Já chci moc poděkovat senátorům, všem, hlasovali pro to všichni, že nám ten návrh zákona vrátili. Protože krom toho, že je zcela bez pochyby prostě ten paragraf v rozporu s naším závazkem uvnitř Evropské unie, s naším závazkem, s naším rozhodnutím, poškodil by zájmy České republiky, tak je ten paragraf neproveditelný. Nedej bože, kdyby ten zákon jako prošel, jak by Ministerstvo zemědělství a Státní zemědělská a potravinářská inspekce v praxi kontrolovala tu neurčitost, tu skutečnost, že ten paragraf je tak hloupý, že říká: musí prodat. A teď říká: 55 % potravinářské soli třeba. To je výborný český výrobek, potravinářská sůl, to je tam jedna z těch 150 komodit takzvaně základních. To trošku srážím to, že to v podstatě celá úroveň toho pozměňovacího návrhu je prostě příšerná, je neproveditelná. Je v rozporu se všemi pravidly. Je to ostudou České republiky, že něco takového vůbec prošlo Parlamentem. A já souhlasím, vidím tamhle pana kolegu Nachera, souhlasím s tím, že ten problém je složitější. A tady je to dělané jak z knížky někdy třetí třídy základní školy: imperialisté, zlé řetězce, nebo někdy ten začátek předminulého nebo konec předminulého století, kdy nám stroje berou práci a podobně. Tak v této úrovni debaty my tady jsme. Bohužel tedy, jo. Ten problém je opravdu mnohonásobně složitější. Já vím, že někteří nebo ne všichni hlasovali pro ten návrh zákona a pro kvóty, kolem kterých se to asi nejvíc točilo, protože jsou nejvíc diskutabilní. Také jsem vnímal názor Ministerstva zemědělství, kdy ministr byl neutrální k tomu návrhu. Podle mě proto, že věděl, že by se shodil před svými kolegy na úrovni Evropské rady ministrů a věděl, že to není úplně košer a že nás to poškodí. Mimo jiné také proto, že krom toho, že produkujeme potraviny, ve kterých v té kategorii soběstačnost prostě soběstační nejsme, protože na některé prostě nemáme podmínky. A jiné země ty podmínky mají mnohonásobně lepší a my místo toho, abychom využívali to, že jsme schopni sem v zájmu nakupujících dostat ty levné potraviny a naopak lépe obchodovali s tím, co jsme schopni dělat a co je naší tradiční potravinou námi produkovanou, ve které se nám daří, tak tam my říkáme: my chceme úplně všechno i to, co neumíme pořádně udělat. Míchám do té diskuse o tom, o čem bychom se měli podrobně bavit, protože je řada komodit, ve kterých jsme víc než soběstační. A co tedy s tím hovězím, které nezbaštíme. Kdyby se vůči nám začali chovat ostatní evropské země stejným způsobem, tak budeme tedy ta stáda jako zmenšovat? SPD bude říkat: tak to postřílejte, protože prostě máme 130 % produkce hovězího vůči naší soběstačnosti. To budeme říkat? To je to řešení? Když by oni nám tedy začali říkat: ne, nebudete vyvážet obilí, pro spoustu zemědělců je to komodita, která je velmi dobře živí. A jsme více než soběstační. Více než soběstační, významně více než soběstační v řadě jiných komodit. Proto říkám, že ta debata je mnohonásobně složitější a že tohle řešení z 50. let uvažování podle mě, nebo možná ještě dříve, prostě nesedí a nefunguje.

