Já se omlouvám kolegům přede mnou, protože je to poněkud nefér, v těch bočních lavicích to nevadí, ale v lavicích přímo před řečníkem to je téměř nezvladatelné, takže děkuji za pochopení.
Já si dovolím předložit dva pozměňovací návrhy, které nezískaly většinu na rozpočtovém výboru. Proto si s nimi znovu dovolím oslovit celou Poslaneckou sněmovnu. Nejsou to pozměňovací návrhy, které by byly náhle populistickým úderem z nebe, protože opozice samozřejmě vždycky hrozně ráda, ať už je u vlády kdokoliv, zvyšuje dávky, popřípadě snižuje daně. Nicméně v tomhle případě se domnívám, že to je férový návrh, který jenom veřejnosti vrací dohodu, která byla kdysi učiněna a která uvádí na pravou míru nespravedlivou kritiku, která je dodnes přednášena.
Týká se to za prvé takzvané solidární přirážky. Solidární přirážka byla schválena zákonem v roce 2012 s účinností od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2015, tedy po tři roky s tím, že po ty tři roky je to nezbytné konsolidující opatření vzhledem ke krizi a propadu příjmů a byla to přímá odpověď na zmrazení platů ve státní správě a za téměř minimální, nebo téměř zmrazenou valorizaci penzí. Protože úsporná opatření postihla všechny příjmové skupiny v České republice zhruba o 4 %, skutečně byli všichni připraveni o své příjmy s výjimkou poslanců a senátorů, tam to bylo 20 %, ale to nepočítám, to je marginální skupina, bylo naprosto fér, aby po tu omezenou dobu ta vysoká příjmová skupina zaplatila něco, čemu jsme říkali solidární přirážka.
Řekněme si to otevřeně, ona to byla druhá sazba daně. A druhá sazba daně byla politicky nepřijatelná formulace, takže se to v tom zákoně jmenuje solidární přirážka.
To, co je klíčové, je, že byla uzákoněna skutečně na tři roky s jasným ukončením účinnosti k datu, kdy se předpokládala nezbytná potřeba těchto konsolidačních opatření, k datu, kdy se předpokládalo obnovení hospodářského růstu, což se také stalo. K 1. 1. 2015 se skutečně obnovil hospodářský růst a začaly se valorizovat důchody, začaly se valorizovat platy ve státní sféře. Nikdo sice nepředpokládal, že ta státní sféra taky začne bobtnat, ale že se ty platy začnou valorizovat, to se předpokládalo, to znamená už pak nebyl důvod k té solidární přirážce.
Nicméně dřív než nabylo účinnosti toto datum přechodné, nová sněmovna, neboť došlo k předčasným volbám, a zejména tedy poslanci České strany sociálně demokratické a hnutí ANO toto přechodné ustanovení, toto časové omezení zrušili a nechali to takříkajíc na jeden furt. To znamená na jednu stranu já jako tehdejší ministr financí jsem sice pod drtivou kritikou, že jsem tenkrát tu daň zvýšil, ale už nikdo neříká, že to opatření, kterým to bylo časově omezeno, bylo zrušeno, a že jste si ty peníze do dnešního dne oproti s tehdejší dohodou s veřejností nechali. To znamená, že od 1. 1. 2016 jste ty daně zvýšili vy, protože ony už dávno takhle vysoké být neměly.
To, že ta solidární přirážka, nebo chcete-li druhá sazba daně z přidané hodnoty platí, už opravdu není vůlí politických sil, které ji tenkrát zavedly, to znamená ODS, TOP 09 a Věcí Veřejných. Je to vůlí politických sil ČSSD, ANO a KSČM. A domnívám se, že by bylo fér, kdyby vzhledem k tomu, že jsme adresáti této kritiky a že neváháte kdykoli kritizovat, že se to stalo, abyste to vrátili do té původní polohy, se kterou to v roce 2012 bylo schvalováno. Máme tři roky po termínu. Pojďme tu solidární přirážku zrušit. To je první pozměňovací návrh.
