veterinární zákon projednáváme v Poslanecké sněmovně poměrně dlouho, byly k němu dělány semináře ještě před prvním čtením, protože problematika tohoto zákona je opravdu široká, a to od kvalifikace člověka, který zasahuje do procesu chovu zvířete až po způsob jeho chování, až po kvalifikaci třeba i představených veterinární správy, kde se mění povinnost mít druhý stupeň, kde se mění povinnost mít vysoké vzdělání do dvou let v případě, že se jedná o představeného veterinární správy, tak se toto pravidlo zvolňuje ze dvou let na pět, to znamená, že dnes platí, že v zásadě by téměř mohl nastoupit člověk, který má pouze veterinární školu, ale nemusel by mít druhou atestaci. V tomto ohledu se situace zjemňuje.
To, co ale je součástí veterinárního zákona, co všichni zcela správně a oprávněně sledujeme, je situace týraných zvířat. Tady to, co tady říkal kolega Pavera a směřují k tomu některé pozměňovací návrhy, všímání si situace kolem útulků, o tom, co to je vlastně útulek, charakteristika, protože když se to tomu provozovateli útulku hodí, je provozovatelem útulku, když se mu to nehodí, tak najednou není a utíká z toho systému. V tomhle ohledu bych řekl, že je dobře, že se ta charakteristika upřesňuje, aby bylo jasné a definitivní, kdo tím útulkem opravdu je, jaké má povinnosti a podobně.
Ale týká se to útulků - a na to chci upozornit - spíše malých zvířat, koček, psů a podobně.
Já jsem interpeloval minulý týden nepřítomného ministra zemědělství v kauze odebraných téměř 80 koní chovateli, který koně týral a z titulu rozhodnutí veterinární správy získala tyto koně do předběžné péče obec. Stojí ji to 350 tisíc korun měsíčně. Přičemž ty počáteční náklady byly zhruba jeden milion korun. Chci říci, že tenhle zákon s tím v podstatě s tou situací nic nedělá. Upozorňujeme na to velmi dlouhou dobu, tady máme v České republice případy týrání dobytka a velkých druhů zvířat, koní zejména, ale je to i u ostatních druhů zvířat, krávy, kozy, ovce atd. Veterinární správa má složité kompetence v tom rozhodnutí, protože v okamžiku, kdy to rozhodnutí udělá, musí se příslušná obec začít starat, která nemá finanční prostředky a není finančně kryta ta péče, proto ti veterináři kolikrát nevědí, co s tou situací dělat. Já na to chci upozornit v souvislosti s projednáváním tohoto zákona, protože v tomhle ohledu tady máme všichni dluh a Ministerstvo zemědělství nemá, řeknu, definitivní řešení proto, aby tu situaci řešilo. Pokud tedy nepovažuje za situaci to, že rozhodne veterinární správa, dá ta týraná zvířata do péče obci a pak už se o nic dalšího nestará. Myslím, že by tady měla být jasná pravidla proto, aby v případě, že dojde k týrání velkých zvířat, abychom to uměli řešit také. Že to nejsou jenom útulky pro psy a případně kočky.
Ten zákon zase otvírá řadu jiných, to už tady bylo řečeno v tom zákoně předešlém, že jsou tam možné přílepky. Já je tady kritizovat nebudu, protože si myslím, že jsou téměř všechny věcné. Co přináší ten zákon, tak už je jednoznačné stanovení povinnosti, aby příslušný veterinární lékař musel být členem komory, pokud chce vykonávat veterinární činnost. To je zásadní změna, doposud to nebylo úplně jasné. Tenhle zákon definitivně říká, že škola nestačí, musíte být členem komory. Pokud nejste členem komory, nemůžete vykonávat veterinární činnost. To bych chtěl upozornit, to je jistá změna, která povede k tomu, že veterinář, bude-li chtít vykonávat povolání, které vystudoval, bude se muset držet, řeknu, vnitřních pravidel fungování veterinární komory atd. atd. Může to přinést některé problémy v praxi a je už potom tedy na Státní veterinární správě a komunikaci s komorou, aby se to neotáčelo proti chovatelům. Já mám obecně obavu, že půjdeme-li tímhle tvrdým sankčním způsobem dále, bude za chvilku takový ten obecný chov zvířat, psů, koček, papoušků, rybiček a já nevím koho všeho, stane se to záležitostí jako je to na západ od nás jenom pro ty bohaté. Protože bude tolik povinností, tolik, řeknu, možností sankcí, tolik hlídání a zároveň možnosti sankcionování, že lidé budou si opravdu rozmýšlet, jestli si pořídí či nepořídí do rodiny psa. Možná je to dobře, někdo namítne, vždyť přece ať si ho pořídí každý, kdo na to má, ale mi bychom se měli ohlížet zcela určitě na to, že je tam řada povinností, které by být nemusely.
A ještě jedna věc. Vznikají nové agendy a je možná škoda, že ten chovatel bude muset tomu státu několikrát říkat jednu a tu samou věc. Měli bychom, stejně tak jako se to stalo s těmi včelami v souladu s debatou se Svazem včelařů, že se bude využívat LPIS na komunikaci a k tomu, aby hospodáři na plochách, kde hospodaří, věděli, že tam včelstva mají apod., aby některé další agendy byly postupně sjednocovány, aby stát neobtěžoval chovatele informacemi a nepožadoval od nich informace, které už fakticky má.
Děkuji vám za pozornost.
