynamika má jednu základní a velmi prostou tezi. Každý systém, který nemá zpětnou vazbu, degeneruje. A pokud my politici se nedokážeme podívat do zrcadla, tak degenerujeme také. Bylo by velmi snadné, kdybych byl opoziční politik, protože v takovém případě bych se mohutně domáhal, aby kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu byly co nejširší, a já se toho domáhám jako prezident České republiky, včetně sporu se Senátem, který chrání své starosty a který se brání tomu, aby Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval i hospodaření měst a obcí.
Je v našem zájmu, abychom zde měli systém, který nás bude chránit před nedůvěrou, před plýtváním a před marností. Ten pojem marnost používám zcela úmyslně, protože János Kornai, maďarský ekonom, použil termín “sací reflex”, který říká, že každá společenská organizace, tedy i každé ministerstvo, dokáže vyčerpat neomezené prostředky, pokud mu je dáte k dispozici. Nevěřím funkčnosti Senátu, nevěřím funkčnosti ombudsmana, ale věřím funkčnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, a udělám vše pro to, abych podpořil jeho činnost.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Miloš Zeman
prezident republiky
Praha, 1. října 2018
