Přes urputnou snahu místopředsedy Evropského parlamentu Oldřicha Vlasáka, kterému se podařilo získat zpravodajství k legislativě, která danou věc řeší, však nakonec na výjimku dosáhli pouze Slováci a Rumuni. Pokud se tak nestane zázrak, přijde v příštím roce Česko o částky v řádu deseti až dvaceti miliard korun. A o další miliardy může přijít v následujícím roce. Z ČSSD ani od lidovců na klíčové hlasování nikdo nedorazil.

Členské státy mají evropskou legislativou daný jen omezený počet let na to, dokdy musí utratit peníze z evropských fondů. Protože se blíží jeden z klíčových termínů a hrozí, že na část peněz některé státy nedosáhnou, byl během jednání Evropské rady k víceletému evropskému rozpočtu v únoru letošního roku uzavřen obchod, že Slovensku a Rumunsku bude dán jeden rok navíc. Protože je změnu možné realizovat pouze změnou legislativy, kterou musí odsouhlasit Evropský parlament, naskytla se možnost věc zvrátit a rozšířit výjimku i na jiné státy. "Před prázdninami se mi podařilo získat zpravodajství k dané legislativě. Tím se České republice otevřel prostor pro jednání i v parlamentu. Již od počátků však bylo jasné, že to nebude lehké, protože uzavřený obchod z Rady nechtěl nikdo ohrozit. Po desítkách dlouhých jednání se mi ale podařilo přesvědčit více než čtvrtinu kolegů," popisuje své tažení místopředseda Oldřich Vlasák.
 
Minulý týden navíc svitla naděje. Prezident Zeman toto téma zmínil na vrcholných jednáních při své misi v Bruselu a z kuloárů šly informace, že ho představitelé unijních institucí s požadavkem nevyhodili. Výbor pro rozpočet navíc za velké pomoci španělských poslanců schválil stanovisko, které navrhuje přesně to, co potřebujeme. Tedy prodloužení možnosti čerpání evropských fondů o jeden rok a to pro všechny státy. "Výbor pro rozpočet, který tradičně stojí na straně úspor a zpravidla prosazuje méně peněz na regionální politiku, nám poskytl dobrou munici. Okamžitě jsem všem svým kolegů z regionálního výboru, kteří neustále hovoří o tom, jak je důležité bránit kohezní politiku a podporovat rozvoj regionů, poslal osobní dopis, že teď mají možnost svá slova dokázat," zdůrazňuje místopředseda Vlasák.
 
V úterý pak došlo na lámání chleba, kdy se výboru pro regionální rozvoj o legislativě hlasovalo. Opět se přitom ukázalo, že ve skutečnosti v Parlamentu neexistuje nic jako evropský zájem nebo evropská solidarita. Poslanci při hlasování odhodili politické kabáty a rozhodovali primárně podle toho, zda se to jejich zemi vyplatí nebo ne. Nejvíce roztříštěná přitom byla skupina lidovců. "Zatímco ODS se podařilo přesvědčit britské konzervativce i polské kolegy, takže jsme prodloužení společně jako frakce podpořili, ostatní čeští kolegové takto úspěšní nebyli. Zatímco zástupy Slováků a Rumunů se za své peníze bili jako o život, za Českou republiku jsem byl na bojišti sám jen s logistickou podporou ministerstva pro místní rozvoj. Je mi moc líto, že sociální demokracie ani lidovci v Parlamentu na klíčové hlasování ani nedorazili," komentuje prohranou bitvu místopředseda Vlasák.
 
Celý boj ale podle něj není úplně promarněnou investicí. "V Evropské komisi jsme vzbudili velkou pozornost a všichni nás ujišťovali, že budou maximálně flexibilní, pokud přijdeme s rozumnými návrhy. Pořád je tak ještě možnost přesunout peníze do úspěšnějších programů a rychle je vyčerpat. To ale musí vláda a kraje začít urychleně jednat. Ukázalo se také, že když jsme schopni v Bruselu konstruktivně jednat a získali jsme na svou stranu ve velmi krátké době čtvrtinu hráčů. Velké bohaté státy navíc budou cítit k České republice morální dluh, protože si jsou dobře vědomi, že toto rozhodnutí je nesystémové a nespravedlivé. Uvidíme, zda a jak se nám tento dluh podaří v budoucnu vybrat," doplňuje Oldřich Vlasák
 
Další informace k tématu
 
O co v celé věci jde?
 
Velmi zjednodušeně řečeno mají členské státy jen omezený počet let na to, dokdy musí peníze z fondů na daný rok buď přímo zaplatit realizátorům projektů, nebo o ně požádat Evropskou komisi. Říká se tomu pravidlo závazkování a v legislativě je z pragmatického důvodu - aby se realizace programů a čerpání fondů zrychlily a aby se pak narychlo neřešilo utrácení peněz až v posledním roce programového období. Rozhodující je přitom doba, po kterou může stát u Komise závazky uplatňovat. Poprvé se pravidlo objevilo při programování v období 2000 - 2006 a platilo, že státy mají na uplatnění peněz dva roky (tzv. pravidlo n+2). V období 2007 - 2013 bylo novým členským zemím plus Řecku a Portugalsku umožněno pravidlo prodloužit o rok na n+3, ale jen v letech 2007 - 2010; od roku 2010 pro ně platí stejné dvouleté pravidlo jako pro staré členské země. Jenže od roku 2014 se země EU dohodly, že delší doba na přípravu projektů není vůbec špatná a že všichni budou moci využívat prodloužené pravidlo n+3. V nové legislativě pro roky 2014 - 2020 je toto pravidlo již zakotveno.
 
Co znamená delší pravidlo?
 
V podstatě více času na přípravu projektů, na jejich zpracování a úspěšné dotažení do konce, větší soustředění se na jejich obsah a ne na jejich rychlé utracení. Zatímco s pravidlem n+3 se Česká republika celkem úspěšně vypořádala a byla schopná projekty připravit a o peníze Brusel dostatečně včas požádat, v roce 2013 s tím bude problém. Dochází totiž k souběhu pravidla n+3 za rok 2010 a n+2 za rok 2011 - existuje tedy větší časový tlak peníze utratit. Letošním rokem programovací období končí. Ministerstvům odpovědným za programy se proto nedaří mít situaci plně pod kontrolou. Česká republika přitom patří z hlediska čerpání spíše k těm horším. Podle údajů Evropské komise z června 2013 (novější data zatím nejsou k dispozici) nám hrozí, že jenom letos přijdeme o 633 milionů eur.

Ing. Oldřich Vlasák
místopředseda EP
zastupitel statutárního města