Dámy a pánové, dovolte, abych tady vznesl protest proti něčemu, co si nepamatuji od roku 1998, co jsem byl v Poslanecké sněmovně. Kdy se někteří z nás, které k tomu opravňuje jejich přednostní právo, přihlásili k programu schůze, protože dobře víme, že programy mimořádné schůze se někdy schvalují a někdy neschvalují, a ty důvody, proč schválit, či neschválit osoby vybavené přednostním právem většinou přednášejí a sdělují stanoviska svých frakcí, proč podpoří takový program mimořádné schůze, nebo nepodpoří. Já jsem byl řádně přihlášen se svým přednostním právem a byl jsem si stoprocentně jist, že argumenty, které bych vám tady přednesl, by většinu z vás přiměly k tomu, abyste tento program mimořádné schůze neschválili. Byl jsem v rozporu se všemi parlamentními principy, v rozporu s jednacím řádem jsem byl umlčen, nebylo mi umožněno tyhle argumenty vznést a zcela jistě proto budeme hledat vhodný opravný prostředek. Jenom vás chci upozornit, že jsem přesvědčen, že jsem byl dnes zkrácen ve svém ústavním právu zákonodárce, který měl právo vystoupit a měl právo vás oslovit s žádostí, abyste neschválili program schůze. Tuhle možnost jsem neměl. Vy jste hlasovali dřív, než já jsem tuto žádost s těmito argumenty vůči Poslanecké sněmovně měl vznést. Nevím, jak jinak by se to dalo hodnotit, než jako nedemokratické umlčení a jako zkrácení oprávněných ústavních práv zákonodárce.
Dovolte mi tedy, abych vám sdělil aspoň teď, co jsem vám chtěl říct, proč je absurdní, abychom třetí čtení neschvalovali na řádné schůzi, v řádném legislativním procesu, ale na mimořádné schůzi, zvlášť když se jedná o bod, který je zařazen na program řádné schůze, a místo, abychom ho projednávali jako bod řádné schůze, vy svoláváte naprosto nesystémově a nelogicky schůzi mimořádnou, abyste na mimořádné schůzi jednali o něčem, co by mělo být běžnou rutinou legislativního procesu.
Řekněme si, k čemu slouží mimořádné schůze. Mimořádné schůze slouží k tomu, aby Sněmovna projednala nějakou mimořádnou situaci. Mimořádnou situaci, která většinou je v kompetenci vlády, ale stala se z ní takové politikum, že je potřeba, aby ji projednala Poslanecká sněmovna, aby přijala usnesení, aby nějakým způsobem se obrátila na vládu, buď ji podpořila v jejím snažení, nebo aby naopak na vládu apelovala, aby svůj postup změnila. Příkladem takové mimořádné schůze je například 24. schůze Poslanecké sněmovny, která tady proběhla 12. prosince 2014 a týkala se mimořádné situace muničního skladu ve Vrběticích. Diskusi, a to jenom svědčí o důležitosti té věci, diskusi neotevřel nikdo jiný a nikdo menší než předseda vlády pan Bohuslav Sobotka a řekl, že se dohodl s členy vlády, jejichž kompetencí se tato událost nejvíc dotýká, že jeho vystoupení ještě doplní A za vládu České republiky že tedy vystoupí nejprve on. Informoval nás, a tady jistě chápete, že se prostě nejedná o normální rutinní legislativní proces, informoval nás, že 16. října roku 2014 došlo k požáru a výbuchu ve skladovém objektu číslo 16 v areálu Vojenského technického ústavu v obci Vlachovice-Vrbětice, a následně došlo dne 3. prosince letošního roku v ranních hodinách k výbuchu dalšího skladu munice číslo 12 v tomto areálu. Objekty jsou od sebe vzdáleny zhruba jeden kilometr a jsou Objekty jsou od sebe vzdáleny zhruba jeden kilometr a jsou pronajaty shodné soukromé firmě. Jde tedy o muniční sklady, říkal předseda vlády, které jsou provozovány v objektu, který patří Vojenskému technickému ústavu, který je státním podnikem zřizovaným Ministerstvem obrany. Munice, která je v těchto skladech uskladněna na základě smlouvy, je ve vlastnictví soukromé firmy. Smlouva, na základě které byla munice v těchto objektech uskladněna, byla uzavřena mezi touto soukromou společností a Vojenským technickým ústavem v roce 2011. Čili od roku 2011 započal smluvní vztah, na základě kterého byly tyto objekty pronajaty a na základě kterého v těchto objektech byla uložena munice.
V důsledku těchto událostí, které předseda vlády popsal, byly složky integrovaného záchranného systému vystaveny zcela unikátní situaci, která se dá jen těžko srovnat s jakoukoli jinou událostí, se kterou máme v posledních několika desítkách let v České republiky, nebo v tehdejším, dřívějším Československu, zkušenost. Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky a armáda řeší tuto situaci s maximálním nasazením osobních a technických kapacit. Zásah na místě samém je řešen v nejvyšším zvláštním stupni poplachu. Na té místní, taktické úrovni je velitelem zásahu ředitel Krajského ředitelství Policie České republiky a koordinaci řešení mimořádné události zabezpečuje hejtman a od 26. listopadu, jak nás tehdy předseda vlády informoval, zabezpečuje ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací Ministerstvo vnitra, zejména tedy koordinaci činnosti ústředních správních úřadů.
Cílem postupu státu je eliminovat jakákoli hrozící rizika pro bezpečnost osob, pro jejich zdraví, pro jejich životy a samozřejmě také eliminovat rizika pro jejich majetek. Absolutní prioritou státu v této souvislosti je tedy bezpečnost osob. Dosavadní průběh zásahu lze podle názoru předsedy vlády hodnotit jako profesionální a odpovídající požadavkům, které klade zákon na oblast integrovaného záchranného systému.
Předseda vlády v této souvislosti ocenil práci pyrotechniků, pyrotechnické služby Policie České republiky, kteří denně s nasazením života provádějí nutné úkony v zásadě uprostřed minového pole. Řekl, že práce těchto lidí je nesmírně náročná, jsou to ti, kteří skutečně v dané lokalitě, v daném místě musí řešit tuto složitou situaci, musí se rozhodovat tak, aby zabránili škodám na lidském zdraví a lidském majetku. Je potřeba těmto lidem výrazně za jejich nasazení a statečnost poděkovat. Současně také platí, že ve věci probíhá vyšetřování ze strany Policie České republiky.
Předseda vlády nám tehdy také na té mimořádné schůzi závazně slíbil, že jakmile to reálné okolnosti na místě samém dovolí bude proveden odvoz zbylé munice odběratelům do jiných skladů vlastníků. To rád zdůraznil. Primárně jde o to, aby si tuto munici odvezli ti, kdo ji vlastní, kdo ji uskladnili v těchto objektech, a dále také, zda je připravena možnost převozu munice do reaktivovaných muničních skladů Ministerstva obrany v Květné. Sklady v Květné jsou pak zabezpečeny v souladu s vojenskými standardy, byla zajištěna ostraha příslušníky Armády České republiky a byla zajištěna i přítomnost samostatné jednotky požární ochrany.
Ze zkušenosti s řešením vzniklé situace a z analýzy důvodu jejího vzniku je nezbytné vyvodit závěry pro budoucí postupy vlády a pro budoucí změny, které jsou nezbytné zejména v oblasti legislativy. Jde o změny právních předpisů upravujících nakládání s municí v naší zemí. V současné době se na tuto oblast vztahuje několik zákonných režimů, které nejsou dostatečně provázány. Každý z těchto zákonů také stanovuje rozdílnou formu provádění kontroly u subjektů, které nakládají s municí. Vzájemná koordinace kontrolních orgánů je ve státě spíše slabá. Nedostatky lze, podle mého názoru, spatřovat i ve skutečnosti, že ve všech příslušných právních předpisech je munice řešena spíše jen doplňkově a použitelná ustanovení nezohledňují často zásadní bezpečnostní specifika nakládání s municí.
Od prvopočátku událostí, ke kterým došlo 16. října, věnovala vláda, a zde nás na té skutečně oprávněné mimořádné schůzi informovala, ve Vlachovicích-Vrběticích událostem mimořádnou pozornost. Opakovaně se na základě návrhu ať už Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany touto otázkou zabývala. Pokaždé a v okamžiku, kdy vláda byla požádána o to, aby rozhodla o postupu, například šlo o nasazení příslušníků Armády České republiky, vláda těmto návrhům neprodleně vyhověla. Otázkou situace ve Vlachovicích-Vrběticích se také vedle zasedání vlády zabývalo i mimořádné zasedání předsednictva Bezpečnostní rady státu, které se uskutečnilo ve Slavičíně. Na základě doporučení mimořádného předsednictva Bezpečnostní rady státu vláda rozhodla o výrazném posílení nasazení příslušníků a prostředků Armády České republiky v dané lokalitě.
Současně vedle toho, že se vláda věnovala řešení tohoto krizového stavu, soustředila se také na analýzu právního řádu a na to, abychom připravili jasná, konkrétní opatření, která se nebudou týkat jen Vlachovic-Vrbětic, ale budou se týkat celé České republiky a toho, jakým způsobem stát postupuje a jedná v oblasti nakládání s municí. Je naprosto nezbytná revize legislativy, je naprosto nezbytné posílení kontrolního systému. Těmito konkrétními doporučeními se bude zabývat zasedání Bezpečnostní rady státu, které se sešlo 22. prosince loňského roku. Předpokládám, že z tohoto zasedání vzešla konkrétní doporučení pro postup vlády, Ministerstva vnitra a Ministerstva průmyslu a obchodu a budou mít za úkol v krátkém čase navrhnout příslušné legislativní změny.
Cílem předsedy vlády, tak jak nás tady informoval, bylo nejenom zajistit bezpečné dořešení této krizové situace ve Vlachovicích-Vrběticích, ale také garantovat občanům, že rok 2015 bude rokem, který využijeme ke všem nezbytným potřebným legislativním změnám. Požádal nás, tedy Poslaneckou sněmovnu, jakmile to bude možné, aby ty návrhy, které budou předloženy do Poslanecké sněmovny, získaly podporu a aby příslušná legislativa a její změny mohly být schváleny co možná nejdříve. Ale nešlo zdaleka pouze o legislativu. Šlo také o to, aby stát byl vůbec schopen fyzicky uplatňovat kontrolu nakládání s municí na území České republiky.
Šlo také o postupy, které jsou voleny při povolování obchodování s municí nejenom na území České republiky, ale také z České republiky do zahraničí. Předseda vlády byl velmi znepokojen informacemi, které obdržel o redukcích, ke kterým došlo v příslušném útvaru Policie České republiky, který má mít na starosti kontrolu munice v naší zemi, kontrolu té munice, která je v rukou soukromých subjektů. Příslušný policejní útvar, který má tuto věc na starosti, byl v minulých letech redukován o 30 %. O 30 % byla snížena jeho personální kapacita, přičemž bylo evidentní, že se nesnížil rozsah činnosti a nesnížil se rozsah obchodování s municí a s tímto materiálem v České republice. Navzdory tomu v minulých letech byl tento speciální policejní útvar takovýmto významným způsobem redukován.
Pak se nemůžeme divit, vysvětloval nám tady předseda vlády, že možná není dostatečná frekvence kontrol a pokud budeme chtít frekvenci kontrol posílit, zvýšit její kvalitu, pak je evidentní, že se vláda také bude muset zabývat tím, zdali na to máme dostatečné personální kapacity. Předseda vlády od samého počátku odmítal jakýkoliv kompetenční ping-pong mezi jednotlivými státními institucemi. V okamžiku, kdy 16. října došlo k výbuchu, zaznamenal debatu o tom, kdo je vlastně odpovědný za kontrolu, kdo je vlastníkem objektu, jaká má být role jednotlivých státních institucí. Myslím si, že to, co potřebujeme teď, je maximální možná míra spolupráce mezi všemi subjekty státu, které jsou v této oblasti kompetentní.
Za prvé je to nezbytná míra spolupráce při odstraňování tohoto krizového stavu mezi Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, dotčenými obcemi a také Zlínským krajem, ve druhé fázi spolupráce mezi Ministerstvem vnitra, Ministerstvem průmyslu, Báňským úřadem a dalšími kompetentními institucemi při přenastavení a zlepšení systému kontroly nakládání s municí a výbušninami na území České republiky. Čili v tuto chvíli potřebujeme jasnou spolupráci, nikoliv přehazování odpovědnosti, nikoliv alibismus a domnívám se, že určitě bude také příležitost, nepochybně i na základě výsledků policejního vyšetřování, které probíhá, vrátit se i k otázkám odpovědnosti za vytvoření stavu, ke kterému ve Vlachovicích-Vrběticích došlo.
Znovu připomněl předseda vlády na mimořádné schůzi, že se jedná o smluvní vztahy, které byly navázány mezi státem a soukromými subjekty, zejména v roce 2011, v některých případech i dříve, a i tady je potřeba vyhodnotit, zdali toto byla šťastná politika státu, že se objekty ve vlastnictví státu pronajímaly soukromým firmám, které obchodují a nakládají s municí. On se domníval, že skutečně nebylo správné, že se ve Vlachovicích-Vrběticích bez jakéhokoliv zohlednění a z hlediska krizového plánování státu vytvořila takto silná koncentrace munice, se kterou jsou oprávněny nakládat soukromé subjekty. Stát se podle jeho názoru nedostal do výhodné situace a potvrzuje to také krize, ke které došlo poté, kdy došlo k těmto výbuchům.
Předseda vlády opětovně poděkoval nejenom příslušníkům integrovaného záchranného systému, policistům, hasičům, vojákům, ale poděkoval také občanům okolních obcí, poděkoval za pochopení, protože bylo potřeba udělat bezpečnostní opatření v zájmu ochrany jejich života a zdraví. Bohužel bezpečnostní opatření zahrnovala i dočasné evakuace, ale byl přesvědčen o tom, že Policie České republiky nemohla jednat jinak v okamžiku, kdy měla k dispozici informace o tom, že dotčené obce mohou být eventuálně ohroženy, mohou být eventuálně zasaženy. Chtěl proto děkovat i občanům dotčených obcí za pochopení. Přislíbil, že vláda udělá všechno pro to, abychom bezpečným spolehlivým způsobem tuto krizi dořešili. A jakmile to bude možné z hlediska bezpečnosti, aby byl zahájen odvoz munice z tohoto areálu.
