Myslím si však, že by se na půdě Evropského parlamentu poslanci neměli pokoušet konkrétní podobu Podunajské strategie přímo ovlivňovat. Dobrá makroregionální strategie musí byt definována zdola, evropské instituce by měly pouze vytvářet rámec, usnadňovat komunikaci na mezivládní úrovni a podporovat aktéry metodologicky, přehledy dat apod. Komise by podle mého názoru neměla makroregionální strategii psát, ale moderovat její vznik, neboť obsah musí být definován na úrovni členských státu, regionů a jednotlivých měst a obcí.

Jsem přesvědčen o tom, že jakkoli by měla být Podunajská strategie jako rozvojový materiál orientována do budoucnosti, nemůžeme se při její implementaci vyhnout dědictví minulosti. Je potřeba si uvědomit, že Dunaj během studené války v tehdejším Československu tvořila samotnou hranici mezi Východem a Západem. Prvek rozdělené Evropy v povodí Dunaje přetrvává a ve skutečnosti limituje evropské integrační trendy, proto by se tomuto problému měla strategie věnovat. Rozvojový potenciál Dunaje nemůže být plně využit, pokud zde přetrvávají nepropojené dopravní sítě (mezinárodní, meziregionální a místní), pokud zde chybí hlubší spolupráce v územním plánování a strategickém plánování rozvoje, pokud jsou zde mentální bariéry... Minulost musí být vyřešena, pokud se máme efektivněji posunout vpřed.

Naopak považuji za žádoucí, že v souvislosti s makroregionálními strategiemi nehovoříme o správních jednotkách, o jednotlivých státech, jednotkách NUTS, krajích apod., ale o území uvnitř Evropy. Tento náš přístup nevyjadřuje pouze změnu technologie či metody provádění politiky soudržnosti, ale mnohem více změnu filozofie. Je totiž třeba skutečně prosazovat správu věcí veřejných na více úrovních, abychom vyřešili problémy území bez ohledu na administrativní bariéry.

Aniž bych předjímal nové alternativní modely teritoriální koheze, dovolím si konstatovat, že v tomto kontextu makroregionální strategie představují cestu do budoucna. Tyto strategie jsou do značné míry ojedinělým projektem, který dosud neměl v Evropské unii obdoby. Jejich cílem je zajistit spolupráci členských zemí, krajských a místních samospráv a dalších relevantních hráčů tak, aby bylo možné řešit problémy, jejichž dopady přesahují administrativní hranice. Přitom jsou tyto strategie rozpočtově a legislativně neutrální, což je jejich velká přidaná hodnota, neboť nestojí evropské daňové poplatníky další peníze a nezatěžují partnery v členských zemích novou byrokracií.