Druhý pozměňovací návrh se týká stejně tak dohody s veřejností a stejně tak dramatické kritiky opozice, a to jsou sazby daně z přidané hodnoty. Vraťme se prosím do roku 2010. V roce 2010 byly sazby z přidané hodnoty 20 % základní sazba, 10 % snížená sazba. Sazby byly jenom dvě. Pak v roce 2011 došlo ke schválení penzijní reformy, zavedení druhého pilíře, který předpokládal, že každý bude do toho základního pilíře moci přispívat o 3 % méně, ale ta 3 % si bude povinně spořit sám pro sebe a ještě si k tomu 2 % ze svého přidávat. To byl základ prvního kroku penzijní reformy. Ta 3 % do toho prvního pilíře logicky znamenal nějaký výpadek příjmu, odboráři tomu rádi říkali vyvádění peněz z penzijního systému. To nebylo žádné vyvádění. Ty peníze v penzijním systému zůstávaly, akorát ve druhém povinném pilíři, tedy nikoli povinném pilíři, ale kdo do toho druhého pilíře dobrovolně přešel, tak je tam povinně musel spořit. A ty peníze v penzijním systému zůstávaly. Nikdo nic nevyváděl. Ale ten první pilíř byl oslaben.
Na kompenzaci výpadku toho prvního pilíře byla zvýšena (sazba) daně z přidané hodnoty u té snížené sazby z 10 % na 14. Takže první úprava DPH bylo z dvacet deset na dvacet čtrnáct v přímé souvislosti s penzijní reformou. Co se stalo s tímto opatřením? Strany ANO a ČSSD zrušily penzijní reformu v oblasti druhého pilíře, což bych jim odpustil, kdyby měly nějaké lepší řešení, ale oni žádné nemají, oni umějí jenom rušit, nic nového navrhovat neumí. No ale ta 4 % snížené sazby, ta si nechali. Ta kasírují od těch občanů dál. To znamená, to bylo mimořádně neférové opatření. Kdyby k tomu ty strany přistoupily férově, tak by zrušily druhý pilíř a vrátily by tu sníženou sazbu o ta 4 % dolů, protože to spolu souviselo. Oni udělali vůči veřejnosti to mimořádné pokrytectví, že zrušili druhý pilíř, ale těch 14 % si nechali. To se nám to hodí na dárečky, na slevy na jízdném a na spoustu dalších zbytečností. Ty peníze si necháme, ty od vás budeme kasírovat dál, a ty daně, ty my jsme nezvýšili, to udělala ošklivá vláda tenkrát. Jenže ta ošklivá vláda je zvýšila ve vazbě na penzijní reformu. Tu vy jste zrušili, ale ty prachy jste si nechali. Tak to byl ten první krok.
Druhý krok bylo konsolidační opatření úplně stejné, jako byla ta solidární přirážka, to znamená v době opravdu velkých rozpočtových výpadků a snahy přesvědčit trhy, že jsme schopni konsolidovat bilance veřejných rozpočtů, jsme přistoupili k tříletému, časově omezenému opatření, že sazby v základní i ve snížené sazbě vzniknou o procento. To znamená místo dvacet čtrnáct po penzijní reformě vzniklo dvacet jedna patnáct s účinností do Nového roku 2016. Tam ta účinnost končila a DPH se mělo snížit.
Co se stalo, dámy a pánové? Sice opravdu došlo k obnovení ekonomického růstu, zdědili jste relativně konsolidovanou bilanci veřejných rozpočtů, ale to časové omezení jste zrušili a ty peníze jste si nechali. A dodnes kasírujete dvacet jedna patnáct, i když to ten zákon tak nepředpokládal. A vedle toho jste tedy zvolili jakousi kosmetickou berličku, že asi pro pět nebo šest marginálních komodit jste udělali druhou sníženou sazbu, což upřímně řečeno pokládám z hlediska jednoduchosti daňového systému za zločin, protože mít tři sazby DPH je opravdu zbytečné a na správu zbytečně drahé.
