Osobně podporuji jakékoliv posílení koordinace v oblasti přípravy, plánování kapacit i realizace jak civilní ochrany, tak humanitární pomoci. Zejména v případě humanitární pomoci to znamená i těsnější spolupráci s nevládními organizacemi, které jsou často přítomné přímo v místě katastrofy a jejich pomoc tak může být účinnější. Zvlášť palčivým problémem rychlé a společné reakce na krize je pak doprava a celkově logistika, kde bych uvítal konkrétní návrhy na zlepšení v této oblasti. Cestu spatřuji také v propojení stávajících monitorovacích center a mapování kapacit členských států pro jednotlivé druhy krizí.

Zároveň jsem však přesvědčen, že větší koordinovanost EU nesmí "konkurovat" globální koordinační roli OSN, ale naopak by ji měla podporovat. Zdůrazněna by měla být i odpovědnost členských států, a to zejména ve vnější humanitární pomoci. Považuji proto za důležité, aby evropské kapacity nouzové odezvy byly výhradně pod velením vysílajícího členského státu, respektive státu postiženého, a nikoliv pod velením Evropského centra nouzové odezvy.

Naopak poměrně skeptický jsem k úvahám Komise k možnostem větší viditelnosti symbolů EU při poskytování pomoci, jako například navrhované označení jednotek vlajkou EU. Právě s tzv. publicitou máme totiž nepříliš lichotivé zkušenosti v případě strukturální a kohezní politiky, kde tato pravidla často nabývají absurdních rozměrů. Nerad bych se pod praporem unijního zviditelňování dočkal situace, kdy budou muset záchranáři před rozdáváním pitné vody každou balenou láhev vody opatřit nálepkou s nápisem "Podporováno z evropských fondů".

Jsem proto zvědavý na navazující legislativní návrhy, které by Evropská komise měla zveřejnit během roku 2011. Současně věřím, že tyto návrhy budou zde na půdě Evropského parlamentu řádně přiřazeny kompetentním výborům, zejména pak výboru pro rozvojovou pomoc.