Někdy mi připadá, že stát na tyto lidi zapomíná. Definice zdravotně
postiženého člověka jsou různé a za Drábkovy éry na Ministerstvu práce a
sociálních věcí se u mnohých z nich projevilo zázračné uzdravení. Jak
k tomu došlo? Jednoduše. Drábkovy úpravy zákonů způsobily, že mnoha
lidem byl odebrán status postiženého. Jejich zdravotní stav však
zůstával stejný. Jen peníze, které dostávali, zmizely v nenávratnu a
Drábek se chlubil úsporami na ministerstvu. Ve více než 70 % případů o
postižené pečuje rodina či nejbližší příbuzní a v tomto případě ani oni
nemohou chodit do práce a dostávají se tak opět do finanční nouze.
Rodinná péče je samozřejmě to nejlepší, co může být, ovšem za
předpokladu, že se stát postará o takové finance pro postižené či jejich
pečovatele, aby mohli důstojně žít. Bez zajištění buď rodinné, státní
či soukromé pravidelné péče je v dnešní době bohužel téměř 9 %
postižených. Mám za to, že výměna ministra Drábka byla rozhodně
pozitivním krokem. Dnes záleží, v jakém časovém intervalu se
Ministerstvo práce a sociálních věcí vypořádá s jeho neblahým působením
v tomto rezortu.
Ing. Miloslava Vostrá, místopředsedkyně ÚV KSČM