Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, ještě předtím, než navážu na svůj diskuzní příspěvek, dovolte mi, abych sdělil svůj názor, že Sněmovna svým předcházejícím hlasováním flagrantně porušila zákon o jednacím řádu. Dokázal bych pochopit, kdyby si Sněmovna odhlasovala ukončení diskuze a dokázal bych pochopit, kdyby Sněmovna odhlasovala zkrácení diskuze. Nicméně odebrat slovo celé řadě lidí, kteří možná ještě chtějí diskutovat, popřípadě neumožnit, neumožnit, předsedům klubů, aby sdělili stanovisko klubů před hlasováním, to se domnívám, že je rozhodnutí, o kterém budeme velmi vážně diskutovat. A je docela možné, že se na něm sejdeme u Ústavního soudu. Ale je to prostě vaše rozhodnutí. Jenom chci, abyste slyšeli, že jsem přesvědčen, že byl porušen zákon. To stanovisko samozřejmě nemůže nikdo z nás dát autoritativně. To bude muset kdyžtak dát Ústavní soud.

Dovolte mi teď, abych se vás pokusil přesvědčit a pokusil se vás získat pro podporu několika pozměňovacích návrhů, o kterých budeme hlasovat v rámci tohoto zákona. Začal bych pozměňovacím návrhem paní Věry Kovářové. Věra Kovářová oproti vládními návrhu navrhuje ve svém pozměňovacím návrhu - (Silný hluk v sále.)

Věra Kovářová ve svém návrhu navrhuje, aby zdanění technických rezerv pojišťoven se týkalo pouze neživotního pojištění, ale aby se netýkalo pojištění životního. Není totiž pravda časté tvrzení, které slyšíme, že životní pojištění bylo regulováno zdaněním rezerv a že bylo prolobováno pozměňovacím návrhem někdejšího poslance Suchánka. Životní pojištění nikdy nebylo regulováno technickým zdaněním rezerv. Ano, bylo regulováno neživotní pojištění, životní pojištění nikoliv.

Přijetím pozměňovacího návrhu paní poslankyně Kovářové vrátíme vlastně právní stav do období před přijetím pozměňovacího návrhu pana poslance Suchánka do období, které tady bylo vždy a zabráníme znárodnění části výnosů životních pojistek. Upozorňuji, že jich je pět a půl milionu, že se to týká pěti a půl milionu lidí. A to nemluvím o pravděpodobném zdražení v budoucnu uzavíraných životních pojistek. Je to produkt podporovaný státem, je to produkt, který stát podporuje, aby se lidé zaopatřili pro případ zranění, úmrtí, popřípadě, aby sloužil jako dodatečný příjem ke stáří. A pokud tento produkt státem podporovaný chcete ve svém výnosu částečně znárodnit, je to absurdní a jde to proti smyslu vládní politiky a podpoře odpovědnosti každého za jeho vlastní život.

Není rovněž pravda to, co také často zaznívá od zástupců Ministerstva financí, že postupujeme tímto vládním návrhem podle směrnice Solvency II. Solvency II určuje všem členským zemím povinná minima technických rezerv, nicméně nemluví nic o tom, že by měl stát fiskálním způsobem působit na to, aby se ty rezervy netvořily větší. O tom tam není ani slovo. Naopak je samozřejmě zájmem každého státu a každého regulátora, aby ty rezervy byly větší, než ve směrnici stanovené Solvency II. A dovolte, abych na podporu svého tvrzení z této směrnice několik článků citoval.

"Evropská komise s ohledem na smlouvu o fungování Evropské unie a vzhledem k následujícím důvodům: Za prvé. Při uplatňování požadavků stanovených v tomto nařízení by měla být zohledněna povaha, rozsah a komplexnost rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny. Zátěž a komplexnosti, s nimiž se pojišťovny musí vyrovnat, by měly být úměrné jejich rizikovému profilu. Při uplatňování požadavků stanovených v tomto nařízení by informace měly být považovány za podstatné, pokud by mohly ovlivnit rozhodování, či úsudek osob, které budou podle předpokladů tyto informace používat.

2. Aby se snížilo nadměrné spoléhání na externí rating, měly by pojišťovny a zajišťovny usilovat o to, aby u všech svých expozic vytvořily vlastní úvěrová hodnocení. S ohledem na zásadu proporcionality by se však od pojišťoven a zajišťoven mělo vyžadovat pouze to, aby vypracovaly vlastní úvěrová hodnocení u větších či komplexnějších expozic.

3. Orgány dohledu by měly zaručit, že pojišťovny a zajišťovny přijmou vhodné kroky za účelem vývoje interních modelů, které kryjí úvěrová rizika v případech, kdy jsou jejich expozice významné v absolutním měřítku a zároveň mají velký počet významných protistran. Za tímto účelem by orgány dohledu měly zaujmout harmonizovaný přístup k definicím expozic, které jsou významné v absolutním měřítku a zároveň mají velký počet významných protistran. Aby se zamezilo tomu, že pojišťovny a zajišťovny, které (nesrozumitelné) počtu úvěrového rizika v rámci solventního kapitálového požadavku nepoužívají schválený interní model, budou provádět zkreslené odhady úvěrového rizika, neměla by jejich vlastní úvěrová hodnocení vést k nižším kapitálovým požadavkům, než jsou požadavky odvozené z externích ratingů.

5. Aby se zamezilo nadměrnému spoléhání na rating, pokud jde o expozici vůči jiné pojišťovně nebo zajišťovně, je možné využití ratingu pro účely výpočtu kapitálového požadavku podle standardního vzorce nahradit odkazem na solventnost protistrany, což je tzv. přístup kapitálové přiměřenosti. Takový přístup by vyžadoval, aby byla zavedena kalibrace podle solventních kapitálových požadavků a použitelných částech kapitálu k pokrytí těchto solventních kapitálových požadavků, které budou určeny, až bude Solventnost II zavedena. Přístup založený na kapitálové přiměřenosti by se měl omezit na pojišťovny a zajišťovny, které nemají rating.

6. Aby se zaručilo, že normy pro oceňování pro účely dohledu jsou slučitelné s mezinárodním vývojem v oblasti účetnictví, měly by pojišťovny a zajišťovny používat metody oceňování konzistentní s trhem, vymezené v mezinárodních účetních standardech, které Komise přijala podle nařízení 1606/2002, pokud se však od daného podniku nevyžaduje, aby ve vztahu k určitému aktivu či závazku použil specifickou metodu oceňování nebo mu je dovoleno použít metodu vycházející z metody oceňování, kterou používá při přípravě svých účetních jednotek. Pojišťovny a zajišťovny by se při oceňování aktiv a závazků pomocí metod oceňování konzistentních s trhem, jež jsou vymezeny v mezinárodních účetních standardech, které Komise přijala podle nařízení 1606/2002, měly řídit hierarchií oceňování, přičemž standardní metodu oceňování pro stejná aktiva či závazky představují kótované tržní ceny na aktivních trzích, aby se zaručilo, že jsou aktiva a závazky oceňovány v částce, za kterou by mohly být směněny v případě aktiv nebo převedeny či vyrovnány v případě závazků při transakci uskutečněné za obvyklých tržních podmínek mezi znalými a ochotnými stranami. Tento přístup by pojišťovny a zajišťovny měly uplatňovat bez ohledu na to, zda se mezinárodní či jiné metody oceňování řídí jinou hierarchií oceňování.

Pojišťovny a zajišťovny by měly uznat a ocenit aktiva a závazky s odloženou daňovou povinností ve vztahu ke všem položkám, které jsou uznány pro účely solventnosti nebo v daňové rozvaze, aby se zaručilo, že jsou zachyceny všechny částky, které by v budoucnosti mohly být podnětem ke vzniku daňových peněžních triků. Ocenění pojistných a zajistných závazků by mělo zahrnout závazky týkající se stávající pojišťovací a zajišťovací činnosti. Závazky týkající se budoucí činnosti by do ocenění zahrnuty být neměly. Pokud pojistné a zajistné smlouvy zahrnují opce pojistníka, které mu umožňují zřídit, obnovit, prodloužit a navýšit pojistné či zajistné krytí či je znovu zahájit, nebo opce pojišťoven a zajišťoven, které jim umožňují ukončit smlouvu nebo změnit pojistné či pojistné plnění, měla by být definována smluvní hranice, aby bylo zřejmé, zda je dodatečné krytí vyplývající z takových opcí považováno za stávající či budoucí činnost. Aby bylo možné určit převodní hodnotu pojistných a zajistných závazků, měly by se při ocenění závazků zohlednit budoucí peněžní toky týkající se opcí na obnovení smlouvy, a to bez ohledu na jejich ziskovost, pokud však opce na obnovení neznamená, že by pojišťovna či zajišťovna měla z ekonomického hlediska stejná práva na stanovení pojistného či pojistného plnění v obnovené smlouvě jako ve smlouvě nové.

Aby se zaručilo, že analýza finanční situace pojišťovny či zajišťovny není zkreslená, mohou být technické rezervy portfólia pojistných a zajistných závazků záporné. Na výpočet technických rezerv by se neměla vztahovat dluhová dolní mez. (Řečník si nalévá vodu.)

Převodní hodnota pojistných či zajistných závazků může být nižší než hodnoty odbytného v souvisejících smlouvách. Na výpočet technických rezerv by se neměla vztahovat dolní mez pro hodnotu odbytného. Aby bylo dosaženo technických rezerv, které odpovídají převodní hodnotě pojistných a zajistných závazků, měl by výpočet nejlepšího odhadu zohlednit budoucí vývoj, např. demografický, právní, zdravotnický, technologický, sociální, environmentální a ekonomický vývoj, který bude mít dopad na přírůstky a úbytky peněžních prostředků nutných k vyrovnání závazků. Aby bylo dosaženo nejlepšího odhadu, který odpovídá pravděpodobnostmi váženému průměru budoucích peněžních toků, uvedenému v čl. 77 odst. 2 směrnice 2009/138, měly by projekce peněžních toků použité při výpočtu nejlepšího odhadu zohledňovat všechny nejistoty v peněžních tocích. Výběr metody výpočtu nejlepšího odhadu by měl být úměrný povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, která pojišťovna či zajišťovna podstupují. Škála metod výpočtu nejlepšího odhadu zahrnuje simulační, deterministické a analytické metody. U určitých smluv týkajících se životního pojištění, zejména v případě, kdy z nich plynou nezaručené podíly na zisku v závislosti na investičních výnosech nebo kdy obsahují finanční záruky či smluvní opce, mohou přesnější výpočet nejlepšího odhadu zajistit simulační metody. Pokud pojistné a zajistné smlouvy obsahují finanční záruky a opce, současná hodnota peněžních toků vyplývajících z těchto smluv může záviset jak na očekávaném výsledku budoucích událostí a vývoje, tak na tom, jak by se skutečné výsledky v určitých scénářích mohly odchýlit od očekávaného výsledku. Metody použité k výpočtu nejlepšího odhadu by měly tyto vzájemné závislosti zohlednit.

Definice budoucích nezaručených podílů na zisku by měla zachycovat pojistné plnění v pojistných a zajistných smlouvách, které je vypláceno navíc k zaručeným pojistným plněním a které vyplývá z účasti pojistníka na zisku. Neměla by zohledňovat pojistné plnění vázané na index či hodnotu podílové jednotky.

Výpočet rizikové přirážky by měl vycházet z předpokladu, že se celé portfolio pojistných a zajistných závazků převede na jinou pojišťovnu či zajišťovnu. Výpočet by měl zejména zohlednit diversifikaci celého portfolia.

Výpočet rizikové přirážky by měl být založen na prognóze solventního kapitálového požadavku, které zohledňuje zmírnění rizik u zajistných smluv a zvláštních účelových jednotek. Neměly by být stanoveny samostatné výpočty pro hrubou a čistou rizikovou přirážku a zajistných smluv a zvláštních účelových jednotek.

Úprava základních bezrizikových úrokových měr o úvěrové riziko by měla být odvozena od tržních sazeb, které zachytí úvěrové riziko, jež se odráží v proměnlivé sazbě úrokových swapů. Za tímto účelem a s cílem sladit určování úpravy se standardní tržní praxí a za tržních podmínek podobných těm, které panovaly v den přijetí Směrnice 214/51 EU. Zejména pokud jde o euro, by tržní sazby měly odpovídat sazbám EUROBOR pro závazky se splatností tří měsíců.

Při určování poslední doby splatnosti, pro kterou trhy s dluhopisy již nejsou hluboké, likvidní a transparentní v souladu se článkem 77 a) směrnice 2009, by za tržních podmínek podobných těm, které panovaly v den přijetí směrnice, trh s dluhopisy dominovanými v eurech, neměl být považován za hluboký a likvidní v případě, že kumulativní objem dluhopisů s dobami splatnosti, které jsou delší než poslední doba splatnosti nebo stejné jako poslední doba splatnosti, je menší než 6 % objemu všech dluhopisů na daném trhu.

Pokud nelze ze standardních statistik odvodit žádné spolehlivé úvěrové rozpětí jako například v případě expozic vůči státnímu dluhu, mělo by se základní rozpětí pro výpočet vyrovnávací úpravy a koeficientu volatility rovnat podílu dlouhodobého průměru rozpětí nad bezrizikovou úvěrovou úrokovou mírou podle článku 77 odst. 2 písm. b) a c) Směrnice 2009. Pokud jde o expozice vůči centrálním vládám členských států nebo centrálním bankám, měla by daná třída aktiv zachycovat rozdíl mezi jednotlivými členskými státy.

Aby se zaručila transparentnost při určování příslušné bezrizikové úrokové míry podle 29. bodu odůvodnění Směrnice 214/51, měl by evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění jako součást technických informací, které mají být zveřejněny podle článku 77 e) odst. 1 Směrnice 209/138, zveřejnit metodiku, předpoklady a identifikaci údajů, které používá k výpočtu úpravy swapových sazeb o úvěrové riziko, koeficientu volatility a základního rozpětí pro vyrovnávací úpravu.

Rozčlenění pojistných a zajistných závazků podle druhu pojištění a do rizikově homogenních skupin by mělo odrážet povahu rizik souvisejících s daným závazkem. Povaha souvisejících rizik může zdůvodňovat rozčlenění, které se liší od rozdělení pojistných činností na činnosti životního pojištění a činnosti neživotního pojištění od tříd neživotního pojištění, stanovených v příloze 1 Směrnice 2009/138 a od tříd životního pojištění stanovených v příloze II Směrnice 2009/138.

Rozhodnutí o tom, zda je metoda výpočtu technických rezerv úměrná povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, by mělo obsahovat posouzení modelové chyby metody. Takovéto posouzení by však nemělo vyžadovat, aby pojišťovny a zajišťovny uvedly přesnou výši modelové chyby.

Pro účely žádosti o to, aby orgány dohledu schválily využití vyrovnávací úpravy, uvedené v článku 77 b) odst. 1 Směrnice 2009/138, by pojišťovnám a zajišťovnám mělo být povoleno, aby různé způsobilé pojistné produkty považovaly za jedno portfolio, a to za předpokladu, že jsou soustavně plněny podmínky pro schválení, a že žádné právní překážky nebrání tomu, aby byla činnost organizována a řízena odděleně od zbývajících činností pojišťovny či zajišťovny v jednom portfoliu.

Schválení začlenění doplňkového kapitálu s cílem splnit solventnostní kapitálový požadavek pojišťovny či zajišťovny by mělo vycházet z posouzení příslušných kritérií orgánů dohledu. Pojišťovny či zajišťovny, které žádají o schválení položky doplňkového kapitálu, by však měly orgánům dohledu prokázat, že kritéria byla splněna, a měly by těmto orgánům poskytnout veškeré informace, o které je orgány dohledu požádají, aby mohly takové posouzení provést. Orgány dohledu by měly žádost o schválení doplňkového kapitálu posuzovat individuálně.

Při zvažování žádosti o schválení doplňkového kapitálu podle článku 90 Směrnice 2009/138 by orgány dohledu měly vzít v úvahu ekonomickou podstatu a právní vymahatelnost položky doplňkového kapitálu, o jejíž schválení se žádá.

Kapitál tier One, tier 1, by měly tvořit položky kapitálu, které jsou kvalitní a plně absorbují ztráty, aby mohly pojišťovny a zajišťovny pokračovat v činnosti. Pokud je hospodářský dopad transakce nebo skupiny související s transakcí rovnocenný dopadu, který vznikne, ponechá-li si pojišťovna či zajišťovna vlastní akcie, měl by se přebytek aktiv nad závazky snížit tak, aby odrážel existenci zatížení této části kapitálu.

Posouzení otázky, zda má individuální položka kapitálu dostatečnou dobu trvání, by mělo vycházet z původní doby splatnosti dané položky. Průměrná doba trvání celkového kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny by s ohledem na zbývající dobu splatnosti všech položek kapitálu neměla být výrazně kratší než průměrná doba trvání závazku pojišťovny či zajišťovny.

Pojišťovny a zajišťovny by otázku, zda má celková částka kapitálu dostatečnou dobu trvání, měly rovněž posoudit v rámci vlastního posouzení rizik a solventnosti, a to s ohledem jak na původní, tak zbývající dobu splatnosti všech kapitálových položek a všech pojistných a zajistných závazků.

