Ano, dámy a pánové, děkuji za slovo. Někteří z vás mě oslovovali, ať vám řeknu, jak to opravdu v praxi funguje a chodí. Nicméně vraťme se k tomu, co jsme schválili na tom hospodářském výboru, a to byly ty čtyři moje pozměňovací návrhy. Ano, je pravda, že já jsem se držel vládní předlohy a snažil jsem se, tak jak už tady říkal kolega Bauer prostřednictvím předsedajícího, napravit ten paskvil, který tedy ten vládní návrh měl v sobě. Snažil jsem se to napravit parametricky. A nechal jsem celou tu proceduru, nebo ten proces, tak jak to navrhovala vláda.

Nicméně musím vám říct, že - omlouvám se za to, že teď budu říkat, je to už moje čtvrtá krize od roku 1992, a v roce 2009 - a z toho poznáte, že já jsem velký podporovatel, abychom přijali kurzarbeit, ale ve funkční podobě. Tak v roce 2009 jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy jsem začal sepisovat kurzarbeit, který by byl na úplně stejné procesní úrovni, tak jak ho připravila kolegyně Pastuchová a kolegyně Aulická prostřednictvím předsedajícího. A to je ta správná cesta. A v tomto duchu jsem měl i silnou podporu tehdy Pepy Středuly, který se mnou i ty parametry nakonec podepsal. Jenže vláda tenkrát byla natolik, omlouvám se, zahleděná do nějakých jiných orientací, že prostě neviděla, že někdy, čas od času, jednou za sedm let, za deset let, přicházejí krize, ať už jsou to ekonomické, běžné vlny, anebo že přijde např. taková pandemie, jak nás potkala teď za poslední rok.

Takže já bych se skutečně přimlouval k tomu, abychom, a teď rozumně, nalezli ten rozumný kompromis, nebo to není ani kompromis, ale tu cestu, kterou nám tady krásně nalajnovala kolegyně Pastuchová a kolegyně Aulická, protože takhle zněl skutečně ten můj původní návrh z roku 2009 prostřednictvím předsedajícího. A zároveň abychom do toho vmontovali některé ty parametry, které by vylučovaly ten mantrou stále opakovaný německý kurzarbeit.

A to vám musím říct, jak funguje, resp. nefunguje německý kurzarbeit. Za poslední rok s německými automobilkami se nedá hovořit, protože ve chvíli, kdy ony čerpají kurzarbeit, tak ony vyšlou vesměs všechny technicky hospodářské pracovníky - ano, máte pravdu, je to přes agenturu a není to nikoliv přes vládu, vyšlou je tedy na kurzarbeit a oni vám nesmí říct telefon, nesmí vám odpovědět na mail. Lidé pracují v nějakém omezeném režimu, resp. za posledního půl roku se jede v plné palbě, když to řeknu v automobilovém průmyslu, ale celý ten management vlastně jakoby zablokuje celou technologickou inovaci, výrobkovou inovaci, protože nikdo není k dispozici. A to přece vůbec nechceme. Naopak, to má být období, kde máte zvýšit aktivitu managementu a tvořit nějakou budoucnost, abyste se z toho vylomili, z té krize. Takže ten německý kurzarbeit je prosím vás mantra, nefunkční mantra, která ale nicméně tím, že německá ekonomika je velmi silná, že dokáže vygenerovat spousty peněz, tak dokáže zaplácnout ten problém, který tam je.

