Děkuji. Dámy a pánové, samozřejmě většina z vás hovoří v jakési trochu teoretické rovině. Nicméně já bych vás chtěl trošku uvést do té roviny praktické. Já se nedivím, že svaz průmyslu a ostatní sociální partneři tady s tímto souhlasili, protože samozřejmě i to, co říkal kolega Kaňkovský prostřednictvím předsedajícího je, že ve zdravotnictví už to funguje, ale svaz průmyslu, resp. podnikatelé, asi také očekávají, že by si mohli sáhnout ještě na nějaký potenciál trhu, který tady je právě v oblasti zkrácených úvazků anebo sdílených pracovních míst. Ale nicméně, aby vůbec byla motivace k tomu to využívat, anebo vůbec, aby se rozšířil tento nástroj, který je běžný v Německu, ve Francii a podobně, je nutné si uvědomit, že Česká republika je nejprůmyslovější země v Evropě. Měla zhruba 35 % hrubého domácího produktu. A to je jedna rovina, kde je samozřejmě mnohem obtížnější ta sdílená pracovní místa dělat a především tím, že firmy dělají svým způsobem sociální politiku za stát, kde rozšířily svoje sociální zázemí prostřednictvím zvýhodněných nájmů bytů, wellnessů, pobytů na horách, letních a dodatečných dovolených, six days a podobně, tak je nutné si uvědomit, že - a teď mohu hovořit za své firmy - z koruny vyplacených mezd neodvádím vlastně 34 %. Ty odvádím na sociální, zdravotní. Ale jedna koruna mezd mě stojí zhruba podle jednotlivých destinací někde kolem 52 až 54 procent navíc. 

Jinými slovy, ta částka mezi 18 až 20 %, kterou vyplatíme jako firma navíc, je de facto fixní. Jinými slovy, já nevidím důvod, pokud ty firmy fungují dneska v této podobě, proč ty firmy budou motivovány k tomu, aby sdílená pracovní místa dělaly. Pokud chcete, aby ta sdílená pracovní místa byla v širším měřítku, tak skutečně to poskytněte i hospodářského výboru, ať tam o tom vůbec mohou hovořit, jak vlastně průmyslníci, podnikatelé budeme k tomu přistupovat a jakou budeme mít motivaci a stimulaci k tomu, aby vůbec ta sdílená pracovní místa jsme dělali. Tak to je, paní ministryně. Děkuji.