Nicméně jsem hluboce přesvědčen, že pan ministr Janota poskytl Sněmovně veškeré správné informace, když řekl, že se jedná o harmonizační novelu, protože skutečně zdanění benefitů velmi úzce souvisí se směrnicí č. 6 Evropské unie a nejenom v roce 2009, ale i v roce 2004 jsme museli reagovat na tuto směrnici, abychom harmonizovali své daňové právo s právem Evropské unie.

Chtěl bych také říct, že jak Sněmovna, tak Senát nejsou odkázány pouze na důvodovou zprávu a na předkládací řeč ministra financí, ale samozřejmě se může spolehnout i na zprávu určeného zpravodaje, kterým byl tuším člen rozpočtového výboru pan poslanec Svoboda z ČSSD, rovněž byla tato předloha řádně projednána rozpočtovým výborem. Já si samozřejmě nemyslím, že 200 poslanců čte paragrafované znění zákona o DPH, ale nepochybuji ani vteřinu o tom, že zpravodaj, předseda rozpočtového výboru a řada jiných pečlivých členů rozpočtového výboru přečetla to paragrafované znění a přečetla i onen § 36a napravující daňovou distorzi. Není možné říct, že Sněmovna neměla dostatek informací. Měla, tak jako Senát, tak jako všichni.

Připomeňme si prosím, jak ten problém vznikl od samého začátku. Možná už si někdo nevzpomíná, že před rokem 2004 byly samozřejmě zaměstnanecké benefity zdaňovány tak jako v současném právním řádu, to znamená z ceny na trhu obvyklé. Je samozřejmě korektní dodat, že toto ustanovení mělo celou řadu výjimek, například pro režijní jízdenky, například pro některé jiné benefity. Nicméně ten základ, že se daň odvádí z ceny obvyklé, a pak tam byly ony nesystémové výjimky, byl v našem právním řádu až do roku 2004 a neměly s ním problém ani vlády pravostředové, ani vlády levostředové.

Když jsme vstoupili do Evropské unie v roce 2004, tak nikoliv na základě tlaku zaměstnanců nebo politické diskuse, ale na základě tehdy platné směrnice Evropské unie jsme jako členský stát museli harmonizovat, a protože tehdejší evropské právo mělo problém se zdaňováním zaměstnaneckých benefitů, bylo samozřejmě harmonizační novelou v roce 2004, a navrhoval to pan ministr Sobotka jako mnoho jiných harmonizačních novel, odstraněno i toto opatření z daně z přidané hodnoty.

Když na přelomu roku 2008/2009 byla v rámci boje proti daňovým únikům schválena novela šesté směrnice a členským státům bylo v rámci této novele umožněno zdaňovat benefity z ceny obvyklé, pak jsem samozřejmě rád v rámci celé harmonizace této změny směrnice Evropské unie využil a vrátil jsem zpět do našeho právního řádu to, co tam bylo již před rokem 2004. A vrátil jsem to tam bez jakýchkoliv výjimek a vrátil jsem to tam proto, že tento krok nepokládám a nelze ho pokládat za systémovou chybu. Je to odstranění systémové chyby, je to odstranění daňové distorze.