Předseda vlády nás informoval na této mimořádné schůzi, že měl možnost dvakrát tato místa v posledních týdnech navštívit. To, co občany samozřejmě zajímá, je otázka bezpečnosti. Občany zajímá to, jak rychle bude stát schopen rizika odstranit, zejména tím, že se odveze munice z tohoto areálu. Ale to, co zajímá občany v těchto obcích, je také budoucí osud celého tohoto státního majetku, to znamená areálu ve Vlachovicích-Vrběticích, který dneska vlastní Vojenský technický ústav. Předseda vlády vyjádřil přesvědčení, že pokládá za nezbytné, aby po dobu, kdy tam bude prováděna sanace, a samozřejmě je otázka, jak dlouho sanace bude trvat, tak je naprosto nezbytné, aby tento majetek zůstal v rukou státu a poté, kdy bude dokončena sanace, aby vláda mohla vést dialog s dotčenými obcemi, vést dialog s krajem o budoucím využití tohoto státního majetku. Jeho budoucí využití a nakládání s ním by mělo být realizováno tak, aby to mělo plné pochopení obyvatel dotčených obcí. Myslím si, a myslel si to tenkrát i předseda vlády, že ti lidé si to zaslouží vzhledem k tomu, čemu byli vystaveni, počínaje 16. říjnem letošního roku, a zaslouží si mít jistotu, že vláda nebude s tímto majetkem za jejich zády, že s nimi budoucí využití tohoto majetku bude konzultovat a že ten majetek nebude privatizován nebo s ním nebude nakládáno takovým způsobem, aby tam pro bezpečnost občanů mohla vzniknout v budoucnosti jakákoliv rizika.
Tolik stručně uvedl předseda vlády na mimořádné schůzi, která měla skutečně důvod k tomu, aby byla svolána, kdy Sněmovna měla oprávněný důvod svolat mimořádnou schůzi. Přislíbil, že se vláda těmto otázkám bude věnovat, bude se jim věnovat i systémově v podobě příslušné změny legislativy, pravidel a přenastavení kontrolního systému. A následně pak předal slovo ministru vnitra, který doplnil jeho informaci na stejné mimořádné schůzi zhruba tímto způsobem. Ministr vnitra řekl, že se tady dlouho mluví a spekuluje o tom, jak je areál vlastně velký. Areál má na délku 10 km. Je to obrovský areál, ve kterém je 50 objektů, většina z nich má rozsah 500 až 1000 metrů čtverečních, a ve 27 z těchto objektů byla uložena munice.
Ministr vnitra tvrdil směrem k Poslanecké sněmovně na této mimořádné schůzi, že tam byly různé hony a byly tam nějaké závody, dokonce automobilové závody a další, takže když se tázal Policie České republiky, protože ti, kteří o tom mluví, že to tam bylo, a on neměl důvod o tom pochybovat, a informoval nás, že tam byl minimálně dvakrát za poslední dobu a viděl některé fotografie alespoň z těch závodů, tak se tázal Policie České republiky, kolik tam v minulosti bylo podáno podnětů, případně trestních oznámení na to, že se tam tyto věci děly. Protože pokud tam byly plné sklady munice, prohlásil ministr vnitra, a okolo se proháněla auta, tak předpokládal, že někdo podá trestní oznámení, případně podnět. Podle toho, co mu však předala policie, v této věci žádné trestní oznámení, ani podnět Policii České republiky za posledních pět let nebyl podán.
To, tvrdil ministr vnitra, jsou fakta. Nemůže spekulovat o tom, co je, nebo není pravda. Toto jsou fakta, o kterých může hovořit. I ministr vnitra poděkoval složkám Integrovaného záchranného systému. Především poděkoval policii, jejich pyrotechnikům. Byl tam s nimi ráno v osm hodin, když odcházeli odstraňovat granát ze střechy, a musel říci, že to jsou velcí profesionálové, kteří se mezi sebou dohadovali ne o tom, kdo tam půjde, ale o tom, kdo tam nepůjde. Chtěli tam jít všichni.
Ministr vnitra chtěl také poděkovat hasičům. Měli tam speciální útvar z Hlučína, ze Zbirohu. A s těmito hasiči se potkává po celé České republice, když je nějaký problém, ať to byly povodně, ať to byly sesuvy půdy na jižní Moravě, ať je to situace, kterou teď zažívají ve Vrběticích. Ministr vnitra vyjádřil předpoklad, že jak pan vicehejtman, tak pan starosta potvrdí, že všichni občané, se kterými se mohl potkat, vzkazovali velké poděkování jak policii, tak hasičům.
Ministr vnitra se dopustil do té míry kolegiálního kroku, že poděkoval i armádě. Armáda se v současné době podílí na výkonu policie a podílí se tím na základě usnesení vlády České republiky a na základě žádosti policie. Poděkování tedy samozřejmě adresoval i Armádě České republiky.
Po druhém výbuchu - a 24. listopadu byl trestný čin překvalifikován na trestný čin úmyslný - tak po druhém výbuchu následně Policejní prezidium rozšířilo vyšetřovací tým pod dozorem krajského státního zástupce a vyšetřování převzalo Policejní prezidium. To umožnilo právě nasazení specializovaných složek, jako je ÚOOZ, a současné vyšetřování vede Krajská expozitura ÚOOZ v Ostravě, jak nás na této mimořádné schůzi pan ministr vnitra informoval.
Také chtěl uvést na pravou míru některá čísla. Policie České republiky eviduje zhruba tři tisíce subjektů, pod nimiž provádí kontrolu. 2 112 subjektů má vydáno licenci pro takzvané zbrojní účely nebo zbrojní licence všech skupin. Pouze 21 subjektů v České republice provozuje sklady takto velkého rozsahu. Těchto skladů je 28.
Následně po prvém výbuchu po dohodě s předsedou vlády a po dohodě v rámci vlády nařídil ministr vnitra Policii České republiky, aby udělala namátkové kontroly především u těchto velkých provozovatelů těchto skladů. Bylo provedeno 18 kontrol, bylo na to vyčleněno 17 pracovních týmů. Ve zprávě, kterou nám ministr vnitra předložil ještě ten den ráno, byly nálezy u čtyř těchto subjektů. Nemohl konkretizovat u kterých, protože tam byla samozřejmě snaha o zahájení správního řízení, které je neveřejné, proto tam byla pouze naznačena pochybení, která byla zaznamenána, abychom my mohli být informováni, že to nejsou pochybení zásadního charakteru, která by ohrožovala okolí a bezpečnost obyvatel. Přesto se tyto kontroly prováděly a stále provádějí.
Policie České republiky, která spolu s báňským úřadem, který kontroluje trhaviny, především ty průmyslové, a je velkou otázkou vágnosti výkladu českého práva, řekl ministr vnitra, že pokud se ten prach vysype z miny nebo z dělostřeleckého náboje, jestli v ten moment se to stává trhavinou, nebo je nadále vojenským materiálem, a to je jeden z důvodů, proč ministr vnitra navrhuje zpřesňovat legislativu, tak i v objektu ve Vrběticích v několika areálech nebo několika objektech báňský úřad měl svůj dozor.
Vyjádřil přesvědčení, že je potřeba, abychom tento dozor synchronizovali, aby jak báňský úřad, tak policie, tak případně armáda, která dozoruje některé speciální výbušniny, aby tam byly určité synergické efekty společné kontroly a společný přístup. Na kontrolách Policie České republiky se podílel samozřejmě i Hasičský záchranný sbor.
Licence pro udělování firmám pro vývoz do zahraničí má ve správě Ministerstvo průmyslu a obchodu, které se pro udělení těchto licencí baví s bezpečnostními složkami státu, ať je to policie, ať jsou to naše tajné služby, samozřejmě se dotazuje Ministerstva zahraničí a dotazuje se ještě dalších dotčených složek, které zákon vyjmenovává. Na základě těchto skutečností pak firmy obdrží nebo neobdrží vývozní licenci. Především je tam zásadní stanovisko v rámci našeho zacílení Ministerstva zahraničí, abychom tuto munici nevyváželi do zemí, kde to není v zájmu českého státu.
Ve své podstatě vyjádřil ministr vnitra ochotu přímo tady na místě odpovídat na naše otázky. Chtěl se ale předtím vyjádřit k některým mediálním výrokům. Například výrok, že měli požádat o armádní pyrotechniky. No nemohli, říkal ministr vnitra. Tu věc sice vážně diskutovali, ale vzhledem k tomu, že se jedná o místo činu, tak se v současné době museli na tomto místě pohybovat pouze policisté a policejní pyrotechnici. Pokud to vyšetřování nechtěli zhatit, a to určitě nechtěli, tak tam přítomnost vojenských specialistů nebyla možná. Po dohodě s panem ministrem obrany Stropnickým, kterého ministr vnitra nazýval výlučně kolegou Stropnickým, v momentě, kdy bude vyšetřování dokončeno a tento areál se bude čistit, a bude se čistit několik let, armádu samozřejmě o pomoc policie požádá.
Otázkou ale potom je, aby si vláda stanovila priority, případně navýšila počty pyrotechniků, protože je ještě čeká dekontaminace Brd a ještě nějakých dalších oblastí v rámci České republiky. Minimálně věděl ministr vnitra ještě o jednom místě na jižní Moravě, které také potřebuje dekontaminaci. A je otázkou, v jakém rozsahu bude muset pyrotechnickou službu posílit. To znamená, jak znovu potvrzoval, že armádní specialisty nešlo použít. Pokud by nechtěl zhatit vyšetřování, tak je prostě a jednoduše použít nemohl.
Další mediální výstup, který se snažil ministr vnitra na naší mimořádné schůzi vyvrátit, bylo, že evakuace byly zbytečné. Ministr vnitra říkal, že se o tom jednodušeji hovoří z bezpečí obývacího pokoje a jinak je to u těch pyrotechniků, kteří jsou na místě. O evakuaci rozhodují pyrotechnici na místě, kteří znají situaci, vyhodnotí rizika - riziko požáru, riziko další, které je spojeno s touto věcí. V obou těchto evakuacích to bylo o tom, že perimetr byl stanoven na 1,2 km. Obě dvě obce byly v tomto perimetru a bylo potřeba evakuaci provést.
Pokud si pyrotechnici na místě nejsou jisti a jedná se o ty lhůty sedm a devět dní, žádají o pomoc a o názor takzvanou pyrotechnickou komisi. V této pyrotechnické komisi jsou specialisté napříč policií, kteří se pyrotechnickou specializací zabývají. Tady si vzpomínám, že se ministr vnitra odmlčel, a dodnes jsem nepochopil, proč se několik poslanců ČSSD smálo, ale byl to silný zážitek z té mimořádné schůze, kterou jsme prožívali. On se také podivil a ptal se nás, co jsme na tom viděli vtipného.
Pyrotechnickou specializací se zabývají pyrotechnici na místě a tam rozhodnou, jak k věci přistupovat. V obou případech, tedy ve stanovení sedmi i devíti dní takzvané bezzásahové doby, zasedala k této věci tato pyrotechnická skupina, tato pyrotechnická komise.
Nebyla to libovůle velitele zásahu, ale byl to odborný názor, který tam proběhl. Ministr vnitra se také vyjádřil k některým informacím o tom, že nebyly informace podávány včas a přesně. Těmi informacemi údajně šetřil jako se šafránem, protože nechtěl znejisťovat situaci na místě samém. Informaci, kterou podával pan premiér, tu informaci - tvrdil ministr vnitra - mu podal ještě ten den a v té době zasedal krizový tým a bylo to telemostem z Prahy a ze Zlína, po druhém výbuchu, aby si upřesnil situaci, kdy až ve čtyři hodiny odpoledne jsme byli schopni po vzletu vojenské helikoptéry potvrdit, že vybouchl druhý sklad. Do té doby Policie České republiky i velitel zásahu, Hasičský záchranný sbor deklarovali, že se jedná o výbuch z místa původního výbuchu, takže se nejedná o další subjekt. To je ta jedna jediná dezinformace, která do mediálního prostoru unikla. Ministr vnitra se za ni omluvil, ale v té době neměl podle svých slov informace o tom, že by to bylo jinak. Teprve v 16 hodin odpoledne, když vojenská helikoptéra vzlétla a dron nebyl k dispozici, zjistili, že hoří jiný sklad, který vybuchl. To je jediná dezinformace, nebo nepřesná informace, která tady vznikla. Znovu připomněl, že tuto informaci premiér dostal od Policie České republiky jeho vlastním prostřednictvím.
Opět bych rád zdůraznil, že skutečný význam té mimořádné schůze a důvod jejího svolání v tomto případě dokreslovalo i to, že po předsedovi vlády a po ministrovi vnitra vystoupil také ministr obrany Martin Stropnický. Ministr obrany Martin Stropnický pak nám tady, a poslouchali jste ho mnohem pozorněji než mě, ale on pochopitelně měl také mnohem lepší přednes svým školeným hereckým hlasem, že výbuch jednoho z objektů, které se nacházejí v areálu Vrbětice, dne 16. října tohoto roku byl, a možná se na to trochu zapomíná, ale v první řadě také tragickou událostí pro dva zaměstnance společnosti Imex Group a jejich nejbližší. To, zda šlo o neuvěřitelnou shodu nešťastných náhod nebo polonáhod, nebo něčí zlý úmysl, nebo zda tam jsou jiné příčiny, to jednoznačně odpoví až policejní vyšetřování. Podle informací, které ministr obrany měl, tedy převážně z těch otevřených zdrojů, policie má několik variant, několik směrů, kterými vyšetřování vede. Apeloval tedy na nás, abychom dali policii čas, a my jsme mu vyhověli.
Pokud hovořil o mediálním prostoru, tak kromě toho, kde působí pozitivně a lidé dostávají v reálném čase potřebné informace, tak bohužel v mnoha případech také vzniká prostor k neuvěřitelným spekulacím a v některých případech i čistým nepravdám. Některé z nich, tvrdil ministr obrany, poškodily dobré jméno Ministerstva obrany a zejména Armády České republiky. Není to fér, tvrdil. Zvlášť ve světle toho, jak k řešení něčeho, co nezavinili, přistupují právě příslušníci armády, ale i pracovníci Ministerstva obrany.
A samozřejmě přivítal, tedy ministr obrany, stejně jako jeho předřečníci, příležitost hovořit o tomto tématu na mimořádné schůzi. Žádná jiná možnost než svolat mimořádnou schůzi, k tomu nebyla. Na rozdíl od 3. čtení elektronické evidence tržeb, kterou jsme mohli projednávat v řádném legislativním režimu jako řádně zařazený bod.
