já bych tu situaci připodobnil té české písničce Na Bošileckém mostku: hráli, hráli, až se obehráli, shodili se z mostku. Zdá se, že chceme se shodit z mostku celou Českou republiku. A teď, proč to tak říkám. Minulý týden jsme tady měli zákon o tom nevkusném názvu izolačka. Já tedy pod slovem izolačka jsem si představoval vždycky tu černou pásku, kterou jsme izolovali tu elektriku. Takže přestože jsem tedy původně vyučený, tak jsem se přece jenom stal trošku nejenom podnikatelem, ale trochu i možná snad intelektuálem, a takovéhle názvosloví mě neuvěřitelně vadí. Ale proč já jsem nehlasoval tady pro tento zákon, bylo to, že já jsem tady představitel podnikatelské sféry a znám drtivou většinu českých podnikatelů, ve kterých vyvolal tento zákon, prosím vás, zděšení. Když si vezmeme průměrný výdělek 35 000 korun, a teď to chci zjednodušit na 35 000 korun, tak těch 60 % z těch 35 000 korun dělalo 18 899 korun a k tomu bylo těch 370 korun na den, což je 8 140 korun. Jinými slovy, když to sečteme, tak je to 27 040 korun. A když ten člověk chodí do práce a má ten průměrný výdělek 35 000 korun, tak jeho čistý výdělek je 28 220 korun. Jinými slovy o tisíc korun a dvě stě necelých by ten člověk přišel na čistém výdělku. No, samozřejmě všichni podnikatelé jsme si okamžitě spočítali, a byť my jsme ti řekněme osvícení a ti odpovědní, kteří - třeba já už to dělám pět měsíců, ale ať nemluvím o sobě, tak takovýchhle firem jsou tady už teď stovky, které to dělaly, a ještě vláda vůbec nic nerozhodovala. Tak jaká bude logická reakce zaměstnance, když rozdíl je tisíc dvě stě korun. On to utratí, prosím vás, jenom na dopravě. No, tak on samozřejmě bude hledat cestu. Ne to, že je podvodník. On logicky bude uvažovat o tom, že do té práce prostě nebude muset přijít. On si tu cestu proboha najde. A už jste tady, řada z vás kolegů, to tady popsali, jak tu cestu si najde. Vždyť už to bylo naprosto jasné. I kolegyně Jana Pastuchová to říkala, prostřednictvím předsedajícího. Ano, teď je tady na mě nátlak, že já jsem shodil ten nevkusný název izolačka a že teď máme tady něco dalšího. Ano, paní ministryně Jano, prosím vás, už to nepoužívejme, prostřednictvím předsedajícího. Takže to bylo první zděšení podnikatelů.
Druhé zděšení bylo, že najednou pan premiér byl pod tlakem sociální demokracie, že se zavře průmysl jako celek. No, prosím vás, my, kteří jsme zodpovědní, my, kteří trasujeme lidi, kteří je metodicky, systémově sledujeme, my, kteří si už pět měsíců kupujeme antigenní testy, kdy ještě se vůbec nevědělo, že nějaké antigenní testy existují, my vytlačujeme lidi z firmy proto, abychom si ochránili ty zdravé zaměstnance. Dokonce vicepremiér Karel Havlíček mě požádal, jestli tu metodiku mohu poslat Richardu Brabcovi. Tak jsem mu ji popsal, aby viděl, jakým způsobem k tomu opravdu přistupujeme, do všech detailů. A my si vážíme svých zaměstnanců. A my chceme, aby byli zdraví. My nechceme, abychom nějakým způsobem šidili to, že oni nepůjdou do karantény. No to je nehorázný nesmysl. To bychom podvazovali sami sebe. Ale v jaké jsme situaci? Průměrná nemocnost po karenční době narostla o čtyři procenta. Není to pravda, to, co říkala paní ministryně. To jsou prostě fakta, to jsou tvrdá čísla. A v průběhu loňského roku už jsme se dostali, jak který podnik, mezi 11 až 15 % nemocnosti, ve kterých samozřejmě máme několik faktorů. Faktor je covid, k dnešnímu dni mám 51 lidí s covidem. Ano, lehce to narostlo. Mám 22 lidí v karanténě. Mám 55 lidí, které jsem ještě minulý týden měl v práci, ale mám je na ošetřování člena rodiny. A zbytek do 222 lidí je běžná nemoc, protože lidi už toho mají plný zuby. Tak to byl druhý atak, že průmysl se zavře. Zděšení mezi podnikateli, kteří - v sobotu, v neděli jsem nedělal nic jiného, než jsem bral telefony a komunikoval s paní ministryní Schillerovou a s panem vicepremiérem Havlíčkem a s panem premiérem, protože to zděšení nebylo jenom zděšení u podnikatelů a firem, ale to zděšení bylo u našich zákazníků. Zvlášť automobilový průmysl reagoval tak, že já snad ani nemůžu říct, jak reagoval, protože to bylo: co si to vlastně ta Česká republika dovoluje? To nebyl březen, duben loňského roku, kde všichni jsme se zastavili a celé řetězce se zastavily a ten kamínek v mozaice, Česká republika byla součástí tady téhle vyšší moci.
