Ač si na veřejnosti sebevědomě čechrá modrá peříčka, ráda si nevymáchaným zobákem klovne do jiných, ve skutečnosti je však zbabělá. Balí se do křiku a pískotu, cvrliká hlouposti až do úmoru, vzteká se a kope kolem sebe nožičkama jako nevychovaný capart… Jindy zavrtá hlavu do písku jako pštros, zřejmě v domnění, že ji nikdo nevidí. Hlavně, že škodí. Jen aby ostatní na politickém pískovišti nemohli pracovat.

Občas celý den stráví v hnízdě a občas z něj vyletí mezi vyvolené a duševně s ní spřízněné. Bojí se však, že zmokne, že v politickém větru přijde o pečlivě šlechtěné peří. Neumí prohrávat. Proto alespoň mává kolem sebe křídly hlava nehlava, myslí jen na sebe a sobě rovné. Na větvích společného stromu, kterým je stát, však sedí i jiní. Je jich většina. Jsou to ti, kteří pracují, mnozí z nich však mají kapsy poloprázdné či prázdné. Jsou mezi nimi nemocní či staří, sotva doletí za obživou, občas spadnou na zem s nožkami nahoru. To mlsné zobáky nezajímá. Hlavně, že oni a jim podobní mají dost zrní na zobání. Ať se každý stará sám o sebe. Samolibá zbabělost z nich čiší. Poslední květnový víkend máme příležitost přistřihnout jim křídla.

Pavel Kováčik, předseda Poslaneckého klubu KSČM a lídr KSČM pro volby do PS PČR v Kraji Vysočina