Pravil, že by byl rád, kdybychom si vyjasnili jeden termín. Ve veřejném prostoru je stále ještě možné zaregistrovat slovní spojení "armádní" nebo "vojenský" sklad. Rozumím tomu, říkal ministr obrany, co je mediální zkratka, ale toto prostě není pravda. Sklad ve Vrběticích nemá s Armádou České republiky nic společného od roku 2007, tedy řadu let. Po dobu sedmi let je všem příslušným orgánům státní správy i samosprávy, ale i místním obyvatelům - protože sklady byly v období mezi roky 2008 a 2011 jedním z největších zaměstnavatelů v regionu, tehdy zde probíhala delaborace munice - bylo jim známo, že zde nepůsobí armáda, ale společnosti s různou právní subjektivitou: státní podnik, akciové společnosti, s.r.o. apod. Vojenský technický ústav, který, jak snad už je jasno a známo, je státním podnikem, tedy právním subjektem plně odpovědným za svou činnost, má v současnosti ve správě tento státní majetek. Má ve Vrběticích své povinnosti, má ve Vrběticích své kompetence a ty mají své jasné limity.
Ve stručnosti nám ministr obrany přednesl stručnou genezi celého případu. Armádní muniční sklad byl budován v roce 1936. Byl dokončen během okupace německou armádou. Od roku 1945 až do roku 2006 byl využíván československou a poté českou armádou. Rozhodnutí o ukončení potřebnosti bylo učiněno za ministra Jiřího Šedivého a převod na Vojenský opravárenský podnik za ministryně Vlasty Parkanové. Od roku 2007 byl areál využíván státním podnikem Vojenský opravárenský podnik Šternberk k delaboraci nepotřebné munice Armády České republiky. V té době byl jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v regionu a postupně, jak se vyprazdňovaly objekty skladů, docházelo k jejich pronajímání externím subjektům. Aktuálně platné nájemní smlouvy s komerčními subjekty nám přednesl ministr obrany jako následující: Firma Bochemie, smlouva z roku 2009, a potom tři smlouvy z roku 2011 v případě Imex Group, Excalibur Army a STV Group.
V roce 2012 došlo k převodu areálu z VOP za Vojenský technický ústav vojenské munice Slavičín, čili divizi Vojenského technického ústavu přímo ve Slavičíně. Ten v areálu vyráběl munici a rovněž ji také skladoval. Všichni nájemci, kteří v jednotlivých objektech skladovali munici, jsou držiteli licence pro nakládání se zbraněmi a se střelivem, a jak bylo řečeno a jak je známo, licence vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu za poskytnutí příslušného dobrozdání Ministerstva zahraničí, vnitra a také obrany. Dodržování těchto licencí potom kontroluje Policie České republiky a Český vojenský úřad, pokud se tedy týká trhaviny v tom druhém případě. V areálu je celkem 61 objektů a oni si myslí, že se tam nachází 26 z nich, které jsou využívány ke skladování munice a výbušnin.
Vážená paní předsedající, ne že bych trval na pozornosti, kterou mi kolegové mají věnovat, já si to nemyslím, že musejí, ale možná že až budeme soustředěnější, že se nám bude jednat lépe. A proto si dovoluji navrhnout přerušení naší mimořádné schůze do 1. 9. 2016.
Návrh byl zamítnut.
Byl to poctivý pokus, snad dosáhneme příště lepšího skóre.
Co rezort obrany dělal po výbuchu. První informace, která šla ke všem složkám integrovaného záchranného systému, se dostala v 9.51 ve čtvrtek 16. října. Následoval zásah profesionálních a následně také dobrovolných hasičů, který byl přerušen až při zvyšující se intenzitě výbuchů. Zástupce Vojenského technického ústavu se ihned po výbuchu dostavil na místo, hodinu po výbuchu se dostavil rovněž pracovník Vojenského požárního dozoru a Vojenská policie ze svého centra v Olomouci. Podnik následně poskytl techniku, materiál, personál, prostory, stravu, pohonné hmoty a zapojil se do záchranných prací dle požadavku IZS. Kromě jiného nasadil bezpilotní dron, který byl docela podstatným pomocníkem při zjišťování rozsahu škod a poškození jednotlivých objektů. Vojenský technický ústav mimochodem dodnes ze svého rozpočtu hradí významnou část některých nákladů spojených se zásahem všech složek.
Zajímavé je, a možná, že to je jedna z těch překvapivých okolností, mimochodem které vytvářejí - ale bylo to tady už zmíněno, jak řekl ministr obrany, panem premiérem - neuvěřitelnou kumulaci nejrůznějších právních norem a předpisů a dalších okolností, které nějakým způsobem mají vliv na dění a v případě té havárie zásadním způsobem ovlivňují jednotlivé kroky a vytvářejí dost nepřehledné a netransparentní jakési hřiště pro to, co se má konat. Je to, jako by někdo téměř záměrně chtěl vytvořit něco nefunkčního a navzájem sice na jedné straně doplňujícího, na druhé si zdánlivě i třeba odporujícího. To je určitě jedno z ponaučení, které je třeba si z celé té nešťastné události vzít.
Čili Vojenský technický ústav jako státní podnik spadající pod Ministerstvo obrany, resp. založený Ministerstvem obrany, podléhá stále vojenskému požárnímu dozoru. Když vezmeme jenom tento jeden aspekt, tak celý ten areál, případně budovy používané Vojenským technickým ústavem fungují ve vojenském požárním dozoru. Všechny budovy pronajímané soukromým subjektům potom fungují, řekněme, v civilním požárním dozoru. A takových paralelních norem, podle kterých se řídí provoz v areálu, je celá řada. I ohlašovací povinnost má integrovaný záchranný systém, nemá ho VTÚ ani nájemci v areálu, pokud neskladují vysoce nebezpečný, míněno hořlavý, materiál, což paradoxně munice není. S další zvláštností nás ministr obrany seznámil v aspektu zavádějících okolností. Další zvláštnost řekněme, nebo zavádějící okolnost. Povinností těchto provozovatelů dle zákona o požární ochraně je zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany. To mají dělat ty jednotlivé subjekty, nikoliv pronajímatel. On nám to neuváděl jako vyčerpávající vysvětlení, a skutečně to mnohé z nás tenkrát vyčerpalo, ale jenom jako příklad toho, jak se věc, která není zase až tak složitá, dá složitě pojmenovat.
Ministr obrany s plnou vážností a autoritativně tvrdil, že armáda reagovala na požadavky a na tu situaci promptně a samozřejmě vstřícně, úměrně také tomu, že situace byla vážná. A tak je tomu samozřejmě do této chvíle. Na všechny žádosti o pomoc ze strany velitele zásahu reagovali s rychlostí, jak to bylo jenom fyzicky možné. Ve prospěch zvládnutí situace vyčlenili vysoce kvalifikovaný personál, až 500 příslušníků armády, a to probíhá i v těchto dnech, ale tu nejlepší techniku, mobilní velitelské stanoviště, pandury s termovizí, nočním viděním a kamerovým systémem, které mají tito vojáci ve výzbroji a které podstatně ještě zvýší bezpečnost zajištění toho areálu, která není fyzickou silou možná k realizaci.
Od 16. října - a to ministr obrany v tomto případě znovu důrazně zopakoval - je celý areál a veškeré dění v něm mimo pravomoc Ministerstva obrany nebo Vojenského technického ústavu. Obrana poskytovala pouze maximální součinnost. Policie, resp. vláda rozhodla o přesunu munice a Ministerstvo obrany v požadovaném, a tedy velmi krátkém termínu, zajistilo technické zprovoznění již zakonzervovaného muničního skladu v Květné. Ten termín byl třináctého. Ve 24.00 v Květné začala hlídkovat Vojenská policie.
Předsednictvo Bezpečnostní rady státu dne 6. 12. rozhodlo také o zřízení meziresortního týmu pro právní otázky související s řešením této mimořádné události. Ministr obrany jmenoval konkrétního člověka, který zajišťoval a přímo na místě tyto otázky. Ministr obrany rovněž vyjádřil obavu, že tematika je strašně široká, a že se tudíž omlouvá všem, kteří v jeho slovech nenalezli odpovědi na své příslušné dotazy, ale byl připraven na ně odpovědět následně, a také svá slova splnil. Jeho jediný subjektivní pocit, že nejednoznačnost zákonných norem a předpisů, ať už jde o požární ochranu, kontrolu nakládání s municí, možná i licenční řízení nebo dozor nad licencemi, ale také třeba přeprava tohoto materiálu, to všechno je velkou a nutnou příležitostí podívat se, jak to v České republice v tomto sektoru funguje, a nepochybně navrhnout v tomto směru nějaké pozitivní změny.
Tak si všimněte, dámy a pánové! Promluvil premiér, promluvil ministr vnitra, promluvil ministr obrany a k tomu, protože se jednalo o mimořádnou situaci, která mimořádnou schůzi potřebovala, jsme dovolili vystoupit i starostovi Vlachovic-Vrbětic panu Zdeňku Hověžákovi. Ten si toho vážil a sdělil nám asi zhruba toto:
Zdůraznil, že nechce politizovat události posledních dnů. Po prvním výbuchu 16. října byli všichni vystrašení. Nicméně se domnívali, že stát má věci pod kontrolou. Riziku opakování tragédie se spolu s kolegy starosty z okolí snažili předejít. Vyzvali proto otevřeným dopisem již druhý den po prvním výbuchu ministra obrany pana Stropnického, aby věděli, co se vlastně stalo. O to děsivější bylo to, že se to opakovalo. Z areálu přišel výbuch druhý, který měl dopad na občany o to horší.
V následujících dnech se areál kompletně zajišťoval, ale munice nebyla odvezena. Starosta zdůraznil, že v posledních týdnech si všichni občané prožili těžké chvíle. Namísto přípravy Vánoc, pociťovali strach o rodiny a své domovy. Starosta podotkl, že nikoho z nás tady nechce poučovat. Žádal však, abychom se společně zamysleli nad tím, jak k této situaci došlo a jaké chyby zde stát při jejím řešení udělal.
Připomněl nám, že munici ve skladech v majetku státu skladovaly soukromé firmy. To však stát nezbavuje povinnosti zabezpečit ochranu života, zdraví a majetku nás občanů. O těchto událostech byl pan starosta přesvědčen, že musí existovat jasné předpisy pro postup státu v podobných případech. Dále musí být stanovena přísná pravidla provozu takovýchto objektů, která musí i soukromé subjekty bezpodmínečně dodržovat a stát dodržování těchto pravidel aktivně kontrolovat a vynucovat. Pro příště již nelze čekat na výbuch a pak být zaskočen.
Zase žádná pozornost. Paní předsedající, dovoluji si předložit procedurální návrh - přerušení této schůze do 2. září 2016.
Tento návrh nebyl přijat.
Starosta nás proto požádal, aby vláda zajistila objektivní, pečlivé a rychlé vyšetření tohoto zločinu. Oč vlastně přišel žádat, vysvětloval nám. Aby byly vypovězeny všechny nájemní smlouvy ve skladech, aby byla munice dočasně zajištěna státem, delaborována a odvezena. Chtěl rovněž objasnit, jaká konkrétní munice se ve skladech skutečně nalézá. Samozřejmě si přál, aby veškerá munice byla odvezena nejlépe do Vánoc, ale pochopil, že vzhledem k vysokému datu to není možné.
Svátky tedy, obával se, prožijí občané obce ve strachu a je nepochybné, že si zaslouží občané nějakou omluvu. Přivítal proto slova pana ministra financí, že občanům z dotčených obcí náleží odškodné. Nechci vyvolávat paniku, zdůraznil pan starosta. Ale žádal jménem našich občanů, aby stát podobným tragédiím předcházel. To znamená jasná bezpečnostní koncepce státu i v oblasti skladování munice, transparentní právní základ, dodržování a vynucování stanovených pravidel. Účinná kontrola ze strany odpovědných orgánů států a potrestání viníků v případě zjištění pochybení.
Prosil nás, abychom to považovali za něco, co by se dalo mediálně nazvat Vlachovická výzva nebo memento z Vlachovic, které by se již nikdy a také nikde nemělo opakovat. Vyjádřil připravenost spolu se svými kolegy starosty z okolních obcí se státem, vládou, ale i s námi - členy Parlamentu. Maximálně spolupracovat, aby se něco podobného již nikdy opakovat nemohlo.
Bylo nám všem milé, že i pan starosta co nejupřimněji poděkoval všem příslušníkům složek integrovaného záchranného systému a tím nám zprostředkoval zpětnou vazbu, jak to fungovalo v terénu. Že tyto řeči vyvolaly poměrně živou odezvu, a že svolání mimořádné schůze bylo zcela namístě - na rozdíl od vašeho dnešního důvodu, pak dokládají reakce některých z vás, vážené dámy a vážení pánové.
Například poslanec Zdeněk Soukup byl prvním diskutujícím, aby nám řekl, že on patří také mezi ty, kteří dostali do mailu dopis, a v tomto případě jisté občanky z Vrbětic. A ocitoval nám dvě věci a žádal odpověď. Vedle úsměvné historky o testování (nesrozumitelné) aut je šokující, že po areálu se v doprovodu zaměstnanců pohybovali zahraniční kupci z rizikových destinací a za asistence brigádníků, kteří jim otevírali bedny si vybírali zboží. Ptal se, pan poslanec Soukup, zda je to pravda. A další otázku položil na téma, že přímo z vojenského technického ústavu pronikly informace, že bylo ohroženo území do vzdálenosti padesáti kilometrů od výbuchu. Dodnes, říkal pan poslanec Soukup, nebyly osvětleny informace o padesáti raketách středního doletu SS 20, či informace o raketách země - vzduch. Takové otázky padají na mimořádné schůzi, a proto je potřeba také pro tyto věci, mimořádné schůze svolávat.
Pan poslanec Koskuba nás upozornil, že jistě budeme slyšet spoustu zajímavých slov, možná i dojemných slov, ale jeho - jak nás ujistil, nikdo nepřesvědčí, že hlavní jádro pudla je skutečně v tom, co pan starosta naznačil, a sice o tom, že takto závažnou munici nebo takto citlivý materiál se starají soukromé firmy.
Řekl přesně, já se nechci dotknout, ale teď cituji pana poslance Koskubu, říkal: "Nerad bych vypadal jako socan, který chce všechno znárodňovat."
Nicméně říkal, došlo i k něčemu tak závažnému, aby se svolala mimořádná schůze, kde se ctihodná Sněmovna Parlamentu ČR diví nebo bude divit a přijme nějaké usnesení, že žijeme v zemi, kde soukromé firmy se starají o takto nebezpečnou munici a my tady probíráme zákony, komu povolíme, aby si koupil flobertku a komu ne. Když se nad tím zamyslím, že je to dost tristní obraz.
Paní poslankyně Černochová se podívala na problém z jiné strany. Ona řekla, že je také starostkou městské části, která má na svém území řadu rizikových objektů. Zejména řeku Vltavu a potok Botič. Pro vaši informaci podotýkám kdo to neví, paní poslankyně Černochová je starostkou městské části Prahy 2, Vinohrady.
