Na předchozích návštěvách jsme se s panem hejtmanem zabývali především ekonomickými otázkami, to znamená mírou nezaměstnanosti a samozřejmě i reálnou mzdou, která, jak dobře víme, je na Vysočině bohužel stále pod celostátním průměrem, i když roste.
Když jsem studoval podklady na tuto návštěvu, tak byť jsem bývalý ekonom, tak jsem trochu odbočil a uvědomil jsem si, že Vysočina je specifická i něčím jiným. Ukazatele sociální patologie, mezi něž počítám jak rozvodovost, tak potratovost, jsou daleko a daleko nižší ve srovnání s jinými kraji. Je tady i vyšší míra společenské odpovědnosti, která se projevuje například v tom, že počet osob zasažených exekucí je pouze pět procent, zatímco celostátní průměr je devět procent.
Když se ptám, čím vším je to dáno, tak samozřejmě statistici budou sledovat korelaci s nejrůznějšími ukazateli, včetně například míry religiozity, já bych sledoval korelaci s krajinou, protože si myslím, že tak nádherná krajina, jakou má Vysočina, svým způsobem nutí člověka, aby se choval odpovědně, aby si více vážil rodiny, dětí a nezadlužoval se. Mimochodem, milý Jiří, zatímco limit pro zadlužení kraje je šedesát procent, Tvůj kraj má čtyři procenta. A to je také úžasný výsledek.
Last but not least, ještě dvě poznámky. Jednou se přece jenom vracím k ekonomice. Oba dva silně podporujeme dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech a já jsem dnes říkal Jirkovi, že tato elektrárna se už dvakrát zaplatila, což se málo ví. No a jsem rád, že nový ministr průmyslu a obchodu se k nám přidal, takže máme silného spojence.
Poslední poznámka, kamkoli přijedu, vždy se setkám s dobrovolnými hasiči, a je to sůl nebo koření země, jak to chcete nazývat. To není jenom organizace tak zvaného požárního sportu, ale to je i stavění, případně kácení májky, organizace plesů a tak dále a tak dále. A pan hejtman mě informoval, že v kraji Vysočina je v poměru k počtu obyvatel nejvyšší podíl dobrovolných hasičů a v tomto rámci nejvyšší podíl mladých dobrovolných hasičů.
Takže tento kraj je krajem, který si nezoufá, který neremcá, který pracuje a který má úspěch. Jsem rád, že jsem tady.
A sorry jako, vzpomněl jsem si ještě na jednu poznámku. Byl jsem občas obviňován, že opouštím svoji chalupu na Vysočině. Já ji neopouštím, já tam budu dál a dál jezdit do konce života. Ale můj problém je, že někam musím umístit sebe, svoji ženu, svoji dceru, svoji tchyni, které říkáme babičko, a svého psa. A na to, uznejte, ty dvě místnosti v Novém Veselí přece jenom jsou trochu málo. Ale zůstávám věrný Vysočině a věřím, že Vysočina zůstane věrná i mně.
Děkuji vám za vaši pozornost.