Pan předseda Faltýnek, který mezitím odešel, tady položil řečnickou otázku, jestli jsme někdy chtěli ukončení debat na téma dotace do českého nebo do evropského zemědělství a podobně. Já tedy jsem ty diskuse se svými kolegy ministry tehdy vedl, s řadou z nich. Bavili jsme se o tom, o přemíře dotací, o jejich efektivitě, ale i o tom, že něco jsou dotace a něco jsou kompenzace, protože zemědělci musí plnit řadu evropsky, tudíž i řekněme rozhodnutí na úrovni Evropské unie, jejíž jsme součástí, ke kterým jsme se zavázali a protože musí plnit některé podmínky, tak dostávají v podstatě kompenzace za to, že něco nesmí. A těch je čím dál tím řekněme více a bude jich pravděpodobně více. Proto se tomu buď budeme muset přizpůsobit, anebo budeme muset říct: dobře, tak tedy už ne, s vámi už nechceme mít nic společného, my začneme obchodovat asi s někým jiným, možná na východě. To tady možná bude rezonovat. Já si prostě myslím, že máme být aktivní uvnitř té diskuse a hledat řešení, protože to, co nás v budoucnosti čeká, je významné řekněme prvky směrem - tlak na zemědělce i na producenty dřeva, respektive vlastníky a hospodáře v oblasti lesního průmyslu, bude tlak, aby více opatření bylo zaměřených na ochranu přírody a krajiny a k tomu budou následovat nějaké finanční, já tomu říkám kompenzace, protože ty zemědělci, pokud budou chtít být součástí toho dotačního systému nebo systému podpor, pak prostě budou muset na tato opatření přistoupit, takže ten tlak bude větší. No, o tom není debat, určitě pan ministr o tom mluvil na posledním jednání zemědělského výboru a ty diskuse nekončí, budou následovat.

Ale vrátím se zpátky k tomu meritu věci a k tomu návrhu zákona. Proto říkám znovu, chci velmi poděkovat senátorům za to, že brání ostudě. Trošku mě mrzí, že, protože zemědělství je plné byrokracie, nejsou výjimkou případy, kdy státní instituce chodí kontrolovat jedno a totéž, ale přitom to není jedna instituce. Senát - to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou bylo sjednocení kompetencí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, a Senát to znovu rozdělil. Senát znovu řekl: na jednu věc, neberte mě za slovo, ale jednu věc budou kontrolovat dvě instituce, že ji po každé vidí nebo že ji často vidí každá instituce jinak, protože zemědělci jsou takhle prostě řeknu přebyrokratizovaní, už v souvislosti s tím, že pobírají ty - někdo má pocit, že jsou to opravdu super zázračné peníze. Ale co oni pro to všechno musí udělat, aby je získali, to už nikdo moc nevidí. Těch papírů, kolik je kolem toho. A tahleta razítka - měli jsme šanci se jednoho razítka zbavit. Hygiena bude dál tedy řešit část toho potravinového světa a tutéž v podstatě totožnou, ale jinak definovanou bude řešit Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Mohli jsme se tohohle aspoň dílem zbavit. Podle mě se to nepodaří, protože jsem přesvědčen o tom, že rozumná část Poslanecké sněmovny podpoří spíše ten senátní návrh, aby ty ostudné kvóty vymizely.

Pan - teď mu nemůžu přijít na jméno - předseda klubu SPD se tady ptal: A co tedy chcete dělat? Fiala. Co tedy chcete dělat? No, určitě ne zakazovat dovozy, to přece všichni víme, že to je nesmysl, protože co to je soběstačnost, ještě zkusím říct. Co to je soběstačnost? To je poměr mezi tím, co zbaštíme z domácí produkce a tím, co celkově zbaštíme. Ten rozdíl je, co se doveze. V okamžiku, kdy míň dovezeme, zázračně stoupne soběstačnost. Že tady za bývalého režimu spousta komodit a potravin vůbec nebyla... (Reakce z pléna.) Nebo byla, ale pro někoho, někteří měli, někteří ne. Spousta také měla, a vzpomínáme si na to, že se sháněly pomeranče způsobem, že když se znala zelinářka s někým z kol a šicích strojů, tak si řekli: Hele, mně přivezou tři kola s přehazovačkou. - A já mám pár banánů nebo pomerančů navíc. - Tak se nějak dohodneme, a ty mi potom jenom přineseš ty peníze, protože to nějak vykšeftujeme.