A bez této kartičky a vzpomeňte si prosím, že nám ji přímo takto ukazovala a říkala. Bez této kartičky nejezdí ani na dovolenou, nechodí ani do lesa. Prostě tuto kartičku, která řeší krizové řízení v případě, kdy se něco stane a jsou na ní všechny kontaktní údaje a telefonní čísla - nás ujišťovala paní starostka a poslankyně, že nosí stále s sebou.
Reakce vedení Zlínského kraje tedy podle ní vykazuje znaky nepřipravenosti na podobnou situaci. Samozřejmě se jedná u událost, které jsme v novodobých dějinách ještě nikdy nečelili a chybí zkušenosti.
Nicméně skutečnost, že se na území Zlínského kraje vyskytuje sklad s nebezpečným materiálem, rozhodně nijak nová není, a proto je namístě otázka, zda a v jaké míře s touto skutečností a souvisejícími riziky počítal krajský krizový plán. Jednání pana hejtmana Myšáka a jeho některá vyjádření napovídají, že připravenost kraje na takovou situaci byla velmi malá, vyjádřila přesvědčení paní poslankyně Černochová. To je zarážející zejména s ohledem na skutečnost, že pan hejtman není ve své funkci nováčkem, ale naopak je hejtmanem již šest let. Je tedy nejdéle sloužícím hejtmanem Zlínského kraje.
Pan Hejtman Myšák prý například netušil, že muniční sklad u Vrbětic už dávno nesouží armádě a že měl být tudíž zahrnut do krizového plánu kraje, takže možná v reakci na to, co říkal i pan ministr Chovanec. Kdyby toto bylo zahrnuto do krizového plánu kraje, tak byste i vy jako ministr vnitra ze své kompetence, konkrétně ze zákona č. 240/200 Sb., a vyjádřila paní poslankyně odhad, že se jedná o § 10 odst. 1 c), kde u Ministerstva vnitra stojí jasná definice toho, co má Ministerstvo vnitra kontrolovat a vymáhat na hejtmanech a krajích. Doslova cituji: "Ministerstvo vnitra provádí kontrolu zajištění připravenosti ostatních ministerstev a jiných ústředních orgánů nebo správních úřadů na řešení krizových situací a ve spolupráci s příslušným ministerstvem provádí kontrolu krizových plánů krajů."
Chtěla se zeptat, tedy paní poslankyně, pana ministra Chovance, jak často Ministerstvo vnitra uplatňuje tuto svoji zákonnou kompetenci, jak často kontroluje krajské krizové plány a jaká případná zlepšení, pokud se tak neděje, bude pan ministr navrhovat, případně jakou odpovědnost a koho odpovědnost za to, že se to nedělo, pan ministr vyvodí.
Kdyby došlo k vyhlášení krizového stavu nebo alespoň stavu nebezpečí, bylo by to totiž možné, vyjádřila přesvědčení paní poslankyně, možná například prakticky okamžitě zapojit do ostrahy areálu skladu či pro jiné účely příslušníky Armády České republiky, a nemuseli jsme pak být svědky filipiky mezi vnitrem a obranou, když pan ministr obrany Stropnický nabízel své pyrotechniky a pan ministr vnitra je odmítal s tím, že je to místo činu a že tedy nemají oprávnění.
V případě, kdyby neselhal hejtman, v tomto případě myslela pana hejtmana Myšáka, nebyl by tento problém. Armáda by tam normálně mohla být od prvního dne a ne že k tomu reálně dochází až nyní a ještě omezeně, a to ještě po dvou měsících.
Také zajímalo paní poslankyni Černochovou, zda pan hejtman Myšák svolává bezpečnostní radu kraje. Ona jako starostka nás informovala o tom, že ji svolává dvakrát do roka. Vždycky se tam seznámí s novým velitelem hasičů, sedí tam příslušná paní ředitelka policie pro tu příslušnou oblast, to znamená v jejím případě dvojka, sedí tam další zástupci z krizového řízení a říkají si nové informace. Říkají si například skutečnosti, jako že například vznikla někde ledová plocha a můžou se dostat do problému, že by ním unikl z této plochy čpavek. Jak se na to připravíme, jek budeme evakuovat lidi. Tohle všechno je totiž úloha samosprávy, a proto samosprávu máme a proto podle paní poslankyně Černochové si samosprávu lidé volí.
Pan hejtman se podle ní oháněl tvrzením, že vyhlášení krizového stavu by přineslo vícekolejnost řízení, neboť starostové dotčených obcí by se prý dostali do pozice odpovědných orgánů a rozhodovali by o postupu prací na svém území. Dle jeho vyjádření si mimořádnost této situace žádala, aby zásah měl jediného profesionálního velitele, rozhodujícího o všech postupech.
Kdyby však tato tvrzení platila absolutně, pak by stav nebezpečí a krizový stav nebylo možno vyhlásit vůbec nikdy, a to ani při povodních.
Na celé záležitosti paní poslankyni nejvíce zarazilo a podělila se s námi o ten pocit, že kritika vedení Zlínského kraje zní především z úst některých členů vlády. Pokud hejtman Myšák selhal, proč tedy samotná vláda nejednala rychleji a proč sama nevyvinula tlak na vedení Zlínského kraje, na stranického kolegu, tedy hejtmana Myšáka, aby byl krizový stav vyhlášen? A vyjádřila tady spekulaci, zda se nejedná o řešení vnitrostranických sporů. I k takovým úvahám může na mimořádné schůzi dojít, ale rozhodně ne na schůzi, kdy se má projednávat třetí čtení zákona regulačního charakteru.
Vystupování a výroky jednotlivých členů vlády se paní poslankyni Černochové velmi nelíbily. Připomínaly jí přehazování příslovečného horkého bramboru. Toto jednání zejména s ohledem na rozsah této tragédie a ohrožení, jakému byli vystaveni místní občané, považovala za skutečně nemístné.
Pokládala dokonce za směšné, že někteří členové vlády namísto snahy o řešení této situace měli potřebu jen obhajovat sami sebe, jako například pan premiér, a zbavovat své spolustraníky odpovědnosti. Domnívala se, že je zřejmé, že viníka nastalé situace k zabezpečení muničního skladu a jeho okolí tak, aby nebyli místní obyvatelé nadále v ohrožení, aby co nejvíce došlo k vyklizení areálu. Vzájemná obvinění mezi členy vlády jí připadala jako skutečně absurdní.
O revizi legislativy a dalších krizových předpisů podle ní už bylo řečeno dost. Za důležité však pokládala, aby co nejdříve došlo k analýze události minulých dnů a týdnů a k revizi příslušné legislativy a dalších souvisejících předpisů tak, aby napříště bylo podobným tragédiím předejito.
Doporučila pánům ministrům, zejména panu ministru Chovancovi, ale i panu premiérovi, takové, jak tomu řekla, pěkné čtení na víkend. V tomto zákoně pan premiér i pan ministr - vyjádřila přesvědčení - se dočte, jak mělo být postupováno a jakým způsobem nastalá situace měla být řešena ihned od prvního dne.
Zdůraznila, jak strašně ji mrzí, že tady nebyl přítomen pan ministr vlády Babiš. Možná bychom si to skutečně měli připomenout, že to byla mimořádná schůze, kde byl předseda vlády, ministr obrany, ministr vnitra a nebyl tady Babiš. Teď máme také mimořádnou schůzi a zase tady není Babiš. (Výkřik ze sálu: Šel na oběd.) V žádném případě nechtěla snižovat podíl odpovědnosti firmy IMEX Group na této záležitosti, nebo nějakým způsobem vyjadřovat svoji důvěru v její kredibilitu. To byly věci, které musí řádně prošetřit policie.
Nicméně opravdu není pochopitelné, podle ní, aby pan ministr Babiš se vyjadřoval k tomu, jestli majitel navštíví místo svého podnikání či nikoliv. Vytváření jakýchkoli spikleneckých příběhů z této poměrně běžné skutečnosti skutečně hraničí s šířením poplašných zpráv, a paní poslankyně Černochová byla přesvědčena, že pan ministr Babiš si neuvědomuje, že je členem vlády, která by rozhodně neměla takové fámy vyvíjet ani rozšiřovat. Činění jakýchkoli závěrů o tom, jaké je pozadí firmy Imex Group, zda by mělo ministerstvo obrany sklady této firmě pronajmout či nikoliv, zda tato firma obchodovala legálně, to opravdu není úlohou člena vlády, ale je to úlohou orgánů činných v trestním řízení. Paní poslankyně vyjádřila nepochopení, z jakého titulu vlastně pan Babiš tyto spekulace vytváří a rozšiřuje a de facto tak ztěžuje práci policii.
Měla ve svém vystoupení ještě jednu, poslední a úpěnlivou prosbu, a to na pana ministra Stropnického. Oslovila s tím, že předpokládá, že zná obsah smlouvy, které uzavřel státní podnik s předmětnými firmami, a že si pan ministr již nechal prověřit a zjistil, jestli je v nich něco tajemného, špatného, jak naznačuje jeho stranický kolega pan Babiš. Přece jenom uplynuly už skoro dva měsíce od výbuchů, takže času už snad bylo dost, a paní poslankyně nepředpokládala, že by tyto nájemní smlouvy byly nějak zásadně složité a spletité. Zeptala se tedy, kdo měl dle těchto smluv odpovědnost za muniční sklady a za jejich zajištění. Byly to firmy, nebo to byl Vojenský technický ústav? Další její dotaz byl, zda existuje pojistka, kdo uhradí škodu? Další dotaz, kdo měl na starosti kontrolu zabezpečení? Na tuto otázku již částečně pan ministr odpověděl. Jenom poprosila o zopakování toho, jestli to byla policie nebo státní podnik nebo příslušné firmy.
Paní poslankyně Černochová nám řekla, že si uvědomuje, že neskončilo vyšetřování, a že jí nebudou moci ministři na všechny otázky odpovědět. Přesto požádala, aby alespoň ty, které se týkají nájemních smluv, zodpověděl, protože na nich není nic tajného. Řekla, že ví, že existuje zákon 106 O svobodném přístupu k informacím, a nedomnívá se tedy, že by smlouvy, kde na jedné straně je nějaká organizace, která zastupuje do jisté míry stát, a uzavírá standardní nájemní vztah, měly být tyto smlouvy předmětem nějakého utajování. A myslela si, že pokud by se tyto smlouvy odtajnily, že by se uzavřela celá řada různých spekulací jejích vládních kolegů.
Mnohem stručnější než paní poslankyně byl pan poslanec Petr Kořenek a obrátil se právě na paní poslankyni Černochovou, a zeptal se jí: Paní poslankyně, proč jste neřekla všem, že to byly vaše vlády od roku 2007, které uzavíraly tyto smlouvy v roce 2011? A když se takhle přímo zeptal, tak si pamatuji, že mu také všichni poslanci ze sociální demokracie a komunistické strany hlasitě zatleskali. Proč jste těm lidem neřekla, že tato vláda pouze tahá horké kaštany z ohně, že kraj řeší problémy, které zavinily pravicové vlády? Vy velmi rádi poukazujete na to, co má dělat tato vláda, a jak to dělá, ale zapomínáte na ten svinčík, který jste tu za těch let, co jste způsobili, způsobili, řekl pan poslanec Kořenek a opět mu levá část sálu bouřlivě zatleskala. (Ozývá se nesmělý potlesk jednotlivce.) Tenkrát jste tleskali mnohem bouřlivěji.
Zcela jiný pohled měl pan poslanec Karel Fiedler. Chtěl zmínit zákon číslo 59/2006 Sb., který řadu věcí jasně vysvětlí. Tady totiž říkal. pan poslanec Karel Fiedler, jsme svědky dohadování, jestli to je vojenský objekt, nebo jestli je to soukromý objekt. Panem ministrem Stropnickým, tvrdil pan poslanec Fiedler, bylo řečeno, že od roku 2007 je objekt soukromý. Takže § 1 odst. 3 tohoto zákona říká: Tento zákon se nevztahuje na vojenské objekty a vojenská zařízení. A já budu rychle citovat, říkal pan poslanec Karel Fiedler, dále z něj § 12, dnes bylo v rudém - a rychle se opravil - to už není rudé, tedy v Právu uvedeno, že firma Imex nemá pojištění, tak § 12 říká, že provozovatel je povinen sjednat pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závažné havárie. Dále v tomto zákonu najdeme v § 32: Krajský úřad vede evidenci smluv o pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závažné havárie. Tady se opět pan poslanec Fiedler obrátil na zástupce kraje, kteří byli na galerii. Všimněte si, že dnes máme mimořádnou schůzi, a žádní zástupci krajů na galerii nejsou. Pardon. Tedy obrátil se, aby si všichni přečetli tento §, který poměrně jasně říká a stanovuje pravidla o prevenci závažných havárií.
Nemohl nevystoupit, vzhledem k tomu, že šlo o bezpečnost víceméně státu, byť byla ohrožena pouze bezpečnost regionu, tak nemohl nevystoupit pan poslanec Klučka. A opět se odvolal na paní poslankyni Černochovou, když připomněl, že sdělila, že vrátit se do začátku. Ale on, pan poslanec Klučka má odlišný názor o tom začátku. On se domnívá, že na začátku byl ten problém přesně v roce 2011, kdy objekt opustila armáda, převedla to na příspěvkovou organizaci, a ta uzavřela smlouvu se subjektem, kterému pronajímá tento objekt. A on sám vyjádřil přesvědčení, že je to v tom, že v tom okamžiku končí utajování. Utajování toho, že jde o věci, které utajovány být neměly. Ale kdo je tím viníkem, zeptal se pan poslanec Klučka? Je to armáda, nebo je to ta organizace, která tam přijde, a používá objekty, které nejsou zkolaudované na zátěž, kterou tam prostě uvádějí včetně likvidace toho raketového paliva. Vyhlášení krizového stavu, ten nejvyšší stupeň, úplně nejvyšší stupeň - do toho nejvyššího stupně máme stavy nebezpečí a další záležitosti, hejtman konzultoval všechny záležitosti s jednotkami integrované záchrany. Při vyhlašování posuzovali všechny podmínky, jestli jsou naplněné, a zjistili, tvrdil pan poslanec Klučka, že není třeba vyhlašovat krizový stav, že účinnost práce jednotek integrované záchrany je taková, že mohou zvládat tuto situaci přesně v podmínkách, ve kterých to je.
