Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte i mně říct pár slov k tomuto návrhu zákona, který je dalším návrhem zákona, který vnucuje vlastníkovi, tentokrát vlastníkovi restaurace, o tom, co má nebo nemá býti, nebo co smí nebo nesmí býti konáno uvnitř jeho vlastního zařízení. Musím tady připomenout možná i slova pana kolegy Pilného, který včera, tuším to bylo, kdy nám říkal, že tady je jediná pravicová strana, to jsou občanští demokraté, tak myslím, že teď budete mít všichni příležitost se znovu přesvědčit, kdo je vpravo a kdo vpravo není, protože tady zasahujeme do práva vlastníka se rozhodnout, zdali bude mít hospodu nebo restauraci kuřáckou, či nikoliv. A podotýkám, že restauračních zařízení se zákazem kouření z rozhodnutí vlastníka je v České republice čím dál tím více. Podotýkám, že řada vlastníků restaurací se tomuto trendu přizpůsobuje.
A je podle mého hlubokého přesvědčení zbytečné a skoro někdy i nemožné udělat jasnou dělící čáru mezi tím, co ještě bude kontrolovatelné a co kontrolovatelné nebude. Konec konců na to upozorňoval i jeden z mých předřečníků, který říkal, že ta vlastní kontrola zejména na těch malých obcích a vesnicích v podstatě žádná nebude už proto, že náklady, které jsou s tím spojeny, byť Ministerstvo zdravotnictví říkalo, že jsou náklady marginální. Čas ukáže, jak to vlastně je. Ale úpěnlivě se Ministerstvo zdravotnictví bránilo tomu, aby tyto marginální náklady platil stát, chce, aby je zaplatil ten, kdo poukáže na toho kterého, který jaksi porušil tento zákon. A v případě, že se nakonec ukáže, že jej opravdu porušil, zaplatí to ten dotyčný, který porušil zákon. A v případě, že ne, zaplatí to v podstatě ten, kdo se tak domníval a nechal odvést na své vlastní náklady toho dotyčného k vyšetření a podobně.
Tolik jenom obecně, protože si nemyslím, že máme vlastníkovi nařizovat v tomto ohledu, jak se má, anebo nemá, nebo co má, nebo nemá dovolovat. Je to na jeho rozhodnutí a těch rozhodnutí je čím dál tím více, protože z praxe nebo to funguje tak, že živnostník, který tu hospodu má, je na tom finančně závislý. A v případě, že vidí, že je zájem, aby se v restauraci nekouřilo, případně vymezí nějaký čas sám podle svých praktických zkušeností, aby se třeba v době obědů, večeří a podobně nekouřilo, to myslím, že je správné. A za sebe říkám, že to podporuji a nemyslím si, že to má nařizovat stát nějakým zákonným opatřením.
Pozorně jsem poslouchal pana ministra a jsem rád, že alespoň někde k nějakému kompromisu dojde. Začnu těmi elektronickými cigaretami, protože pan ministr dobře ví, že škodlivost elektronických cigaret prokázána nebyla, že je to cesta kuřáků, jak se případně odnaučit kouřit a zmenšovat dávky nikotinu tak, aby se případně s kouřením mohli rozloučit, a neprokázala se škodlivost těch výparů. To podotýkám a velmi zdůrazňuji, protože často slyším argumenty, že cigarety někomu smrdí a podobně. To v případě elektronických cigaret neplatí. Možná proto výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nakonec podpořil, aby se tento zákon elektronických cigaret v podstatě netýkal.
U stavebně oddělených prostor, tam jsem pochopil, že je tady vůle k nějakému kompromisu jej najít. To považuji za správné. Aspoň toto, aby v případě, že už někdo investoval do této oblasti a má stavebně oddělené prostory a chce tímto způsobem vyjít vstříc kuřákům i nekuřákům, pak si myslím, že najde-li Poslanecká sněmovna nějaký kompromis v této věci, zaplať pánbůh za něj.
