Kolegyně, kolegové, pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové,
dovolte mi, abych se aspoň ve stručnosti vyjádřil k některým záležitostem dotýkajícím se této materie, kterou jsme opravdu poctivě projednávali řadu hodin na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a těch více než 130 pozměňovacích návrhů jsme opravdu probrali zleva, zprava, shora, zdola tak, abychom si řekli plusy a minusy.
Já musím nejprve obecně říct a vlastně zopakovat, že jsme pod tlakem, který nemusel být. Možná proto, že bylo nadbytečné projednávat novelu zákona o veřejných zakázkách, kterou jsme schvalovali někdy v druhé polovině loňského roku, nebo tak nějak to bylo, a projednávali ji tady řadu měsíců. Tím pádem ministerstvo mělo méně času na to, aby připravilo kompletně nový zákon. My uživatelé nebo budoucí zadavatelé zakázek zase neměli čas, a my jako poslanci dostatek prostoru, na prodiskutování všech nuancí tohoto zákona. Fakt, že samo ministerstvo k tomu návrhu zákona přineslo desítky pozměňovacích návrhů, potvrzuje to, co říkám, že jsme pod tlakem času zbytečně a že jsme se nemuseli do téhle situace opravdu dostat a je škoda, že jsme neměli víc času, protože přece jenom debata na téma, jestli je to složitější zákon nebo jednodušší, jestli je modernější nebo jestli přináší více starostí, by určitě přispěla, kdybychom ten prostor měli aspoň o měsíc, možná o dva měsíce déle. Myslím, že by si to ten zákon zasloužil už proto, že jakmile začne platit - a já doufám, že nezačne platit sedm dní po tom, co jej schválíme, to by byl faul vůči zadavatelům veřejných zakázek, protože tahle změna, která přichází, přinutit je, aby začali po sedmi dnech, co tento materiál schválíme, jednat v souladu s tímto zákonem, tak to přinese zbytečný chaos a starosti. Nechal bych tam původní záměr předkladatele a netrápil bych budoucí zadavatele tím, že je přinutím sedm dní po vyhlášení tohoto zákona, aby podle něj jednali.
Ten zákon je o zhruba sto paragrafů delší než ten, který jsme novelizovali v loňském roce, ze zhruba 170 paragrafů jdeme na 270, a jsou tam některé přístupy, které si myslím by stály ještě o diskusi. Jeden z nich je poplatek antimonopolnímu úřadu, protože si myslím, že vlastně ani jedno z toho, co tam je, není moc dobře, ani těch tisíc korun, ani těch deset tisíc korun. Měli jsme hledat nějaký lepší způsob, jak zabránit zneužívání toho institutu možnosti podat námitky k ÚOHS, aby nedocházelo k tomu nebo méně docházelo, protože úplně zabránit se tomu asi nikdy nedá, ale méně docházelo k tomu, že se ta konkurenční bitva bude odehrávat byrokraticky i na území ÚOHS, aniž by to mělo nějaké opravdu reálné a faktické důvody. Ta snaha výboru zvýšit tu částku byla vedena tímto přesvědčením, ale ÚOHS nám na jednání výboru deklaroval, že se obává toho, že částka deset tisíc korun za ten poplatek je nebo může být Ústavním soudem případně zpochybněna, neboť jde nad úroveň minimální mzdy a může být tudíž zpochybněna. Přesto výbor pro veřejnou správu doporučil tuto vyšší částku právě proto, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto institutu, ale jak říkám, podle mě není dobré řešení ani jedno. Vybíráme ze dvou řešení, která nejsou moc dobrá.
Diskutovali jsme hodně o soutěžení na cenu, což je velká debata v celé České republice, taková ta snaha o získání zakázky tím, že tu cenu přeženu směrem dolů, získám zakázku a pak jdu za zadavatelem a říkám: jsou nutné vícepráce apod. Tady musím jednak říct, protože existuje mýtus, že podle stávajícího platného zákona, novelizovaného i předtím novelizovaného, nás zákon o veřejných zakázkách nutil nebo nutil zadavatele k tomu, aby soutěžili na co nejnižší cenu. Není to pravda. Podle zákona už dnes platného i předtím platného bylo možné soutěžit na vícekriteriální - dávat vícekriteriální soutěže, ale problém je v poskytovatelích dotací, neboť správci dotačních fondů a různých takovýchto institucí, které poskytují dotace veřejné správě, a dneska už téměř bez dotace nepostavíte v podstatě nic, tak tito správci fondů dávají zadavateli do podmínek, že dostanou ty peníze jenom tehdy, pokud vyberou někoho s tou nejnižší cenou. Takže tenhle problém zákon o veřejných zakázkách nevyřeší podle mého hlubokého přesvědčení, vyřeší ho pouze fakt, že bude ten, kdo poskytuje dotaci, respektovat to zadání veřejné zakázky a fakt, kdo zvítězil a splnil všechna kritéria, nejenom toto jedno. Já považuji soutěžení na cenu v řadě případů - neplatí to automaticky všude - za nebezpečné, za vlastně dopředu vybírání toho nejlacinějšího, co by si sám člověk domů nikdy nekoupil, ale měli bychom se zamyslet nad tím, jak přinutit orgány, které poskytují finanční dotace, aby tuto podmínku zadavateli nedávali, ať si zadavatel v souladu se zákonem rozhodne o tom, jaká kritéria použije.
Jinak, když mluvím o kritériích, diskutovali jsme o tom, zda zvýhodnit či nezvýhodnit firmy zaměstnávající lidi s hendikepem. Já jsem hluboce přesvědčený, že ten zákon, tak jak je, je dostatečný v tom, aby si zadavatel případně takovéto kritérium do vypsání veřejné zakázky dal. A je nebezpečné dávat do zákona, že každý, kdo zaměstnává hendikepované nebo je součástí nějaké koalice firem, které žádají o zakázku, že mají ve sdružení někoho, kdo zaměstnává lidi s hendikepem, že by měl automaticky slevu při posuzování 15 %.
