Já tady dneska slyším termíny, které jsme tady nikdy ani nezažili, možná někde v nějakém hororu, filmu nebo v nějaké italské komedii o mafii, možná detektivce, líbání prstenu. Když jsme, a už jsem tady o tom dnes hovořil, v uplynulých, minulých a předminulých volebních obdobích vysílali zástupce velmi nezanedbatelné části voličů do vedení Poslanecké sněmovny, a věřte, měli jsme tehdy podstatně více, než náhodou máme teď, tak jste nás taky pěkně vyučovali a taky tady byly řeči: nedemokratická strana a bez komunistů. Ostatně i před touto volbou jsme se od některých reprezentantů zde zvolených politických stran dozvídali, že v žádném případě komunistu do vedení Sněmovny volit nebudou. A dostali jsme 121 hlasů, to je podstatně více, než je předestíraná hlasovací koalice. Já bych chtěl poděkovat těm šesti poslancům a poslankyním, kteří stojí mimo takzvanou hlasovací koalici, o které zde hovoří pan kolega Stanjura, že v sobě našli tu normalitu, ten selský rozum a že navzdory výzvám nevolte komunistu, komunistu zvolili.

Nicméně znovu připomínám panu kolegovi Stanjurovi prostřednictvím pana předsedajícího, že se nakonec i v minulých obdobích pro Vojtěcha Filipa potřebný počet hlasů našel, aniž jsme líbali jakýkoliv prsten komukoliv. Tady jde přece o to - vím, že to líbání prstenu je velmi mediálně zajímavý bonmot, obrat -, abychom skutečně, a proto jsem říkal ve svém prvním vystoupení, že zástupce ODS zvolen bude, bude zvolen proto, že je to druhá nejsilnější politická strana, a na rozdíl od kohokoliv jiného, kde tady slyším i do médií vyjádření komunista nedostane náš hlas a espéďák nedostane náš hlas, nikam, nikdy, tak my jsme ani na klubu neříkali nevolte ODS, protože je to ODS, která nese nějaké stopy z minulosti. My jsme říkali dodržujme poměrný systém, dodržujme zásady, je to druhá nejsilnější strana, byť prosím pěkně, nedělejme si úplně iluze, 11,7 nebo kolik není až tak moc velká síla.

Děkuji za pozornost a pojďme se vrátit k tomu, co tady dneska ještě máme udělat. Děkuji.