mně tahle diskuse připadá trošku jako debata o karenční době. Karenční doba je taky takový na první pohled velmi pozitivní krok, ale když znáte situaci a dokážete odkrýt pokličku, jak pak ta situace vypadá v praxi a jaké zatížení systému a podnikatelů znamená, že na tom nic moc pozitivního není.

Tenhleten postup pokládám za sociální inženýrství. Vycházím z vlastních praktických zkušeností podložených názory mnoha podnikatelů, kteří mi napsali po mém prvním vystoupení k tomuto tématu v této Sněmovně. Potenciál zneužití tohoto opatření totiž není nijak ošetřen. Není ošetřeno ani řetězení karantény u jedné osoby. A z tohoto úhlu pohledu je i ta na první pohled chvályhodná snaha kolegyně Richterové prostřednictvím pana předsedajícího vtáhnout do systému živnostníky, aby to bylo spravedlivé, to je cosi, co tomu ještě navíc dává korunu. Zneužívání ze strany zaměstnanců může vést k vážným problémům v dosud fungujících firmách. Zneužívání ze strany živnostníků prakticky nestojí v cestě vůbec nic. Posílání do karantény je formální, kontrola dodržování karanténních podmínek neexistuje. A já na rozdíl od paní ministryně Maláčové prostřednictvím pana předsedajícího vím, že motivace zůstat doma za 90 % mzdy může být pro mnohé velmi vysoká. A k tomu všemu ještě celá administrace je přenesena opět na podnikatele, na zaměstnavatele.

Takže ještě jednou. Je to sociální inženýrství. Každý pozměňovací návrh to jenom komplikuje a otevírá další cesty pro zneužívání. Nezodpovědní stejně nebudou dodržovat pravidla a doma nebudou.

A abych nebyl jenom negativní, tak věřím, že hlavní motivací těch, co se dostali do kontaktu s infekcí, by měla být obava o vlastní zdraví a především odpovědnost za zdraví svých blízkých.

Současně je ten návrh nefér vůči všem, kteří jsou dlouhodobě nemocní s jinými diagnózami. Je potřeba si poctivě říct, že skutečnou cestou z těch problémů jsou návrhy, které tady budeme probírat v rámci diskuse o prodloužení nouzového stavu, a především je to pevný systém a plán očkování.

Děkuji vám za pozornost.