Vážený pane hejtmane, dámy a pánové,

jsem rád, že jsem tady po páté. A protože pětiletá časová lhůta je už dostatečně dlouhá, aby člověk mohl srovnávat pokrok nebo naopak degeneraci, tak v tomto případě bych chtěl Ústeckému kraji srdečně blahopřát k pokroku, kterého za těch pět let, a ne jenom za těch pět let, dosáhl. Dokumentují to naprosto konkrétní čísla.

Vy to víte stejně dobře, nebo spíše lépe, jako já, ale chtěl bych připomenout, že nezaměstnanost je tady šest procent, a vzpomeňme na doby, kdy byla podstatně vyšší. Průměrná mzda vzrostla o dva tisíce korun měsíčně, to znamená, že roste nejrychlejším tempem ze všech krajů, a mohl bych zmínit i některé další pozitivní rysy, ale když dovolíte, protože je to moje povaha, přejdu k těm negativním.

Tak vidím tady Jardu Foldynu a ten jako šífař bude rád, když jako první bod zmíním skutečnost, že na Labi je dvacet čtyři zařízení, která stojí naprosto bez užitku, a neplní tedy svoji funkci jenom proto, protože za A není hotový jez u Děčína a za B není hotové zdymadlo u Přelouče. Takže myslím si, že možná dnes při obědě budeme mluvit s panem ministrem Brabcem a znovu zdvihneme tuto otázku, protože při každém příjezdu do Ústeckého kraje připomínám, že Labe je tepna. Je to tepna kraje, kraj ji má dokonce ve znaku, a z toho vyplývá, že když mám něco ve znaku, tak si toho taky musím vážit, že ano, to jsou, pane hejtmane, tyhle ty tři vlnky pod tou branou, takže jsem se nespletl, nalevo je Přemysl Oráč.

A další věc, kde pan hejtman už teď s hrůzou očekává, co vytáhnu z knihy, která se jmenuje Kladivo na hejtmany, to je nová publikace Státního památkového ústavu, která obsahuje památkově chráněné, leč destruované objekty. Tak rád bych připomněl, že Ústecký kraj je z hlediska počtu ohrožených památek na tom nejhůře ze všech krajů, a nejenom to, že je tady třicet sedm procent takto ohrožených památek ve vlastnictví katolické církve. A protože katolická církev dostává dvě miliardy korun ročně v rámci restitucí, považoval bych za normální, kdyby k obnově a údržbě svého majetku část těchto příjmů využila, místo, aby ho kumulovala na nějakých kontech.

A co pochválit. Pochválit lze, že Ústecký kraj má dva hospice, a já si toho velice vážím, protože na tématiku umírajících zapomínáme a důstojný způsob umírání je stejně důležitý jako důstojný život.

A chci věřit, že až navštívím i Šluknovský výběžek, tedy nejsevernější místo naší republiky, tak že se lépe než dosud seznámím i s problémy, které zde byly a které se týkají takzvaných nepřizpůsobivých obyvatel. A myslím si, že můžeme mluvit o úspěchu, který spočívá v tom, že konečně byl přijat zákon, který lidem odmítajícím nabízenou práci, včetně veřejné služby, dává pouze existenční minimum, což je dva tisíce dvě stě korun měsíčně. Někomu to může připadat kruté, ale já se domnívám, že je to naprosto správné.

Takže jsem tady rád a věřím, že ať už bude kdokoli prezidentem v dalších pěti letech, trochu se pohne i diskuze o prolomení limitů, jako se pohnula u dolu v Bílině. I tento pozitivní krok bych chtěl ocenit, a že konečně na tom Labi bude postaven jez a u Přelouče zdymadlo a že to bude vodní tepna, po které se bude jezdit, a ne abychom si prohlíželi kameny na dně.

Takže to je úvodem vše a těším se na naši diskuzi.

Děkuji vám za vaši pozornost.