Zase na mě vyšla řada jako na prvního. Co mě trochu mrzí, musím říct hned na začátku před závorku, je, že já jsem se díval, jak dlouho schválně probíhaly ty debaty o nouzovém stavu minulý a předminulý rok, a bylo to mezi pěti a devíti hodinami. My teďka jsme tady jenom hodinu a půl a koukám dvanáct přihlášených, takže to bude docela rychlé, a přesto tady dvě třetiny sálu nejsou a kromě pana ministra vnitra, který tady poctivě sedí za mnou, tak zbytek vlády tady není. To mě trochu mrzí, protože nemáme za sebou dvanáct hodin, máme za sebou teprve hodinu a půl a je potřeba říct, že to je skutečně důležitá věc.
Druhou věc před závorku bych chtěl říct a jasně tady sdělit, že nikdo nezpochybňuje, že je tady o velkou krizi. Nikdo nezpochybňuje válku na Ukrajině. Nikdo nezpochybňuje nouzový stav jako něco, co po určitou omezenou dobu je zapotřebí přijmout. Nikdo nezpochybňuje pomoc, kterou naše země nabízí a která mimochodem při rozpočtu na obyvatele už je dneska větší než třeba Německo v té předchozí imigrační krizi deset let zpátky. To nikdo nezpochybňuje. Takže já bych byl nerad, by to nám, mně, mým kolegům z klubu hnutí ANO někdo vkládal do úst.
To ale neznamená, že se vším souhlasíme. My ten nouzový stav jsme tady přece opakovaně probírali v roce 2020, 2021. A mně to přijde ten návrh, se kterým teď přišla vláda, těch 58 dnů, jako téměř absurdní, jako absurdní divadlo. Proč? Protože ten nouzový stav tady byl v minulosti vyhlášen, já jsem se na to díval a dělal jsem si přípravu, třináctkrát. Pohyboval se od jedenácti dnů, to bylo nejkratší, po třicet dnů.
Já si vzpomínám, že tady se opravdu licitovalo a bojovalo o každý jeden den. A proto mně přijde úplně jako skoro bych řekl mimo, aby titíž politici, titíž poslanci, kteří tady licitovali, že to nebude třicet, bude to dvacet dva, devatenáct, čtrnáct, jedenáct dnů. Udělal jsem si průměr mimochodem, v průměru ty nouzové stavy trvaly 21,85 dnů. To bylo vždycky jak jsme se tak nějak jako dohadovali, aby tady vůbec něco prošlo. A najednou titíž politici přijdou s návrhem 58 dnů. To si myslím, že to prostě není možné. Vy víte, že já upozorňuji na ten dvojí metr, tohleto mi skoro přijde jako dvojí kilometr, protože ten, kdo předtím bojoval o každý jeden den, nebo vůbec to nepodporoval ten nouzový stav, aby teď šel nad rámec těch třiceti dnů, to přece není možné, aby to byla ta samá osoba, aby nebyla tak konzistentní mezi roky 2020, 2021.
Našel jsem si citaci, Markéta Pekarová Adamová řekla, proto, že se nouzový stav netýká český občanů - to by tady možná rozebrali moji kolegové, právníci, co se týká, netýká, do toho se tady pouštět nebudu, to ať si udělá každý obrázek sám, myslím si, že logicky bude, tak je zbytečná debata každých třicet dnů, nebudeme se vysilovat politickou debatou. No ale, kolegyně, kolegové, takhle to v Poslanecké sněmovně funguje, že to bylo jen na třicet dnů, takhle je to i míněno a každých těch třicet dnů potom ta vláda přijde a obhájí, jestli ta situace i nadále trvá.
Jinými slovy argument číslo 1, že to bude trvat déle, je za mě, nezlobte se, je relevantní. Protože i u covidu bylo jasné, že to bude trvat déle. Vždyť to přece bylo úplně jasné, možná kromě prvního měsíce, kdy se nevědělo, bylo to úplně něco nového, tak potom bylo přece jasné, že ten covid nezmizí z ničeho nic, tak bylo jasné, že to bude trvat déle, ale nikoho nenapadlo, aby vynechal tu kontrolu parlamentem, a místo aby to bylo po třiceti dnech, tak tam rovnou šoupl 58. A proč ne do konce června nebo do konce roku? Tady ty dny byly, kdyby vás to zajímalo: třicet, devatenáct, devatenáct, třicet, čtrnáct, dvacet dva, jedenáct, třicet, dvacet jedna, čtrnáct, třicet, čtrnáct a třicet. Vždycky jsme se pohybovali v tomhletom rámci. Je z toho patrné, protože to byly čtyři taková období, nejdelší bylo mezi 30. září 2020 až 28. únorem, a tam přece bylo jasné v tom září, vždyť si na to vzpomínáme, že to bude trvat déle než měsíc. A přesto ta vláda permanentně se sem vracela, aby znovu a znovu obhajovala, jestli ten nouzový stav se má prodloužit nebo ne. Takže tohle to argument není.
