Nezaměstnanost mladých Čechů v posledních letech plíživě, ale za to celkem spolehlivě roste. Na přelomu roku činila nezaměstnanost mezi mladými lidmi do 25 let věku již úctyhodných 18%. O tento problém se však nikdo nezajímá. Maximálně se zde píše o vysoké nezaměstnanosti mladých Španělů, Italů či Řeků. My se zatím navzájem ujišťujme, že nás se to netýká. Nemůžeme se mýlit více.
Český trh práce takhle vysoký podíl nezaměstnaných do 25 let věku nezná. S tímto problémem se potýkáme poprvé. Najednou zde máme generaci vzdělaných, ale nezaměstnatelných mladých lidí. Vzhledem k nekoncepčnímu přístupu ke vzdělání se však není čemu divit. Jako bychom si o to říkali.
Český trh práce je přesycen ekonomy různých kvalit, konzultanty a poradci na všechno a nic. Lidí s diplomem a teoretiků tak máme více než dost, ale těch, kteří by odvedli konkrétní práci, se nedostává. Stejně tak jako pracovníků s technickým vzděláním. A právě tento nepoměr mezi světem vzdělání a skutečným světem práce vede ke vzniku armády nezaměstnaných mladých a vzdělaných lidí. Dokud se nám nepodaří tyto dva světy přiblížit, tak se z místa nepohneme.
Moc na výběr nemáme. Mladí lidé představují naši budoucnost a nic neděláním pouze živíme jejich frustraci. Je třeba se zaměřit na tuto skupinu nezaměstnaných a přijít s konkrétními opatřeními tak, aby přechod ze studií do zaměstnání byl co možná nejplynulejší. Umožnit studentům získat praxi již při studiu jistě zní jako otřepaná fráze, ale opravdu nejlepším způsobem, jak se učit je dělat.
Za důležité pak považuji zacílit na ty nezaměstnané, kteří jsou bez práce po škole více než jeden rok. Jako reálné vidím poskytnout výhody firmám, kteří mladého a dlouhodobě nezaměstnaného člověka přijmou. Je třeba motivovat firmy, aby opět najímaly mladé pracovníky, investovaly do trainingových center a přijímaly studenty na internshipy a zkrácené úvazky. Mladé a nezaměstnané tak musíme prostřednictvím stáží, rekvalifikačních kurzů či částečných úvazků udržet, co možná nejblíže pracovnímu trhu. Mladý člověk, který dostane příležitost, bude jistě výkonným a loajálním zaměstnancem.
Zatím ještě stále platí, že nejnižší nezaměstnanost je mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi, ale ani diplom jakékoli barvy nebude do budoucna zárukou na získání pracovního místa. Jedině zmenšením propasti mezi vzdělávacím systémem a skutečnými potřebami trhu práce můžeme v boji s rostoucí nezaměstnaností mezi mladými lidmi uspět. Mladí lidé se musí opět stát atraktivní a žádoucí komoditou na trhu práce. Nikoli nezkušenou a nevyužitou pracovní silou s nejistou budoucností.