Ale teď zastavit tento kamínek v rámci automobilového průmyslu, to vyvolává takovou bouři, že oni řekli - no tak, my vás budeme okamžitě penalizovat, hodina, 250 milionů Kč za zastavení jedné hodiny jedné destinace automobilky. Za den je to 6 miliard, jedné destinace. To zaplatí vláda, paní ministryně financí, nebo paní ministryně práce a sociálních věcí zaplatí? To budou ne miliardy, to budou biliony, protože jenom moje firma dodává na 220 destinací na světě. A to je všude stejné. Takže to bylo druhé zděšení.
Nějak se to rozbruslilo, lidsky řečeno, že se to udrželo a že se ten průmysl nezavřel. Ano, máme zdravotnictví velmi přetížené, máme dramatickou situaci, všichni to víme. Máme jedno pozitivní, že krok za krokem zdravotníci a sestřičky jsou provakcinovány. My ještě ne. My to musíme držet tak, že vytlačujeme každý den lidi, kteří do těch firem nepatří, a ty, kteří jsou ještě práceschopní, těmi držíme, a ty zakázky prostě tady jsou. A vy chcete zlikvidovat - tady nejde o peníze, to, že 2,3 miliardy nám někdo nějak vrátí na základě nějakého pojistného zpět. Tady jde o úplně jiné peníze, o ztrátu zakázky, o krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, protože jak jednou zastavíte zákazníka, tak už si neštrejchnete. Omlouvám se zase za to slovo. A toto bylo druhé zděšení. A teď máme třetí zděšení, že budeme platit 100 % nemocenské. Co to znamená? Z průměrného výdělku 35 tisíc Kč znamená čistá mzda, když člověk chodí do práce, 28 220 Kč. Přesně spočítáno mzdovou účtárnou. Průměr. Když se dá 100 % nemocenské, tak čistá mzda bude 30 412 Kč. Jinými slovy - o 2200 Kč víc. Proč by ty lidi vůbec chodili do práce? Tak si tu cestu prostě najdou. Když to bude 90 %, tak jak tady navrhuje ODS, tak to bude 28 348 Kč, jinými slovy o 128 Kč ještě víc, Zbyňku, ne Frolíku, se kterým jsem také mluvil, Zbyňku Stanjuro, prostřednictvím předsedajícího, bude to ještě o 128 Kč víc, než když se chodí do práce. Tak to nejsou motivace, to jsou stimulace a říkáme lidem - prosím vás, nechoďte to práce, my vám to zakazujeme - v uvozovkách, my vám doporučujeme - vůbec tam nechoďte. Když to bude 80 %, tak u 80 % je to 25 198 Kč. Jinými slovy - rozdíl je 3000 Kč, a to je zase taková jako - nemusím platit dopravu, nemusím platit obědy, které možná budou, možná nebudou, podle toho, jak se rozhodneme. No, co na to říct!
Drtivá většina podnikatelů mi říká - kteří mě kontaktovali přes víkend a ještě dneska - říkají: prosím vás, nechte to na nás, na firmách, zvlášť v situaci, když se dramaticky situace změnila, že budeme hromadně testovat. Vždyť od zítřka musíme hromadně testovat. A co to znamená? Znamená to, že nejenom ty osvícené a ty odpovědné firmy, to budou dělat všichni, takže oni vytlačí přece ty, kteří jsou rizikoví. A samozřejmě s covidem už vůbec. Ale budou to dělat pořádně, na vstupu dvakrát, ve chvíli, kdy končí karanténa, znovu. Dneska to ještě nebylo. S covidem 10 dní, a nemuseli jste se testovat. Ale my jsme to ve firmách dělali, protože jsme se chtěli ochránit. Takže prosím vás, už nedělejme to - na bošileckým mostku, abychom hráli hráli, až jsme dohráli.
Děkuji vám.