Ano, to také nikdo nezpochybňuje. Tato situace na Ukrajině bude určitě trvat déle než třicet dnů, ale mohou se měnit ta opatření. A ta vláda sem přijde a zase musí obhájit, jestli to stojí za to vyhlašovat opět nouzový stav a opět na třicet dnů. Já osobně a moji kolegové, předpokládám, jsme byli připraveni podpořit těch třicet dnů. My nebudeme dělat nějaké naschvály. Ale nevím, jak jste přišli na to, že se to prodlouží téměř o dva měsíce.
Druhý argument, který zazněl, když jsem se o tom bavil, o tom nouzovém stavu před několika dny, byl, že přece na počátku covidu, bavíme se o dubnu, březen, duben, také nikdo nezpochybňoval nouzový stav, a my jsme na počátku. Tak já jsem si našel citace, protože tady se přece má říkat pravda, tak jsem si našel citace, jak jste to, kolegové, komentovali. Například Petr Fiala, který tady teď bohužel není, já mu přeju brzké uzdravení. Současný premiér, 7. dubna, to znamená necelý měsíc, necelý měsíc po vyhlášení prvního nouzového stavu řekl: Dnes je samozřejmě také potřeba jednat rychle, ale je potřeba jednat i rozumně. Po měsíci je konečně čas, aby se ta překotnost začala vyvažovat jasným plánem, jak dál. Lidé v České republice jsou odpovědní občané, snáší těžké časy skutečně obdivuhodně a je potřeba, je načase jim dát jasný plán, jak půjdeme dál. To je mimochodem to, po čem my voláme posledních několik dnů a týdnů.
Jasný plán, jak se půjde dál. Překotnost a improvizace, která možná byla v těch prvních dnech a týdnech pochopitelná, už musí skončit. Potom říká, že to období této tolerance končí, končí období, kdy vláda dostala od nás svého druhu bianko šek. To znamená po prvním necelém měsíci. Vidíte, a my v tomhletom jdeme dál, podpořili jsme tu první, podpořili jsme to druhé, ale furt mi nikdo nevysvětlil, jak jste přišli na těch 58 dnů, a jestli je to ústavně komfortní a jaký to má důvod a proč tímhletím způsobem chcete obejít Poslaneckou sněmovnu v momentě, kdy vám samotným to v tom minulém volebním období vadilo.
Jak již bylo řečeno, nouzový stav se může, trochu právního okénka, vyhlásit jen s uvedením důvodu na určitou dobu, maximálně třicet dnů, a to pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená v krizovém zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se komu ukládají. Prodloužit nouzový stav na dobu delší než třicet dnů, lze jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Zákon sice nestanoví maximum, o kolik dní může být takto nouzový stav prodloužen - a teď jsme u toho, to je text od právníků. Během let 2000 (2020?), 2021 se ale ustálila zvyklost, že vláda žádá Poslaneckou sněmovnu právě o souhlas s prodloužením nouzové stavu nejvýše o oněch třicet dnů a pak případně žádá znovu.
Samotné vyhlášení nouzové stavu vládou, jeho význam a dosah poněkud bagatelizuje. Když se podíváte na to zdůvodnění, což je mimochodem věc, kterou vyčítala bývalá opozice, současná koalice předchozí vládě - zdůvodnění. Přispívá k tendenci nadužívat výjimečný stav k řešení administrativních potíží státu a činit tento mimořádný a závažný nástroj, to znamená nouzový stav prostředkem relativně běžné potřeby. Podstatným argumentem proti takto dlouhému prodloužení nouzového stavu je určitě i zkušenost, že Česká republika si v tomto směru počíná zcela odlišně od zbytku Evropy.
Takže já jsem se podíval, jak to právě funguje ve zbytku Evropy. Nebudu tady neférově argumentovat státy, které nejsou tak zasaženy jako Česká republika tím množstvím uprchlíků, to budu fér. Jenom připomenu, ve Francii není nouzový stav, ve Velké Británii není, v Itálii je - pozor férově, ale tam došlo k prodloužení nouzového stavu na území Itálie do konce letošního roku, ale on tam trvá nepřetržitě už od roku 2020, tak to bych si nevzal jako příklad, tam to trvá nepřetržitě.
Není ani, ale pozor, není ani v Rakousku, není v Německu. V Německu i bez nouzového stavu zjednodušili vydávání víz a možnost udělování trvalého pobytu, ale udělali to bez nouzového stavu. Není ani v Polsku, a tam se shodneme, že tam ten tlak a množství uprchlíků je zdaleka největší, v absolutních číslech i na přepočet obyvatele. A není tam nouzový stav. A na Slovensku je stav mimořádné situace, který ale není ekvivalentem toho nouzového stavu, jak je to u nás. To znamená, že my v tomhle - jak jsem řekl, my bychom podpořili, já bych podpořil těch 30 dnů, 58 dnů ne - ale i v tomhle jsme ojedinělí. V tomhle žádná země nemá nouzový stav vyhlášený tak, jak ho vyhlašujeme my tady u nás.