Posouzení schopnosti položky absorbovat ztrátu při likvidaci podle článku 93 Směrnice 2009/138 by nemělo vycházet ze srovnání přebytku aktiv nad závazky, který je oceňován soustavně, a přebytku aktiv nad závazky, který je oceňován za předpokladu, že bylo ve vztahu k dané pojišťovně či zajišťovně zahájeno likvidační řízení.

Jelikož do výpočtu technických rezerv je zahrnuto budoucí pojistné ze stávajících pojistných a zajistných smluv, částka přebytku aktiv nad závazky, která je zahrnuta do TIR 1 by neměla být upravena tak, aby z ní byly vyloučeny očekávané zisky z tohoto budoucího pojistného.

Položky kapitálu s rysy, které motivují k umoření, například smluvní navýšení splatné dividendy či navýšení kupónové sazby v kombinaci s kupní opcí by měly být omezené, aby bylo možné omezit splácení či umoření v případě, že dojde k porušení solventnostního kapitálového požadavku a měly by být klasifikovány pouze jako tier 2 nebo tier 3.

Pojišťovny a zajišťovny by měly rozdělit přebytek aktiv nad závazky do částek, které odpovídají kapitálovým položkám v jejich účetních závěrkách a přeceňovacím rezervním fondu. Přeceňovací rezervní fond může být kladný nebo také záporný.

Pro každou třídu včetně tier 3 by měla být vypracován úplný seznam kapitálových položek, aby bylo jasné, u kterých položek by pojišťovny a zajišťovny měly orgány dohledu žádat o schválení klasifikací.
Účelově vázané fondy představují opatření, v jejichž rámci je určený soubor aktiv a závazků spravován tak, jako by šlo o samostatný podnik a neměly by zahrnovat běžné činnosti vázané na index, na hodnotu podílové jednotky či zajišťovací činnosti. Snížená převoditelnost aktiv účelově vázaného fondu by se měla odrazit ve výpočtu přebytku aktiv nad závazky určité pojišťovny či zajišťovny. Podnětem ke vzniku účelově vázaných fondů mohou být činnosti jak životního tak neživotního pojištění. Účast na zisku nutně neznamená účelovou vázanost a neměla by být považována za definující vlastnost účelově vázaného fondu. Účelově vázané fondy by měly být omezeny na opatřeních, která snižují schopnost určitých kapitálových položek, absorbovat ztráty při plném pokračování činnosti. Opatření, která ovlivňují pouze schopnost absorbovat ztrátu v případě likvidace, by neměla být považována za účelově vázané fondy. Aby se zamezilo dvojímu započítání kapitálu na individuální úrovni v pojišťovnictví a bankovnictví, měly by pojišťovny a zajišťovny odečíst z částky primárního kapitálu všechny účasti ve finančních a úvěrových institucích, které převyšují deset procent kapitálových položek tier 1, jež nepodléhají žádnému omezení. Účasti ve finančních a úvěrových institucích, které v souhrnu přesahují stejnou pravou hodnotu, vy měly být odečteny částečně, a to poměrně. Odečtení není nutné v případě, kdy jsou účasti strategické a na tyto pojišťovny a zajišťovny se pro účely výpočtu skupinové solventnosti uplatní metoda jedna stanovená v příloze 1, směrnice 2002/87 Evropského společenství.

Většinou použitelné výše kapitálu na krytí minimálního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku by měl tvořit kapitál tier 1. Aby se zaručilo, že uplatněním omezení nedojde ke vzniku procyklických účinků, měla by se omezení v použitelných částech položek 5.2 a 5.3 uplatnit tak, aby ztráta kapitálu tier 1 nebyla příčinou ztráty celkového použitelného kapitálu, která by danou ztrátu převyšovala. Proto by se omezení měla uplatnit v takovém rozsahu, aby solventností kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek byly kryty z kapitálu. Položky kapitálu, které převyšují omezení by neměly být započítány jako použitelný kapitál.

Při tvorbě seznamů regionálních vlád a místních orgánů by měl orgán EQUAP (?) respektovat požadavek, podle něhož neexistuje žádný rozdíl v riziku mezi expozicemi vůči těmto regionálním vládám a místním orgánům a expozicemi vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci spadají, a to vzhledem ke specifickým možnostem získávání příjmů na straně regionálních vlád a místních orgánů a k existenci zvláštního institucionálního uspořádání, které snižuje jejich riziko selhání. Na základě prováděcího aktu přijatého podle článku 109 odst. 2 písm. A směrnice 2009/138, jež se těchto seznamů týká, se pro účely výpočtu modulu tržního rizika a modulu rizika selhání protistrany ve standardním vzorci s přímými expozicemi vůči regionálním vládám a místním orgánům, zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci spadají. Aby se zamezilo poskytování nevhodných pobídek k restrukturalizaci dlouhodobých smluv na krátkodobě obnovitelné smlouvy, míra objemu rizika pojistného v neživotním pojištění a rizika pojistného ve zdravotním pojištění, se používá metody podobné metodám životního pojištění použitého ve standardním vzorci, by měla být založena na ekonomické podstatě pojistných a zajistných smluv, nikoliv na jejich právní formě. Objemové opatření by proto mělo zachycovat zasloužené pojistné, které spadá do smluvní hranice stávajících smluv a smluv, které budou podepsány v nadcházejících 12 měsících.

Vzhledem k tomu, že očekávané zisky obsažené v budoucím pojistném podle stávajících smluv o neživotním pojištění a zajištění jsou považovány za použitelný kapitál pojišťoven a zajišťoven, měl by modul neživotního upisovacího rizika zachycovat riziko storen týkajících se smluv o neživotním pojištění a zajištění. Pokud jde o riziko pojistného, výpočet kapitálového požadavku pro riziko neživotního pojistného a riziko pojistného a rezerv ve zdravotním pojištění, by měl být založen buď na minulém zaslouženém pojistném, nebo na očekávaném budoucím zaslouženém pojistném podle toho, která částka je vyšší, aby byla zohledněna nejistota ohledně budoucího zaslouženého pojistného. Pokud však může pojišťovna či zajišťovna spolehlivě zaručit, že budoucí zasloužené pojistné nepřesáhne očekávané pojistné, měl by být výpočet založen pouze na očekávaném zaslouženém pojistném. Aby se zohlednily průměrné vlastnosti závazků týkajících se životního pojištění, modelování hromadného rizika storen ve standardním vzorci pro solventnostní kapitálový požadavek, by mělo vycházet z předpokladů, že riziko týkající se obcí, které může postupující pojišťovna či zajišťovna v rámci zajistné smlouvy uplatnit, není pro přijímací pojišťovnu či zajišťovnu podstatné.

Aby se zohlednil odlišný rizikový profil zdravotního pojištění, který je uplatňován na obdobném technickém základě jako u životního pojištění, měl by modul zdravotního upisovacího rizika pro ty dva druhy pojištění obsahovat různé podmoduly. Aby se zohlednily průměrné vlastnosti závazků týkajících se životního pojištění, mělo by být modelování modulů životních a zdravotních upisovacích rizik založeno na předpokladu, že riziko týkající se závislosti pojistného a zajistného plnění na inflaci není podstatné.

Na scénáři založené výpočty modulů neživotního a zdravotního katastrofického rizika ve standardním vzorci by měly vycházet ze specifikace ztrát při katastrofě, které jsou hrubé a od nichž nejsou odečteny částky, jež lze získat zpět ze zajistných smluv či zvláštních účelových jednotek.

Při určování změny primárního kapitálu, které vyplývá ze scénáře, by pojišťovny a zajišťovny měly počítat s účinky svých specifických zajistných smluv a zvláštních účelových jednotek, které zmírňují riziko. Aby se zohlednily průměrné vlastnosti závazků týkajících se neživotního pojištění, mělo by modelování rizika ručení v podmodulu neživotního katastrofického rizika ve standardním vzorci vycházet z předpokladu, že riziko akumulace většího počtu podobných pohledávek, které jsou kryty ze závazků pojištění odpovědnost za škody způsobené třetím osobám, není podstatné.

Aby se zohlednily průměrné vlastnosti závazků týkajících se neživotního pojištění, mělo by modelování hromadného rizika úrazů ve standardním vzorci vycházet z přepokladu, že expozice pojišťoven a zajišťoven vůči hromadnému riziku úrazů v jiných třetích zemích, než v konkrétních evropských zemích, není pro pojišťovny a zajišťovny a pojišťovací skupiny, na které se vztahuje směrnice 2009/138, podstatné (podstatná?). Rovněž by mělo vycházet z předpokladu, že hromadné riziko úrazů ve vztahu k pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání není podstatné.

Aby se zohlednily průměrné vlastnosti závazků týkajících se neživotního pojištění, mělo by modelování rizika koncentrace úrazů ve standardním vzorci vycházet z předpokladu, že riziko koncentrace úrazů ve vztahu k zdravotnímu pojištění a pojištění ochrany příjmů, jinému než u skupinových slev, není podstatné.

Aby se při kalibrování standardního vzorce zohlednily empirické důkazy o přírodních katastrofách, mělo by být modelování rizika přírodních katastrof založeno na zeměpisných oblastech, které jsou částečně homogenní, pokud jde o riziko, jemuž jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny. Rizikové váhy by pro tuto oblast měly být specifikovány tak, aby zachycovaly poměr roční ztráty a pojistné částky pro příslušné druhy pojištění metodou hodnoty v riziku z 99,5 spolehlivosti. Koeficienty pro korelaci těchto zeměpisných oblastí by měly být zvoleny tak, aby odrážely vzájemnou závislost mezi příslušnými riziky v zeměpisných oblastech, a to s ohledem na případně nelineární povahu vzájemné závislosti. Aby se zachytila skutečná riziková expozice pojišťovny či zajišťovny při výpočtu kapitálového požadavku pro riziko přírodních katastrof ve standardním vzorci, měla by být pojistná částka stanovena způsobem, který zohledňuje smluvní omezení pro náhradu v případě přírodních katastrof. Modul tržního rizika ve standardním vzorci by měl vycházet z předpokladu, že citlivost aktiv a závazků na změny volatility tržních parametrů není podstatná. Kalibrace úrokového rizika při delších dobách splatnosti by měla odrážet skutečnost, že konečná budoucí úroková sazba, ke které směřuje částečná struktura bezrizikových úrokových měr, je v čase stabilní a mění se pouze kvůli změnám v dlouhodobém očekávání.

Pro účely výpočtu standardního vzorce by pojišťovny a zajišťovny měly určit, které z jejich přidružených podniků mají strategickou povahu. Kalibrace podmodulu akciového rizika u investic do přidružených podniků, které mají strategickou povahu, by měla odrážet pravděpodobné snížení volatility hodnoty těchto přidružených podniků vyplývající ze strategické povahy těchto investic a vlivů, které mají podniky, držící účast, na tyto přidružené podniky. Podmodul akciového rizika založený na trvání by měl vycházet z předpokladu, že obvyklá doba držení akciových investic, uvedená v článku 304 směrnice 2009/138, je v souladu s průměrnou dobou trvání závazků podle článku 304 směrnice 2009/138.

Aby se zamezilo procyklickým účinkům, doba pro mechanismus symetrické úpravy podmodulu akciového rizika by měla nastolit rovnováhu mezi udržením citlivosti podmodulu vůči rizikům a zohledněním cíle symetrické úpravy. Je-li na výpočet nejlepšího odhadnu pojistných či zajistných závazků uplatněna vyrovnávací úprava, výpočet solventnostního kapitálového požadavku v podmodulu rizika kreditního rozpětí by měl zohledňovat dopad změn v rozpětí aktiv na vyrovnávací úpravu a tím na hodnotu technických rezerv.

Vzhledem k tomu, že rizikový profil nemovitostí, které se nacházejí ve třetích zemích, se významně neliší od profilu nemovitostí, které se nacházejí v Unii, měl by podmodul nemovitostního rizika ve standardním vzorci s těmito dvěma druhy expozic zacházet stejně. Vzhledem k tomu, že riziko koncentrace vzniká především v důsledku nedostatečné diverzifikace u emitentů, jimiž (jemuž?) jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny, měl by podmodul koncentrace tržního rizika ve standardním vzorci vycházet z předpokladu, že zeměpisná či odvětvová koncentrace aktiv držených pojišťovnou či zajišťovnou není podstatná. Modul rizika selhání protistrany ve standardním vzorci by měl vycházet z předpokladu, že u expozic, které mohou být diverzifikované a u nichž protistrana pravděpodobně obdrží rating expozice prvního druhu, jsou ztráty ze selhání protistran, které nepatří do téže skupiny, nezávislé, a naopak ztráty ze selhání protistran, které patří do téže skupiny, nezávislé nejsou.

Aby se zaručilo, že je úvěrové riziko všech protistran, jimiž (jemuž?) jsou pojišťovny či zajišťovny vystaveny, zachyceno v solventnostním kapitálovém požadavku, vypočteném pomocí standardního vzorce, měly by být všechny expozice, které nejsou v podmodulu rizika kreditního rozpětí ani v modulu rizika selhání protistrany, zachyceny jako expozice prvního druhu, v modulu rizika selhání protistrany zachyceny jako expozice druhého druhu.
Model rizika selhání protistrany ve standardním vzorci by měl odrážet ekonomický dopad dohod o kolaterálu v případě selhání protistrany. Zejména je třeba vzít v úvahu, zda je přivedeno plné vlastnictví kolaterálu, či nikoliv. Také je třeba zvážit, zda je v případě platební neschopnosti protistrany při určování poměrného podílu pojišťovny či zajišťovny na konkurzní podstatě protistrany, která přesahuje kolaterál, zohledněna skutečnost, že pojišťovna či zajišťovna obdrží kolaterál.

V souladu s přístupem, který je vymezen v článku 104 odst. 1, 3 a 4 směrnice 2009/138, by měl základní solventnostní kapitálový požadavek obsahovat modul dodatečného rizika, aby byla řešena otázka zvláštních rizik, která vyplývá z nehmotných aktiv uznaných a oceněných pro účely platební neschopnosti a nejsou zachycena v jiné části solventnostního kapitálového požadavku. Modul operačního rizika standardního vzorce zachycuje ve výpočtu založeném na faktorech riziko vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání interních postupů pracovníků nebo systémů nebo z vnějších událostí.

Za tímto účelem se za vhodná měřítka objemu pro zachycení uvedeného rizika považují technické rezervy, pojistné zasloužené za předchozích 12 měsíců a výdaje vzniklé za posledních 12 měsíců. Posledně uvedené měřítko objemu je relevantní pouze pro smlouvy o životním pojištění, u nichž riziko nese pojistník. Vzhledem k tomu, že akviziční výdaje jsou v různých pojišťovnických obchodních modelech realizovány různorodě, neměly by v rámci měřítka objemu pro výši výdajů vzniklých za posledních 12 měsíců brány v úvahu. Aby bylo zajištěno, že kapitálový požadavek k operačnímu riziku nadále splňuje hladinu spolehlivosti, stanovenou v článku 101 směrnice 2009/138, měl by být proveden přezkum modulu operačního rizika v rámci přezkumu metody, předpokladů a standardních parametrů použitých při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pomocí standardního vzorce prováděného Komisí podle 150. bodu odůvodnění. Tento přezkum by se měl obzvláště zaměřit na smlouvy o životním pojištění, u nichž riziko nese pojistník.

Výpočet úpravy o schopnost technických rezerv nebo odložené daňové povinnosti absorbovat ztrátu by měl zaručit, že nedojde ke dvojímu započítání vlivu snižování rizika prostřednictvím nezaručených podílů na zisku nebo odložené daňové povinnosti.

Budoucí nezaručené podíly na zisku bývají zpravidla prvkem souvisejícím se smlouvami o životním a SLT zdravotním pojištění. Proto by úprava o schopnost technických rezerv absorbovat ztrátu měla zohledňovat vliv snižování rizika prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku ve vztahu k životnímu upisovacímu riziku, SLT zdravotnímu upisovacímu riziku, zdravotnímu katastrofickému riziku, tržnímu riziku a riziku selhání protistrany. Aby se omezila složitost standardního vzorce a zátěž pojišťoven a zajišťoven spojená s výpočtem, úprava by se neměla uplatnit na rizika neživotního pojištění a zdravotního pojištění. Jelikož budoucí nezaručené podíly na zisku nemusí účinně absorbovat ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání vnitřních procesů, pracovníků a systémů nebo z vnějších událostí, neměla by se úprava uplatnit na operační riziko.

Uznání technik snižování rizika ve výpočtu solventnostního kapitálového požadavku by mělo odrážet ekonomickou podstatu použité techniky a mělo by se omezit na techniky snižování rizika, které účinně přenášejí riziko mimo pojišťovnu či zajišťovnu.

Posouzení toho, zda došlo k účinnému přenesení rizika, by mělo zvážit všechny aspekty techniky zmírňování rizika a ujišťování mezi pojišťovnou a zajišťovnou a jejich protistranami. V případě, že je zmírnění rizika realizováno zajištěním, by skutečnost, že je výrazná odchylka v částce či načasování plateb ze strany zajistitele nepravděpodobná, neměla sama o sobě znamenat, že zajistitel žádné riziko nepřevzal.

