Green deal – zelená dohoda nebo zelený úděl chcete-li, není jen o zakazování aut se spalovacími motory a zdražování energií. Je to projekt, který stojí na několika nohou. Týká se energií, zemědělství i průmyslu.

Jeho teoretickou podstatou je ochrana životního prostředí, s čímž nelze než souhlasit.

To, co je předmětem debat, je způsob, jak v jakém čase dosáhnout cílů vyjádřených téměř nulovými hodnotami emisí CO2.

Přístup z roku 2019, kdy se nejprve stanovil ambiciózní cíl, že v letech 2050-55 bude Evropa bez emisí, je prokazatelně nešťastný a ekonomice rozhodně neprospívající. Neexistuje totiž evropské klima, existuje pouze světové klima a celosvětové životní prostředí musíme zlepšovat v souladu se všemi státy světa. Není možné v Evropě vytvářet podmínky, které budou pro průmysl neakceptovatelné a tím ho vyhnat kamsi do Asie, kde bude fungovat za mnohem horších podmínek.

Pro nás Evropany je důležité, abychom při dosahování cílů green dealu neohrozili naši strategickou bezpečnost a nelikvidovali svoji konkurenceschopnost vysokými cenami energií. To všechno může způsobit takový společenský neklid, že budeme najednou čelit úplně jinými problémům. Koneckonců už se to děje, čelíme šíření polopravd a dezinformací, což naši nepřátelé podporují a baví se tím.

Chceme modrou a zelenou planetu, ale politika nesmí předbíhat vědeckotechnický rozvoj. Ideologie nemůže ohrožovat obranyschopnost.

Pevně věřím, že nově zvolený evropský parlament v kontextu strategického rozvoje Evropy na to bude myslet.