děkuji za pozvání na dnešní vzpomínkovou akci. Velkým událostem v našich dějinách hrozí jedno nebezpečí, že budou zahaleny vlnou frází a patosu, že se vyhneme bolestivým vzpomínkám. Dovolte mi proto, abych se ve svém stručném projevu vydal proti proudu.
Začnu otázkou, kterou si položila odbojová skupina Jindra, která v depeši do Londýna položila onu bolestivou otázku, zda atentát na Heydricha je hoden množství obětí našich občanů. A tatáž skupina vyzvala, aby se atentát soustředil na Emanuela Moravce. Bez nároku na vševědoucnost bych se chtěl pokusit odpovědět na tuto otázku. Stálo to za to. Stálo to za to z několika důvodů.
Zaprvé, Heydrich přišel do Prahy a ve svém prvním projevu konstatoval, že Češi v tomto prostoru koneckonců nemají co dělat. Našemu národu hrozilo buď vyhubení nebo evakuace, což je ovšem v některých případech jedno a totéž, s ponecháním úzké vrstvy kolaborantů, kteří mimochodem byli predestinováni jako dozorci koncentračních táborů. Kromě toho atentát na Emanuela Moravce by vedl jenom k nahrazení jednoho kolaboranta druhým. Zde bych chtěl připomenout osmisetstránkovou práci Jiřího Padevěta Kronika protektorátu, která den za dnem popisuje aktivity českých fašistů, a to je také věc, na kterou někteří z nás chtějí zapomenout. Moravec byl snadno nahraditelný, Heydrich nahraditelný nebyl.
Vyznávám teorii, kterou jsem mnohokrát připomínal, teorii britského historika Arnolda Toynbeeho o významu osobností v dějinách. Nebyl to Göring, nebyl to ani Goebbels, ale byl to právě Reinhard Heydrich, který byl fakticky druhým mužem po Adolfu Hitlerovi. Fakticky, nikoli funkčně. Byl to koneckonců šéf tajné policie a autor, vedle Adolfa Eichmanna, konečného řešení židovské otázky. Atentát na Heydricha nebyl jenom, ani především událostí našich národních dějin. Tento atentát byl klíčovou událostí evropských a celosvětových dějin, protože odstranění zloducha nacismu a potenciálního Hitlerova nástupce mohlo zamezit prodloužení 2. světové války a daleko větším obětem, než k nimž, při všech úctách k obětem českým, mohlo dojít.
A zcela závěrem mně dovolte ještě jednu poznámku. Nemůžeme zapomenout na tisícihlavá shromáždění v českých městech odsuzující atentát na Heydricha, nemůžeme zapomenout na vystoupení českých umělců v Národním divadle přísahajících věrnost Říši, ale nemůžeme také zapomenout na to, že spouštěčem perzekucí, k nimž by ovšem došlo tak jako tak, byl parašutista Karel Čurda, člověk, u nějž, vzhledem k jeho minulosti, bychom mohli předpokládat charakter a sílu vůle. Nestalo se tak a tento udavač zesílil perzekuce. A možná, že v kryptě kostela v Resslově by nedošlo k poslední bitvě našich parašutistů, ale to všechno už jsou jenom spekulace.
Moje odpověď na nesmírně bolestnou otázku je tedy velmi prostá, byť velmi smutná.
Stálo to za to.
Miloš Zeman
prezident republiky
Národní muzeum, 27. května 2022
