Předem bych chtěl říci, že hnutí ANO podporuje snahu Ministerstva obrany přispět k dodržování aliančního závazku a dosáhnout stability v plánování a efektivním řízení výdajů na obranu, které souvisí zejména s akvizičním procesem. Za působení hnutí ANO v rezortu obranu nabraly modernizace a nákupy nové výzbroje a výstroje vysoké tempo, jaké v minulosti nikdy nebylo. Po období škrtů v obranném rozpočtu jsme konečně začali masivně investovat do své obranyschopnosti výdaje na obranu historicky nejvyšším tempem. Od roku 2014 rozpočet stoupl o sto procent. Stejně tak jsme plánovali rostoucí hladinu výdajů na obranu, která vedla k dosažení dvou procent závazků vůči našim spojencům v Severoatlantické alianci.
K návrhu zákona v podobě, jaký je dnes předkládán, ale zazněly připomínky, které bych zde rád uvedl. Jedná se především o vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší kontrolní úřad má za to, že návrh zákona představuje pouze nevymahatelný politický závazek, neboť nijak nezaručuje, že výdaje na obranu budou rozpočtovány v souladu s doporučením NATO. I v případném přijetí zákona bude záležet na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, zda návrh rozpočtu na následující rok přijme nebo nepřijme v souladu s navrhovaným usnesením.
Pokud na straně vlády a Poslanecké sněmovny bude politická vůle pokračovat v trendu růstu výdajů na obranu, může jej prosadit i za stávajících podmínek. Dále uvádí, že i bez navrhované zákonné úpravy vykazuje výdajová strana kapitoly Ministerstva obrany v poslední době meziroční nárůst. Poměr výdajů HDP má podle návrhu Ministerstva financí vzrůst v roce 2023 na 1,5 z letošních 1,3 procenta. Nejvyšší kontrolní úřad se proto domnívá, že z právního hlediska je navržená úprava nadbytečná.
Za zmínku také stojí připomínka, že žádná z ostatních kapitol státního rozpočtu nemá zákonem zaručenou výši výdajů v rozpočtovém roce. Ministerstvo obrany by se přijetím předloženého návrhu dostalo do ojedinělého postavení vůči ostatním kapitolám státního rozpočtu a jako jediné by se stalo nezávislým na stavu veřejných financí. Uzákoněním navrhované povinnosti vyčleňovat do budoucna velký objem rozpočtových prostředků ve prospěch jedné kapitoly de facto na úkor ostatních kapitol ztrácí vláda schopnost operativně reagovat na neočekávané a nepředvídatelné události, například na změnu ekonomické situace či recese nebo nějaké velké mimořádné události.
Návrh na garantované výdaje ve výši dvou procent nominálního HDP znamená při stávající i budoucí inflaci výrazně rostoucí hodnotu těchto prostředků. Není rovněž zřejmé, jak bude tento zvýšený výdaj kompenzován v rámci státního rozpočtu, zejména s ohledem na zajištění udržitelných veřejných financí. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) Na základě těchto našich připomínek, které Nejvyšší kontrolní úřad uvedl, nedoporučuje přijetí navrhovaného zákona o financování obrany České republiky.
Za sebe bych chtěl upozornit, že zákon je nyní v rozporu se schváleným střednědobým výhledem státního rozpočtu na léta 2024 a 2025, ve kterém výdaje na obranu nedosahují v roce 2024, ani v roce 2025 výše minimálně dvě procenta HDP. V případě schválení zákona by činil v listopadové makroekonomické predikci dodatečný požadavek na výdaje na obranu při dodržení navrhovaných dvou procent v roce 2024 25,77 miliard a v roce 2025 8,79 miliard Kč. Domnívám se, že toto není všespásná právní úprava, která by zaručovala stabilitu financování armády a zajištění dostatečného množství finančních prostředků pro armádu.
v rámci NATO mají garantované výdaje pomocí zvláštního zákona pouze Polsko a Lotyšsko. A jiné země, které jsou vojenskými mocnostmi, žádnou takovouto úpravu nemají. Zároveň bych chtěl zopakovat, že podporujeme snahu Ministerstva obrany přispět touto normou k dodržování závazků vůči našim spojencům, avšak tady upozorňuju na zmíněná rizika.
Děkuji za pozornost.
