Vážený pane hejtmane, vážení členové krajského zastupitelstva, dámy a pánové,
jsem rád, že jsem opět ve třetím nejbohatším, a z tohoto hlediska nejúspěšnějším kraji České republiky. Tím prvním krajem je Praha, která si to nezaslouží, a tím druhým krajem je kraj Středočeský, kraj, který tyje z bohatství Prahy, a tedy si to také nezaslouží. Takže prvním krajem, pane hejtmane, který si opravdu své bohatství zaslouží, je právě kraj Plzeňský, to zaprvé.
Zadruhé, jste krajem s nezaměstnaností, která je hluboce pod průměrem celostátním, a ten celostátní průměr přitom znamená, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Jste krajem, a už to tady padlo, který absolutně není zadlužený, který splatil všechny svoje úvěry.
Jste krajem, kde poměrně výrazně roste průměrná mzda, nominálně o osm procent, tedy reálně o šest procent. Já vím, že bychom si všichni přáli, aby ten růst byl ještě vyšší. Víte, že jsem oponentem toho, aby se přidávalo sto padesáti tisícům úředníků, protože si myslím, že proti mé vládě, kde těch úředníků bylo osmdesát tisíc, a říkám úředníci, ne policisté, ne hasiči, ne učitelé, ne zdravotníci, čistí úředníci, takže jejich zdvojnásobení v době informatizace veřejné správy je tak trochu aplikace Parkinsonových zákonů, a těmto lidem bych peníze moc nepřidával, ale to je jediná výhrada. Jinak růst životní úrovně má samozřejmě smysl, protože nemůžeme se chlubit hrubým domácím produktem, jenom, ale musíme se chlubit také mzdou.
Stáli jsme spolu bok po boku v boji za zelenou Šumavu, ještě s Jihočeským krajem. Prohráli jsme. Prohráli jsme se zelenými fanatiky a já jsem asi před týdnem četl vyjádření zástupce ředitele šumavského národního parku, který si stěžoval, že zejména v okolí pramenů Šumavy je opět nálet kůrovce a že je zakázáno postižené stromy kácet, třebaže od schwarzenbergovských dob se vždycky oloupala kůra, ta se spálila, stromy se odvezly a kůrovec nebyl. Ale když to říká zástupce ředitele šumavského národního parku, tak promiňte, k čemu tedy ten šumavský národní park je. Vždyť on sám v podstatě tuto situaci dlouhodobě vytvořil a já jsem se byl na Šumavě několikrát podívat a teď, pane hejtmane, doufám, že snad ústavní stížnost, která byla podána, bude mít nějaký účinek, a když ne, tak se k tomu vrátíme po volbách. Znáte to krásné heslo, If you don't succeed, try, try again, když se vám něco nepovede, zkoušejte to vždycky znova a znova. Takže myslím si, že až přijedu na Šumavu příště, tak už tam Bursíkovci nebudou a můj lascivní vtípek o přeřezávání, který jsem pronesl na Poslanecké sněmovně, bude zdvořile a shovívavě zapomenut.
Závěrem bych rád řekl, že když jste mluvil o rozpočtu, tak jsem si prostudoval vaše rozpočty. Dva šestnáct přebytek miliarda, dva sedmnáct půl miliardy, ale Vy jste mě teď ujistil, že je to vlastně zálohování nebo předfinancování na dotace Evropské unie. Zaprvé, když jste před tím měli přebytek, proč byste teď, pokud to investujete, a doufám, že keynesiánci se vždycky dohodnou, že to budou investice, a ne nějaká podivná spotřeba, tak pevně doufejme, že vaše hospodaření bude i nadále tak stabilní, jako jest. Jediná vada, kterou jsem při studiu materiálu našel, je, že váháte s nějakým řekněme zařízením pro důchodce, ale to už jsme si částečně vyjasnili. Je to někde na severním městě, jak jsem si našel v podkladech.
Takže, milý pane hejtmane, milý Pepo, zbývá Ti splnit dva prezidentské úkoly, které dostávají všichni hejtmani. Úkol číslo jedna, je moc hezké, že máte jeden hospic, na nejbohatší kraj v republice je to málo. Potřebovali byste dva hospice. Já, abych taky něco dělal, jsem domluvil ministru Ludvíkovi, že bude přijat zákon o hospicích, který poprvé, vůbec poprvé, definuje, co je to hospic. Je to neuvěřitelné, ale my jsme dosud tuto definici neměli, a díky tomu pojišťovny často odmítaly proplácet hospicovou péči.
Úkol číslo dvě. Nosím s sebou knihu Národního ústavu památkové péče, vydání číslo dvě. Aby si ti, kdo ještě nečetli vydání číslo jedna, nemysleli, že to mají za sebou. Této knize se mezi hejtmany právem říká „kladivo na hejtmany". Já samozřejmě oceňuji, že ve vašem rozpočtu je zdvojnásobení prostředků na opravu kulturních památek. Tak pečlivě jsem ten váš rozpočet studoval. Ale je to pořád málo. Je to pořád málo a v „kladivu na hejtmany" se dovíš v té nové verzi, včetně fotodokumentace, o několika nepůvabných zříceninách. Například, já jsem to počítal, o šesti zámcích, o šesti zámcích, které se téměř rozpadají. Ještě nejlépe je na tom Kaceřovský zámek, i když z vnějšku tak jako ruina nevypadá, ale z hlediska vnitřku už je to podstatně horší. A ty ostatní zámky jsou pochopitelně ještě daleko horší. Uznávám, že ve většině případů to nevlastní kraj, ale to vás vůbec neomlouvá. Jak říká Saint-Exupéry, každý má odpovědnost za svoji růži, všechny památky, které jsou v Plzeňském kraji, jsou odpovědností krajského vedení a vy máte možnost pokutovat ty, kdo tyto památky neudržují a neopravují.
Celková bilance je asi tak patnáct jedna pro vás. Až sem přijedu příště, pokud přijedu, přeji vám, aby to bylo šestnáct nula.
Děkuji vám za pozornost.