Podíváte-li se na čísla jednotlivých druhů komodit, potravin, zjistíte, že v řadě případů po tom roce 1989 se změnila skladba spotřeby. Přestože my jako občané České republiky sníme zhruba o 8 kg potravin proti loňskému nebo předloňskému roku víc, za rok to stouplo o 8 kg, a baštíme čím dál tím víc, tak ale jíme víc zeleniny, víc ovoce, a naše možnosti jsou omezené. A teď přicházím k tomu, co tady říkal, nebo když se ptal pan Fiala, škoda, že to neví, ale tak já mu poradím, mohli bychom se společně na tom nějak domluvit, prostě cesta je podpora těch malých a středních. Cesta není omezování. Takhle. Podívejme se do Rakouska a do Bavorska. My sami vidíme, jak lidé tam - ti místní - nakupují od místních. Ale také proto, že mají co. Z našich vesnic ti malí výrobci a malí producenti v podstatě zmizeli. Když tady někdo říkal o těch prasátkách, tak prasátka zmizela, máme jenom velké odchovny prasat, velké chovatele. Ne výrobce, to jsem si tady jenom poznamenal k paní Jarošové, prostřednictvím předsedajícího, že prasata se nevyrábějí, ona se chovají, ale je to jedno. Já vím, co tím chtěla říct.

A pan ministr to, věřím, potvrdí, já jsem volal na jednání zemědělského výboru po tom, abychom se podívali po efektivitě vynaložených peněz, protože produkce českého vepřového stojí daňového poplatníka ročně necelou miliardu. Miliardu! Ne jako sto milionů nebo sto padesát. A chtěl jsem vědět, kolik opravdu to bylo a jakým způsobem je efektivně využíván takovýto velký objem peněz. My tady máme speciální národní programy na podporu, a to bych chtěl, jestli na to bude pan ministr zemědělství umět odpovědět, máme program na podporu produkce v zemědělství, přesně si nepamatuji to jeho číslo, když tak ho najdu, máme tam vyčleněno půl miliardy státních prostředků na podporu zemědělských firem s větším počtem než 250 zaměstnanců. Mě by zajímalo, kolik takových firem v České republice je. Já jsem to číslo nikde nenašel, kolik firem v České republice má v zemědělství víc než 250 zaměstnanců, máme na ně fond v národních zdrojích půl miliardy. Opravdu by mě to vážně zajímalo, a využití efektivity těchto národních zdrojů. Protože jedna věc jsou evropské peníze a druhá věc jsou národní zdroje. Tak.

Ještě snad poslední poznámku. My jsme opravdu připraveni dělat všechno pro to, abychom systematicky a systémově vytvářeli prostředí pro to, aby se produkovala regionální nebo lokální produkce potravin. Na jednu stranu jsme si vědomi toho, že nás to úplně nezachrání, na druhou stranu je to cesta, o které tady mluvil pan - nebo to nabízím panu poslanci Bláhovi, ono samozřejmě, když někdo dělá desítky hektarů třeba mrkve, možná stovky, ať to přeženu, schválně úmyslně přeháním, tak ten odbyt se hledá mnohem hůř, když je to jeden nebo tři takovíto producenti, protože ti už pak musí prostě musí do těch řetězců, a něco jiného, kdyby jich bylo 500 malých, středních, kteří tu produkci dokážou prodat ve svém okolí, a to je cesta, kterou bychom se mohli postupně vydat. Vím, že nepůjde ze dne na den, ale já bych do producentů a počtu producentů potravin v České republice raději střílel brokovnicí, a ne kulovnicí. To znamená, raději 5 tisíc malých obchodů, nebo producentů, než 5. Protože zákaz nebo omezování dovozu pomáhá těm pěti, ale ne těm pěti tisícům. A já myslím, že my máme dělat něco pro to, a některé kroky se dělají, já nechci vůbec v tomhle - něco už se děje, jsou tady programy na podporu spolupráce jednotlivých malých či středních zemědělců, to je v pořádku, to velmi podporujeme. Podpora, ale opravdu faktická, fyzická podpora těch malých a středních musí nastat. Bavíme se o degresivitě plateb do budoucna, o jakési míře zastropování, tak abychom hledali nějakou šanci těch úplně malých, aby měli šanci něco na té vesnici produkovat, protože jinak se zapouzdříme a nedostaneme se vůbec nikam.

Takže my jsme připraveni podporovat celý zemědělský sektor, ale brát ohled i na fakt, že ti malí a střední to mají těžší, a těm musíme vytvářet systémové podmínky takové, aby mohli existovat. To je podle mě nejlepší cesta, jak podpořit českou potravinu, kterou samozřejmě podporujeme.

Děkuji vám za pozornost.