Každou chvíli se dočítáme zprávy o případech násilí ve výchovných ústavech, na základních i na středních školách. Násilí vůči vyučujícím i mezi dětmi navzájem. Alarmující je brutální napadení ve výchovném ústavu v Králíkách, kdy byli mladíky ve věku 14 a 15 let napadeni tamní vychovatel a vychovatelka, přičemž jen se štěstím přežil vychovatel s patnácti-letou praxí nečekanou bodnou ránu do krku šroubovákem. Případů je ale stále více. I ostřílení kriminalisté jsou prý často šokováni brutalitou současné mládeže. Napadání pedagogů, seniorů, těhotných žen, spolužáků, sportovních fanoušků, vlastních rodičů či osvojitelů je realitou. Stát by měl přestat tento problém přehlížet, neboť je už pět minut po dvanácté a řešení také nepřijde ze dne na den. Problém i podle odborníků spočívá mimo jiné v tom, že jsou nezletilí současným systémem neustále utvrzováni v tom, že jim za jejich jednání a chování prakticky nic závažného nehrozí a agresi a bezohlednost vidí jako prostředek k dosahování svých cílů. Příčiny lze také hledat v nedostatečných pozitivních podnětech a naopak v agresivních příkladech, kterých je v televizi a na internetu přespříliš. Nemálo pedagogů si dnes stěžuje, že mají minimální možnost, jak chtít po dětech plnění povinností a děti si jsou naopak vědomy svojí nepostihnutelností. Jsou případy, kdy se tak děje i v součinnosti s jejich okolím, a dítě tak získává pocit, že může neustále hledat a překračovat hranice. Možností, jak vše změnit, je mnoho. Jednou z těch, kterou bychom měli začít uplatňovat, je vyplnění volného času dětí a mladistvých, což mnohdy dnes, kdy oba rodiče jsou zaměstnaní, je neřešitelný problém. A právě v tomto by mohl velmi výrazně pomoci stát.
Ing. Miloslava Vostrá, místopředsedkyně ÚV KSČM