A opět je tady to porušení té dohody s veřejností, že to zvýšení bylo jenom na tři roky. Takže když to spojím s tím, že jste zrušili penzijní reformu a ty tři roky utekly a už jsme tři roky po termínu, tak by bylo fér vrátit se zpátky do té výchozí situace v roce 2010. Tady se obracím zejména na levicové poslance. Já chápu, že levicoví poslanci se nebudou chtít vzdát solidární přirážky, nebo chcete-li druhé sazby. Koneckonců většina z nás si pamatuje, že tady až do roku 2007 přes všechny pravicové vlády, které tu vládly v roce 90, nebyly dvě sazby, nebo jedna sazba daně z příjmu fyzických osob, ale čtyři, že tady byly čtyři progresivní sazby až do roku 2007, a první ministr financí, který z těch čtyřech sazeb prosadil jednu jedinou, byl jakýsi Kalousek.
Na to už si lidé nepamatují. Fakt je, že ten samý Kalousek na ty tři roky prosadil tu druhou sazbu, ale jenom na ty tři roky, a na to se kupodivu pamatuje každý. Myslím si, že by bylo fér si vzpomenout, že byla jenom na tři roky, ale chápu, že levicoví poslanci na tohle nechtějí slyšet, protože pro ně progresivní daň něco jako náboženství, věří tomu. Já také netvrdím, že máme všichni jenom jednu pravdu v oblasti daní, a tam jejich postoj chápu. Ale obracím se na ně zejména u daně z přidané hodnoty, kde prostě jasná politika levicových poslanců vždycky byla co nejnižší daně přímé, které se promítají do cen, a co nejvyšší a co nejprogresivnější - pardon, co nejnižší daně nepřímé, které se promítají do cen, to znamená DPH a spotřební daně, to jsou nepřímé daně, ty se promítají do cen a jsou pro všechny stejné, a co nejvyšší daně příjmové. My to máme naopak, my, co jsme na pravici. My se domníváme, že nemá být trestán úspěch a výkon, to znamená, chceme co nejnižší daně přímé, ale tady já si dovoluji z důvodů, které jsem uvedl, ty daně nepřímé navrhnout snížit do toho roku 2010. Ne proto, že bych si myslel, že hlavní prioritou je snižovat nepřímé daně, já bych viděl spíš sociální pojištění, ale chápu, že se pohybuji v nějakém politickém prostředí, ale chci to vrátit zpátky do toho výchozího bodu vůči těm opatřením, která vy jste zrušili nebo která pominula. A bylo by tedy fér je tam vrátit a nejsem schopen pochopit jednoho jediného levicového poslance, který chce nepřímé daně, které se promítají do cen, ponechat v té dnes bezdůvodně vysoké výši.
Takže to je smysl mých dvou pozměňovacích návrhů, ke kterým se odvolám v podrobné rozpravě, kdy si dovoluji požádat, abychom zrušili solidární přirážku, která už tady tři roky nemá být, a abychom sazby DPH vrátili do výchozího stavu roku 2010, kdy první variantě, nebo v jedné variantě, to je ta druhá, předkládám onen stav 2010, to znamená 20 % sazba základní, 10 % sazba snížená, a v té první variantě, kterou bych preferoval vzhledem k tomu, že přece jenom uteklo už osm let a vy už tři roky kasírujete naprosto bezdůvodně vyšší sazby, tak to těm lidem vrátit aspoň na jednom bodu v té sazbě základní, to znamená varianta 19/10. Ale podpoříte-li kteroukoliv z těchto variant, bude to fér vůči veřejnosti. Pokud ani jedna z těchto variant přijata nebude, tak prostě tu veřejnost obelháváte, protože jim tvrdíte něco, co není pravda. Ty daně jste zvýšili vy k 1. 1. 2016!
Děkuji.