Na scénáři založené výpočty standardního vzorce pro solventnostní kapitálový požadavek jsou založeny na dopadu okamžitých tlaků a pojišťovny a zajišťovny by neměly zohledňovat techniky zmírňování rizika, které se v okamžiku, kdy tlak nastane, spoléhají na to, že pojišťovny či zajišťovny v budoucnosti provedou určitá opatření, např. dynamické zajišťovací strategie nebo budoucí opatření vedení. Dynamické zajišťovací strategie a budoucí opatření vedení by měly být odlišovány od probíhajících zajišťovacích ujednání, v nichž je technika zmírňování rizika aktuálně uplatňována a v době vypršení platnosti bude nahrazena obdobným ujednáním bez ohledu na solventnost pojišťovny či zajišťovny.

Aby se zabránilo vzniku situace, kdy je účinnost techniky zmírňování rizika oslabena existencí bazického rizika, a to zejména kvůli nesouladu měn, měly by pojišťovny a zajišťovny podstatné bazické riziko zohlednit ve výpočtu solventnostního kapitálového požadavku. Není-li podstatné bazické riziko ve výpočtu solventnostního kapitálového požadavku zohledněno, neměla by být technika zmírňování rizika uznaná. (Řečník listuje svými papíry.) Pardon.

Ve výpočtu solventnostního kapitálového požadavku by měla být zohledněna existence ujednání o účasti na zisku, kdy jsou zisky rozděleny mezi pojistníky či oprávněné osoby.

Pokud je výpočet kapitálového požadavku pro modul či podmodul rizika základního solventnostního kapitálového požadavku založen na dopadu obousměrných scénářů na primární kapitál, jako je tomu v případě úvěrového rizika, měnového rizika nebo rizika storen, měla by pojišťovna či zajišťovna určit, který scénář má nejnepříznivější vliv na primární kapitál pojišťovny či zajišťovny jako celek. Při tomto určování by se měly ve vhodných případech zohlednit účinky účasti na zisku a rozložení nezaručených podílů na zisku na úrovni účelově vázaného fondu. Takto určený scénář by měl být relevantním scénářem pro výpočet fiktivního solventnostního kapitálového požadavku pro každý účelově vázaný fond.

Aby se orgán EIOPA mohl připravit na budoucí revize korelačních parametrů na základě vhodných empirických informací, např. změn v úmrtnosti a míře storen u závazků týkajících se životního pojištění a kombinovaných poměrů či poměrů vyčerpání rezerv u závazků týkajících se neživotního pojištění, měl by od orgánů dohledu obdržet odpovídající údaje. Orgány dohledu by tyto údaje měly od pojišťoven a zajišťoven obdržet jako součást informací, které mají být vykazovány orgánům dohledu, jelikož to bude pro účely dohledu nezbytné, a pro pojišťovny a zajišťovny by tak neměla vzniknout dodatečná zátěž.

Při poskytování stanoviska k aktualizaci korelačních parametrů by měl orgán EIOPA zohlednit, zda v důsledku toho, že pojišťovny a zajišťovny uplatní aktualizované korelační požadavky, bude celkový kapitálový požadavek splňovat zásady článku 101 směrnice 2009/138, zda je vzájemná závislost mezi riziky nelineární a zda v rámci krajních scénářů dochází k nedostatečné diverzifikaci, přičemž by měl zvážit alternativní opatření týkající se závislosti pro účely kalibrace aktualizací korelačních parametrů.

Je pravděpodobné, že mnoho aspektů interních modelů se postupem času změní současně s tím, jak se budou zlepšovat poznatky o modelování rizik, a orgány dohledu by proto měly brát při přípravě posudků interních modelů ohled na aktuální informace a postup, aby zaručily, že drží krok s nejnovějším vývojem.

Interní model může sehrát důležitou úlohu v systému správy pojišťoven či zajišťoven pouze tehdy, je-li přizpůsoben činnosti pojišťovny či zajišťovny, a pokud mu osoby, které svá rozhodnutí zakládají na výstupech z tohoto systému, rozumějí. Kontrola používání interních modelů by proto měla zaručit, že schválené interní modely jsou vhodné pro činnost pojišťovny či zajišťovny a že jim osoby, které pojišťovnu či zajišťovnu skutečně řídí, rozumějí.

Pojišťovny a zajišťovny, které při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku vycházejí z interního modelu, by měly interní model ve svém systému řízení rizik a při rozhodovacích procesech využívat způsobem, který vytváří pobídky ke zvyšování kvality samotného interního modelu.

Požadavek, aby byl interní model hojně používán a měl významnou roli v řídícím a kontrolním systému pojišťoven a zajišťoven, stanovený v článku 120 směrnice 2009/138, by neměl vést k tomu, že budou pojišťovny a zajišťovny na výstupy z interního modelu slepě spoléhat. Pojišťovny a zajišťovny by neměly přijímat rozhodnutí na základě výstupů z interního modelu, aniž by zpochybnily vhodnost modelu.

Měly by si být vědomy omezení interního modelu a ve svých rozhodnutích je zohledňovat.

Jelikož není v souladu s čl. 121 odst. 4 směrnice 2009/138/ES předepsána žádná zvláštní metoda pro výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti pro interní modely

a vzhledem k tomu, že by interní modely měly být přizpůsobeny specifickým činnostem pojišťovny a zajišťovny, mohou se interní modely výrazně lišit co do metodiky, informací, předpokladů a údajů použitých pro interní modely a procesy ověřování jejich platnosti. Normy statistické kvality a normy pro ověřování platnosti by proto měly být nadále založeny na zásadách a měly by obsahovat pouze specifické minimální požadavky. Ze stejného důvodu by dokumentační normy neměly obsahovat úplný seznam dokumentů, ale pouze minimální seznam dokumentů, které by měly existovat pro každý interní model. Dokumenty pojišťoven a zajišťoven by měly obsahovat všechny dodatečné informace, které jsou nutné k zajištění souladu s dokumentačními normami pro interní modely.

Aby se zajistilo, že je interní model aktuální a že co nejlépe odráží jejich rizikový profil, měly by si být pojišťovny a zajišťovny vědomy odpovídajícího vývoje v pojistné matematice a obecně přijímané tržní praxi modelování rizik. To však neznamená, že by pojišťovny a zajišťovny měly vždy přizpůsobit své interní modely obecně přijímaným tržním postupům. V mnoha případech může být nutné se od obecně přijímaných tržních postupů odchýlit, aby byl vytvořen vhodný interní model. Interní modely jsou zpravidla založeny na velkém objemu údajů z různých zdrojů, s různými vlastnostmi a různé kvality. Aby se zajistilo, že jsou v interním modelu použity vhodné údaje, měly by pojišťovny a zajišťovny shromažďovat, zpracovávat a používat údaje transparentním a strukturovaným způsobem.

Pojišťovny a zajišťovny by měly mít možnost volně rozhodovat o tom, jaká struktura interního modelu nejlépe odráží jejich rizika. Takové rozhodování by mělo podléhat

schválení orgánu dohledu. V případě částečných interních modelů by mohlo být vhodnější vypočítat různé složky samostatně a integrovat je přímo do standardního vzorce, aniž by byly dále seskupovány v interním modelu. V takovém případě by pro každou složku měla být vypočtena prognóza rozdělení pravděpodobnosti. Součástí tohoto interního modelu je jakákoli technika integrace částečného interního modelu do standardního vzorce za účelem výpočtu solventnostního kapitálového požadavku a měla by společně s ostatními složkami částečného modelu splňovat příslušné požadavky směrnice 2009/138/ES.

Pojišťovny a zajišťovny by měly provádět výpočet lineárního minimálního kapitálového požadavku pomocí standardního výpočtu bez ohledu na to, zda pojišťovna či zajišťovna používá k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku standardní vzorec nebo interní model.

Pro účely výpočtu horní a dolní mezní hodnoty minimálního kapitálového požadavku uvedeného v čl. 129 odst. 3 směrnice 2009/138/ES by se od pojišťoven a zajišťoven

neměl požadovat čtvrtletní výpočet solventnostního kapitálového požadavku. Pokud se výpočet minimálního kapitálového požadavku nekryje s ročním výpočtem solventnostního kapitálového požadavku, měly by pojišťovny a zajišťovny v souladu s článkem 102 směrnice 2009/138/ES používat poslední vypočtený solventnostní

kapitálový požadavek.

V souladu se zásadou "obezřetného jednání" stanovenou v článku 132 směrnice 2009/138/ES a s cílem zajistit provázanost mezi odvětvími by měly být sladěny zájmy

firem, které "mění" úvěry na obchodovatelné cenné papíry a jiné finanční nástroje (původci, sponzoři či původní věřitelé), a zájmy pojišťoven nebo zajišťoven, které do

těchto cenných papírů nebo nástrojů investují. Aby byly tyto zájmy sladěny, mělo by být pojišťovnám a zajišťovnám povoleno investovat do těchto cenných papírů či nástrojů pouze v případě, že si původce, sponzor nebo původní věřitel ponechá v podkladových aktivech podstatný čistý ekonomický podíl. Požadavek, aby si původce, sponzor nebo původní věřitel ponechal v podkladových aktivech podstatný čistý ekonomický podíl, by měl platit také v případě, že existuje více původců, sponzorů či původních věřitelů. S cílem předejít případnému obcházení těchto požadavků, zabránit nedorozuměním a sjednotit terminologii s terminologií užívanou

v právních předpisech Unie, které regulují činnosti úvěrových institucí, by měl být namísto pojmu "investice do obchodovatelných cenných papírů a jiných finančních nástrojů založených na přeměněných úvěrech" užíván pojem "investice do sekuritizovaných pozic".

Pojišťovny a zajišťovny investující do sekuritizace by měly mít celkové a široké povědomí o dané investici a jejích podkladových expozicích. Pro získání takového

povědomí by pojišťovny a zajišťovny měly o investicích rozhodovat teprve poté, co provedly důkladnou hloubkovou kontrolu, z níž by měly získat odpovídající informace

a poznatky o sekuritizaci.

Aby se zajistilo, že jsou rizika vyplývající ze sekuritizovaných pozic náležitě zohledněna v kapitálových požadavcích pojišťoven a zajišťoven, je nutné stanovit pravidla pro rizikově citlivé a obezřetné nakládání s takovými investicemi v závislosti na povaze a souvisejícím procesu upisování podkladových expozic, strukturálních rysech a transparentnosti. Sekuritizace, které tyto požadavky splňují, by měly být v podmodulu rizika rozpětí předmětem zvláštního zacházení, které zohlední jejich nižší riziko. Jelikož se pro takové zacházení kvalifikují jen tranše s nejvyšší senioritou, a s ohledem na zvýšení úvěrové kvality plynoucí z tranší nejvyšší senioritou ve srovnání s celým seskupením podkladových expozic, je vhodné zastropovat faktory rizika rozpětí na úrovni faktoru rizika rozpětí, jenž by se použil na podkladové expozice, konkrétně na úrovni 3% rizikového faktoru na každý rok durace použitelného na úvěry bez ratingu. Tento přístup by měl být přezkoumán v rámci přezkumu metod, předpokladů a standardních parametrů použitých při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pomocí standardního vzorce prováděného Komisí podle 150. bodu odůvodnění.

Aby se zamezilo regulatorní arbitráži, měla by se tato pravidla uplatňovat podle zásady, že obsah je důležitější než forma. Za tímto účelem je třeba vymezit jasnou a

komplexní definici sekuritizace, která zachytí všechny transakce či systémy transakcí, jimiž je úvěrové riziko související s určitou expozicí či větším počtem expozic rozloženo do jednotlivých tranší. Expozice, která vytváří přímou platební povinnost v rámci transakce nebo systému transakcí používaných k financování nebo provozu hmotných aktiv, by neměla být považována za expozici vůči sekuritizaci, a to i když daná transakce nebo daný systém transakcí mají platební povinnosti s různou nadřízeností.

Základem efektivního a zdravého řízení pojišťoven a zajišťoven i klíčovým prvkem regulačního rámce je řádná správa. Řídící a kontrolní systém pojišťovny a zajišťovny

by měl být založen na vhodném a transparentním přidělování odpovědnosti za dohled a řízení k zajištění účinného rozhodování, zabránění střetům zájmů a zaručení

efektivního řízení pojišťovny či zajišťovny.
Základní zásadou řádné správy je, že by žádný jednotlivec neměl mít pravomoc rozhodovat bez jakékoli formy kontroly. Proto by před provedením významných rozhodnutí ohledně pojišťovny či zajišťovny měla takové rozhodnutí přezkoumat alespoň jedna další osoba.

Aby se zajistilo řádné fungování systému řízení rizik, měla by opatření přijatá pojišťovnami a zajišťovnami zahrnovat zřízení, provádění, udržování a monitorování praxe a postupů v rámci politiky řízení rizik pojišťovny či zajišťovny, s ohledem na klíčové oblasti jejich činnosti.

Pojišťovny a zajišťovny by měly mít zavedeny odpovídající interní kontroly, aby se zaručilo, že všechny osoby, které mají odpovědnost za provoz a dohled, jednají v souladu s cíli pojišťovny či zajišťovny a v souladu s použitelnými právními a správními předpisy.

Aby se zaručilo, že je ekonomické oceňování spolehlivé, přesné a v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138, je důležité zřídit a provádět vhodné interní kontroly oceňování aktiv a závazků pojišťoven a zajišťoven včetně nezávislého přezkumu a ověřování použitých informací, údajů a předpokladů.

Aby se zaručilo, že je oceňování technické rezervy prováděno v souladu s články 76 až 85 směrnice 2009/138, měl by řídící a kontrolní systém pojišťovny a zajišťovny obsahovat proces ověření platnosti výpočtu technických rezerv.

Aby se v kontextu řídícího a kontrolního systému zaručila nezávislost, měla by být osoba či organizační jednotka vykonávající určitou funkci schopna plnit související povinnosti objektivně a nestranně a měla by o příslušných zjištěních podávat zprávy přímo správnímu, řídícímu či kontrolnímu orgánu. Aby mohly orgány dohledu v nezbytných případech včas přijmout nápravná opatření, měly by pojišťovny a zajišťovny orgánu dohledu včas oznámit informace o všech osobách, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, spolu se všemi informacemi potřebnými k posouzení, zda jsou tyto osoby způsobilé a bezúhonné. Třebaže se uznává, že by pojišťovny, zajišťovny či orgány dohledu neměly být zbytečně zatěžovány, nemělo by oznámení ze strany pojišťovny či zajišťovny znamenat předběžné schválení ze strany orgánu dohledu. V případě, že orgán dohledu dojde k závěru, že určitá osoba nesplňuje požadavky na bezúhonnost a způsobilost podle směrnice 2009/138, měl by mít pravomoc vyžadovat od pojišťovny či zajišťovny, aby takovou osobu nahradily.

Aby bylo možné posoudit pověst osob, které pojišťovnu či zajišťovnu skutečně řídí nebo v ní zastávají jiné klíčové funkce, mělo by se prozkoumat jednání těchto osob v minulosti, aby se zjistilo, zda jsou schopny efektivně plnit své povinnosti v souladu s použitelnými pravidly, právními předpisy a pokyny. Informacemi o minulém jednání mohou být informace z trestních rejstříků či finančních záznamů. Způsob, jímž daná osoba v minulosti jednala při obchodování, může naznačit, zda je bezúhonná.

Aby se zaručilo, že je externí zajišťování funkcí a činností prováděno účinně a nejsou tak oslabeny závazky, které pojišťovna a zajišťovna musí podle směrnice 2009/138 splnit, je nezbytné stanovit požadavky týkající se výběru poskytovatele služeb, písemné smlouvy, která má být uzavřena, a soustavného ověřování u poskytovatele služeb, které musí pojišťovna či zajišťovna provádět.

Politiky a postupy odměňování, které pobízejí k podstupování rizik, jež přesahují schválené limity rozsahu rizika pojišťovny a zajišťovny, mohou oslabovat účinné řízení rizik těchto podniků. Proto je nezbytné vymezit požadavky týkající se odměňování, aby bylo zajištěno řádné a obezřetné řízení činnosti a aby se zabránilo takovému odměňování, které podněcuje k podstupování nadměrných rizik.

Vymezení okolností, za nichž lze uložit navýšení kapitálového požadavku, a metodiky jeho výpočtu by měly zaručit, že je navýšení kapitálového požadavku účinným a v praxi použitelným nástrojem dohledu, který chrání pojistníky a oprávněné osoby prostřednictvím výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, jenž náležitě odráží celkový rizikový profil pojišťovny či zajišťovny. Částky navýšení kapitálového požadavku mají numericky kladnou hodnotu. Vymezení by také mělo zohlednit potřebu vyvinout soudržné a společné přístupy k obdobným okolnostem. Za tímto účelem by bylo možné použít referenční procentní podíly a limity jakožto předpoklady k posouzení odchylek, nemělo by však dojít k odchýlení od hlavního cíle, který spočívá v přiměřeném navýšení kapitálového požadavku pro dotčenou pojišťovnu či zajišťovnu.

Pro účely uplatňování čl. 138 odst. 4 směrnice 2009/138 by měl orgán EIOPA při rozhodování o tom, zda vyhlásí, že nastala výjimečná nepříznivá situace, která má dopad na pojišťovny a zajišťovny se značným podílem na trhu nebo na dotčené druhy pojištění, zohlednit všechny relevantní faktory na úrovni dotčeného trhu či druhu pojištění včetně faktorů stanovených v tomto nařízení.

Pro účely uplatňování čl. 138 odst. 4 by měl orgán dohledu při rozhodování o tom, zda prodlouží nápravnou lhůtu, a při určování délky takového prodloužení pro danou pojišťovnu či zajišťovnu nejvýše o sedm let, jak stanoví čl. 138 odst. 4, zohlednit všechny relevantní faktory, které jsou pro danou pojišťovnu či zajišťovnu specifické, včetně faktorů stanovených v tomto nařízení.