Nemontujme do toho evakuace a další následné jevy, které souvisejí už přímo se zásahem. Velmi nás poprosil, pan poslanec Klučka použil přímo termínu, já bych vás velmi poprosil, abychom neroztahovali ty diskuse do témat, které stejně dnes nevyřešíme. Ocitli jsme se tenkrát v poli řešení bezpečnosti, takže nikoho nepřekvapilo, že vystoupil i pan poslanec Ondráček. A řekl, že už je toho na něj moc, že nechce hájit tuhle vládu, že má svoje problémy, ale řekněme si, kdo za to může, položil řečnickou otázku pan poslanec Ondráček. Padla tady jména Vondra, řekl, padlo tady možná Barták, řekl, můžeme mluvit a pak si nemohl na žádné další jméno vzpomenout. Pan ministr vnitra mluvil o snížení počtu lidí o třetinu. Langer, Kubice, říkal pan poslanec Ondráček. To jsou všechno lidi, kteří mají nebo měli příslušnost k politické straně, která, ač to, že má 16 poslanců a chtěla svolat tuto schůzi, tak možná si je toho vědoma a má tady pouze tři nebo čtyři zástupce.
Vraťme se zpátky k tomu, co můžeme udělat pro to, abychom ten stav napravili, vyzval nás pan poslanec Zdeněk Ondráček. Možná by bylo ideální vrátit se o patnáct dvacet let nazpět. Oprášit papíry, které byly v provozování takových objektů a znovu se tomu věnovat. A rovněž pan poslanec Ondráček vyjádřil přesvědčení, že ekonomika nikdy nebude mít větší váhu než ochrany života a zdraví našich obyvatel a za toto hlasité přesvědčení se mu dostalo mírného potlesku.
Nemohla nereagovat, jak jistě chápete, paní poslankyně Černochová, jak už to tak na mimořádných schůzích bývá, a omluvila se, že asi mluvila málo hlasitě, protože jinak si neumí vysvětlit, že pan poslanec Ondráček, stejně jako pan poslanec Kořenek jí podsouvají něco, co vůbec neřekla, nebo neřekl nikdo jiný. Ta jména nezazněla a tvrdila, že to nebyl Alexander Vondra, byl to pan ministr Šedivý a paní ministryně Parkanová. A ani pan ministr Šedivý a ani paní ministryně Parkanová nebyli nikdy moji kolegové z té strany, říkala paní poslankyně Černochová, jak jste říkal, která má 16 poslanců, tedy z Občanské demokratické strany. K panu Kořenkovi vyjádřila přesvědčení, že si pan poslanec Kořenek sedí na uších. Ona říkala, že hovořila o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Ten zákon, ze kterého citovala, je úplně jiný.
Na to nemohl nereagovat v diskusi na mimořádné schůzi k Vrběticím pan poslanec Mackovík. Pan poslanec Mackovík požádal, aby z této Sněmovny neodcházela nějaká dezinformace nebo fabulující informace. A možná, že pan ministr obrany by se měl vyjádřit k tomu, aby tady před chvílí jeden z mých předřečníků řekl, že tam snad byly rakety SS20 a pan poslanec Mackovík nás upozornil, že rakety SS20, tedy RSD-10 Pionýr, jsou rakety s doletem nad pět tisíc kilometrů, které nikdy ve výzbroji naší armády nebyly. A proto pan poslanec Mackovík vyjádřil zásadní pochybnost, že by tady ty rakety někdo zapomněl a tím méně, že by tam mohly být skladovány. Takže se tak trochu bál, že by se mohl druhý den v bulváru dočíst, že tady máme SS dvacítky.
Pana poslance Lanka na naší tehdejší mimořádné schůzi zajímala ještě jedna věc a položil otázku, na kterou by rád slyšel odpověď. Ptal se, zda někdo může zaručit, nebo někdo ví, kolik munice v těch skladech vlastně bylo a co je hlavní, jestli skutečně ta všechna munice vybuchla, anebo jestli se pár desítek nebo stovek kilogramů někam vytratilo ještě než ten, hlavně ten druhý výbuch, nastal. A tedy, zda teoreticky se někde pohybuje určité množství neevidovaných výbušnin, které zkrátka nikomu nechybí a za současné bezpečnostní situace ve světě by na černém trhu měly zajisté cenu zlata. To byla otázka, kterou velmi palčivě položil pan poslanec Lank a řadě z nás tím mluvil z duše.
Velmi zajímavou a zcela případnou pro případ mimořádné schůze poznámku měla paní poslankyně Jana Lorencová. Ona řekla, že se musíme přece jenom poněkud vrátit do poměrně nedávné minulosti a dovolila si formulovat pár otázek, které se k ní dostaly z informací průběžně přicházejících k muničnímu skladu ve Vrběticích. Řekla, že by chtěla vědět, kdo nesl za tu situaci, ke které došlo, odpovědnost. A tvrdila, že to vyplyne z odpovědi na následující otázku. Kdo byl v roce 2009 až 2011 ministrem obrany? Kdo za Vojenský technický ústav podepsal nájemní smlouvy, které jsou pro stát, tedy pro nás tak výhodné, že ho tam za své měl zabezpečovat pro soukromé subjekty stát. Jakým schvalovacím procesem tak závažné smlouvy prošly? Jak fungovaly kontrolní mechanismy pod tehdejším vedením Ministerstva obrany České republiky? Zda se vůbec tvrzení pracovníků těch, dovolím si říct, podivných firem zakládají na pravdě. Ve společnosti Bochemie se vyskytuje například syn někdejšího slovenského prezidenta od roku 2012 a vlastní ji naprosto anonymní holandská firma, informovala nás paní poslankyně Lorencová, a ihned si na tyto řečnické otázky sama odpověděla. A řekla, že ministrem obrany v roce 2006 byli Karel Kühnl a Jiří Šedivý, v roce 2009 Vlasta Parkanová a Martin Barták, v roce 2011 to byl Alexander Vondra, poté Petr Nečas a Vlastimil Picek. Poté už nemohlo dojít k ničemu jinému, že vystoupil i pan poslanec Chalupa, jehož vytrvalého tykání si stále vážím, a řekl, že se nás ani nechce na nic ptát, ani dokonce nám nechce po ničem pátrat, protože v této chvíli, jak řekl, to, co řekli ministři, že tomu věří a že bude zpracována zpráva a že už se toho stejně řeklo až moc. Takže on nám tedy nic říct nechce. Na to reagoval pan poslanec Benda a poprosil pana poslance Kořenka, aby paní poslankyni Černochovou poslouchal, že žádala ministra obrany, aby smlouvy byly právě zveřejněny.
A pan poslanec Benda ví, že by se to mohlo zdát vtipné, koho si sem předvoláme, ale že pochybuje, že si ministři, ať už to byl kterýkoli ministr, a mimochodem v rozhodném období minimálně vláda v roce 2009 a 2010 měla důvěru jak sociální demokracie, tak ODS, ministři si nepochybně ty smlouvy neodnesli domů, takže pan poslanec Benda říkal: My bychom chtěli vědět, a všichni bychom asi chtěli vědět, a ty smlouvy nepochybně leží na Ministerstvu obranu, kdo a za jakých okolností je podepsal a jaké možnosti dávají soukromým firmám na straně jedné a jaké možnosti dávají státu na straně druhé. Možná, že jsou opravdu špatné, řekl pan poslanec Benda, ale na to je potřeba nejprve se s nimi seznámit a znát je.
Ta diskuse byla natolik zásadní, že v tu chvíli opět, jak se na mimořádné schůzi sluší, reagoval pan ministr vnitra Chovanec. Zcela autoritativně řekl, a tím nás všechny uklidnil, že rakety SS 20 podle našich informací nikdy v těch objektech nebyly. Byly tam pouze skelety raket, a jakože tuší, že to byly skelety raket S4, což jsou menší rakety, a neletí nad těch pět tisíc kilometrů. Ty skelety byly bez výbušniny, jak vyplývá z přezkumu pyrotechniků, tak i z evidence, kterou daly firmy.
Kolik bylo předmětného materiálu, informoval nás pan ministr vnitra, má pouze z evidence firem. To znamená, že otázku, zda se něco ztratilo nebo vybuchlo, taková otázka se dá těžko zodpovědět, ale samozřejmě se tomu vyšetřování věnuje a vyšetřování k tomu směřuje.
Byla tam vrátnice. Něco se dováželo, něco se vyváželo. Požádal nás, ať se na něj nezlobíme, ale říkal, že věří tomu, že ÚOOZ tyto úkony dělá natolik dobře, že veškerá trestná činnost, která tam byla, se nakonec osvětlí.
Co se týká krizového zákona, říkal pan ministr vnitra, a to, co říkala paní poslankyně Černochová, krizový stav podle názoru Hasičského záchranného sboru, a pan ministr nás informoval o tom, že Hasičský záchranný sbor považuje za odborníky, nebylo možné vyhlásit, neboť nebyly splněny zákonné podmínky. Oficiální stanovisko Hasičského záchranného sboru prostě bylo takové.
Co se týče krizového plánu, pak podle názoru kraje, a zatím pan ministr neměl důvod, pokud vím, nemá dodnes, tomu nevěřit a rozporovat ho, se opravdu jedná statutem, a pan ministr předpokládal, že se k tomu vyjádří i zástupce Zlínského kraje, opakoval, že statutem té stavby se jedná o vojenský objekt. Ministerstvo obrany v minulosti, a to není problém pana ministra obrany Stropnického, nicméně snaží se pan ministr vnitra s ním ten problém řešit, odmítl také pan ministr Chovanec zcela veřejně představu, že by se snad s panem ministrem Stropnickým hádali.
Co se týká povinnosti Ministerstva vnitra ke vztahu ke krizovým plánům ostatních ministerstev a ostatních krajů nebo všech krajů v České republice, tak to nám slíbil písemnou zprávu ve lhůtě do sedmi dní, pokud se takto s námi dohodne. A my se s ním tak dohodli.
Pak se ještě vyjádřil pan ministr vnitra k tomu, jak konal či nekonal pan premiér. Informoval nás o tom, že byl účasten všech těch diskusí, že tedy v momentě, kdy zavolal pan hejtman Myšák, na zasedání vlády se věc projednala a pan premiér požádala pana ministra obrany, aby ve věci konal, což se také stalo. A následně, když Policie České republiky požádala o možnost zapojení Armády České republiky, pan premiér bezodkladně svolal mimořádnou vládu, která rozhodla. Tam žádná liknavost nebyla, tvrdil ministr vnitra, konali jsme v naprosto nejkratších možných termínech. S tím do značné míry nesouhlasil pan poslanec Tomio Okamura. I on samozřejmě na mimořádné schůzi vystoupil s tím, že se zaměřil, jak říkali vlastně vždycky všichni, zaměřím se trochu jinam, než všichni ostatní. Pana poslance Okamuru nicméně zajímaly zejména odpovědi na otázky, kde došlo k tomu systémovému selhání, podle jeho slov, kde jsou ty chyby, proč vlastně k tomu došlo, a kdo za to může. Vyjádřil přesvědčení, že dodnes jsme se nedozvěděli od vlády, kdo za to může a kde jsou ty systémové chyby. Oslovil pana premiéra Sobotku, že minule informoval o přípravě nové legislativy, ale jak, ptal se pan poslanec Okamura, systémově, jak můžeme připravovat novou legislativu, když nevíme, o jaké systémové chyby se jedná. To byla jeho první otázka. Jak může být připravována nová legislativa, když dodnes nevíme, kdo za to může, kdo selhal a kde selhal stávající systém. A současně ty otázky chtěl upřesnit, neboť podle něj ty informace, které nám vláda na mimořádné schůzi poskytla, jsou různého typu a protiřečí si. Pan ministr obrany již po těch výbuších údajně řekl, že státní instituce vůbec nevěděly, jaké je množství munice na místě skladováno, resp. bylo to tady řečeno, a tyto údaje od soukromých firem se teprve poptávaly. Na druhou stranu a zároveň pan ministr také uvedl, že teprve budou tlačit na soukromé firmy, pan poslanec Okamura přímo citoval, aby dodaly seznam, co ve skladech mají. Takže ministr obrany říká, že tyto informace stát nemá, vůbec neví, jaké množství munice je na místě skladováno, což samo o sobě je pozoruhodné, a pan ministr uvedl, že teprve budou tlačit na soukromé firmy, aby informace dodaly, mírně se pohoršil pan poslanec Okamura. Ve stejném čase pan ministr Chovanec uvádí, že firmy okamžitě dodaly seznamy toho, co ve skladech mají, a dle jeho vlastních údajů, že to byl jen údaj na papíře, dle jeho vlastních slov, a to je pravda, že skutečnost se bude teprve zjišťovat. To tedy znamená, že je v tom zmatek. Jeden z ministrů říká, že informace nejsou a že je potřeba je poptat, jaká munice je vlastně ve skladech, a druhá informace od pana ministra Chovance je, že firmy okamžitě dodaly seznam toho, co mají, ale je potřeba skutečnost zjistit. Tak jako tak to znamená, že stát neví. Takže informace buď má nebo nemá, tak tady už je ten rozpor, takže zmatek je tu tak jako tak, ale to pan poslanec Okamura nesváděl na vládu, protože ta je relativně, podle jeho slov, u toho pouze krátce. Zmatek je tady zcela jistě z dřívějška. Ale položil otázku, proč se o tom zmatku nevědělo, a o tom, a tady pan poslanec Okamura použil slovo bordelu ústy občanů, kteří ho kontaktovali z Vrbětic-Vlachovic, ti jsou podle něj rozhořčeni, ale tak jako tak tady zmatek je.
A teď nechápe, proč se teprve skutečnost bude zjišťovat, to znamená, že vlastně tady ty informace v podstatě nejsou. Poté položil další otázku na systémové pochybení, a sice na to, že když pan hejtman Mišák říká veřejně, že v plotě byly díry, kterými procházela zvěř nebo třeba i lidi, že to tedy znamená, že v muničním skladu, kde je 15 tis. tun munice, jsou takové díry, kde může procházet i zvěř. Všechny nás informoval, a tím velmi obohatil mimořádnou schůzi a zdůvodnil, podal nepřímý důkaz, proč bylo správné ji svolat, že si vyžádal písemné informace na Ministerstvu obrany a vyžádal si soupis kontrol, které byly provedeny ohledně oplocení. A bylo mu řečeno, že Úřad státního odborného dozoru provedl naposledy kontrolu 15. května 2014, a to zejména zabezpečení vnějšího oplocení. A neshledal prý zjevné závady. Poslední opravy plotu zřejmě někým jiným, protože jeden orgán neshledal závady, druhý asi ano, protože pan poslanec Okamura poznamenal, že opravy plotu byly provedeny v květnu 2014. To znamená, říkal pan poslanec, že jeden neshledal závady, druhý je shledal a opravil, ale třetí, konkrétně hejtman, říká, že díry tam byly pořád.