No a s tím souvisí to, co už říkala moje předřečnice, předsedkyně našeho klubu, a to, co říkáme celou dobu. V souvislosti s tím nouzovým stavem, a vy jste to chtěli v tom minulém období a má to svoji logiku, my chceme vědět, co se bude dít dál. Slovy Petra Fialy, potřebujeme vědět ten plán. Když jsem se díval na slova Markéty Pekarové, tak ta říkala, že potřebuje vidět scénáře, scénáře toho vývoje, co se bude dít dál v oblasti vzdělávání, z hlediska kapacit, škol, sociální oblasti, zdravotnictví v kombinaci s covidem, mimochodem. O něm se teď nemluví, protože zapadl, ale on zase někdy, je mi jasné, že probublá. Tohle bych řekl v tom krátkodobém, střednědobém horizontu. V tom dlouhodobém nějaké vize bychom jako opozice rádi viděli od vlády z hlediska energetické a potravinové soběstačnosti. To jsou témata, která tady jsou a která ten konflikt obnažil.
Za mě rozhodně neplatí teze, to se na mě nezlobte, to je velké zjednodušení, že kdo chce řešit vysoké ceny, kdo chce řešit to, že do problémů začne padat i střední vrstva, a to ne primárně jenom tím konfliktem, ale tou kombinací všeho, ono se to všechno nastřádalo - inflace, zdražení, postcovidová doba, ten konflikt a válka na Ukrajině - tak za mě neplatí teze, že nelze řešit vysoké ceny, když za humny zuří válka. Za mě platí, že lze řešit obojí najednou, jako to třeba dělá Polsko. Já vám tady nebudu dávat příklad jiné země, abyste mi řekli, že ta země není tak zasažená. Já dám příklad Polska. Jak jsem řekl, v Polsku je více než 2 miliony uprchlíků, přesto se Polsko už dřív a teď v tom pokračuje rozhodlo třeba snížit DPH nebo spotřební daně u pohonných hmot a u základních potravin. Tak to udělali. To může jít za mě paralelně, protože tam za mě platí, že ono se to nedá od toho odpreparovat. Prostě v momentě, kdy se bude kašlat na to, aby do těch problémů, ekonomických problémů začala padat i střední vrstva, tak je to právě ta střední vrstva, která teď pomáhá, pomáhá Ukrajincům, posílá peníze, dává nějaké své kapacity k dispozici. To jsou spojené nádoby. To jsou spojené nádoby, podle mě se to nedá oddělit. Ale to nejde jenom o tu ekonomickou věc, ale za mě tam jde i o tu emocionální, i o tu emocionální, protože v momentě, kdy my jakýkoli kritický názor vůči vládě nebo vůči nějakému kroku, hned tam člověk chytne nějakou nálepku nebo zesměšňování. Nebo to, že jaksi nebere v úvahu, že tady pár set kilometrů od našich hranic se válčí, tak to zvyšuje ten tlak ve společnosti, zvyšuje to negativní atmosféru. Ale to já předpokládám a doufám, že to nechcete. Tak by bylo dobré to odlišovat.
Já jsem si udělal další srovnání se zahraničím, tak to vezmu jenom v rychlosti, nechci zdržovat. Stejně tak, jako jsem se díval, jestli v zahraničí a kde je vyhlášen ten nouzový stav, tak jsem se podíval, jaká ta opatření paralelně, jak říkám, s tou pomocí řeší jednotlivé země. Tak z 27 zemí snížilo daně, byť dočasně 16, cenové stropy zavedlo 16 - toho já tedy přítel nejsem, určité druhy dotací do domácností nebo menším firmám dokonce 20 zemí. To znamená, že ty věci jdou dělat a není to buď anebo. Takže tolik stručně k tomu.
Tady pan ministr vnitra není. Já jsem se ho chtěl zeptat, protože v souvislosti s tím nouzovým stavem mi přišel - předpokládám i vám - dopis od policisty, který slouží v Praze dvacet let, takže já se pak kdyžtak přihlásím podruhé, až tady bude pan ministr vnitra, protože to přímo souvisí s tím nouzovým stavem a s tím, jakým způsobem on je velen k těm opatřením a zajištění veřejného pořádku a kdy je mu ta služba zaplacena a kdy naopak se nadřízení vymlouvají na to, že jde o nouzový stav, ale přitom on je poslán někam na zajištění sportovní akce nebo nedej bože nějakého pokerového turnaje a tváří se to jako nouzový stav. Ale to já nebudu dělat v momentě, kdy tady pan ministr není. Znovu zopakuji, opravdu nerozumím, přijde mi to absurdní navrhovat 58 dní, když vám tady opozice na podnose říká, pojďme schválit 30 dnů. Ta situace je mimořádná, to nikdo nezpochybňuje, ale prostě za mě není možné, je to schizofrenní situace, aby titíž politici, kteří tady licitovali o jednotlivé dny, aby to nebylo třicet, aby to bylo patnáct, aby snižovali ten počet dnů v nouzovém stavu, najednou přijdou s tím počtem 58, jakoby se nechumelilo.
Takže tolik k nouzovému stavu. Až přijde ministr vnitra, tak se ho zeptám i na ty policisty. Já vám děkuji za pozornost. Myslím si, že dneska to bude docela rychlé a přeji pěkný zbytek dne.
