Je nepochybné, že tato směrnice jde správným směrem, neboť usiluje o změnu kvantitativních cílů sběru, o nastavení pravidel pro přeshraniční přepravu elektrických a elektronických zařízení a o harmonizaci administrativních kroků vůči povinným subjektům za účelem snížení byrokracie.

A právě z důvodu nadměrné byrokracie odmítám definici výrobce na úrovni Evropské unie, a to i s ohledem na možnou vymahatelnost stanovených povinností ze strany členských států. V tomto případě bychom se měli řídit heslem, že když něco funguje, není důvod to nějakým způsobem měnit.

Co se týče rozsahu působnosti směrnice, osobně preferuji uzavřený rozsah působnosti, protože se při otevření rozsahu působnosti obávám zahrnutí prakticky nerecyklovatelných zařízení či zahrnutí zařízení s dlouhou délkou životnosti, a tím ohrožení plnění dohodnutých cílů sběru. V tomto případě totiž zastávám názor, že když si stanovujeme nějaké cíle, měli bychom být nejenom ambiciózní, ale zejména realističtí a nezatěžovat více obce a města.

(Účelem této směrnice je mimo jiné přispívat k udržitelné výrobě a spotřebě především prevencí vzniku odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) a dále jejich opětovným použitím, recyklací a dalšími formami jejich využívání ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění a podílet se na účinném využívání zdrojů a opětovném získávání strategických surovin. Usiluje také o zlepšení účinnosti ochrany životního prostředí ze strany všech subjektů zapojených do životního cyklu elektrických a elektronických zařízení, tj. výrobců, distributorů a spotřebitelů a zejména subjektů přímo zapojených do sběru a zpracování odpadních elektrických a elektronických zařízení. Více o této směrnici naleznete na: www.europarl.europa.eu.)