Ve skladu, kde měla volný přístup nejenom zvěř, ale u nás na Zlínsku - u nich na Zlínsku, já jsem z jižních Čech - ale pan poslanec Okamura říkal: u nás na Zlínsku je to většinou srnčí nebo něco většího, takže tím proleze zajisté i člověk, ale prostě tak jako tak je v tom opět zmatek, nikdo neví, zda jsou tam díry nebo ne, ale fakta zůstávají. Že plotem mohl někdo bez problémů prolézt, i nějaký člověk, takže se hlídá v České republice 15 tis. tun munice a někdo nemá pravdu. Buď si hejtman vymýšlí, nebo jsou zfalšované kontroly. A oni lžou. Řekli, že tam je opravený plot, že není problém a on nebyl. Někdo nemá pravdu. Hejtman nebo kontrolní orgány? Takže kdo? Dozvíme se konečně, ptal se pan poslanec Okamura, kdo lže nebo kdo podvádí? Proč to není nějakým způsobem kontrolováno?
Uváděl pak další záležitost, a sice, že pan hejtman Mišák uvedl, že je potřeba nejprve stanovit pravidla odvozu. Dal to do souvztažnosti s tím, že pan premiér naposledy říkal, že soukromé firmy, kde se to stalo, budou zajišťovat odvoz munice. Takže pana poslance logicky zajímalo, když tyto soukromé firmy už hlídaly munici tímto stylem, nebo ji někdo hlídal, že to tam takto bouchá, že ji zase budou odvážet po celé České republice například do Květné u Poličky. Po veřejných komunikacích, ptal se pan poslanec Okamura. Mezi obydlími občanů? Tak se zeptal, jaká jsou vlastně pravidla v České republice pro převoz munice. A bylo by mu písemně odpovězeno, že Armáda České republiky pravidla stanovená má. Policie České republiky má rovněž vlastní vnitřní předpisy. A co se týče odvozu munice soukromými prostředky, citoval jednu větu: "to podléhá jiným pravidlům". Zejména povinnosti nahlásit příslušným orgánům Policie České republiky. Soukromé firmy hlásí své podmínky policii, jak budou převážet munici. To považoval pan poslanec Okamura za skandální.
Dále se ptal, jak často se vlastně kontrolovaly muniční sklady, protože přece 15 tis. tun munice to je obrovské množství. Zjistil, že sklady byly kontrolovány v podstatě například Báňským úřadem, protože kontrolu uskladnění průmyslových výbušnin má na starosti Báňský úřad. A on je kontroluje jenom jednou za dva roky. Jedna kontrola byla 2011, druhá 2013. A pan poslanec Okamura se ptal a znovu se snažil dopídit, kde je to systémové selhání. Kontroly se podle něj dělají, když je v Čechách uskladněno 15 tis. tun munice jednou za dva roky, a z toho mu vyplývá, že je to dostatečné, zvlášť když těch skladů v České republice máme dalších 30. Jinými slovy, pokládá sugestivní řečnickou otázku, zda by kontroly neměly být přece jenom častější.
Pan poslanec Okamura nás rovněž naléhavě informoval o tom, že občané Vlachovic-Vrbětic se nás ptají, řekl: minimálně nás z Úsvitu, všimněte si, že tenkrát řekl: nás z Úsvitu, jak ten čas letí, protože se tam pohybujeme a že uplynulý víkend tam byli i dva další poslanci: Karel Fiedler, pan poslanec Holík a snažili se tam získávat informace a nějakým způsobem tam pracovat. Občané se ptají, kdy se reálně dozvědí, jaké nebezpečí jim hrozilo, nebo spíše stále hrozí. To se asi nedozvědí, tvrdil pan poslanec Okamura, neboť by se jednalo o bezpečnostní riziko státu.
Závěrem pan poslanec Okamura na nás a spíše mnohem víc na vládu apeloval, že problém je, že vedle munice bydlí občanů v desítkách míst v České republice a že není možné takový systém tolerovat. Proto znovu prosil vládu, zdůraznil, že na ni neútočí, ale že ji prosí, aby rychle nastavila systémové řešení, aby se to už nikdy nemohlo opakovat. Ten, kdo pravil, že diskusi k této závažné otázce na mimořádné schůzi přenese o level níž, byl pan poslanec Benešík. Říkal, že všichni chtějí vyšetřovat, ucpávat systémové díry, ale lidé ve Vrběticích a okolí a v dalších obcích žijí v obrovské nejistotě, protože některé informace, které proběhly médii, a oni mají tyto informace z médií, jsou velmi nepřesné a někdy mají dojem, že vidí něco úplně jiného než to, co jim servírují média. Proto i oni na mě, ne na mě jako Kalouska, ale na mě, říká Benešík, poslali jako regionálního zástupce Parlamentu České republiky, několik dotazů, které mají bezprostřední souvislost se situací momentálně s důrazem a ne se systémovým řešením, ke kterému bezpochyby poté, co se tam stalo, dojde. (V sále je hluk.)
Čili já bych s dovolením některé otázky přečetl. Kdo kontroloval, co je v jednotlivých skladech uloženo? Zda odpovídá realita, alespoň předpokládaná, doloženým seznamům? Kdy a kým byla provedena poslední kontrola? Byla v některém ze skladů, které explodovaly, popřípadě které byly již zkontrolovány, překročena obložnost? Prosím, pane předsedo, abyste mi přece jenom zjednal malinko klidu.
Kdo kontroloval, co je v jednotlivých skladech uloženo a zda odpovídá realita, alespoň ta předpokládaná, doloženým seznamům? Kdy a kým byla provedena poslední kontrola? Byla v některém ze skladů, které explodovaly, popřípadě které již byly zkontrolovány, překročená obložnost? Jsou objekty v tomto areálu dimenzované na skladování dělostřeleckých granátů a leteckých pum?
A celá řada otázek se týká právě Bochemie. Jestli je vůbec možné v dané situaci, aby takový podnik fungoval ve skladu s municí. Taktéž jsou velmi zmateni z toho, co bylo dřív, jestli tam začal fungovat sklad munice, anebo tam začala fungovat Bochemie. Myslím fungovat, říkal pan poslanec Benešík, ne kdy byla podepsána smlouva. Jestli se tam nejdříve upravovalo raketové palivo, anebo jestli tam nejdříve byly uskladněny bomby. To jsou jenom některé konkrétní dotazy, říkal pan poslanec Benešík, o kterých byl přesvědčen, že pokud se vysvětlí, tak budou lidé rozhodně klidnější.
Na to reagovala paní poslankyně Lorencová, která chtěla jenom doplnit, o čem říkala před chvílí, čili rozšířit ty otázky, které kladla, kdo je odpovědný. Jistě si vzpomenete, jak jsem zhruba před půl hodinou říkal, že paní poslankyně Lorencová, kdo byl ministr obrany, ve kterém roce. Nebudu to opakovat, nechci vás zdržovat. (Oživení v sále.)
Paní poslankyně Lorencová říkala, že k ní doputovala informace, že firma Bochemie, a. s. je ve skutečnosti naprosto anonymní firma se sídlem v Holandsku v Amsterodamu a tato firma je údajně naším státem od roku 2008 štědře dotovaná, neboť do ní doputovalo nejméně 110 milionů korun podle informací, které paní poslankyně slyšela, zda jsou pravdivé. Pokud je to pravda, říkala paní poslankyně, tak bych ráda věděla, na základě čeho má tato firma dostávat dotace, kdy a přesně v jakém období tam do té firmy ty dotace doputovaly, tázala se paní poslankyně. (Stoupá hluk v sále.)
A poslední otázku položila, zda je součástí přejímací dokumentace, zda je součástí nájemních smluv také konstatování, že ty objekty ve chvíli, kdy si je firmy, nejenom ta jedna, o které se zmínila, ale firmy pronajímaly, zda byly ty objekty opravdu prázdné. Pokud ano, pak podle ní to musí být součástí dokumentace a musí to být součástí nájemních smluv. A paní poslankyně se zdvořile dotázala, zda to opravdu v nájemních smlouvách je konstatováno.
Tak já už zase nevidím žádný zájem. Je 13.03. Pane předsedající, dovoluji si požádat o hlasování o mém procedurálním návrhu přerušit tuto mimořádnou schůzi do 3. září 2016.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pane předsedo, já bych velmi rád nechal hlasovat o tomto vašem návrhu, nicméně v předchozích hlasováních jsem si neuvědomil, že už nejste předsedou poslaneckého klubu a jako takový nemůžete navrhovat přerušení schůze.
Pan poslanec Koskuba, který také není předsedou klubu, začal být již trochu netrpělivý a zdůraznil, že samozřejmě nikomu nebere právo se k tématu vyjadřovat, ale upozornil nás, že čas už pokročil, že to není o lenosti poslanců, i když jsme tu tento týden projednávali, jak jiní v adventní čas musí rozjímat, a že na to máme bezpochyby právo i v adventním čase.
A položil nám řečnickou otázku. Zpochybnil někdo z vás, že to, co se stalo, není v pořádku? Odpovím si sám -nezpochybnil, řekl pan poslanec Koskuba. Všichni se shodujeme. Slyšeli jsme, že se to šetří, že je to ve výborech. Vláda tady postupně sbírá informace, které nám předává. Poprosil nás, abychom mu dovolili otázku: O co nám vlastně jde? On říkal: Mně je též líto lidí, kteří bydlí kolem tohoto objektu, ale mám teď klást otázku: Pane ministře, kde jsou ty další a další objekty? Přece jsme snad inteligentní lidé, vyjádřil optimistickou naději pan poslanec Koskuba, o problému víme. Nikdo z nás ho nepopřel. Teď to někdo musí dotáhnout.
A pak si dovolil - on řekl, že si dovoluje, já bych si to nedovolil takhle komentovat - jednu jedinou poznámku, jako v medicíně. Řekněme si, co toho bylo příčinou. Já zde řekl svůj názor. Příčinou toho bylo to, že kdyby to patřilo armádě, tak se o to vůbec nemusíme starat. A tady ve foyer říkám další věc. Jestli zprivatizujete další letku gripenů, budete s ní mít určitě větší problémy než s těmi, co patří letectvu České republiky! Ale jde to, podepíšeme smlouvy, budou sloužit. Můžeme mít i privátní soudy. Můžeme mít i privátní prokuratury, vyjádřil přesvědčení pan poslanec Koskuba. Můžeme mít privátní věznice. Když se na tom dohodneme, všechno půjde. Ale my se tady bavíme o kontrole. Tím nikoho nedeklasuji. No bodejť by tam nebyly problémy, když někdo provozuje něco, co by z mého pohledu provozovat neměl.
Pan poslanec Václav Klučka na to okamžitě navázal, aby nás ujistil, že muniční sklady, které jsou u armády, jsou naprosto bezpečné. Pracuje se v nich v režimech, funguje to tak, jak to má fungovat. Je tam kontrola, je tam ochrana, je tam hlídková služba, je tam úplně všechno. To není muniční sklad armády! Toto byl jiný muniční sklad, ujistil nás pan poslanec Klučka.
K panu poslanci Okamurovi měl pan poslanec Klučka poznámku, že by ho rád opravil, že hasičské jednotky dostaly dokumentaci havarijního plánování, ať už vnitřní, nebo vnější, až poté. Nedostaly. Ona totiž žádná nebyla, abychom si rozuměli, řekl nám pan poslanec Klučka. Skutečně žádná nebyla. A z médií všichni dobře víme, že v okamžiku, kdy tam začal ten požár, protože výbuch je následkem požáru, v tomto okamžiku byl v daném objektu v pracovním vztahu jeden jediný člověk, a to byl hlídač u vrátnice.
Pan poslanec Josef Hájek chtěl odpovědět na otázky pana poslance Okamury. Pan poslanec Hájek nám připomněl, že byl 31 let důlní záchranář, a vyjádřil přesvědčení, že to teda pan Okamura nebyl. Řekl, že také byl vedoucí likvidace havárie a zažil desítky nehod s fatálními následky. A informoval nás, že si dovede pod každou havárií - a Vrbětice jako havárii chápe - vybavit živě veškeré řešení, jak věci probíhají.
Totálně jsem nesnášel, řekl pan poslanec Hájek, totálně jsem nesnášel reakce laiků. A to, co tady pronášel pan Okamury, to byly neskutečně zavádějící hospodské řeči. To znamená, já si myslím, přesto, že tady k té nehodě došlo a došlo určitě k pochybení, tak je to o tom nechat teď všem složkám dostatečný prostor k tomu, aby zanalyzovaly celou situaci, aby zabezpečily celou situaci. A samozřejmě je tady od toho vláda a ministři, vyjádřil přesvědčení pan poslanec Hájek, aby přijali jasné řešení, aby se to do budoucnosti neopakovalo, a s tím seznámili naši Sněmovnu a my o tom opatření rozhodli: ano - ne.
Pan poslanec Hájek řekl, že je strašně rád, a asi opravdu byl, protože to ještě jednou zopakoval, strašně rád, že 14. listopadu, kdy zahynuli mí tři kolegové na mé domovské šachtě Dolu Karviná, kdy zahynuli tři horníci, nešli poslanci Úsvitu řešit a pomáhat nalézt východisko z této nehody.
Na to navázal pan poslanec Bronislav Schwarz. A přímo řekl, že chtěl navázat a pana poslance Hájka. Požádal, pak to zdůraznil, řekl, že prosí pana ministra, že se ho nechce na nic ptát, ale kdyby pan ministr využil všech svých možností a techniky na to, aby se to místo stalo ne místem činu, aby všechno policie udělala pro to - a pan poslanec řekl, že věří, že to udělá, tak aby to místo nebylo místem činu, aby bylo klasickým místem, kam mohou přijít tady toho ministra pyrotechnici. A když říkal tady toho ministra, tak ukazoval na ministra obrany. Vše to v rychlosti prohlídnou a ti pánové tady ať můžou svým lidem říct, že už je to v klidu a že už se nebudou muset stěhovat. To já bych chtěl jenom poprosit pana ministra, řekl pan poslanec Bronislav Schwarz.
Pan poslanec Fiedler nás ujistil, že se bude snažit být stručný. A vyjádřil přesvědčení, že debata se zbytečně protahuje. Protože předpokládal, že vláda předloží nějaký následný materiál, tak chtěl doplnit otázku paní kolegyně Jany Lorencové. Paní poslankyně Lorencová se ptala na to, zda sklady v okamžiku předání byly opravdu prázdné. Ty, kterých se týkají ty nájemní smlouvy. A teď se pokusil ten dotaz rozšířit. Jestli ty ostatní sklady, kterých se netýkaly nájemní smlouvy těchto firem, byly taky prázdné, nebo v nich byla nějaká munice.
