Vážený pane hejtmane, vážený pane rektore, dámy a pánové,
má-li téměř jakýkoli politik před ústy mikrofon, působí na něj tento mikrofon jako afrodiziakum a začnou se z něj řinout slova. Nejhorší jsou ti, kdo svůj projev uvedou větou: „Budu stručný.“, ti zpravidla mluví dvě hodiny. Dovolte mi proto, abych Vám oznámil, že moje úvodní slovo se bude pohybovat v intervalu mezi pěti až deseti minutami, protože smyslem našeho setkání je diskuze, Vaše názory, Vaše otázky.
Ve svém úvodním slově se pokusím, což jsem ještě nikdy nedělal, zamyslet se nad úlohou prezidenta v české společnosti. Mám dojem, že prezident má plnit tři základní funkce. Za prvé je to funkce takzvané krizové pojistky. Ta se zapíná jenom občas, například když padne vláda, což se stalo v minulém roce. Jinak by prezident teoreticky mohl být za zdmi Pražského hradu, případně okopávat záhonky na lánském parku nebo, což dělám já, vyjíždět mezi občany, poslouchat jejich názory a snažit se tyto názory tlumočit jak na úrovni vlády, tak na úrovni Parlamentu ČR. Myslím si, že právě to se snažím dělat při všech návštěvách jednotlivých krajů. Není dobré si jenom popřát s rukou s vedoucími funkcionáři, je dobré být v posluchárnách, je dobré být na náměstích a vystavovat se často i velmi nepříjemným dotazům.
Pak je tady samozřejmě i funkce třetí. Ta spočívá v tom, že podle ústavy si povolávám jednotlivé ministry. Mimochodem jsem se setkal už s polovinou z nich a byla to velice věcná, někdy až přátelská diskuse. Snažím se s nimi řešit problémy, které spadají do kompetence prezidenta, což jsou především, ale nejenom otázky zahraniční a obranné politiky.
To jsou ony tři základní funkce, které má prezident plnit. Být v neustálém kontaktu s občany, nemyslet si, že je pánbůh, že je nadčlověk, neříkat mám sako z Francie, tohle je mimochodem konfekce, kalhoty z Itálie, boty z Anglie, kdo z Vás to má? Neříkat lidem obyčejní lidé, protože nikdo z nás není obyčejný, každý z nás je nějakým způsobem neobyčejným, ale snažit se o to, abychom s lidmi mluvili, nikoli papalášským jazykem - „Já jsem byl zvolen, kdo z Vás to má?“ - a snažit se vnímat skutečné potřeby duševně normálních lidí.
Závěrem svého projevu bych chtěl vyslovit naději, že většina české populace je duševně normální, což ne vždy mohu říci o většině českých politiků.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Miloš Zeman, perzident České republiky, Univerzita Hradec Králové, 15. dubna 2014