Finanční ústav, který nabízí speciální pracovní podmínky pro ženy
pečující o malé děti. Nebo chemická továrna, která upravuje výrobu tak,
aby byla více šetrná k životnímu prostředí. Všechny tyto aktivity mají
jedno společné. Jsou praktickou realizací společenské odpovědnosti
podniků.
Odpovědnost firem za dopady na společnost
V
Evropské unii se pod tímto poněkud specifickým slovním spojením rozumí
odpovědnost firem za způsobené dopady na společnost. Přestože jde v
principu o dobrovolný proces založený na vlastním rozhodnutí firmy,
jejich správců a zaměstnanců, je i tato oblast do určité míry regulována
evropským právem. Příslušná směrnice Evropských společenství z roku
2003 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách
některých forem společností totiž uvádí, že "v rozsahu nezbytném pro
pochopení vývoje, výkonnosti a pozice společnosti…účetní závěrka… zahrne
finanční, případně nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti, které se
vztahují k příslušné podnikatelské činnosti, včetně informací týkajících
se environmentálních a zaměstnaneckých otázek." Přestože se jedná pouze
o reportování, které navíc členské státy mohou omezit pouze na velké
firmy, je tato povinnost odrazem vývoje evropské společnosti, která
klade velký důraz na korektnost vztahů mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem, na ohleduplnost firem k životnímu prostředí a na
spolupráci firem s obcí či komunitou, ve které vykonává svoji
ekonomickou činnost.
Aktivity spojené se společenskou
odpovědností firem jsou určitou reakcí na názory společnosti, jaký vliv
na nás trh a tržní subjekty mají. Podle výzkumu Eurobarometru z konce
loňského roku se totiž v Evropské unii 48 procent lidí domnívá, že
dopady firem na společnost jsou negativní.
Lidé v Česku jsou nejskeptičtější
V
České republice je tato skepse ještě vyšší a činí 57 procent. Za hlavní
negativní dopady jsou přitom nejenom v Evropě, ale i u nás doma,
považovány korupce, znečišťování životního prostředí, snižování počtu
zaměstnanců, špatné pracovní podmínky či přílišný vliv na rozhodování
vlád. Téměř dvě třetiny (62 procent) lidí jsou přitom podle svého názoru
málo informováni o tom, co podniky pro společnost dělají, přestože by
je to zajímalo (79 procent lidí totiž má o tyto informace zájem). Tyto
údaje jsou poměrně zajímavé, protože v Evropě lidem už nestačí, že je
podniky zaměstnávají, že vyrábí zboží či služby, které často k životu
nezbytně potřebujeme nebo si je přejeme, že platí daně, a tím umožňují
státu realizovat celou řadu aktivit.
Diskuse o sociální
odpovědnosti podniků je navíc v Bruselu dávána do kontextu s
hospodářskou krizí. Právě krize v posledním desetiletí totiž výrazně
ovlivnila myšlené lidí v Evropě a jejich názory na možnosti a omezení
trhu. V současné době si tak 39 procent Evropanů myslí, že společnosti a
korporace věnují mnohem menší pozornost tomu, jaký má jejich aktivita
vliv na společnost, než tomu bylo před deseti lety. Evropa se tak
dostává na spodek pomyslného žebříčku. Celkem 74 procent Brazilců, 65
procent Číňanů, 62 procent Indů a 44 procent Američanů naopak věří, že
společnosti berou svou sociální odpovědnost mnohem vážněji než před
deseti lety. Argumentuje se proto tím, že máli dojít k obnově důvěry v
trh a podniky a k obnově hospodářství, je sociální odpovědnost podniků
nezbytná.
Ing. Oldřich Vlasák
místopředseda EP
zastupitel statutárního města