Proč? Nikdo, a zdůrazňuji, nikdo z nás nemá nic proti zaměstnaneckým benefitům. Tvoří výraznou součást kolektivního vyjednávání a Poslanecké sněmovně opravdu není nic do toho, co si dohodnou zaměstnavatelé se svými zaměstnanci v rámci mezd a v rámci dalších benefitů. To je skutečně onen vztah, jak slýchám velmi často, zaměstnanec-zaměstnavatel, co je vám do toho. Já odpovídám: Nic, dohodněte si benefity, jaké chcete. Ale v okamžiku, kdy benefity podléhají jinému daňovému režimu, v okamžiku, kdy jsou na ně uplatňovány daňové úlevy, tak přestává jít o dvoustranný vztah zaměstnanec-zaměstnavatel a do tohoto vztahu při kolektivním vyjednávání vstupují veřejné rozpočty, tedy všichni ostatní daňoví poplatníci mimo příslušnou kolektivní smlouvu, kteří jsou přinuceni na tyto benefity ze svých daní přispět. A to nikoliv pouze zaměstnanci jiných odvětví, kde se třeba neuplatňují takové, nebo neuplatňují se vůbec benefity, ale samozřejmě i důchodci, samozřejmě i nezaměstnaní, samozřejmě, když jsme o nich tak naléhavě hovořili minulý týden, samozřejmě i maminky na mateřské, ti všichni v jakémkoliv okamžiku, kdy si kupují jakékoliv zboží a službu, a kupují si to logicky za cenu obvyklou, platí ze svých daní nezdaněné zaměstnanecké benefity někomu, kdo si to dohodl mimo jejich jakoukoliv působnost. Neexistuje jakýkoliv racionální důvod, aby existovalo toto nerovné prostředí v daňovém systému.

Já jsem se nikdy neoháněl propady příjmů státního rozpočtu. Já netvrdím, že se jedná o částku, která může jakýmkoliv způsobem zásadně ovlivnit zdravý vývoj našich veřejných rozpočtů. Jde ale o prostředí rovných šancí a rovného daňového přístupu ke všem. Možná to někoho překvapí, ale například i zaměstnanci Státní tiskárny cenin rovněž nemají žádné zaměstnanecké benefity ve formě nezdaněných peněz, které dostávají. Není to nespravedlivé? Vždyť oni nám ty peníze tisknou pro nás pro všechny, tak jako třeba zaměstnanci veřejné dopravy nám všem poskytují tu službu a pokládají za automatické, že budou mít čerpání té služby za nižší daň. Proč něco takového nemají zaměstnanci Státní tiskárny cenin, když tisknou peníze? Možná že by to měl někdo zvednout jako problém, pohrozit stávkou a vláda by třeba mohla vyhlásit stav legislativní nouze z důvodu rizika velkého nedostatku oběživa. Doufám, že nic takového se nestane.

Já chci jenom zdůraznit tu absurditu situace, že my jsme tady projednávali velmi seriózně a vážně v legislativním procesu od dubna do prosince zákon ve třech čteních, v Poslanecké sněmovně pro něj hlasovala většina členů klubu ČSSD, většina klubu KSČM, pak odešel do Senátu, v Senátu měl rovněž svého zpravodaje, pokud vím místopředsedou Senátu je předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, a i v Senátu většina kolegů senátorů z ČSSD a KSČM pro tento zákon hlasovala.

No logicky, je to skutečně logické. Nyní neexistuje žádný racionální důvod, aby třetí osoby měly připlácet na zaměstnanecké benefity domluvené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Padlo tady od pana premiéra i od pana předsedy rozpočtového výboru, že byla vzácná shoda na tripartitě, že to podporují zaměstnavatelé i zaměstnanci. No bodejť, proč by to nepodporovali, vždyť jim při tom kolektivním vyjednávání tato novela zákona přidá z veřejných rozpočtů! Vždyť přece víme z běžného života, že velmi často při kolektivním vyjednávání zaměstnavatelé říkají zaměstnancům, my vám nemůžeme přidat tolik peněz, ale přidáme vám větší benefity, protože nám na ně přidají státní rozpočty. To vyhovuje zaměstnancům i zaměstnavatelům. S tím jsem se střetl. Nejednalo se o zákon o dani z přidané hodnoty, jednalo se o novelu zákona u daně z příjmu v tzv. stravenkové bitvě. Tam stáli vedle sebe zaměstnavatelé i zaměstnanci jako jeden muž. No bodejť by nestáli, protože on když mu nepřidá mzdu, ale přidá mu stravenku, zvýší mu příplatek na náhradu mzdy, tak v tu chvíli současně mu nepřidává jenom on, ale přidávají mu všichni ostatní daňoví poplatníci v České republice! To je výhodné pro zaměstnavatele i zaměstnance. Já se jenom ptám, jak k tomu přijdou všichni ostatní, kteří žádné benefity nemají, ale mají to platit! A to je skutečně prostředí mimořádně nerovných šancí. Je to docela nemravné. O něco nemravnější je, že v okamžiku, kdy byl po tři čtvrtě roce ten zákon projednáván a schválen, tak najednou někdo přichází a chce ho změnit během týdne, během 14 dnů! Já teď se nechci ptát, jestli si někdo ten zákon nepřečetl, anebo nedomyslel ty důsledky. To je úplně jedno. Ale byl schválen v řádném procesu a někdo to chce během 14 dnů okamžitě změnit, nebo vyhlásí stávku! Co ti stávkující říkají, nebo co ti, kteří připravují stávku, říkají? Říkají: My, pokud budeme za ty služby platit tu samou daň z přidané hodnoty jako vy všichni, tu samou jako vy všichni, tak my vám odmítneme tu službu poskytovat, za kterou jsme placeni.

