Byl jsem překvapen, že hned v pondělí po komunálních volbách se v médiích objevila zpráva, že státní zastupitelství ve Splitu označilo žalobu ve věci trestního oznámení proti Jiřímu Paroubkovi a mé osobě, jako neodůvodněnou.

Přestože jsme společně s Jiřím Paroubkem vydávali tiskové zprávy dokladující, že informace, které se objevují v médiích nejsou nijak nové, protože Miro Matijevič podal trestního oznámení již v roce 2006, nikoho to nezajímalo. Zároveň se žádný novinář nepozastavil nad tím, že Miro Matijevič má nejen soudně zakázáno o mne šířit, že jsem údajně trestně stíhán chorvatskými státními orgány, ale také se mne má za tyto nepravdivé výroky veřejně omluvit. Načasování těchto zpráv je tedy víc než zarážející. Utvrzuje mne to v pocitu, že měl někdo zájem poškodit mne, Jiřího Paroubka a potažmo sociální demokracii.

Tento příklad je důkazem toho, že když si novinář na politika vytvoří určitý názor a ke své argumentaci použije fabulace a neověřené informace, na které politik může mnohokrát reagovat a dokládat, že to není pravda, médii cílevědomě vybudované image se už nezbaví.

Možnosti politikovy obrany jsou tedy omezené a vždy záleží opět na médiích, kolik prostoru mu pro ni dají. Někdy mám pocit, že se jedná o záměr, neboť jistota zveřejnění politikových názorů pak spočívá pouze v možnosti placené inzerce. To by však znamenalo, že by se pluralita názorů mohla stát výnosnou záležitostí.

Petr Benda