Směrnice 2009/138 od pojišťoven a zajišťoven vyžaduje, aby zveřejňovaly informace o své solventnosti a finanční situaci. Bylo by vhodné vymezit podrobné a harmonizované požadavky, které upravují informace, jež se musí zveřejnit, a prostředky, jimiž toho má být dosaženo, aby se zaručily rovnocenné tržní podmínky a hladké fungování trhu s pojištěním a zajištěním v celé unii a aby se usnadnila účinná integrace těchto trhů v celé unii.

Uplatnění zásady proporcionality v oblasti zveřejňování informací by nemělo mít za následek, že se od pojišťoven a zajišťoven bude vyžadovat zveřejnění informací, které nejsou relevantní pro jejich činnost nebo nejsou podstatné.

Při odkazování na rovnocenné informace, které jsou zveřejňovány podle jiných právních či regulačních požadavků, by takovéto odkazy měly směřovat přímo k samotné informaci, a nemělo by se jednat o odkazy na obecný dokument.

Pokud orgány dohledu pojišťovnám či zajišťovnám v souladu s čl. 53 odst. 1 a 2 směrnice 2009/138 povolí, aby se určité informace nezveřejnily, mělo by takovéto povolení zůstat v platnosti pouze po dobu trvání důvodu pro nezveřejnění. Pokud takový důvod zanikne, pojišťovny a zajišťovny náležité informace zveřejní, avšak teprve od data zániku důvodu.

Směrnice 2009/138 od členských států vyžaduje, aby zajistily, aby orgány dohledu měly pravomoc požadovat všechny informace nezbytné pro provádění dohledu. Důležitou součástí takových informací by měly být informace, které musejí být orgánům dohledu předávány pravidelně.

Je třeba přijmout podrobné a harmonizované požadavky, které upravují, jaké informace musejí být pravidelně předkládány a jakým způsobem toho má být docíleno, aby se zaručilo účinné sbližování procesu kontroly ze strany orgánů dohledu.
Já ho má neustále na mysli, pane předsedající, a opravdu na konci svého vystoupení ten návrh předložím, ale musím ho nejdřív řádně zargumentovat. Jinak by se mi také mohlo stát, že potom návrh, který předložím, Sněmovna neschválí, a to bych si neodpustil. (Výkřik smíchu z levé části sálu.)

Směrnice 2009/138 od pojišťoven a zajišťoven vyžaduje, aby zveřejňovaly informace o své solventnosti a finanční situaci. Bylo by vhodné vymezit podrobné a harmonizované požadavky, které upravují informace, jež se musí zveřejnit, a prostředky, jimiž toho má být dosaženo, aby se zaručily rovnocenné tržní podmínky a hladké fungování trhu s pojištěním a zajištěním v celé Unii a aby se usnadnila účinná integrace těchto trhů v celé Unii.

Uplatnění zásady proporcionality v oblasti zveřejňování informací by nemělo mít za následek, že se od pojišťoven a zajišťoven bude vyžadovat zveřejnění informací, které nejsou relevantní pro jejich činnost nebo nejsou podstatné.

Při odkazování na rovnocenné informace, které jsou zveřejňovány podle jiných právních či regulačních požadavků, by takovéto odkazy měly směřovat přímo k samotné informaci a nemělo by se jednat o odkazy na obecný dokument.

Pokud orgány dohledu pojišťovnám či zajišťovnám v souladu s čl. 53 odst. 1 a 2 směrnice 2009/138/ES povolí, aby určité informace nezveřejnily, mělo by takovéto povolení zůstat v platnosti pouze po dobu trvání důvodu pro nezveřejnění. Pokud takový důvod zanikne, pojišťovny a zajišťovny náležité informace zveřejní, avšak teprve od data zániku důvodu.

Směrnice 2009/138/ES od členských států vyžaduje, aby zajistily, aby orgány dohledu měly pravomoc požadovat všechny informace nezbytné pro provádění dohledu. Důležitou součástí takových informací by měly být informace, které musejí být orgánům dohledu předávány pravidelně.

Je třeba přijmout podrobné a harmonizované požadavky, které upravují, jaké informace musejí být pravidelně předkládány a jakým způsobem toho má být docíleno, aby se zaručilo účinné sbližování procesu kontroly ze strany orgánů dohledu.

Mezi informace, které musejí pojišťovny a zajišťovny pravidelně předkládat orgánům dohledu, patří zpráva o solventnosti a finanční situaci. Kromě toho by měly překládat pravidelnou zprávu o dohledu, která obsahuje doplňující informace k informacím obsaženým ve zprávě o solventnosti a finanční situaci, které jsou nezbytné pro provádění dohledu. V zájmu pojišťoven a zajišťoven i orgánů dohledu by tyto dvě zprávy měly mít stejnou strukturu.

Na základě posouzení rizik provedeného pojišťovnami a zajišťovnami v souladu s článkem 36 směrnice 2009/138/ES mohou orgány dohledu vyžadovat, aby jim pojišťovna či zajišťovna každoročně předkládala pravidelnou zprávu o dohledu. Pokud tomu tak není a pojišťovny a zajišťovny předkládají pravidelnou zprávu o dohledu pouze každé tři roky, měly by nicméně každý rok informovat orgány dohledu o všech důležitých událostech, k nimž došlo od posledního vykazovaného období.

Kvantitativní a kvalitativní informace by měly být pravidelně zveřejňovány či předkládány orgánům dohledu ve formě popisné zprávy a vzorových tabulek. Vzorové tabulky by měly podrobněji upřesňovat informace v popisné zprávě a ve vhodných případech by je měly doplňovat. Zpráva a tabulky by měly orgánům dohledu poskytovat kromě informací, které již byly předloženy ve zprávě o solventnosti a finanční situaci, dostatečné informace, aby jim umožňovaly plnit jejich povinnosti podle směrnice 2009/138/ES, pojišťovnám a zajišťovnám by tím však neměla vznikat zbytečná zátěž. Rozsah vzorových tabulek, které je třeba předkládat čtvrtletně, by měl být užší než rozsah vzorových tabulek, které se předkládají ročně.

Uplatnění zásady proporcionality v oblasti oznamování orgánům dohledu by nemělo mít za následek, že se od pojišťoven a zajišťoven či poboček zřízených v Unii bude vyžadovat poskytování informací, které nejsou relevantní pro jejich činnost nebo nejsou podstatné.

Měla by se zveřejnit kritéria a metody procesu kontroly orgánem dohledu. Měly by zahrnovat obecné prostředky a opatření, které orgány dohledu využívají k přezkumu a vyhodnocování souladu s požadavky stanovenými v čl. 36 odst. 2 směrnice 2009/138/ES, a zejména k posuzování vhodnosti řízení rizik ze strany pojišťoven a zajišťoven, jakož i jejich schopnosti odolat nepříznivým událostem či změnám. (V sále někomu zvoní mobil. Poslanec se na chviličku odmlčel.)

Měla by se zveřejnit kritéria a metody procesu kontroly orgánem dohledu. Měly by zahrnovat obecné prostředky a opatření, které orgány dohledu využívají k přezkumu a

vyhodnocování souladu s požadavky stanovenými v čl. 36 odst. 2 směrnice 2009/138/ES, a zejména k posuzování vhodnosti řízení rizik ze strany pojišťoven a zajišťoven, jakož i jejich schopnosti odolat nepříznivým událostem či změnám.

Aby se zaručila srovnatelnost informací zveřejněných pro účely dohledu, měl by být definován přinejmenším seznam klíčových aspektů uplatňování obezřetnostního rámce, o němž mají orgány dohledu zveřejňovat souhrnné údaje.

Expozice zvláštní účelové jednotky by vždy měla být omezená, aby se zaručilo, že zvláštní účelová jednotka má aktiva, která se rovnají jejímu souhrnnému maximálnímu vystavení rizikům nebo je převyšují.

Pokud zvláštní účelová jednotka přejímá rizika od více než jedné pojišťovny nebo zajišťovny, měla by tato zvláštní účelová jednotka být neustále chráněna před likvidačním řízením kterékoli z pojišťoven nebo zajišťoven, které rizika na tuto zvláštní účelovou jednotku přenášejí.

Posouzení požadavků na způsobilost a bezúhonnost akcionářů či společníků, kteří mají kvalifikovanou účast ve zvláštní účelové jednotce, a všech osob, které zvláštní účelovou jednotku skutečně řídí, by mělo ve vhodných případech zohledňovat obdobné požadavky vztahující se na pojišťovny a zajišťovny.

Přenesení rizika z pojišťovny či zajišťovny na zvláštní účelovou jednotku a ze zvláštní účelové jednotky na věřitele z dluhopisů nebo poskytovatele financování by nemělo zahrnovat žádné související transakce, které by mohly ohrozit účinné přenesení rizika, například smluvní práva podle dohod o započtení či vedlejších dohod, které mají snížit potenciální nebo skutečné ztráty vzniklé v důsledku přenesení rizik na věřitele z dluhopisů nebo poskytovatele financování a na zvláštní účelovou jednotku.

Aby se zaručilo, že začleněním budoucích plateb není oslabeno účinné přenesení rizika z pojišťovny či zajišťovny na zvláštní účelovou jednotku, je důležité, aby neobdržení plateb nemělo nepříznivý vliv na primární kapitál pojišťovny nebo zajišťovny. Při určování toho, že neexistuje scénář, v němž by taková situace mohla nastat, by pojišťovna či zajišťovna měla zvážit všechny scénáře zohledněné ve smluvních ujednáních a veškeré další scénáře, pokud není pravděpodobnost, že takové další scénáře nastanou, příliš nízká.

Článek 220 směrnice 2009/138/ES vyžaduje, aby byl výpočet solventnosti na úrovni skupin proveden v souladu s metodou 1, metoda účetní konsolidace, avšak kromě případů, kdy by použití samotné metody 1 nebylo přiměřené. Orgán dohledu nad skupinou by měl při posuzování otázky, zda by měla být místo metody 1 nebo v kombinaci s ní použita metoda 2, což je metoda odpočtu agregovaných dat, zvážit řadu harmonizovaných důležitých prvků.
Jením z takových prvků jez, da by použití metody jedna nebylo příliš zatěžující a zda jsou povaha, rozsah a komplexnost rizik skupiny takové, že by použitím metody dvě nebyly podstatně ovlivněny výsledky výpočtu. Ověřuje-li se pro tyto účely, zda by použitím metody dvě byly podstatně ovlivněny výsledky výpočtu skupinové solventnosti, měla by být metoda dvě porovnána s metodou jedna, a to za použití souhrnného použitelného kapitálu skupiny a souhrnného skupinového solventnostního kapitálového požadavku, vypočtených v souladu se směrnicí 2009/138, a nikoli solventnostních požadavků stanovených v rovnocenné třetí zemi.

Aby se usnadnilo zaručení rovných podmínek ve třetích zemích, jestliže skupina obsahuje přidružené pojišťovny či zajišťovny ze třetích zemí, a pokud Komise přijala akty v přenesené pravomoci podle čl. 227 odst. 4 a 5 směrnice 2009/138, které určují, že režimy solventnosti těchto třetích zemí jsou rovnocenné či dočasně rovnocenné, měl by orgán dohledu nad skupinou při posuzování otázky, zda by měla být místo metody jedna, což je konsolidace, nebo v kombinaci s ní použita metoda dvě, což, jak si jistě dobře vzpomínáte, je metoda odpočtu agregovaných dat, takovou úvahu upřednostnit.

Směrnice 2009/138 stanoví, že pokud jsou orgány dohledu toho názoru, že určitý kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek přidružené pojišťovny či zajišťovny nemůže být dán účinně k dispozici za účelem krytí skupinového solventnostního kapitálového požadavku, lze tento kapitál zahrnout do výpočtu pouze do té míry, v jaké je použitelný pro krytí solventnostního kapitálového požadavku přidruženého podniku. V této souvislosti by orgány dohledu měly při zvažování otázky, zda určitý kapitál přidružené pojišťovny či zajišťovny nelze dát účinně k dispozici skupině, měly svá rozhodnutí zakládat na tom, zda existují nějaká omezení, která ovlivňují zastupitelnost souvisejících kapitálových položek, tedy zda jsou vyčleněny na absorbování pouze určitých ztrát, nebo jejich převoditelnost, tedy zda existují významné překážky, které by bránily převedení kapitálových položek z jednoho subjektu na druhý. Pro účely tohoto posouzení by měly orgány dohledu věnovat zvláštní pozornost jakémukoli menšinovému podílu na použitelném kapitálu, který pokrývá solventnostní kapitálový požadavek dceřiné pojišťovny či zajišťovny, pojišťovny či zajišťovny ve třetí zemi, pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.

Aby se zaručilo, že pojistníci a oprávněné osoby pojišťoven a zajišťoven, které patří do skupiny, jsou odpovídajícím způsobem chráněni v případě likvidace podniků spadajících do rámce dohledu nad skupinou, kapitálové položky, které vydávají pojišťovací holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti ve skupině, by neměly být považovány za prosté zatížení, pokud se pohledávky týkající se těchto kapitálových položek neřadí za pohledávky všech pojistníků a oprávněných osob pojišťoven a zajišťoven patřících do skupiny.

Na úrovni skupiny by měla být stanovena vhodná pravidla pro zacházení se zvláštními účelovými jednotkami. V této souvislosti by zvláštní účelové jednotky definované podle směrnice 2009/138 které buď splňují požadavky uvedené směrnice, nebo jsou regulovány orgánem dohledu třetí země a splňují rovnocenné požadavky, neměly být plně konsolidovány.

Výpočet nejlepšího odhadu technických rezerv na úrovni skupiny v souladu s metodou jedna, což je tedy metoda účetní konsolidace, by měl být založen na předpokladu, že součet nejlepších odhadů pojišťovny či zajišťovny držících účast a poměrný podíl nejlepšího odhadu jejich přidružených pojišťoven či zajišťoven, kdy je každý z nich upraven o transakce uvnitř skupiny, je přibližně stejný jako částka, která by byla výsledkem výpočtu nejlepšího odhadu pro konsolidované pojistné a zajistné závazky na úrovni skupiny v souladu s články 75 až 86 směrnice 2009/138. Zejména v případech, kdy jsou v takovém výpočtu použity nejlepší odhady pojišťovny či zajišťovny ze třetí země, by měly být tyto nejlepší odhady posouzeny v souladu s uvedenými články.

Výpočet rizikové přirážky technických rezerv na úrovni skupiny v souladu s metodou jedna, což je, jak opět připomínám, metoda účetní konsolidace, by měl být založen na předpokladu, že převod pojistných a zajistných závazků skupiny je u každé pojišťovny a zajišťovny ve skupině prováděn samostatně a že riziková přirážka neumožňuje diverzifikaci mezi riziky těchto pojišťoven a zajišťoven. Pokud jde o pojišťovny a zajišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 směrnice 2009/138, měl by výpočet vycházet z předpokladu, že se převod portfolia pojistných závazků u činností životního a neživotního pojištění provádí samostatně.

Skupiny mohou pro výpočet svého konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku požádat o schválení použití dvou typů interních modelů. Pokud se interní model používá pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku a nepoužívá se pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku jednotlivých pojišťoven nebo zajišťoven ve skupině, měl by se použít článek 230 směrnice 2009/138. V této souvislosti je nezbytné zaručit, že schválení interního modelu používaného pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku provede orgán vykonávající dohled nad skupinou způsobem, jenž je v souladu s ustanoveními uvedené směrnice o postupu schvalování interních modelů použitém na individuální úrovni, včetně prováděcího aktu uvedeného v čl. 114 odst. 2 uvedené směrnice. Aby se posílila spolupráce v kolegiu orgánů dohledu, je nezbytné určit, jak by se do činnosti orgánu dohledu nad skupinou, dříve než přijme rozhodnutí o této žádosti, měly zapojit i další orgány dohledu.

Požádá-li určitá skupina o schválení použití stejného interního modulu pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku i solventnostního kapitálového požadavku přidružené pojišťovny nebo zajišťovny ve skupině, měl by se použít článek 231 směrnice 2009/138. Aby se v této souvislosti zaručilo, že orgán dohledu nad skupinou a jiné dotčené orgány dohledu účinně spolupracují a činí informovaná společná rozhodnutí o tom, zda povolí použití tohoto interního modelu, je nezbytné vymezit ustanovení o potřebné dokumentaci a o postupu společného rozhodnutí o žádosti.

Schválení interního modelu, který se používá pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku, udělené na základě článku 230

směrnice 2009/138 by nemělo ovlivnit žádné budoucí povolení podle článku 231 uvedené směrnice. Každá žádost o povolení výpočtu konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku společně se solventnostním kapitálovým požadavkem přidružené pojišťovny či zajišťovny ve skupině na základě interního modelu již schváleného podle článku 230 směrnice 2009/138 by se zejména měla řídit postupem podle článku 231 uvedené směrnice.

Skupiny by měly o povolení k využití částečného interního modelu pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku požádat v případě, že jsou do působnosti skupinového interního modelu zařazeny jen některé přidružené podniky, nebo v souvislosti s omezenou působností uvedenou v čl. 112 odst. 2 směrnice 2009/138 nebo v souvislosti s kombinací kterékoli z těchto možností.