Pane premiére, ve vší úctě. Kdyby hrozila takováto stávka zaměstnanců muzeí a galerií nebo stávka statistiků, rovněž byste vyhlásil stav legislativní nouze a žádal to pro jejich parciální výhody řešit během týdne? Já jsem si naprosto jist že ne. Tady o to žádáte proto, že jste si vědom mimořádného vyděračského potenciálu, který samozřejmě mají zaměstnanci veřejných služeb tím, že veřejné služby jsou pro hospodářství i pro mobilitu lidí do práce či kamkoliv jinam velmi důležité. Ale opravdu to kvůli tomu uděláme? Opravdu se smíříme s naprosto nespravedlivou daňovou distorzí a s naprosto nesmyslným kvapem při stavu legislativní nouze, kdy jsem hluboce přesvědčen, že prostě nejsou naplněny podmínky stavu legislativní nouze, ale to už sem nechci do této diskuse dávat, opravdu se všichni necháme, opravdu se všichni necháme vydírat? Já jsem hluboce přesvědčen, že velká část veřejnosti, kterou si teď stávkou hrozící odboráři berou jako rukojmí, velká část veřejnosti s tím nesouhlasí a nechce se nechat vydírat. Nechce se nechat vydírat tou větou: Když nám nezaplatíte naše daňové úlevy na benefitech, tak my vás nebudeme vozit. Ale aby se takhle ta společnost nedala vydírat, to by musela mít pocit, že ji alespoň politická reprezentace v této diskusi nepodrazí. A že se nenechá vydírat ani politická reprezentace. Nejde o aktuální propad příjmů státního rozpočtu. Jde o prostředí rovných šancí, nebo o prostředí rovnějších šancí pro někoho jiného, kdo má vyděračský potenciál. A odpovězme si, co chceme. Nejde o propad příjmů státního rozpočtu, jde o poslední zbytky důstojnosti této Poslanecké sněmovny, která pokud takovéto - upřímně řečeno - nelogické a směšné výhrůžce ustoupí, tak si myslím, že si ty zbytky důstojnosti nezaslouží.

A tak mi nezbývá nic jiného, protože si myslím, že ta politická dohoda mezi třemi kluby té známé koalice komunistů, lidovců a sociálních demokratů je vlastně udělána, poměr hlasování je znát, přesto udělám onen pokus, že se obrátím na kolegyně a kolegy z klubů ČSSD, KDU-ČSL a KSČM a zeptám se: Dámy a pánové, není prosím pěkně několik chlapů alespoň mezi vašimi poslankyněmi, když už mužská část vašich frakcí prezentovala, že se samozřejmě vydírat nechá a že ustoupí? Pokud by se totiž našlo, tak bychom si vytvořili daleko lepší výchozí prostor pro možná jednání o budoucích nevyhnutelných a zcela jistě spravedlivých dohodách. Ale jestli v budoucnu projdou pouze takové reformy, se kterými budou souhlasit odborové svazy, tak v zásadě zrušme Poslaneckou sněmovnu. Ať se to napíše na Churchillově náměstí, protože žádné skutečné systémové reformy nebudou prosaditelné.

Děkuji za pozornost.