Já se teď vrátím k některým problémům, které načetl kolega Sklenák prostřednictvím předsedajícího, a teď tady vám řeknu některé slabiny, které by byly velmi rizikové, kdybychom přijali. Jednak kolegyně obě dvě mají pravdu v tom, že ty časy a ta procedura se nedá dodržet. To jsou prostě nesmysly, které opravdu s praxí nemají nic společného. Můžeme si to probírat, já už jsem to tady kolegovi Sklenákovi prostřednictvím předsedajícího říkal. Ale jeden z největších problémů, který tam máte, je v tom, že to platilo pro všechny. Jenže krize nefunguje tak, že je to plošné na celou firmu, ale vy potřebujete skupinové nebo i individuální dohody. To pro všechny, že někde spadne nějaká ekonomika o deset, dvacet, třicet procent, tak to neznamená, že o ta stejná procenta půjdou všichni zaměstnanci dolů. Ne, to nejde, protože máte projekt po projektu, zákazníka od zákazníka, a to je jedno, jestli je to automobilový průmysl, nebo jakýkoliv jiný průmysl, anebo jakákoliv jiná služba.

Takže to je naprosto chybné. A bylo by to proti zaměstnanci, protože ten zaměstnanec by šel jakoby plošně, což je úplně špatně. Je to proti zaměstnavateli, ale je to i proti státu, protože jestliže bychom zablokovali ještě jakoby plošně ten byznys v těch firmách, tak ten stát by na to dopadl špatně. - Paní ministryně si čte na webu. - Takže já si myslím, že to, co bychom měli udělat, je přijmout procesně to, co tady přijímala, daly pozměňovací návrhy, které skutečně chápu spíš jako komplexní návrh, kolegyně Pastuchová a kolegyně Aulická prostřednictvím předsedajícího. A řadu mých parametrů, které souvisí s těmi znalostmi, které máme i my podnikatelé za těch třicet let, co jsme ty krize zažívali, a kde má smysl - a nemůžeme jít na stejné parametry, jako je v Německu. Jak jsem říkal, Německo je opravdu příliš silné. Nemůžeme to čerpat ze státu, ale některý z těch parametrů jsem postavil tak, že firma, která by dělala jeden den v týdnu, tak ta nemá právo k přežití, zvlášť že to je ještě na rok. Je samozřejmě nesmysl, aby o tom rozhodovala vláda. Je samozřejmě správné, tak jak to udělaly kolegyně atd.

Já tady mám ještě dva pozměňovací návrhy, které souvisí právě s tou mimořádnou situací a s tím, že původně bylo dohodnuto, že ten kurzarbeit v případě, že je čerpán a ta firma naopak ta místa nebude prolongovat po skončení kurzarbeitu, tak by ty peníze logicky ta firma měla vrátit. Takže to je jeden pozměňovací návrh, který mám pod číslem, ke kterému se přihlásím potom v podrobné rozpravě, což by bylo dobře, abychom ho zamontovali do nějakého společného, opravdu komplexního návrhu. Procesně nevím, jak to udělat, paní ministryně. Ale myslím si, že by bylo rozumnější než to hnát dopředu, tak to udělat dobře než špatně.

A druhý souvisí i právě s tím, co argumentovaly odbory i Svaz průmyslu, současné vedení Svazu průmyslu, a to je, když jsou mimořádné události typu pád letadla nebo povodně, záplavy apod., tak že tam mám řadu různých parametrů, tak aby ti zaměstnanci, kteří jsou potřeba v té firmě, tak aby mohli naopak mít vyšší přesčasovou práci a vyšší účinnost směrem k tomu zaměstnavateli, protože ten zaměstnavatel jen naopak některou část té firmy bude navíc ještě potřebovat. To byly ty argumenty, proč třeba udělat kurzarbeit, s tím, že to je - jeden den v týdnu se pracuje a zbytek se nepracuje. Naopak. Když jsou takové věci - a já jsem ty záplavy také zažil jako spousta našich firem, ať už to byl rok 1996, nebo 2006, tak ty lidi naopak potřebujete k sanaci a k rozběhnutí výroby a k rozběhnutí firmy jako celku. Takže to je druhý pozměňovací návrh.

Já samozřejmě nejsem natolik konfliktní, abych říkal, že někdo něco blbě udělal. Já jsem pro to, abychom rozumně vyčerpali všechny ty rozumné návrhy a ty vložili do jednoho společného kurzarbeitového zákona. Děkuji za pozornost. Děkuji.