Když se však podíváme kolem sebe, často nevěříme vlastním očím. Větší či menší budovy památkové hodnoty se v mnoha případech staly majetkem soukromých společností či soukromníků, a přesto chátrají a jsou ostudou měst a obcí, jež nemají možnost účinně zasáhnout. Církve obdržely finanční prostředky v rámci restitucí, ale fary a kostely zůstávají mnohdy i nadále v zuboženém stavu. Navíc jsou farníci oslovováni, aby peníze pomocí darů a sbírek poskytli oni. Minulou neděli se zřítila část stropní konstrukce kdysi věhlasného hotelu Kavkaz. Dlouho prázdná a neudržovaná budova zahraničního vlastníka, který evidentně chtěl majetek mít, ale opravy či rekonstrukce už platit nechtěl. Tato poslední událost je umocněna obavou, že pod sutinami mohou být lidé. A tak mnohé z nás děsí obavy, jak tento stav bude pokračovat. Kolik takových kdysi překrásných staveb hrozí zřícením? Je vidět, že soukromé vlastnictví není všelékem. Snažme se nastavit taková pravidla, jež by obcím a městům umožňovala takovéto situace řešit poněkud razantněji, nežli mají v současné době možnost. Chceme být i nadále krásnou a upravenou zemí, a to rozhodně není možné při pohledu na ruiny kdysi krásných staveb.