Aby byl interní model používaný pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku hojně používán a měl významnou roli v řídícím a kontrolním systému skupiny, měly by výstup z uvedeného interního modelu používat pojišťovny a zajišťovny, jejichž činnost zcela či zčásti spadá do působnosti interního modelu.

V této souvislosti by se od těchto pojišťoven a zajišťoven nemělo vyžadovat, aby splnily požadavky ohledně kontroly používání, jako kdyby tento interní model používaly pro výpočet svého solventnostního kapitálového požadavku. Požadavek, aby byla splněna kontrola používání, by u těchto pojišťoven a zajišťoven měl být omezen na výstup z uvedeného interního modelu a měl by sloužit pro účely jednotného uplatňování systémů řízení rizik a interní kontroly v rámci celé skupiny.

Při posuzování toho, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 236 směrnice 2009/138, by dotčený orgán dohledu nad skupinou a jiné dotčené orgány dohledu měly zohlednit řadu harmonizovaných příslušných kritérií, aby se zaručil harmonizovaný dohled nad skupinovou solventností u skupin s centralizovaným řízením rizik.

Aby bylo dosaženo efektivní spolupráce při dohledu nad dceřinými podniky, pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině s centralizovaným řízením rizik, jak je stanoveno v článcích 237 až 243 směrnice 2009/138, je nanejvýš důležité harmonizovat postupy, jimiž se mají orgány dohledu řídit při dohledu nad takovými dceřinými podniky, pojišťovnami a zajišťovnami.

Aby bylo možné jednoznačně určit, kdy nastala mimořádná situace ve smyslu čl. 239 odst. 2 směrnice 2009/138, měl by orgán dohledu, který udělil schválení dceřinému podniku pojišťovny nebo zajišťovny se zhoršující se finanční situací, zohlednit řadu harmonizovaných kritérií.

Kolegium orgánů dohledu by mělo být trvalou platformou pro koordinaci orgánů dohledu, mělo by podporovat společné pochopení rizikového profilu skupiny a jejích přidružených pojišťoven a zajišťoven a usilovat o účinnější a efektivnější a na riziku založený dohled jak na úrovni skupiny, tak na úrovni individuální. Aby se v této souvislosti zaručilo řádné fungování kolegia, je nezbytné stanovit kritéria pro posouzení toho, která pobočka je významná, pro účely účasti orgánů vykonávajících dohled nad významnými pobočkami v kolegiu. Je také důležité harmonizovat požadavky vztahující se na koordinaci dohledu nad skupinami pojišťoven a zajišťoven, aby se podpořilo sbližování postupů dohledu.

Směrnice 2009/138 vyžaduje, aby pojišťovny a zajišťovny držící účast či pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zveřejňovaly informace o solventnosti a finanční situaci skupiny. Uvedená směrnice jim také umožňuje, aby předkládaly jednu společnou zprávu o solventnosti a finanční situaci, která obsahuje jak informace o této skupině, tak informace o solventnosti a finanční situaci, které jsou požadovány o kterémkoli z jejích dceřiných společností.
Uvedený režim má zaručit, že jsou zúčastněné subjekty řádně informovány o solventnosti a finanční situaci skupin pojišťoven a zajišťoven, a zároveň má ve vhodné míře snížit související zátěž takovýchto skupin. V této souvislosti je nezbytné harmonizovat požadavky, které se vztahují na zveřejňování informací skupinami pojišťoven a zajišťoven, bez ohledu na to, zda takovéto skupiny využívají možnost poskytovat jednu společnou zprávu o solventnosti a finanční situaci.

Je třeba přijmout podrobné a harmonizované požadavky, které upravují, jaké informace musejí skupiny pojišťoven a zajišťoven pravidelně předkládat, aby se zaručilo účinné sbližování procesu kontroly ze strany orgánů dohledu nad skupinami. Tyto požadavky by měly také usnadňovat výměnu informací v rámci kolegií orgánů dohledu a měly by pokud možno snižovat související zátěž takovýchto skupin pojišťoven a zajišťoven.

Posouzení podle článků 172, 227 a 260 směrnice 2009/138 zaměřené na otázku, zda je solventnostní či obezřetnostní režim třetí země rovnocenný režimu stanovenému v hlavě I nebo hlavě III uvedené směrnice, by mělo být prováděno soustavně a s cílem zaručit, že solventnostní či obezřetnostní režim třetí země vykazuje rovnocennou úroveň ochrany pojistníka a oprávněné osoby jako režim stanovený uvedenou směrnicí.

Posouzení podle článků 172, 227 a 260 směrnice 2009/138 zaměřené na otázku, zda je solventnostní či obezřetnostní režim třetí země rovnocenný režimu stanovenému v hlavě I nebo hlavě III uvedené směrnice, by mělo být prováděno na základě kritérií stanovených tímto nařízením, a to: v článku 378, pokud jde o článek 172, v článku 379, pokud jde o článek 227 a v článku 380, pokud jde o článek 260.

Určení, zda byla kritéria, která mají být zohledněna při posuzování rovnocennosti režimu třetí země, splněna, by mělo vycházet z podstaty právních předpisů a jiných regulačních požadavků v solventnostním či obezřetnostním režimu této třetí země, jakož i z toho, jak jsou uvedené právní předpisy a požadavky prováděny a uplatňovány, a z postupů orgánů dohledu v uvedené třetí zemi. Takovéto určení by také mělo zohledňovat rozsah, v němž orgány dohledu ve třetí zemi uplatňují zásadu proporcionality stanovenou ve směrnici 2009/138/ES.

Aby se zaručilo, že účinky pozitivního zjištění ohledně rovnocennosti stanoveného v článku 172 odst. 2 a 3 směrnice 2009/138 a v článku 211 tohoto nařízení neoslabují hlavní cíl regulace pojišťoven a zajišťoven a dohledu nad nimi, konkrétně zajištění odpovídající ochrany pojistníků a oprávněných osob, měla by kritéria pro posuzování rovnocennosti podle článku 172 uvedené směrnice zahrnovat zásady stanovené v hlavě I o obecných pravidlech pro přístup k činnosti v zajištění a její výkon.

Aby se zaručilo, že výsledkem zohlednění solventnostního kapitálového požadavku a použitelného kapitálu stanovených třetí zemí při určování skupinové solventnosti, při němž je použita metoda 2, je určení skupinové solventnosti rovnocenné tomu, které by bylo výsledkem v případě, že by byly použity požadavky podle směrnice 2009/138, měla by kritéria pro posuzování rovnocennosti článku 227 uvedené směrnice obsahovat zásady stanovené v kapitole VI hlavy I o pravidlech pro oceňování aktiv a závazků, technické rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek, minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla.

Aby se zaručilo, že výjimka, která určitou skupinu osvobozuje od dohledu nad skupinou na úrovni Unie, neoslabuje základní úlohu, kterou dohledu nad skupinou přiznává směrnice 2009/138, měla by kritéria pro posuzování rovnocennosti podle článku 260 uvedené směrnice obsahovat zásady stanovené v hlavě III o dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině.
Orgány dohledu v členských státech a orgány dohledu ve třetích zemích, pro které bylo vydáno kladné rozhodnutí o rovnocennosti nebo na které se vztahuje dočasný či prozatímní režim rovnocennosti, by měly spolupracovat a vyměňovat si informace, aby zaručily, že je dosaženo jednoznačného vzájemného porozumění rizikům o solventnosti skupiny. Aby se zaručilo, že si orgány dohledu mohou vyměňovat informace, měly by být orgány dohledu ve třetích zemích, pro které bylo vydáno kladné rozhodnutí o rovnocennosti nebo na které se vztahuje dočasný či prozatímní režim rovnocennosti, podléhat povinnosti zachovávat profesní tajemství. Aby se zaručilo, že standardní vzorec nadále a soustavně vyhovuje požadavkům uvedeným v čl. 101 odst. 2 a 3 směrnice 2009/138, Komise přezkoumá metody, předpoklady a standardní parametry použité při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pomocí standardního vzorce, zejména metody, předpoklady a standardní parametry použité v modulu tržního rizika stanoveném v hlavně i kapitole V oddíle 6, včetně přezkumu standardních parametrů pro cenné papíry s pevným výnosem a dlouhodobou infrastrukturou. Standardních parametrů pro riziko pojistného a riziko rezerv stanovených v příloze II standardních parametrů pro riziko úmrtnosti, jakož i podskupiny standardních parametrů, které mohou být nahrazeny parametry specifickými pro pojišťovnu či zajišťovnu, uvedenými v čl. 218, a standardizovaných metod pro výpočet těchto parametrů uvedených v čl. 220. Tento přezkum by měl využívat zkušenosti, které pojišťovny a zajišťovny získaly během přechodného období a v prvních letech uplatňování těchto aktů v přenesené pravomoci a měl by být proveden před prosincem 2018. Aby se posílila právní jistota, pokud jde o režim dohledu v období postupného zavádění uvedeném v čl. 308a směrnice 2009/138, které začalo 1. dubna 2015, je důležité zajistit, aby toto nařízení vystoupilo v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení.

Tak to bylo, prosím pěkně, 150 důvodů. 150 důvodů, proč Evropská unie přistoupila ke směrnici Solvency II a vy z vás, kteří jste pozorně poslouchali, tak jste zcela jistě si všimli, že jeden jediný důvod se netýkal zdanění technických rezerv, na čemž trvají při své argumentaci zástupci Ministerstva financí. A teď tedy, co je skutečným smyslem toho nařízení, což je informace, kterou nutně musíme vědět, když budeme hlasovat o zdanění technických rezerv a na jejímž závěru ve smyslu jednacího řádu předložím Sněmovně svůj návrh.

Evropská komise tedy přijala toto nařízení, kdy v hlavě I se oceňují kapitálové požadavky vycházející z rizik, což je pilíř 1, posílení, řízení a kontroly, což je pilíř 2, a zvýšení transparentnosti, což je pilíř 3. Abyste rozuměli smyslu toho textu, musím vysvětlit nejprve nezbytné definice. Tedy alternativní metody oceňování se rozumějí metody oceňování, které jsou v souladu s čl. 75 směrnice 2009/138 jiné než metody, které pro stejná či podobná aktiva či závazky využívají výhradně kótované tržní ceny. Analýzou scénáře se rozumí analýza dopadu kombinace nepříznivých událostí. Závazkem ze zdravotního pojištění se rozumí pojistný závazek, který se vztahuje na jeden či oba z následujících bodů. Buď je to lékařské ošetření či lékařská péče nebo finanční vyrovnání vyplývající z nemoci, úrazu, postižení a zhoršení zdravotního stavu. Závazkem z pojištění ochrany příjmů se rozumí pojistný závazek, který se vztahuje na finanční vyrovnání uvedené v bodě 3 jiné, než finanční vyrovnání uvedené v bodě 3/i. Závazkem z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu či pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se rozumí pojistný závazek, který se vztahuje na poskytování péče či finanční vyrovnání uvedené v odst. 3 bodech i a i2 a který vyplývá pouze z pracovních úrazů či nemoci z povolání. Závazkem ze zajištění zdravotního pojištění se rozumí zajistný závazek, jenž vyplývá z přijatého zajištění, které se vztahuje na závazky týkající se zdravotního pojištění.

Závazkem ze zajištění pojištění nákladů se rozumí zajistný závazek, jenž vyplývá z přijatého zajištění, který se vztahuje na závazky týkající se pojištění nákladů. Závazkem ze zajištění pojištění ochranu příjmů se rozumí zajistný závazek, jenž vyplývá z přijatého zajištění, které se vztahuje na závazky týkající se pojištění ochrany příjmů. Závazkem za zajištění pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se rozumí zajistný závazek, jenž vyplývá z přijatého zajištění, které se vztahuje na závazky z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Předepsaným pojistným se rozumí předepsané pojistné, které má být zaplaceno pojišťovně či zajišťovně během určitého období bez ohledu na to, zda se toto pojistné zcela nebo zčásti týká pojistného či zajistného krytí poskytnutého v jiným období. Zaslouženým pojistným se rozumí pojistné, které se týká rizika krytého pojišťovnou či zajišťovnou během určitého období.

Odkupným se rozumějí všechny možné způsoby úplného či částečného ukončení pojistné smlouvy včetně dobrovolného ukončení pojistné smlouvy s platbou hodnoty odbytného či bez ní, změny pojišťovny či zajišťovny pojistníkem, ukončení pojistné smlouvy v důsledku odmítnutí pojistníka zaplatit pojistné. Ukončením pojistné smlouvy se rozumí vyplacení odkupného, storno bez hodnoty, splacení pojistné smlouvy, ustanovení o automatické nepropadnutelnosti nároků pojistníka či vykonání jiných možností ukončení či nevykonání možnosti pokračování. Možnostmi ukončení se rozumějí všechna zákonná či smluvní práva pojistníka, která mu umožňují úplně či částečně ukončit pojistné krytí, uplatnit odkupné, snížit, omezit či pozastavit či povolit storno pojistky. Možnostmi pokračování se rozumějí všechna zákonná či smluvní práva pojistníka, která mu umožňují úplně či částečně získat, obnovit, navýšit či prodloužit či opětovně získat pojistné či zajistné krytí.

Pokrytím interního modelu se rozumějí rizika, která se odrážejí v prognóze rozdělení pravděpodobnosti, o kterou se interní model opírá. Působností interního modelu se rozumějí rizika, která interní model může podle schválení krýt. Působnost interního modelu může zahrnovat jak rizika, která se odrážejí ve standardním vzorci pro solventnostní kapitálový požadavek, tak rizika, která se v něm neodrážejí. Investicí do obchodovatelných cenných papírů či jiného finančního nástroje založené na přeměněných úvěrech a sekuritizovanou pozicí se rozumí expozice vůči sekuritizaci ve smyslu čl. IV odst,. 1 bodu 61 nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie číslo 575.

Resekuritizovanou pozicí se rozumí expozice vůči resekuritikaci ve smyslu článku 4 odst. 1 bodu 63 nařízení EU článku 575/2013.

Původcem se rozumí původce ve smyslu článku 4 odst. 1 bodu 13 nařízení EU č. 575/2013.

Sponzorem se rozumí sponzor ve smyslu článku 4 odst. 1 bodu 14 nařízení EU č. 575/2013.

Tranší se rozumí tranše ve smyslu článku 4 odst. 1 bodu 67 nařízení EU č. 575/2013.

Centrální bankou se rozumí centrální banka ve smyslu článku 4 ost. 1 bodu 46 nařízení EU č. 575/2013.

Bazickým rizikem se rozumí riziko vyplývající ze situace, kdy expozice, která je pokryta technikou snižování rizik, neodpovídá expozici pojišťovny či zajišťovny rizikům.

Ujednáními o kolaterálu se rozumí ujednání, podle nichž poskytovatelé kolaterálu učiní jeden z těchto kroků. Buď převedou plné vlastnické právo ke kolaterálu na příjemce kolaterálu za účelem zajištění nebo jiného krytí plnění příslušného závazku, anebo poskytnou kolaterál formou zajištění ve prospěch příjemců kolaterálu nebo přímo tomuto příjemci a právní vlastnictví kolaterálu zůstává u poskytovatele kolaterálu nebo uschovatele kolaterálu, je-li stanoveno právo na zajištění.

Všemi možnými kombinacemi dvou položek se ve vztahu k souboru položek rozumějí všechny uspořádané páry položek z tohoto souboru.

Ujednáním o spojení se rozumí ujednání, v němž se několik pojišťoven a zajišťoven dohodne, že budou sdílet určená pojistná rizika v definovaných podílech. Strany, které jsou pojištěny členy ujednání o spojení, samy členy ujednání o spojení nejsou.

Souhrnnou expozicí typu A se rozumí riziko, které pojišťovna nebo zajišťovna postoupí ujednání o spojení, přičemž tato pojišťovna nebo zajišťovna není členem tohoto ujednání o spojení.

Souhrnnou expozicí typu B se rozumí riziko, které pojišťovna nebo zajišťovna postoupí ujednání o spojení, přičemž tato pojišťovna nebo zajišťovna je členem tohoto ujednání o spojení.

Souhrnnou expozicí typu C se rozumí riziko, které pojišťovna nebo zajišťovna, která je členem ujednání o spojení, postoupí jiné pojišťovně či zajišťovně, která není členem tohoto ujednání o spojení.

Hlubokým trhem se rozumí trh, na němž mohou probíhat transakce, do nichž je zapojeno velké množství finančních nástrojů, aniž by byla výrazně ovlivněna cena těchto nástrojů.
Likvidním trhem se rozumí trh, na němž mohou být finanční nástroje snadno přeměněny prostřednictvím nákupu či prodeje, aniž by tím docházelo ke značnému pohybu ceny.

Transparentním trhem se rozumí trh, na němž jsou veřejnosti a zejména pojišťovnám a zajišťovnám snadno dostupné aktuální obchodní a cenové informace.

Budoucími nezaručenými podíly na zisku se rozumějí budoucí pojistná plnění, jiná než pojistná plnění vázaná na index či hodnotu podílové jednotky plynoucí z pojistných či zajistných smluv, která mají jednu z těchto vlastností. Jsou právně či smluvně založena na jednom či více z těchto výsledků nebo výsledků specifikované skupiny smluv či specifikovaného druhu smluv či jediné smlouvy nebo realizované či nerealizované návratnosti investic u specifikovaného souboru aktiv v držení pojišťovny či zajišťovny či zisku či ztrátě pojišťovny či zajišťovny nebo fondu odpovídajícího smlouvě. Jsou založena na prohlášení pojišťovny či zajišťovny a načasování či částka pojistného plnění závisejí zcela či zčásti na jejich volném uvážení.