Nesouhlasil s tím, co říkal kolega Koskuba. Tvrdil, že to vidí stále ve dvou rovinách. To, co řeší vláda a složky, ať mohou pokračovat. Ale pan poslanec Fiedler byl v tu chvíli přesvědčen o tom, že příčiny, které vedly k tomuto stavu, které sahají do doby, která je mnohem déle předtím, ne tohoto roku, ne ta aktuální, tak se domníval, že bychom na ty otázky mohli najít odpověď už hned. Ale přikloním se k názoru - říkal pan poslanec Fiedler - abychom přikročili k nějakému závěru, aby tato schůze měla nějaký konkrétní výstup.
O konkrétní výstup minimálně za resort obrany, ale i za vládu jako takovou, se pokusil pan ministr Stropnický. A začal odpovídat na ty dotazy, které byly systémově kladeny. Ke smlouvám. Smlouvy má policie, protože ta je teď nejvíc potřebuje k posuzování na vyšetřování. Tím vysvětlil, proč se tím nemůže zabývat armáda i Ministerstvo obrany.
Co se týče povinností. Povinnosti byly, jak řekl, rozděleny. Co se týče Vojenského technického ústavu, tak ten měl zabezpečovat věci jako elektroinstalace, hromosvody a údržba té ochrany, tzn. oplocení. Tady je potřeba zdůraznit jednu věc, která se také neustále v médiích zaměňuje a potom to vytváří řetěz nedorozumění. Vojenský muniční sklad má úplně jiný režim než civilní muniční sklad. Základ rozdílu, a tím by rád pan ministr Stropnický odpověděl částečně na evergreen téma plot, je, že vojenský muniční sklad je zabezpečen po celém perimetru. Tam je ta podstata zabezpečení - plot, čidla, kamery a tak dále a uvnitř objektu už jsou jednotlivé budovy bez nějakého dalšího oplocení. U civilního je to přesně naopak, perimetr je chráněn jenom základním plotem a jednotlivé sklady jsou k tíži těm, kteří skladují, jsou vybaveny oplocením, čidly a tak dále. Vojenský technický ústav má povinnost kontrolovat oplocení.
K vnějšímu plotu. Skutečně máme revizi, ujistil nás pan ministr obrany. Tvrdil, že nemůže posuzovat, jestli revize proběhla regulérně, nebo neregulérně. Spíš se ale přimlouval za pocit, že proběhla regulérně, protože tam byl žiletkový plot a potom Vojenský technický ústav dostával stížnosti od některých občanů, že plot je příliš neprostupný a že se tam špatně chodí na houby. Nechci to bagatelizovat, říkal pan ministr obrany, ale různých zaručených informací je strašná spousta a jako vždycky, když vypukne malér, tak se samozřejmě ukazuje na toho... Já doufám, že nepochybím v jednacím řádu, pane předsedo, když řeknu, že těžko můžu pokračovat, není-li přítomen žádný člen vlády.
Nechci to bagatelizovat, jak už jsem říkal, zdůraznil pan ministr obrany, ale různých zaručených informací je strašná spousta a jako vždycky, když vypukne malér, tak se samozřejmě ukazuje na toho, kdo stojí vedle, že ten to všechno spískal.
Zajímavé ale na smlouvách třeba je, že v případě firmy EXCALIBUR se dohodla s VTÚ vzhledem k tomu, že tam bylo poměrně hodně zainvestováno ze strany té firmy, že pozemky pod budovami jsou ve vlastnictví této firmy. To je pro mě trošku zvláštní okolnost, ale budiž. Co se týče pojistek, munici ze všech dohledatelných zdrojů, co jsme teď zjišťovali, u nás nelze pojistit. VTÚ, čili celý areál byl a je pojištěn na 50 mil. na ale v podstatě běžnou škodu, samozřejmě ne škodu tohoto rozsahu. Co se týče ceny, je takzvaně v čase a místě obvyklá. Já se nemohu ubránit dojmu, že 400 korun za metr ročně je hodně kamarádská cena.
Tolik ke smlouvám. Říkám znovu, má je policie.
Odškodnění. Všechny oprávněné nároky budou samozřejmě realizovány, proto je tam také i ten styčný důstojník v hodnosti generála a samozřejmě jakési administrativní zázemí. Co se týče firem, tak to záleží na vyšetřování, protože těch verzí je mnoho. A tak jak by neměla být postižena firma, která se ničím neprovinila, ani hmotně, tak by už vůbec z toho neměla profitovat třeba firma, u které policejní vyšetřování prokáže, že se provinila.
Znovuzprovoznění Květné. Částka vím, řekl pan ministr Stropnický, že někde zazněla, až 100 mil. korun. Teď to znovuzprovoznění, tak jak jsme ho připravili, jak ho realizujeme, se pohybuje do 20 mil. korun.
Moc bych prosil, oslovil nás pan ministr Stropnický, abychom měli nějaké síto, nějaký filtr na takové zprávy, jestli tam chodili brigádnici, jestli se tam pohybovali cizinci.
Pokud majitel skladu měl klienta, zapsali se na vrátnici a šli mu ukázat to, řekněme tomu zboží, tak se mi na tom nezdá nic tak hrozného. (Krátká odmlka vzhledem k neklidu v sále.) Zdá se mi to daleko horší, pokud tam občas byla nějaká honitba. Abychom zase nedémonizovali obchod s municí, protože pokud probíhá jaksi legálně, tak si pišme, že kdybych ho mohl... tady nějak centrálně zakázali, tak to budou dělat všichni kolem nás v daleko větší míře. Tak si myslím, že bychom tomu asi úplně neprospěli, řekl pan ministr Stropnický.
Muničák. Přes všechno nepohodlí občanů a přes všechen malér, co se stal, muničák jako takový zafungoval velice dobře.
Jak je zkonstruován, jak je postaven, jak jsou udělány valy a zalesnění. To prostě v obou případech pohltilo opravdu gros výbuchu. Kdyby to bylo postaveno fušersky, tak by ten malér byl daleko větší, ujistil nás pan ministr obrany. To neříkal proto, že by minimalizoval situaci, ale třeba proto, aby nás požádal, abychom pro ten případ nebyli tak emotivní. Nicméně emoce byly na místě, lidé se cítili ohroženi, a proto bylo na místě svolat i mimořádnou schůzi, na rozdíl od třetího čtení běžného zákona, které žádnou mimořádnou schůzi samozřejmě nevyžaduje.
Musím říct jednu věc, zdůraznil pan ministr obrany a nechtěl zabřednout do nějakých polemik. První kontakt obdržel opravdu 26. 10. Říkal: nemohu si pomoci. Dne 26. 10. mi zavolal pan hejtman a po telefonu žádal nasazení armády. Tak jsme se pak nějak dohodli, že se musíme dohodnout trošku jinak.
Co se týče budoucnosti, byla tady zmíněna ona Květná. Pan ministr obrany vyjádřil přesvědčení a řekl, že věří, že se to podaří i na úrovni vlády. Myslím, že víc lidí je tomu nakloněno, tvrdí pan ministr. Nechci mluvit za pana premiéra, ale domnívám se, že i on to tak vnímá. Květná, si myslím, že by měla být jakýsi emergentní, havarijní, záložní sklad pro všechny mimořádné události, ať už je to munice, což se, věřím, nebude hned tak opakovat, nebo je to zboží zabavené celníky nebo jakýkoliv materiál, který je vyšetřován.
Myslím si, řekl pan ministr obrany, že peníze, které se na to utratí, za to stojí, a že by to měla být součást integrovaného záchranného systému. Poprosil nás, abychom velmi pečlivě používali číslo 15 tisíc tun. Není to úplně zřejmé, dokonce je podstatně pravděpodobnější, že je to zhruba polovina. Tady to číslo dneska zaznělo opravdu mnohokrát, mírně se pohoršil pan ministr obrany, a prosím, jak už řekl na začátku někdy před dvěma či třemi hodinami, nechme policii vyšetřovat a uvidíme, že to bylo mnohem méně.
Co se týče provozu. Na převoz munice jsou jasná pravidla a myslím, že musela být dodržována, protože firmy také mají zájem na tom, aby obchod dělaly, takže si nemyslím, že nerespektovaly, že to 10 dnů předem musí hlásit krajskému policejnímu ředitelství, kde se vytyčí trasa a kde se definuje i čas, ve kterém to probíhá.
Informace. Často se mluví o tom, jak jsou nebo nejsou nastavovány informace, oslovil nás tenkrát pan ministr. Nejhorší informace jsou čtvrt pravdy, polopravdy a neověřené informace. Ty plují mediálním prostorem jako balony, přitahují na sebe pozornost a málokdo, bohužel málokdo ty informace ověřuje a může tím vyvolávat skutečně paniku nebo dokonce i onu často zmiňovanou poplašnou zprávu třeba o pyrotechnicích.
Právní zástupce nejmenované zainteresované firmy tvrdil, že kdyby tam vlítlo těch pyrotechniků hodně hned zkraje, bylo všechno vyřešeno. No nebylo, ujistil nás pan ministr. Opravdu nebylo. Já nevím, jestli pan doktor je odborník jako pyrotechnik, já se za něj nevydávám. Ale ze všech dostupných zdrojů a od lidí, kteří tohle dělají v Afghánistánu, vím, že by to prostě nefungovalo, že bychom ty lidi v podstatě poslali když ne na smrt, tak na velmi těžká zranění. Uvedl nám ještě jeden příklad. V nejmenovaném seriózním deníku, upozorňuji, že za seriózní ho označil pan ministr obrany. V nejmenovaném seriózním deníku vyšla dnes nebo včera reportáž a u toho byla fotka takového baráku, do kterého si normální lidi dávají kolečko na chalupě nebo vidle a pod tím byl sugestivní článek o tom výbuchu. Samozřejmě že to okamžitě evokuje toto: aha, takhle vypadá sklad. Ale to nebyl, prosím, sklad. Jenom to byla budova, přes tu ještě šly pásky. Takže každý si mohl říct, to snad není pravda, tam nejsou tabulky v oknech, jsou tam vypadlé dřevěné dveře. Takhle se s informacemi bohužel pracuje. Takže, prosím, dělme do deseti, požádal nás pan ministr dopravy. Ověřujme si je, protože my bychom měli ty lidi uklidnit, ale ne uklidnit nějakým cukrkandlem, ale ověřenou reálnou informací. Řekl, že nás dál nechce zdržovat, ale že by přece jenom rád řekl ještě jednu zásadní věc.
Ještě jeden příklad z mediální sféry. Okamžitě se dozvíme třeba z ČT 24, řekl pan ministr obrany, že nastaly v prostoru další výbuchy, okamžitě se to publikuje, aby se zaplnil a zvýraznil vysílací čas, ale nikdo si nedá aspoň pár minut práce, aby zjistil, jestli to jsou řízené nebo neřízené výbuchy. A to je přece docela zásadní. Stejně tak jako sugestivní návrhy některých nedělních kladečů otázek, kteří vyzývají k mé rezignaci, říkal pan ministr obrany. Pane Moravec, to je humor. Protože to je úplně stejné jako kdybych já sugestivně navrhoval panu ministru Chovancovi, že mu bouchla pošta a že by z toho měl vyvodit nějaké personální důsledky. To jsou, prosím, absurdní věci. Ale chápu, že někteří novináři vyžadují krev, ale neměli by to přehánět, podotkl pan ministr obrany.
Pak přišla doba, kdy začali vystupovat i předsedové klubů. Pan poslanec Pavel Kováčik. Poprosil nás všechny, kteří jsme se předháněli, já jsem tam tenkrát nejel, tedy ale... Kteří jsme se předháněli ve faktických poznámkách, aby si, než vylezou, jak řekl, přečetli jednací řád. V okamžiku, kdy v tak zvané faktické poznámce začnu uplatňovat věcné stanovisko, je povinností předsedajícího odebrat mi slovo, sdělil pan poslanec Kováčik, pardon, promiňte, ztratil jsem řeč. (Oživení v sále.) Odebrat mi slovo a ne pustit kvazi debatu, která vlastně jako debata ani nezačala s výjimkou dvou přednostních práv předsedů či zastupujících předsedů klubů či stran. Jinak jsme žádnou debatu nezačali. Mám třeba připravený návrh usnesení. Neměl jsem zatím šanci, postěžoval si pan poslanec Kováčik. Chovám se slušně, nehlásím se k faktickým a neporušuji jednací řád, i když to mám jenom na dvě minuty. (Nesrozumitelné) dostali jsme se úplně mimo, postěžoval si. Poté vystoupil pan poslanec Šarapatka. Pan poslanec Šarapatka protestoval proti tomu, že... se blížíme k závěru, že za to nikdo vlastně nemůže.
Jak to, že za to vláda nemůže? Ptal se pan poslanec Šarapatka. Jak dlouho tady tak vláda je? Týden, dva, to snad není možné. Přitom se tady dovídáme, že se tam chodí na houby a střílet jeleny. Poté vystoupil a tady opět prosím povšimněte si, toto by vám nemělo uniknout, že kromě toho, že vystoupil pan starosta Vrbětic, Vlachovic, tak také vystoupil náměstek hejtmana Zlínského kraje pan Jaroslav Drozd. Od toho jsou mimořádné schůze, dámy a pánové.
Chtěl nám přiblížit chronologii toho, co Zlínský kraj, hejtman, bezpečnostní rada a orgány integrovaného záchranného systému konali i opřel některé věci o ta fakta. Protože i tady zatím v diskusi padaly citace z hlediska krizového zákona a jiných věcí a dokonce se zaměňovaly stavy nouze se stavy nebezpečí, paragrafy ze zákona o integrovaném záchranném systému a paragrafy ze zákona o krizovém řízení. Všechno má svoje náležitosti. A protože jsem v právním státě, tak nezbývá, než abychom vycházeli z těchto faktů.
Dne 16. 10. došlo k požáru a výbuchu budovy č. 16. Na místě v rámci krizového řízení byla prováděna koordinace a předání velitele zásahu Hasičského záchranného sboru veliteli zásahu Policie, právě podlé té příčiny a toho důsledku. Bylo provedeno vyrozumění a varování okolních obcí standardně. Velitel zásahu rozhodl, že bude situace řešena v režimu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému. Informován byl ředitel krajského vojenského velitelství s žádostí, aby situaci nahlásil na Ministerstvo obrany, protože se jedná o objekt v majetku státu v působnosti Ministerstva obrany.
Od 17. 10. do 22. 10. byly prováděny pyrotechnické práce pod velením Policie ČR a zkoušky z hlediska hygieny, zda nedochází k úniku nebezpečných látek.
Dne 22. 10. v rámci prohlídek budov byla nařízena preventivní evakuace z důvodu kontroly skladu v okrajových částech objektu.
