Vážený pane rektore,
velice vám děkuji za Vaše osobní pozvání na vaší inauguraci a dovolte mi, abych Vám ještě jednou blahopřál jak ke zvolení, tak ke jmenování rektorem staroslavné Univerzity Karlovy a nejen to. Chtěl bych Vám velice blahopřát k Vašemu zvolení předsedou Rektorské konference.
Ve Vaší osobnosti vidím záruku dobré spolupráce s akademickou obcí. A když se ptáme, na jakých základech by tato spolupráce měla spočívat, pak bychom neměli podléhat mediálním zveličením a žabomyším sporům, ale ptát se po reálné substanci této spolupráce.
První porevoluční prezident naší republiky byl ten, kdo prosadil, spolu s ostatními, politickou demokracii. Druhý prezident zdůrazňoval význam tržní ekonomiky.
Ano to všechno je v pořádku a jak by řekli matematici je to nutná, nikoli postačující podmínka, úspěšného rozvoje naší společnosti.
Ve svém projevu v Poslanecké sněmovně jsem nedávno mluvil o vizi a tato vize by měla, podle mého názoru, býti založena na znalostní společnosti. Zdůrazňuji znalostní společnosti, nikoli jenom na znalostní ekonomice. Na společnosti v níž právě informace jsou nejdůležitějším faktorem společenského vývoje. A kdo jiný než právě akademická obec by měl na tomto, chcete-li snu, chcete-li vizi, která je samozřejmě dlouhodobá a která překračuje horizont obvyklých politických funkčních období participovat. Ano přesně toto vidím jako základ naší spolupráce. Jako substanci, kterou musíme pěstovat a o kterou a její rozvoj musíme společně usilovat. To vše ostatní kolegyně a kolegové je pěna dní a nic víc. Spor o jmenování vysokoškolských profesorů je neskonale méně významný než rozvoj znalostní společnosti. Přesto, abych odstranil některá nedorozumění, mi dovolte, říci několik málo vět i k tomuto sporu.
Jak dobře víte, zastávám názor zcivilnění funkce prezidenta a odstranění některých, chcete-li feudálních, chcete-li monarchistických prvků, ve výkonu této funkce. Proto jsem se dobrovolně, aniž by mě k tomu kdokoli nutil, vzdal práva amnestie, práva abolice a redukoval jsem i právo milosti na extrémně výjimečné humanitární případy. Do této skupiny patří i jmenování vysokoškolských profesorů, protože pouze čtyři z dvaceti osmy zemí Evropské unie mají systém, kdy hlava státu vysokoškolské profesory jmenuje. Při sporu o toto jmenování jsem nikdy nezastával názor vyjádřený některými, jako obvykle dobře informovanými komentátory, že prezident má právo posuzovat schopnost uchazečů. Zastával jsem pouze názor, že důstojnost vysokoškolského profesora, vedle této odborné způsobilosti, vyžaduje i to, aby u něho, jemně řečeno, nedocházelo k exhibicionistickým excesům. A tento názor si uchovávám i nadále.
S radostí jsem nedávno podepsal jmenování osmdesáti pěti vysokoškolských profesorů a předal jmenovací dekrety premiéru ke kontrasignaci a požádal jsem pana ministra školství, aby je poté předal vysokoškolským profesorům. A znovu opakuji, to zda prezident má či nemá posuzovat nikoli odborné předpoklady výkonu funkce vysokoškolského profesora, ale předpoklady typu morální integrity. Vy pane rektore jste se dopustil jednoho krásného bonmotu, dovolte mi tedy, abych Vás napodobil, a abych právě na základě rozhovoru s Vámi a na základě Vaší informace konstatoval, že nepovažuji např. za vhodné mávat prezervativem při návštěvě papeže Benedikta XVI., ale znovu opakuji, toto je pěna dní toto není důležité. Jádro naší spolupráce je právě ona znalostní společnost. Usilujme o ni společně a nenechme se svést na falešnou cestu výměny mediálních invektiv. A jako důkaz toho, že si této spolupráce a Vaší osobnosti upřímně vážím, mi dovolte, abych po skončení slavnostního ceremoniálu následoval starodávný zvyk, kdy hlava státu předá hlavě určené obce, ať už se jmenuje jakkoli, dvě věci. Brk a Bibli.
Milý pane rektore, nedovedete si představit, jak obtížné bylo sehnat na Hradě brk. Dokonce brk se zlatou násadkou a k tomu dva kalamáře plné inkoustu. Pokud jde o Bibli, bylo to o něco snadnější. Biblí máme na Hradě dost. A jednu z nich jste tedy dostal i Vy.
Dovolte mi, abych Vám ve Vaší práci popřál hodně moudrosti, hodně osobní statečnosti, schopnost odolávat intrikám a mít odvahu v často nepopulárním rozhodnutí. Přeji Vám štěstí a úspěch.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Velká aula Karolina, 4. března 2014