Základní časovou strukturou bezrizikových úrokových měr se rozumí časová struktura bezrizikových úrokových měr, která je odvozena stejným způsobem jako příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr, jež se použije k výpočtu nejlepšího odhadu uvedeného v článku 77 odst. 2 směrnice 2009/138, avšak bez uplatnění vyrovnávací úpravy či koeficientu volatility nebo přechodné úpravy příslušné struktury bezrizikové úrokové míry v souladu s článkem 308 uvedené směrnice.

Portfoliem vyrovnávací úpravy se rozumí portfolio pojistných či zajistných závazků, na nějž se uplatní vyrovnávací újprava, a vyčleněné portfolio aktiv uvedené v článku 77 b odst. 1 písm. a) směrnice 2009/138.

Závazky ve zdravotním pojištění se rozumějí závazky se zdravotním pojištěním, které jsou přiděleny činnostem pro závazky týkající se životního pojištění podle článku 55 odst. 1.

Subjektem kolektivního investování se rozumějí subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů definované v článku 1 ost. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65 nebo alternativní investiční fond definovaný v článku 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61.

Pokud jde o pojišťovnu či zajišťovnu, větším obchodním útvarem se rozumí definovaný segment pojišťovny a zajišťovny, který funguje nezávisle na ostatních částech podniku a má v rámci podniku vyčleněné kontrolní a řídicí zdroje a postupy a obsahuje rizika, která jsou ve vztahu k celé činnosti podniku podstatná.

Pokud jde o skupinu pojišťoven a zajišťoven, větším obchodním útvarem se rozumí definovaný segment skupiny, který funguje nezávisle na ostatních částech skupiny a má v rámci skupiny vyčleněné kontrolní a řídicí zdroje a postupy a obsahuje rizika, která jsou ve vztahu k celé činnosti skupiny podstatná. Každý právní subjekt, který patří do skupiny, je větším obchodním útvarem nebo je několika většími obchodními útvary tvořen.

Správním, řídícím nebo kontrolním orgánem se v případě, že vnitrostátní právní předpisy stanoví možnost zřídit dvoustupňovou správní radu tvořenou řídícím orgánem a kontrolním orgánem, rozumí řídící orgán nebo kontrolní orgán nebo oba tyto orgány. Jak jsou vymezeny v příslušných vnitrostátních právních předpisech nebo v případě, že příslušné vnitrostátní právní předpisy žádný orgán nevymezují, tedy řídící orgán.

Souhrnnou maximální expozici rizikům se rozumí součet maximálním plateb včetně výdajů, které mohou vzniknout zvláštním účelovým jednotkám, kromě výdajů, které splňují všechna tato kriteria.
Zvláštní účelová jednotka má právo vyžadovat od pojišťovny či zajišťovny, které na ni převedly rizika, aby tento výdaj uhradila. Zvláštní účelová jednotka nemusí tento výdaj uhradit, pokud a dokud částka rovnající se výdaji nebyla obdržena od pojišťovny či zajišťovny, které na tuto jednotku převedly rizika. Pojišťovna či zajišťovna, které převedly rizika na zvláštní účelovou jednotku, nezahrnou tento výdaj jako částku vymahatelnou od zvláštní účelové jednotky podle čl. 41 tohoto nařízení. Stávající pojistnou či zajistnou smlouvou se rozumí pojistná či zajistná smlouva, jejíž pojistné či zajistné závazky byly uznány. Očekávaným ziskem zahrnujícím v budoucím pojistném se rozumí očekávaná současná hodnota budoucích peněžních toků, vyplývající ze začlenění pojistného týkající se stávajících pojistných a zajistných smluv, které podle očekávání v budoucnosti obdrženo, ale obdrženo být nemusí do technických rezerv, přičemž k neobdržení pojistného může bez ohledu na právní či smluvní práva pojistníka na ukončení pojistky dojít z jakéhokoliv jiného důvodu, než kvůli tomu, že nastala pojistná událost.

Pojištěním hypotéky se rozumí pojištění úvěru, které věřitelům zajišťuje krytí v případě, že není splácen jejich hypoteční úvěr. Dceřiným podnikem se rozumí každý dceřiný podnik ve smyslu článku 22 odst. 1 a 2 směrnice 2013/34 včetně jeho dceřiných podniků. Přidruženým podnikem se rozumí buď dceřiný podnik či jiný podnik, ve kterém je držena účast, anebo podnik připojený s jiným podnikem prostřednictvím vztahů uvedených v článku 22 odst. 7 směrnice 2013/34. Regulovaným podnikem se rozumí regulovaný podnik ve smyslu článku 2 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87. Regulovaným podnikem se rozumí každý podnik kromě podniků uvedených v článku 2 bodu 4 směrnice 2002/87. Neregulovaným podnikem provádějícím finanční činnosti se rozumí neregulovaný podnik, který provádí jednu či více činností uvedených v příloze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, pokud tyto činnosti představují významnou část jeho celkové činnosti. Podnikem pomocných služeb se rozumí neregulovaný podnik, jehož hlavní činností je vlastnictví nebo správa nemovitostí, řízení služeb, zpracování dat, poskytování zdravotnictví a pečovatelských služeb, nebo jiné podobné činnosti, kterými napomáhá v hlavní činnosti jedné nebo více pojišťoven či zajišťoven.

Správcovskou společností se rozumí správcovská společnost ve smyslu článku 2 odst. 1 písm. B směrnice 2009/65 nebo investiční společnost povolená podle článku 27 uvedené směrnice, pokud podle uvedené směrnice neurčila správcovskou společnost. Správcem alternativního investičního fondu se rozumí správce alternativního investičního fondu ve smyslu článku 4 odst. 1 písm. B směrnice 2011/61. Institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění se rozumí instituce ve smyslu článku 6 písm. A směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41. Tuzemskou pojišťovnou se rozumí podnik, který získal povolení od orgánů dohledu třetí země a podléhá dohledu těchto orgánů i v případě, že by se jeho sídlo nacházelo v unii, vyžadoval povolení jako pojišťovna v souladu s článkem 14 směrnice 2009/138. Pardon. Ano.

A nyní jaké máme úvěrové hodnocení emitentů a emisí, což má samozřejmě také dopad na náklady životních pojistek, které vládní návrh chce zdanit. Pokud existuje úvěrové hodnocení konkrétního emisního programu, k níž patří položka představující expozici, tak se použije následující úvěrové hodnocení. Pokud pro určitou položku neexistuje přímo použitelné úvěrové hodnocení, ale existuje úvěrové hodnocení konkrétního emisního programu, k nimž položka představující expozici nepatří, nebo existuje obecné úvěrové hodnocení emitenta, použije se toto úvěrové hodnocení v kterémkoliv z těchto případů. Z hodnocení vzejde stejný nebo vyšší kapitálový požadavek jako požadavek, který by vznikl za jiných okolností a daná expozice ve všech ohledech na stejné úrovni jako konkrétní emisní program nebo přednostně nezajištěná expozice daného emitenta podle toho, co je na místě nebo je jím podřízeno. Z hodnocení vzejde stejný nebo nižší kapitálový požadavek jako požadavek, který by vznikl za jiných okolností a daná expozice je ve všech ohledech na stejné úrovni jako konkrétní emisní program nebo přednostní nezajištěné expozice daného emitenta podle toho, co je na místě nebo je jím nadřazen. Ve všech ostatních případech mají pojišťovny a zajišťovny za to, že pro danou expozici není od určené externí ratingové agentury k dispozici žádné úvěrové hodnocení. Úvěrová hodnocení emitentů v rámci skupiny společností se nepoužijí jako úvěrová hodnocení jiného emitenta v rámci stejné skupiny společnosti.

Co je dvojí úvěrový rating, musíme také vědět. Odchylné od článku 4 odst. 4 písm. D se v případě, že od určené externí ratingové agentury pro sekuritizovanou pozici je k dispozici pouze jediné úvěrové hodnocení, toto úvěrové hodnocení nepoužije. Kapitálové požadavky pro danou položku se odvodí stejně jako v případě, kdy od určené externí ratingové agentury není k dispozici žádné úvěrové hodnocení. Předpoklady pro oceňování jsou takové, že pojišťovny a zajišťovny oceňují aktiva a závazky na základě předpokladu, že daný podnik bude ve své činnosti pokračovat. Pojišťovny a zajišťovny vykazují aktiva a závazky v souladu s mezinárodními účetními standardy, které komise přijala podle nařízení číslo 1606/2002. Pojišťovny a zajišťovny oceňují aktiva a závazky v souladu s mezinárodními účetními standardy, které komise přijala podle nařízení 1606/2002, pokud uvedené standardy obsahují metody oceňování, které jsou konzistentní s přístupem k oceňování uvedeným v článku 75 směrnice 2009/138. Pokud uvedené standardy umožňují použít více metod oceňování, pojišťovny a zajišťovny použijí pouze takové metody oceňování, které jsou v souladu právě se směrnicí 2009/138. Pokud metody oceňování v mezinárodních účetních standardech přijatých komisí podle nařízení číslo 1606/2002 nejsou přechodné či trvalé v souladu s přístupem k oceňování stanovených v článku 75 směrnice 2009/138, pojišťovny a zajišťovny použijí jiné metody oceňování, u nichž se má za to, že v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138 v souladu jsou. Odchylné od odstavců 1 a 2, zejména při dodržení zásady proporcionality stanovené v článku 29 odst. 3 a 4 směrnice 2009/138, mohou pojišťovny a zajišťovny vykázat a ocenit aktivum či závazek na základě metody oceňování, kterou používají při přípravě ročních či konsolidovaných účetních závěrek, a to za předpokladu, že buď metoda oceňování je v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138, nebo metoda oceňování je přiměřená povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, vyplývajících z činnosti pojišťovny nebo zajišťovny, nebo pojišťovna či zajišťovna ve svých účetních závěrkách dané aktivum či závazek neoceňují za použití mezinárodních účetních standardů přijatých komisí v souladu s nařízením číslo 1606/2002.

Oceněním aktiv a závazků za použití mezinárodních účetních standardů by podnikům vznikly náklady, které by nebyly úměrné celkovým správním výdajům.

Pojišťovny a zajišťovny oceňují individuální aktiva samostatně. Pojišťovny a zajišťovny - pardon, to bych se opakoval. Pojišťovny a zajišťovny oceňují individuální aktiva samostatně.

Jaká přísluší pro ty instituce, kterým chcete zdanit technické rezervy, jaká přísluší hierarchie v metodice oceňování? Pojišťovny a zajišťovny si při oceňování aktiv a závazků v souladu s čl. 9 odst. 1, 2 a 3 řídí hierarchii oceňování vymezenou v odstavcích 2 až 7, přičemž zohlední vlastnost aktiva či závazku, pokud by tyto vlastnosti zohlednili účastníci trhu při stanovení cen aktiv či závazku ke dni ocenění, včetně stavu a umístění aktiva či závazku a případných omezení prodeje či využití aktiva.

Standardní metodou oceňování je, že pojišťovny a zajišťovny oceňují aktiva a závazky za použití kótovaných tržních cen na aktivních trzích pro stejná aktiva či závazky. Pokud není použití kótovaných tržních cen na aktivních trzích pro stejná aktiva či závazky možné, pojišťovny a zajišťovny ocení aktiva a závazky za použití kótovaných tržních cen na aktivních trzích pro obdobná aktiva či závazky, které se upraví, aby byly zohledněny odlišnosti. Tyto úpravy odrážejí faktory specifické pro dané aktivum či závazek včetně všech těchto faktorů: a) stavu či umístění aktiva či závazku, b) rozsahu, v němž se vstupy týkají položek, které jsou srovnatelné s daným aktivem či závazkem, c) objemu nebo úrovně činnosti na trzích, na nichž jsou vstupy pozorovány.

Pojišťovny a zajišťovny používají kótované tržní ceny na základě kritérií pro aktivní trhy definovaných v mezinárodních účetních standardech přijatých Komisí. Pokud nejsou kritéria uvedená v odst. 4 splněna, pojišťovny a zajišťovny použijí alternativní metody oceňování, nestanoví-li se jinak. (Krátká prodleva.) Pardon.

Při použití alternativních metod oceňování pojišťoven a zajišťoven v nejmenší (nemenší?) možné míře využívají vstupy specifické pro daný podnik a v co největší míře využijí relevantní tržní vstupy včetně těchto vstupů. A to jsou vstupy: Kótované ceny pro totožná či podobná aktiva či závazky na trzích, které nejsou aktivní, vstupy jiné než kótované ceny, které lze zjistit u aktiva nebo závazku včetně úrokových sazeb a výnosových křivek, zjistitelných v běžně uváděných intervalech, související volatility a úvěrových rozpětí. c) Tržně potvrzené vstupy, které nemusí být přímo zjistitelné, ale jsou založeny na zjistitelných tržních údajích nebo jsou těmito údaji podpořeny.

Všechny uvedené tržní vstupy se upraví o faktory uvedené v odst. 3.

V míře, v níž relevantní zjistitelné vstupy nejsou k dispozici i za okolností, které (?) k datu ocenění dochází u aktiva nebo závazku jen k nepatrné, pokud nějaké tržní činnosti, použijí podniky nezjistitelné vstupy, které odrážejí předpoklady, jež by účastníci trhu použili při stanovení ceny aktiva či závazku včetně předpokladů o riziku. Používají-li se nezjistitelné vstupy, pojišťovny a zajišťovny upraví data specifická pro daný podnik, pokud je z relevantních dostupných informací patrné, že by ostatní účastníci trhu použili jiné údaje, nebo že se daný podnik vyznačuje určitou zvláštností, která není k dispozici jiným účastníkům trhu. Při posuzování předpokladů o riziku uvedených v tomto odstavci pojišťovny a zajišťovny zohlední riziko spjaté s určitou technikou oceňování použitou k měření reálné hodnoty a riziko spjaté se vstupy uvedené techniky oceňování.

Při používání alternativních metod oceňování pojišťovny a zajišťovny použijí techniky oceňování, které jsou v souladu s jedním či více z následujících přístupů: a) s tržním přístupem, který používá ceny a jiné příslušné informace vytvořené při tržních transakcích, v nichž jsou zapojena stejná či podobná aktiva, závazky či skupiny aktiv... (Prodleva.) ...a závazků. Techniky oceňování, které jsou v souladu s tržním přístupem, zahrnují maticové oceňování. S výnosovým přístupem, který převádí budoucí částky, například peněžní toky či výnosy nebo výdaje do jediné současné částky, reálná hodnota odráží současná tržní očekávání, týkající se těchto budoucích částek. Techniky oceňování, které jsou v souladu s výnosovým přístupem, zahrnují techniky oceňování pomocí současné hodnoty modely(?) oceňování obcí a metodu zvýšených výnosů za více období, což je ona metoda multiperiodální, s nákladovým přístupem nebo přístupem založeným na běžné reprodukční ceně, který odráží částku, která by byla vyžadována k nahrazení výkonové kapacity aktiva. Z pohledu prodávajícího účastníka trhu je cena, jež by byla získána za určité aktivum, založena na nákladech vynaložených kupujícím(?) účastníkům trhu na pořízení nebo zhotovení náhradního aktiva srovnatelné kvality, upravených o zastarání.

Pojišťovny a zajišťovny vykazují ty podmíněné závazky definované v souladu s čl. 9 tohoto nařízení, které jsou podstatné jako závazky. Podmíněné závazky jsou podstatné, pokud informace o současné či potenciální velikosti nebo povaze daných závazků mohou ovlivnit rozhodování či úsudek předpokládaného uživatele takových informací včetně orgánů dohledu.

Jaké jsou používány metody pro nehmotná aktiva a oceňování Goodwillu. Pojišťovny a zajišťovny ocení následující aktiva na nulu, pokud je to za prvé Goodwill, pokud je (jsou?) to za druhé nehmotná aktiva jiná než Goodwill, pokud nelze dané nehmotné aktivum prodat samostatně a pojišťovna a zajišťovna nemohla prokázat, že pro stejná či podobná aktiva existuje hodnota, která byla odvozena v souladu s článkem 10 odst. 2, přičemž v takovém případě se dané aktivum ocení v souladu s článkem 10.
Pro přidružené podniky je naopak potřeba použít jinou metodu a pro účely oceňování aktiv individuálních pojišťoven a zajišťoven pojišťovny a zajišťovny ocení účasti v přidružených podnicích ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. b) směrnice 2009/138/ES, a to podle této hierarchie metod: a) pomocí standardní metody oceňování stanovené v čl. 10 odst. 2 tohoto nařízení; b) pomocí upravené ekvivalenční metody uvedené v odstavci 3, pokud není ocenění podle písmene a) možné; (c) pomocí buď metody oceňování stanovené v čl. 10 odst. 3 tohoto nařízení, nebo alternativních metod oceňování v souladu s čl. 10 odst. 5 tohoto nařízení, jsou-li splněny všechny tyto podmínky: není možné provést ocenění podle písmene a) ani písmene b); podnik není dceřiným podnikem ve smyslu čl. 212 odst. 2 směrnice 2009/138.