Alkohol se tady taky zmiňoval. Tím, že tady všichni mluvili o zákoně jako o zákoně proti kouření, tak trošku jsme si nevšimli řady věcí, které byly v tom zákoně napsány a týkaly se konzumace alkoholu. Děkuju za vyjádřenou podporu na zvýšení ze 4 původně navržených procent etanolu na 4,3, což znamená, že už si na sportovní akci může, nebo bude moci dát desetistupňové pivo, nebude si moci dát tedy grog ani svařák, což tedy považuji za chybu a škodu, kterou zbytečně budeme působit, stejně jako si nebude moct dát, a je to jakási skoro bych řekl kulturní tradice, že u divadelního představení, kdy během přestávky si ti, co řídí, jdou dát vodu nebo kafe, a ti, co neřídí, si dají sklenku bílého nebo červeného vína zpravidla, nebo malé pivo, protože stejně mezi přestávkami víc nestihnou, tak to považuji taky za chybu tohoto zákona, že jsme se těmto pravidlům mohli vyhnout. A bylo by dobře, kdyby případně některé z pozměňovacích návrhů toto napravily, protože si nemyslím, že by se v kinech nebo z návštěvníků kin stávali alkoholici a podobně. Spíš to patří ke kultuře, nikoliv k řeknu pijáctví v tom nejhrubším smyslu slova.
O vypreparování z tohoto zákona této absolutní nemožnosti používání alkoholu tady také mluvili někteří mí předřečníci, což jsme kritizovali velmi na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, neboť by hotelové školy, vinařská učiliště a podobně nemohly pracovat s alkoholem jako takovým, nemohly by se učit jej podávat, protože ten návrh zákona zakazoval i podávání alkoholu. A to považuju za chybu. Kéž by Poslanecká sněmovna aspoň v tomto také našla vůli vyjít vstříc středním školám, které běžně s alkoholem pracují, ať už jsou to zmíněná vinařská učiliště, či hotelové školy a podobně.
Čajovny - jsem si tady ještě napsal. To myslím, že by byla také velká chyba, kdybychom tímhle způsobem knokautovali zařízení, která také nejsou zdrojem nějakého významného problému a nejsou určitě původci toho zla v tom špatném smyslu slova. Bylo by dobře, abychom čajovny v tom zákoně vůbec neřešili, neboť patří také k jisté kultuře, není to něco, co bychom museli za každou cenu do toho zákona dávat v té restrikci jako takové.
Ještě se zmíním o venkovních prostorech. Nejprve obecně k tomu tabáku, protože tabák, málokdo to ví, z prodeje tabáku má Česká republika více jak 50 miliard ročně, teď podle posledních čísel, jak prošlo Poslaneckou sněmovnou zdražení této komodity, je to o 4 miliardy více. A byť jsme to nepoužívali, a myslím, že to ani nepatřilo do věcnosti k tomuto návrhu zákona, přesto to tady musí zaznít, protože to často slýchám, jak daňoví poplatníci doplácejí na kuřáky a že jim všichni platíme to jejich léčení, tak je třeba tady alespoň pod čarou říci, že léčení kuřáků stojí zhruba 11,5 miliardy ročně a víc jak 50 miliard má státní rozpočet z tabáku jako z prodeje komodity. Kéž by si všichni ti, kteří se dopouštějí na svém zdraví či na čemkoliv, vydělali na sebe v uvozovkách tak, jako to dělají kuřáci.
Vím, že to je pod čarou. Uvědomuji si, že to není ta relevantní debata, že to není o financích, přesto si myslím, že tady takováto poznámka zaznít má a musí.
Tolik aspoň za sebe. Já pro ten zákon jako takový hlasovat nebudu z principu, o kterém jsem tady mluvil od začátku, ale zcela určitě jsem připraven podpořit některé kompromisy, které tady naznačil i ministr zdravotnictví. Tam si myslím, že se v řadě případů potkáme.