Dne 23. 10. v rámci prohlídek budov byla nařízena preventivní evakuace z důvodu kontroly skladu v okrajových částech objektu.
Dne 24. 10. preventivní evakuace obcí Vlachovice, Bohuslavice za řízení uvedených orgánů.
Dne 24. 10. odešla písemná žádost ministrovi obrany, aby se této mimořádné události věnovalo Ministerstvo obrany a byl informován předseda vlády.
Dne 27. 10. po kontrole skladu na žádost Policie o svolání bezpečnostní rady kraje proběhlo zasedání bezpečnostní rady rozšířené o starosty s obcí s rozšířenou působností. Přímo z jednání na základě bezpečnostní zprávy Policie byl seznámen se situací telefonicky i předseda vlády.
Dne 30. 10. bylo jednání ministra obrany a ministra vnitra ve Vlachovicích a rozhodnuto odvozu veškeré munice dle možností a pyrotechnické situace.
Dne 3. 11. došlo... pardon, promiňte. Dne 3. 11. pak projednávala situaci vláda za účasti hejtmana Zlínského kraje.
Dne 6. 11. došlo k převzetí koordinace a likvidačních prací hejtmanem Zlínského kraje v souladu se zákonem 239 o integrovaném záchranném systému a byl zaveden systém pravidelných koordinačních porad, stanovena stálá koordinační skupina.
Dne 8. 11. jednání předsedy vlády, policejního prezidenta a ředitele generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru přímo na místě ve Vlachovicích.
Dne 8. 11. až 3. 12. bylo prováděno pyrotechnické čištění areálu, příprava na odsun munice, koordinace prací na úrovni štábu generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru a Zlínského kraje s termínem zahájení odvozu munice 3. 12.
Dne 3. 12. po přípravném odvozu munice došlo k výbuchu budovy č. 12. Dne 3. 12. pak zasedala mimořádně bezpečnostní rada Zlínského kraje opět rozšířena o starosty obcí s rozšířenou působností.
Ve dnech 4. až 7. 12. docházelo k preventivní evakuaci obcí Vlachovice, Lipová, Haluzice, za řízení Zlínského kraje, starostů obcí a starostů obcí s rozšířenou působností.
Dne 5. 12. pak proběhlo mimořádné jednání bezpečnostní rady s ohledem na zjištění dělostřeleckého náboje na dalším objektu a rizika exploze munice v tomto objektu. Toto proběhlo za účasti policejního prezidenta, ředitele pyrotechnické služby a ministra vnitra.
Dne 9. 12. opět zasedá koordinační skupina. Nyní tedy vedle chronologického stavu věci, jak kdo konal v rámci složek integrovaného záchranného systému a jak dále bych chtěl konstatovat, řekl pan náměstek Drozd, že v souladu se zákonem č. 240 - to je ten krizový zákon. Při každém vyhlášení stavu nebezpečí musí být vyhlášena krizová opatření, která jsou v zákoně uvedena, avšak nelze pracovní povinnost, neboť činnosti musí vykonávat profesionální pyrotechnici, policisté a další odborníci. Nelze nařídit poskytování věcných prostředků.
Jsou používány obrněné transportéry, tanky a speciální technika. Nelze nařídit bezodkladné provádění staveb nebo terénních úprav. Vykonávání péče o mládež. Nelze nařídit přednostní zásobování, či náhradní způsob rozhodování o dávkách sociální péče.
Nechci citovat celou část, říkal nám pan náměstek Drozd, co vyhlášení stavu nebezpečí obsahuje a k čemu slouží. Stav nebezpečí může vyhlásit hejtman, pokud není možné odvrátit ohrožení činnosti složek integrovaného záchranného systému. Výbuch munice v muničním skladu a zde to padlo několikrát, je tak specifickou, mimořádnou událostí, že při jejím řešení v žádném případě není možné použít prostředků a jiných sil, než vysoce profesionální složek integrovaného záchranného systému. Od počátku nešlo připustit, aby se na řešení této situace podíleli laici či ti, u nichž by mohlo dojít k ohrožení zdraví a života z hlediska neprofesionality, či nekompetence.
Stejně tak při zdvojkolejnění velení, tak jako podle rozsahu nebezpečí, kdy ze složek integrovaného záchranného systému, byť velí velitel záchranky, velitel hasičů nebo velitel Policie, bylo jednoznačné, že zde musí jako velitel zásahu rozhodovat Policie a s využitím pyrotechniků mapovat další možnosti. Řešení mimořádné události v režimu zákona č. 239/2000 Sb., bylo jediným možným řešením, které tehdy bylo možné učinit.
V závěru nás poprosil pan náměstek Drozd, aby s ohledem na další obecně závazné právní předpisy mohl konstatovat toto. Došlo k mimořádné události u státní organizace zřízené Ministerstvem obrany v objektu v majetku státu. Vojenský technický ústav byl zřízen usnesením vlády č. 456/19 - 19. června 2012 a má zabezpečovat strategické požadavky státu v oblasti obrany a bezpečnosti ČR.
Vojenský technický ústav uzavřel místo realizace tohoto účelu, pro který byl založen, nájemní smlouvy pro skladování munice v inkriminované lokalitě. Kolaudační souhlas s užíváním stavby vydalo Ministerstvo obrany, Úřad státního odborného dozoru Olomouc, jako věcně příslušný stavební úřad. V kolaudačním souhlasu s odvoláním na zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR se uvádí, že jde o objekt důležitý pro obranu státu a zasahování do těchto kompetencí státu je nepřípustné.
Snad jen v závěru odcituji dva zákony, a to č. 229/2013 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, a zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, uvedl pan náměstek hejtmana Drozd.
Chtěl tady říci, že určitá improvizace - a pan náměstek nás ujistil, že má pokoru před Poslaneckou sněmovnou jako zákonodárným sborem, ale právě tento výklad zákona by měl být ten, který umožní, abychom nalézali správná řešení, protože jak pan starosta tady v úvodu poděkoval složkám integrovaného záchranného systému, i my se skláníme před jejich profesionalitou, uvedl pan náměstek Drozd.
Přes dva zmařené životy chci říci, že jsme rádi, že nedošlo k ohrožení zdraví a života dalších lidí a že je to alespoň tak, jak to je.
Ale občané přilehlých obcí čekají na řešení. Oni se cítí ohroženi a v nebezpečí a já čekám, že všechny odpovědné orgány opravdu budou hledat to řešení, které umožní, aby je tohoto strachu zbavily. I proto jsme sem dnes přišli, ne proto, abychom slyšeli některé polopravdy a kombinace z hlediska interpretace různých protichůdných terminologií, ale abychom slyšeli terminologie, související se zněním zákona.
Paní poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová si postěžovala, že poté, co proběhla čtyřhodinová diskuse, vystupuje až teď, ač byla do rozpravy přihlášena jako první. Chtěla nám říci, že občané dotčených obcí se obrátili na naši Sněmovnu peticí, ve které tedy nejenom po nás, ale i po Ministerstvu obrany žádají odvoz veškeré munice a nebezpečného množství materiálu v areálu bývalých vojenských skladů v katastru obce Vlachovice a Vrbětice. Je to petice, říkala paní poslankyně Bebarová, která byla podána ještě před druhým výbuchem. Má 1259 podpisů a petiční výbor ji bude projednávat 13. ledna od 15 hodin. Předpokládám, že za účasti obou ministrů i starostů dotčených obcí i případné zájemce z vašich řad srdečně zvu, řekla paní poslankyně Bebarová Rujbrová.
Pane předsedo, můžeme, prosím, požádat vážené členy vlády, ať mi nemluví za zády?
To, že další zásadní vystoupení měla opět paní poslankyně Černochová, lze pochopit i proto, že schůze byla přerušena, následně jsme o tom 14 dní nejednali a museli jsme se k tomu se značným časovým odstupem vrátit.
Obávám se, že i toto je osudem mnoha mimořádných schůzí a dost dobře nechápu, proč jste tedy elektronickou evidenci tržeb podřídili tomuto režimu, protože se domnívám, aniž bych chtěl cokoli prognózovat, že i tato mimořádná schůze bude ještě mnohokrát přerušena.
Nicméně paní poslankyně Jana Černochová nás upozornila, promiňte, já jsem řekl 14 dní, to jsem si ani neuvědomil, ona nás upozornila, že se scházíme dva měsíce poté, co jsme to na té první mimořádné schůzi projednávali. Povzdechla si, že dva měsíce jsou pryč a že je tedy na čase se opět představitelů vlády ptát, co se za ty dva měsíce odehrálo. A vyjádřila přesvědčení, že otázek je bohužel stále více než odpovědí. Přes sliby, jak rychle půjde odvoz munice, jak se vše překontroluje, odjel zatím jen jeden jediný kamión. Zdá se, že měli pravdu ti, kteří varovali před tím, že bude vše trvat minimálně rok.
Zeptala se tedy pana ministra vnitra, jaké poslední odhady doby odvozu munice jsou v tuto chvíli aktuální. Vláda rozhodla již před řadou měsíců o znovuzprovoznění vojenského muničního skladu v Květné s tím, že se z něj stane jakýsi sklad integrovaného záchranného systému.
V pořádku, to není špatný nápad, řekla paní poslankyně Černochová. Ale položila další otázku. Už máte jasno v tom, kdo bude tento pro armádu nepotřebný sklad provozovat? Očekávala bych, že to bude Ministerstvo vnitra a doufám, že nejsou pravdivé informace o tom, že chcete, aby sklad nadále provozovala armáda. To by bylo z řady důvodů velice nešťastné, například proto, že ve skladu chce umisťovat výbušniny, které jsou majetkem soukromých firem a svým způsobem byste přenášeli odpovědnost na armádu. Jak to tedy bude s Květnou, zeptala se paní poslankyně Černochová. Kdo ji bude provozovat? Kdo ji bude financovat? A jaké budou následující kroky?
Náčelník generálního štábu na jednání výboru pro obranu žádal, jak nás paní poslankyně informovala, aby nasazení armády, která hlídá pásku, bylo co nejkratší. Vojáci jsou v oblasti již přes dva měsíce. Chtěla bych se proto zeptat pana ministra obrany, jak dlouho tam ještě budou. Předpokládám, že páni ministři, tedy pan ministr obrany a pan ministr vnitra by již měli znát odpověď, vyjádřila naději paní poslankyně Černochová. A pokračovala v přímé řeči: Několikrát jste, pane ministře Chovanče, hovořil o prošetřování okolností výbuchu, prověřování systému obchodování s výbušninami. Můžete nám, prosím, sdělit, je-li to možné, co policie vyšetřila ohledně výbuchu a jaké nedostatky v systému nakládání s výbušninami byly objeveny kontrolními orgány a policií? Jaké jsou z toho vyvozeny důsledky? Zaznamenala jsem, že vláda schválila novelu zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, do které je zčásti zapracováno zpřísnění licenční politiky. Obecně by mě zajímalo, co vyplynulo z analýzy legislativy, kterou jste si určitě vypracovali a kdy zde ve Sněmovně můžeme očekávat nějakou ucelenou informaci o tom, co vláda podnikne v legislativní oblasti.
Na výboru pro obranu zaznělo, že hejtman kraje měl vyhlásit krizový stav. Chtěla bych se tedy zeptat, ptala se paní poslankyně Černochová, zdali jste prověřovali činnost samosprávy a integrovaného záchranného systému. Pokud ano, s jakým to bylo výsledkem. Nalezli jste nějaká bílá místa a jaká opatření v budoucnu váš resort připraví? Děkuji, řekla ona, protože očekávala odpovědi.
Po ní vystoupil pan poslanec Václav Snopek, který nás informoval, že monitoruje prakticky veškeré informace, které o Vrběticích přicházejí v tisku, a tento monitoring má k dispozici. Jedná se podle něj o více než 1500 stránek formátu A4 textu. Nechtěl tedy hodnotit informace z pohledu váženosti, bulvárnosti, říkal, to udělají určitě jiní, ale přece jenom pozornost je tady obrovská, ale myslím si, že to není hlavním předmětem mého vystoupení, uvedl pan poslanec Snopek. Já se chci ve svém vystoupení soustředit na dva druhy otázek nebo chcete-li, chci ukázat na jisté poučení z dané situace v prvním okruhu, a ve druhém okruhu otázek chci reagovat na situaci tak, jak na základě Vrbětic reaguje na situaci Pardubický kraj, který je dotčený z pohledu přemístění vojenského skladu, uvedl pan poslanec Snopek.
První okruh otázek, to je otázka právní úpravy působnosti orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty.
Bylo o tom hodně popsáno, ale myslím si, že je škoda, že řada nedostatků větších či menších se začíná řešit až po událostech, které v říjnu ve Vrběticích nastaly. Nechci vůbec spekulovat s tím, anebo tvrdit, že takové události by se nestaly, pokud by byl uplatňován zákon a odstraněny veškeré jeho nedostatky. Z pohledu právních předpisů na úseku zbraní, střeliva a nakládání s municí, výbušninami obecně, tím nemám na mysli jen zákon, je celá řada zákonů, nařízení, vyhlášek, a hlavně s různou gescí. Ať už je to gesce Ministerstva vnitra, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva obrany nebo Ministerstva pro místní rozvoj, ale třeba i Český báňský úřad a podobně. Při takové analýze se projevuje především nesoulad v samotných pojmech a přístupech k realizaci jednotlivých právních předpisů. Výsledkem potom je konstatování, že díky různé gesci uniká to podstatné, komplexní kontrola, odvolává se jeden na druhého. Tím mám na mysli jednotlivá ministerstva. Svědčí o tom i okruh otázek, odpovědí Ministerstva obrany, dotazů k souhrnné zprávě spolku Za zdravé Valašsko. A pokud si tuto zprávu přečtete, tak zjistíte, že Ministerstvo obrany v tom prakticky nemá co do činění, ujistil nás pan poslanec Snopek.
Vláda má k dispozici ucelený právní přehled analýz a je nyní na ní, jakým způsobem s ním naloží, jak rychle projedná potřebné změny či předloží naší Sněmovně potřebné změny zákonů. V tuto chvíli patrně ti, kteří budou sledovat jednání naší Sněmovny, zejména občané Vrbětic, nebudou uspokojeni tím, že prakticky z veřejných zdrojů víme, že vyklizení skladu bude trvat více než rok ve Vrběticích. Jsem ale přesvědčen, řekl pan poslanec Snopek, že vláda podniká maximum úsilí k zajištění bezpečnosti občanů v okolních obcích.
V souvislosti s Vrběticemi se vyskytují i některá méně vhodná vyjádření. Například určitě nepřispívají k dobré náladě mezi občany dohady ministra vnitra a ministra obrany, co se týkalo zajištění ostrahy Vrbětic.