Odchylně od odstavce 1 pro účely oceňování aktiv individuální pojišťovny a zajišťovny pojišťovny a zajišťovny ocení účasti v následujících podnicích na nulu: a) v podnicích, které jsou vyloučeny z působnosti dohledu nad skupinou podle čl. 214 odst. 2 písm. a) směrnice 2009/138; b) v podnicích, které jsou odečteny z použitelného kapitálu pro skupinovou solventnost v souladu s článkem 229 směrnice 2009/138.

Upravená ekvivalenční metoda uvedená v odst. 1 písm. b) vyžaduje, aby podnik držící účast ocenil své účasti v přidružených podnicích na základě podílu, o nějž aktiva přesahují závazky přidruženého podniku drženého podnikem držícím účast.

Při výpočtu přebytku aktiv nad závazky přidružených podniků podnik držící účast ocení individuální aktiva a závazky podniku podle článku 75 směrnice 2009/138 a v případě, že je přidruženým podnikem pojišťovna nebo zajišťovna nebo zvláštní účelová jednotka uvedená v článku 211 uvedené směrnice, technické rezervy podle článků 76 až 85 uvedené směrnice.

Při výpočtu přebytku aktiv nad závazky přidružených podniků podnik držící účast ocení individuální aktiva a závazky podniku podle článku 75 směrnice 2009/138 a v případě, že je přidruženým podnikem pojišťovna nebo zajišťovna nebo zvláštní účelová jednotka uvedená v článku 211 uvedené směrnice, technické rezervy podle článků 76 až 85 uvedené směrnice.

Při výpočtu přebytku aktiv nad závazky přidružených podniků jiných než pojišťoven nebo zajišťoven, pokud nelze provést ocenění individuálních aktiv a závazků podle odstavce 4, může podnik držící účast považovat ekvivalenční metodu stanovenou v mezinárodních účetních standardech přijatých Komisí podle nařízení č. 1606/2002 za metodu, která je v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138. V takových případech podnik držící účast odečte z hodnoty přidruženého podniku hodnotu goodwillu a jiných nehmotných aktiv, které by podle čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení byly oceněny na nulu.

Jsou-li splněna kritéria uvedená v čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení a není-li použití metod oceňování uvedených v písmeni a) a b) možné, mohou být účasti v přidružených podnicích oceněny na základě metody oceňování, kterou pojišťovna nebo zajišťovna používá k vypracování své roční nebo konsolidované účetní závěrky. V takových případech podnik držící účast odečte z hodnoty přidruženého podniku hodnotu goodwillu a jiných nehmotných aktiv, které by podle čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení byly oceněny na nulu.

Ovšem musíme si uvědomit, že existují také specifické závazky, které nelze řadit, zařadit do jednotlivých kategorií, ale i ty vyžadují svoji metodiku. Tedy pojišťovny a zajišťovny oceňují finanční závazky uvedené v mezinárodních účetních standardech, které Komise přijala podle nařízení č. 1606/2002, v souladu s článkem 9 tohoto nařízení při počátečním vykázání. Po počátečním vykázání se neprovádí žádná následná úprava pro zohlednění změny vlastního kreditního ratingu pojišťovny nebo zajišťovny.

Pojišťovny a zajišťovny oceňují podmíněné závazky, které byly vykázány v souladu s článkem 11. Hodnota podmíněných závazků se rovná očekávané současné hodnotě budoucích peněžních toků požadovaných k vyrovnání podmíněného závazku během doby trvání tohoto podmíněného závazku, a to za použití základní časové struktury bezrizikových úrokových měr.

Pojišťovny a zajišťovny vykážou a ocení odloženou daňovou povinnost ve vztahu ke všem aktivům a závazkům včetně technických rezerv, které jsou vykázány pro účely solventnosti nebo daňové účely v souladu s článkem 9.

Bez ohledu na odstavec 1 pojišťovny a zajišťovny ocení jiné odložené daňové povinnosti než aktiva s odloženou daňovou povinností vyplývající z převedení nevyužitých daňových odpočtů a převedení nevyužitých daňových ztrát, a to na základě rozdílu mezi hodnotami připsanými aktivům a závazkům vykázaným a oceněným v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138 a v případě technických rezerv v souladu s články 76 až 85 uvedené směrnice a hodnotami připsanými aktivům a závazkům vykázaným a oceněným pro daňové účely.

Pojišťovny a zajišťovny přiznají aktivům s odloženou daňovou povinností kladnou hodnotu pouze v případě, že je pravděpodobné, že podnik dosáhne budoucích zdanitelných zisků, proti kterým se bude moci aktivum s odloženou daňovou povinností uplatnit, a to s ohledem na veškeré právní či regulační požadavky ohledně lhůt pro převedení nevyužitých daňových ztrát nebo nevyužitých daňových odpočtů.

Jaké metody naopak musíme vyloučit? Pojišťovny a zajišťovny neoceňují finanční aktiva či finanční závazky na pořizovací náklady nebo amortizované náklady. Pojišťovny a zajišťovny nepoužijí modely oceňování, které oceňují buď na účetní hodnotu, nebo na reálnou hodnotu sníženou o prodejní náklady, podle toho, která z nich je nižší. Pojišťovny a zajišťovny neoceňují nemovitý majetek, investiční nemovitý majetek, zařízení a vybavení za použití modelů oceňování pořizovacími náklady, pokud je hodnota aktiv stanovena jako pořizovací náklady snížené o oprávky a snížení hodnoty.

Při oceňování aktiv a závazků ve smlouvě o pronájmu pojišťovny a zajišťovny, které jsou nájemci ve finančním pronájmu nebo pronajímatelé, splní všechny tyto požadavky: a) pronajatá aktiva se ocení na reálnou hodnotu; b) pro účely stanovení současné hodnoty trhu s minimálními platbami nájemného se použijí soudržné vstupy a neprovedou se žádné následné úpravy pro zohlednění vlastního kreditního ratingu podniku; c) nepoužije se oceňování na zůstatkovou hodnotu.

Pojišťovny a zajišťovny upraví čistou realizovatelnou hodnotu zásob podle odhadovaných nákladů na dokončení a odhadovaných nákladů nutných k uskutečnění prodeje, pokud jsou tyto náklady podstatné. Takovéto náklady se považují za podstatné, jestliže by jejich nezačlenění mohlo ovlivnit rozhodování či úsudek uživatelů rozvahy, včetně orgánů dohledu. Nepoužije se oceňování na pořizovací náklady.

Pojišťovny a zajišťovny neoceňují nepeněžní dotace na nominální částku. Při oceňování biologických aktiv pojišťovny a zajišťovny upraví hodnotu doplněním odhadovaných prodejních nákladů, pokud jsou tyto odhadované prodejní doby podstatné.

Nyní si dovoluji požádat, abyste zvýšili pozornost, protože se dostáváme k jádru věci, a sice k pravidlům pro technické rezervy. (Pobavení v sále, reakce paní ministryně.) Ty to umějí, ty jsem to učil, ty jsem to učil.
Pravidla pro technické rezervy. Při výpočtu nejlepšího odhadu a rizikové přirážky technických rezerv vykazují pojišťovny a zajišťovny pojistný nebo zajistný závazek ke dni uzavření smlouvy, z níž plyne závazek, nebo ke dni začatého pojistného či zajistného krytí, podle toho, které datum nastane dříve. Pojišťovny a zajišťovny vykazují závazky pouze do výše smluvních hranic. Pojišťovny a zajišťovny odúčtují pojistný nebo zajistný závazek pouze tehdy, pokud zanikne, je umořen, je zrušen nebo vyprší.

Jaká je smluvní hranice pojišťovací nebo zajišťovací smlouvy? Smluvní hranice pojišťovací nebo zajišťovací smlouvy jsou stanoveny v souladu s odstavci 2 až 7. Veškeré závazky vztahující se ke smlouvě, včetně závazků týkajících se jednostranných práv pojišťovny nebo zajišťovny obnovit nebo rozšířit rozsah smlouvy a závazků, které se vztahují k již zaplacenému pojistnému, náleží ke smlouvě, pokud není v odstavcích 3 až 6 stanoveno jinak.

Závazky, které se vztahují k pojišťovacímu nebo zajišťovacímu krytí poskytovanému pojišťovnou či zajišťovnou po některém z následujících termínů, nenáležejí ke

smlouvě, pokud pojišťovna či zajišťovna nemůže přimět pojistníka, aby za tyto závazky uhradil pojistné. Tedy a) budoucí datum, kdy má pojišťovna nebo zajišťovna jednostranné právo ukončit smlouvu; b) budoucí datum, kdy má pojišťovna nebo zajišťovna jednostranné právo odmítnout pojistné splatné podle smlouvy; c) budoucí datum, kdy má pojišťovna nebo zajišťovna jednostranné právo na změnu pojistného nebo pojistného plnění splatného podle smlouvy, a to takovým způsobem, že pojistné plně odráží rizika.

Má se za to, že se písmeno c) použije, pokud má pojišťovna nebo zajišťovna jednostranné právo na změnu pojistného nebo pojistného plnění portfolia pojistných

nebo zajistných závazků k budoucímu datu takovým způsobem, že pojistné portfolia plně odráží rizika, která toto portfolio pokrývá. Avšak v případě závazků v životním pojištění, kdy se individuální posouzení rizika závazků týkajících se pojištěné osoby provádí při vzniku smlouvy a kdy před změnou výše pojistného nebo pojistného plnění nelze provést nové hodnocení, pojišťovny a zajišťovny zhodnotí, zda pojistné pro účely písmene c) plně odráží rizika na úrovni smlouvy. Pojišťovny a zajišťovny nevezmou v úvahu omezení jednostranného práva uvedeného v písmenech a), b) a c) tohoto odstavce a omezení míry, v níž může být pojistné nebo pojistné plnění změněno, jestliže nemají žádný znatelný vliv na ekonomiku smlouvy.
V případě, že má pojišťovna nebo zajišťovna jednostranné právo podle odstavce 3, které se vztahuje pouze na část smlouvy, použijí se zásady stanovené v odstavci 3 na

tuto část. Závazky, které se nevztahují k pojistnému, které již bylo zaplaceno, nenáležejí k pojišťovací nebo zajišťovací smlouvě, pokud pojišťovna či zajišťovna nemůže přimět

pojistníka, aby uhradil budoucí pojistné, a pokud jsou splněny všechny tyto požadavky: smlouva neposkytuje náhradu za konkrétní nejistou událost, která negativně ovlivňuje pojištěnou osobu; smlouva nezahrnuje finanční záruku pojistného plnění. Pro účely písmen a) a b) pojišťovny a zajišťovny nevezmou v úvahu pokrytí událostí a záruk, které nemají žádný znatelný vliv na ekonomiku smlouvy.

Pokud je možné pojišťovací nebo zajišťovací smlouvu rozdělit na dvě části a pokud jedna z těchto částí splňuje požadavky stanovené v odst. 5 písm. a) a b), veškeré

závazky, které se nevztahují k pojistnému z uvedené části a které už byly zaplaceny, ke smlouvě nenáležejí, pokud pojišťovna či zajišťovna nemůže přimět pojistníka, aby

uhradil budoucí pojistné z této části. Pojišťovny a zajišťovny mají pro účely odstavce 3 za to, že pojistné plně odráží rizika pokrytá v rámci portfolia pojistných nebo zajistných závazků pouze tehdy, pokud nenastane okolnost, kdy výše pojistného plnění a výdajů splatných v rámci portfolia překročí výši pojistného splatného v rámci portfolia.

Pro výpočet technických rezerv se používají určité údaje. Údaje, které se používají pro výpočet technických rezerv, se pro účely této směrnice považují za úplné pouze tehdy, jsou-li splněny všechny následující podmínky: a) údaje zahrnují informace za období, které je dostatečně dlouhé i k posouzení vlastností podkladových rizik a k určení trendů ve vývoji rizik; b) tyto údaje jsou k dispozici pro každou z relevantních homogenních rizikových skupin používaných při výpočtu technických rezerv a žádné relevantní údaje nejsou z výpočtu technických rezerv vyloučeny bez odůvodnění. 2. Údaje používané při výpočtu technických rezerv se pro účely článku 82 směrnice 2009/138 považují za přesné pouze tehdy, jsou-li splněny všechny tyto podmínky: a) údaje neobsahují podstatné chyby; b) údaje z různých časových období používané pro stejný odhad jsou

konzistentní; c) údaje jsou zaznamenávány včas a soustavně.

3. Údaje používané při výpočtu technických rezerv se pro účely článku 82 směrnice 2009/138 považují za vhodné, jsou-li splněny všechny tyto podmínky: a) údaje odpovídají účelům, pro které budou použity; b) množství a povaha údajů zajišťují, že odhady provedené při výpočtu

technických rezerv na základě těchto údajů neobsahují podstatnou chybu v odhadu; c) údaje jsou v souladu s předpoklady, na nichž jsou založeny pojistněmatematické a statistické modely, které se uplatňují při zpracování údajů požívaných pro výpočet technických rezerv. Údaje odpovídajícím způsobem odrážejí rizika, kterým je pojišťovna nebo zajišťovna vystavena s ohledem na své pojistné a zajistné závazky; e) sběr, zpracování a využití údajů byly provedeny transparentním a strukturovaným způsobem na základě zdokumentovaného procesu, který zahrnuje všechny tyto prvky: 1. vymezení kritérií pro kvalitu údajů a hodnocení kvality údajů, včetně specifických kvalitativních a kvantitativních standardů pro jednotlivé soubory údajů; 2. používání a stanovení předpokladů učiněných při sběru, zpracování a využívání údajů; 3. postup provedení aktualizace údajů, včetně četnosti aktualizací a okolností, na jejichž základě se provádí další aktualizace.
Pojišťovny nebo zajišťovny zajistí, aby jejich údaje byly používány při výpočtu technických rezerv soustavně. Pro účely písmene b) se chyba v odhadu při výpočtu technických rezerv považuje za podstatnou, pokud může mít vliv na rozhodování nebo úsudek uživatelů výsledků výpočtu, včetně orgánů dohledu.

4. Pojišťovny a zajišťovny mohou použít údaje z externího zdroje, pokud jsou kromě dodržení požadavků uvedených v odstavcích 1 až 4 splněny i všechny tyto požadavky:

a) pojišťovny nebo zajišťovny mohou prokázat, že použití těchto údajů je vhodnější než použití údajů, které jsou k dispozici výhradně z interního zdroje; b) pojišťovny nebo zajišťovny znají původ těchto údajů i předpokladů nebo metod používaných při jejich zpracování; c) pojišťovny nebo zajišťovny stanoví veškeré trendy vývoje, které tyto údaje vykazují, a změny - a to jak v čase, tak mezi jednotlivými údaji - předpokladů a metod v oblasti využívání těchto údajů; d) pojišťovny nebo zajišťovny mohou prokázat, že předpoklady a metody uvedené v písmenech b) a c) odrážejí charakteristiky portfolia pojistných a zajistných závazků příslušné pojišťovny nebo zajišťovny.

Jak jsou tyto údaje omezovány? Pokud nejsou údaje v souladu s článkem 19, pojišťovny a zajišťovny tato omezení údajů vhodně zdokumentují, uvedou, zda a jak budou tato omezení napravena, a popíšou funkce v rámci řídicího a kontrolního systému pojišťovny nebo zajišťovny odpovědné za tento postup. Před provedením nápravy nedostatků jsou údaje zaznamenány a odpovídajícím způsobem uloženy.

Jak vhodné je použití aproximace pro výpočet nejlepšího odhadu? Pokud pojišťovny a zajišťovny nemají dostatek údajů odpovídající kvality, které by umožnily uplatnění spolehlivé pojistněmatematické metody, mohou pro výpočet nejlepšího odhadu použít vhodné aproximace, pokud jsou splněny všechny tyto požadavky:

a) nedostatek údajů není způsoben neadekvátností interních procesů a postupů při sběru, ukládání nebo ověřování údajů používaných pro oceňování technických rezerv; b) nedostatek údajů nelze nahradit použitím externích údajů; c) pro pojišťovnu či zajišťovnu by nebylo proveditelné provést úpravu údajů, která by vedla k nápravě jejich nedostatku.

A nyní k výpočtu technických rezerv, jaké se použijí předpoklady. Předpoklady se pro účely čl. 77 odst. 2 směrnice 2009/138 považují za realistické, pouze pokud splňují všechny tyto požadavky: a) pojišťovny a zajišťovny jsou schopny vysvětlit a odůvodnit každý z použitých předpokladů s ohledem na význam předpokladu, nejistotu spojenou s předpokladem či příslušné alternativní předpoklady; b) lze jednoznačně stanovit okolnosti, za kterých by předpoklady byly považovány za nepravdivé; c) není-li v této kapitole stanoveno jinak, jsou předpoklady založeny na vlastnostech portfolia pojistných a zajistných závazků, pokud je to možné, bez ohledu na pojišťovnu nebo zajišťovnu, která je držitelem portfolia; d) pojišťovny a zajišťovny používají předpoklady soustavně a v rámci homogenních rizikových skupin a druhů pojištění, bez svévolných změn; e) předpoklady odpovídajícím způsobem odrážejí případnou nejistotu související s peněžními toky.

Pro účely písmene c) používají pojišťovny a zajišťovny pouze údaje specifické pro danou pojišťovnu či zajišťovnu, včetně informací o správě pojistných pohledávek a o výdajích, pokud tyto informace odrážejí vlastnosti portfolia pojistných nebo zajistných závazků lépe než údaje, které se neomezují na konkrétní pojišťovnu či zajišťovnu, nebo v případě, že bez použití těchto informací není možné provést obezřetný, spolehlivý a objektivní výpočet technických rezerv. Předpoklady se pro účely čl. 77 odst. 3 směrnice 2009/138 použijí pouze tehdy, jsou-li v souladu s požadavky odst. 1 tohoto článku.

Pojišťovny a zajišťovny stanoví předpoklady týkající se budoucích parametrů či scénářů finančního trhu, které jsou vhodné a jsou v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138. Pokud pojišťovny a zajišťovny uplatňují určitý model k vytváření odhadů budoucích parametrů na finančním trhu, musí tento model splňovat všechny

tyto požadavky: vytváří ceny aktiv, které jsou v souladu s cenami aktiv na finančních trzích; b) nepředpokládá příležitost k vedení arbitráže; c) kalibrace parametrů a scénářů je v souladu s příslušnými časovými strukturami bezrizikových úrokových měr použitými pro výpočet nejlepšího odhadu, jak je uvedeno v čl. 77.

Budoucí opatření, která se musí přijmout v případě technických rezerv. Předpoklady budoucích opatření vedení se pro účely čl. 77 odst. 2 směrnice 2009/138 považují za reálné, pouze pokud splňují všechny tyto podmínky: a) předpoklady budoucích opatření vedení jsou stanoveny objektivním způsobem; b) předpokládaná budoucí opatření vedení jsou v souladu se současnou obchodní praxí a obchodní strategií pojišťovny nebo zajišťovny, a to včetně použití technik snižování rizika; pokud existují přiměřené doklady o tom, že pojišťovna či zajišťovna změní své postupy nebo strategie, předpokládaná budoucí opatření vedení jsou v souladu se změněnými postupy nebo strategiemi; c) předpokládaná budoucí opatření vedení jsou vzájemně konzistentní; d) předpokládaná budoucí opatření vedení neodporují žádným závazkům vůči pojistníkům a oprávněným osobám ani právním požadavkům použitelným pro pojišťovnu či zajišťovnu; e) předpokládaná budoucí opatření vedení zohlední veškerá veřejná prohlášení

pojišťovny nebo zajišťovny týkající se opatření, jež hodlá, nebo nehodlá přijmout.

Předpoklady budoucích opatření vedení musí být reálné a musí obsahovat všechny tyto prvky: i) srovnání předpokládaných budoucích opatření vedení s opatřeními... Děkuji. Posouzení dopadu změn v předpokladech budoucích opatření vedení na hodnotu technických rezerv. Pojišťovny a zajišťovny musí být na žádost orgánů dohledu schopny vysvětlit veškeré relevantní odchylky týkající se bodů 1 a 2 a pokud změny v předpokladech budoucích opatření vedení mají významný dopad na technické rezervy, důvody pro tu citlivost i to, jak je tato citlivost zohledňována v rozhodovacím procesu pojišťovny nebo zajišťovny.

Pro účely odst. 1 vytvoří pojišťovny a zajišťovny komplexní plán budoucích opatření vedení schválený správním, řídícím nebo kontrolním orgánem pojišťovny a zajišťovny, který stanoví všechny tyto prvky: a) popis budoucích opatření vedení, které mají význam pro oceňování technických rezerv.
b) popis konkrétních okolností, za nichž lze rozumně očekávat, že pojišťovna nebo zajišťovna provede veškerá příslušná budoucí opatření vedení podle písm. a);

c) popis konkrétních okolností, za nichž lze rozumně očekávat, že pojišťovna nebo zajišťovna provede veškerá příslušná budoucí opatření vedení podle písmene a); (poslanec zopakoval znovu to samé jako u předchozího bodu)

c) popis konkrétních okolností, za nichž by pojišťovna nebo zajišťovna nemusela být schopna provést veškerá příslušná budoucí opatření vedení podle písmene a), a popis toho, jak jsou tyto okolnosti zohledněny ve výpočtu technických rezerv;

d) pořadí, ve kterém by budoucí opatření vedení podle písmene a) byla prováděna a požadavky na řídící a kontrolní systém v souvislosti s těmito budoucími opatřeními vedení;

e) popis veškerých probíhajících prací potřebných k zajištění toho, aby pojišťovny nebo zajišťovny byly schopny provádět veškerá příslušná budoucí opatření vedení podle písmene a);

f) popis toho, jak byla budoucí opatření vedení podle písmene a) zohledněna ve výpočtu nejlepšího odhadu;

g) popis příslušných interních postupů vykazování týkajících se budoucích opatření vedení podle písmene a), které jsou součástí výpočtu nejlepšího odhadu.

4. Předpoklady budoucích opatření vedení musí zohledňovat čas potřebný k provedení opatření vedení a veškeré jimi vzniklé výdaje.

5. Systém pro zajištění předávání informací se pro účely čl. 41 odst. 1 směrnice 2009/138/ES považuje za účinný pouze tehdy, pokud postupy vykazování uvedené v

odst. 3 písm. g) tohoto článku zahrnují předávání informací správnímu, kontrolnímu nebo řídicímu orgánu alespoň jednou ročně.

Co se týče budoucích nezaručených podílů na zisku, tak v případě, že budoucí nezaručené podíly na zisku závisí na aktivech pojišťovny nebo zajišťovny, založí pojišťovny či zajišťovny výpočet nejlepšího odhadu na aktivech, která mají v současné době v držení, a zohlední odhad budoucích změn v rozvržení svých aktiv v souladu s článkem 23. Předpoklady budoucích výnosů aktiv jsou v souladu s příslušnými časovými strukturami bezrizikových úrokových měr, včetně případné vyrovnávací úpravy, koeficientu volatility nebo přechodného opatření týkajícího se bezrizikové úrokové míry, a s oceňováním aktiv v souladu s článkem 75 směrnice 2009/138/ES.

Dlužno si uvědomit, že existuje i oddělený výpočet budoucích nezaručených podílů na zisku a při výpočtu technických rezerv stanoví pojišťovny a zajišťovny hodnotu budoucích nezaručených podílů na zisku odděleně.

A co to znamená pro chování pojistníka? Při stanovení pravděpodobnosti, že pojistník uplatní smluvní opce, včetně storna a odbytného, provedou pojišťovny a zajišťovny analýzu minulého chování pojistníka a výhledové posouzení očekávaného chování pojistníka.

Při provádění analýzy se přihlíží ke všem těmto kritériím:

a) minulá i budoucí prospěšnost opcí pro pojistníky za okolností v okamžiku uplatnění opce;

b) vliv minulých a budoucích ekonomických podmínek;

c) dopad minulých a budoucích opatření vedení;

d) veškeré další okolnosti, které pravděpodobně ovlivní rozhodnutí pojistníků o uplatnění opce.

Pravděpodobnost se považuje za nezávislou na prvcích uvedených v písmenech a) až d) pouze tehdy, pokud existují empirické důkazy, které tento předpoklad podporují.

K výpočtu nejlepších odhadů potřebujeme podkladové informace. Na prvním místě je samozřejmě, jde o peníze, jejich důvěryhodnost.

Informace se pro účely čl. 77 odst. 2 směrnice 2009/138/ES považují za důvěryhodné pouze tehdy, pokud pojišťovny a zajišťovny předloží doklad o důvěryhodnosti informací s přihlédnutím k soudržnosti a objektivitě těchto informací, spolehlivosti jejich zdroje a transparentnosti způsobu, jakým jsou informace získány a zpracovány. (Poslanec se odmlčel kvůli kašli.)

Pro výpočet nejlepšího odhadu potřebujeme projekci peněžních toků. Projekce peněžních toků použitá při výpočtu nejlepšího odhadu zahrnuje všechny tyto peněžní toky, pokud se týkají stávajících pojistných a zajistných smluv:

a) platby pojistného plnění pojistníkům a oprávněným osobám;

b) platby, které pojišťovna nebo zajišťovna provádí v rámci smluvního věcného plnění;

c) platby výdajů podle čl. 78 bodu 1 směrnice 2009/138/ES;

d) platby pojistného a případné další peněžní toky, které z těchto plateb vyplývají;

e) platby mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a zprostředkovateli související s pojistnými nebo zajistnými závazky;

f) platby mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a investičními podniky související se smlouvami s pojistným plněním s indexovanou sazbou a smlouvami s pojistným plněním vázaným na investiční podíly;

g) platby za náhrady a regresy, pokud nejsou klasifikovány jako samostatná aktiva nebo závazky v souladu s mezinárodními účetními standardy přijatými Komisí v souladu s nařízením č. 1606/2002;

h) daňové poplatky, které se účtují nebo se podle očekávání budou účtovat pojistníkům, nebo které se vyžadují pro vypořádání závazků pojišťovny nebo zajišťovny.

Tady máme jistou nejistotu při očekávaném budoucím vývoji ve vnějším prostředí, a proto výpočet nejlepšího odhadu zohlední očekávaný budoucí vývoj, který bude mít podstatný dopad na přírůstky a úbytky peněžních prostředků nezbytné k vypořádání pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání. Za tímto účelem se budoucím vývojem rozumí vývoj v oblasti demografické, právní, lékařské, technologické, sociální, environmentální a ekonomické, včetně inflace, jak je uvedeno v čl. 78 bodě 2 směrnice 2009/138.

Nejistotou peněžních toků se zabývá projekce peněžních toků použitá při výpočtu nejlepšího odhadu, explicitně či implicitně přihlíží ke všem nejistotám v peněžních tocích, včetně všech těchto charakteristik:

a) nejistoty v načasování, četnosti a závažnosti pojistných událostí;

b) nejistoty ve výši vzniklých pohledávek, včetně nejistoty ohledně inflace pohledávek a doby potřebné k vyrovnání a uhrazení pohledávky;

c) nejistoty ohledně výše nákladů uvedených v čl. 78 bodě 1 směrnice 2009/138;

d) nejistoty očekávaného budoucího vývoje podle článku 29 - v rozsahu, v němž je to proveditelné;

e) nejistoty v chování pojistníků;

f) závislosti mezi dvěma či více příčinami nejistoty;
g) závislosti peněžních toků na okolnostech před datem provedení peněžního toku.

1. Projekce peněžních toků použitá pro výpočet nejlepších odhadů přihlíží ke všem těmto nákladům, které se týkají uznaných pojistných a zajistných závazků a které jsou uvedeny v čl. 78 bodě 1) směrnice 2009/138. Jaké to jsou náklady:

a) správní výdaje,

b) náklady na správu investic,

c) náklady na správu pohledávek,

d) pořizovací náklady.

V nákladech uvedených v písmenech a) až d) se zohlední režijní náklady spojené se správou pojistných a zajistných závazků.

2. Režijní náklady se přiřazují realisticky, objektivně a soustavně k těm částem nejlepšího odhadu, ke kterým se vztahují.

3. Při hrubém výpočtu nejlepšího odhadu se přihlíží k nákladům v souvislosti se zajistnými smlouvami a zvláštními účelovými jednotkami.

4. Projekce nákladů vychází z předpokladu, že pojišťovna či zajišťovna v budoucnosti získá nové smlouvy.

Jak je to s opcemi a finančními zárukami. Při výpočtu nejlepšího odhadu přihlížejí pojišťovny a zajišťovny ke všem těmto aspektům:

a) všem finančním zárukám a smluvním opcím zahrnutým do jejich pojistných a zajistných smluv;

b) všem faktorům, které mohou mít vliv na pravděpodobnost, že pojistníci uplatní smluvní opce nebo realizují hodnotu finančních záruk.

V případě, že jsou peněžní toky v různých měnách, pak nejlepší odhad pro peněžní toky v různých měnách se provede odděleně. Jaké pro to máme metody výpočtu:

1. Nejlepší odhad se vypočte transparentně a takovým způsobem, který umožní přezkoumání metod výpočtu a výsledků, které z něj vyplývají, kvalifikovaným odborníkem.

2. Volba pojistně matematických a statistických metod výpočtu nejlepšího odhadu se zakládá na jejich vhodnosti pro zohlednění rizik, která mají vliv na podkladové peněžní toky a povahu pojistných a zajistných závazků. Pojistně matematické a statistické metody jsou v souladu se všemi relevantními dostupnými údaji pro výpočet nejlepšího odhadu a využívají je.

3. Pokud je metoda výpočtu založena na údajích ze seskupených pojistných smluv, pojišťovny a zajišťovny zajistí, že seskupení smluv vytváří homogenní rizikové skupiny, které přiměřeně odrážejí rizika jednotlivých pojistných smluv zahrnutých do těchto skupin.

4. Pojišťovny a zajišťovny analyzují jednak to, do jaké míry závisí současná hodnota peněžních toků na očekávaném výsledku budoucích událostí a vývoji, a také to, jak by se skutečný výsledek v určitých situacích mohl odchýlit od očekávaného výsledku.

5. V případě, že současná hodnota peněžních toků závisí na budoucích událostech a vývoji, jak je uvedeno v odstavci 4, pojišťovny a zajišťovny použijí pro výpočet nejlepšího odhadu peněžních toků metodu, která tyto eventuality odráží. (Odmlčí se.)
Projekce peněžních toků používané při výpočtu nejlepšího odhadu pro závazky ze životního pojištění se pro každou pojistnou smlouvu provádějí odděleně. Pokud by samostatný výpočet pro každou pojistnou smlouvu představoval pro pojišťovnu nebo zajišťovnu nadměrnou zátěž, lze projekci provést seskupením smluv, pokud seskupení splňuje všechny tyto požadavky:

a) v povaze a složitosti rizik souvisejících s pojistnými smlouvami, které patří do stejné skupiny, nejsou významné rozdíly;

b) seskupení smluv není zavádějící s ohledem na rizika plynoucí ze smluv a nezkresluje jejich náklady;

c) je pravděpodobné, že seskupení pojistných smluv povede při výpočtu nejlepšího odhadu přibližně ke stejnému výsledku jako výpočet pro jednotlivé smlouvy, zejména pokud jde o finanční záruky a smluvní opce, jež jsou součástí těchto smluv.

Jaké jsou závazky z neživotního pojištění:

1. Nejlepší odhad závazků z neživotního pojištění se vypočítá samostatně pro rezervu na pojistné a pro rezervu na nevyřízené pojistné události.

2. Rezerva na pojistné se týká budoucích pojistných událostí, na které se vztahují pojistné a zajistné závazky v rámci smluvní hranice uvedené v článku 18. Projekce peněžních toků pro výpočet rezervy na pojistné zahrnují pojistné plnění, náklady a pojistné vztahující se k těmto událostem.

3. Rezerva na nevyřízené pojistné události se týká pojistných událostí, které již nastaly, bez ohledu na to, zda byly pohledávky vyplývající z těchto událostí již nahlášeny či nikoli.

4. Projekce peněžních toků pro výpočet rezervy na nevyřízené pojistné události zahrnují pojistné plnění, náklady a pojistné vztahující se k událostem uvedeným v odstavci 3.

Abychom mohli počítat s rizikovou přirážkou, potřebujeme k tomu referenční podnik:

1. Výpočet rizikové přirážky je založen na těchto předpokladech:

a) celé portfolio pojistných a zajistných závazků pojišťovny nebo zajišťovny, která vypočítává rizikovou přirážku, je převzato jinou pojišťovnou nebo zajišťovnou, což je referenční podnik;

b) aniž jsou dotčena ustanovení písmene a), jestliže původní podnik vykonává současně činnosti životního i neživotního pojištění v souladu s čl. 73 odst. 5 směrnice 2009/138, portfolio pojistných závazků ze životního pojištění a ze životního zajištění a portfolio pojistných závazků z neživotního pojištění a z neživotního zajištění jsou převzaty odděleně dvěma různými referenčními podniky;

c) převod pojistných a zajistných závazků zahrnuje všechny zajistné smlouvy a ujednání se zvláštní účelovou jednotkou týkající se těchto závazků;

d) referenční podnik nemá před tím, než dojde k převodu, žádné pojistné nebo zajistné závazky nebo kapitál;

e) po převodu referenční podnik nepřebírá žádné nové pojistné nebo zajistné závazky;

f) po převodu referenční podnik navýší použitelný kapitál na úroveň solventnostního kapitálového požadavku nezbytného pro zabezpečení pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání;

g) po převodu vlastní referenční podnik aktiva, která dosahují součtu jeho solventnostního kapitálového požadavku a technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek;

h) aktiva jsou vybrána tak, aby minimalizovala solventnostní kapitálové požadavky pro tržní riziko, jemuž je referenční podnik vystaven;

i) solventnostní kapitálový požadavek referenčního podniku kryje všechna tato rizika:

i) upisovací rizika týkající se převedených činností,

ii) je-li podstatné, tržní riziko uvedené v písmeni h), kromě úrokového rizika,

iii) úvěrové riziko týkající se zajistných smluv, ujednání se zvláštní účelovou jednotkou zprostředkovatelů, pojistníků a všech dalších podstatných expozic, které úzce souvisí s pojistnými a zajistnými závazky,

iv) operační riziko.

j) schopnost technických rezerv absorbovat ztráty uvedená v článku 108 směrnice 2009/138 v referenčním podniku odpovídá ve vztahu k jednotlivým rizikům schopnosti technických rezerv absorbovat ztráty v původním podniku;
k) odložení daňové povinnosti nemají v případě referenčního podniku schopnost absorbovat ztráty podle čl. 108 směrnice 2009/38.