Občanští demokraté úmyslně nevystupovali na začátku ještě před projednáním programu, neboť jsme věděli, že jsme se konečně domluvili na tom, že tento materiál vůbec projednáme. Jenom připomenu skutečnost, že jsme jako občanští demokraté - a myslím, že jsme nebyli sami - navrhovali projednání tohoto návrhu zákona již v říjnu loňského roku a přes deklarovanou prioritu, o které tady vládní ministři říkají, že ta voda je priorita, tak jste několikrát to zařazení jako pevný bod na jednání Poslanecké sněmovny odmítli. Tím jenom trošku naznačuji, že to s těmi prioritami možná není tak úplně fér, co tady padá. Nicméně jsem rád a chci za to poděkovat, že jsme vůbec byli schopni se domluvit na tom, že alespoň formou mimořádné schůze jsme schopni projednat tyhle klíčové zákony. A kdybych tady ocitoval - protože jsem si napsal některé citace pana ministra Tomana, který tedy momentálně teď telefonuje, který tady přímo na mikrofon řekl, že schůze je k ničemu - tak to tedy myslím, že popřel sám sebe. Mají-li se projednat zákony, které předkládá vláda, pak tomuhle protimluvu nerozumím. Projednáváme zákony, vládní návrhy zákona, a ministr zemědělství tady zároveň říká, že to je k ničemu. Není to k ničemu.

I ten zákon o vodách jsme měli projednat už v loňském roce, protože ztrácíme čas. Pan ministr Brabec tady říkal - a já s ním v jedné věci souhlasím - že není pravdou, že by vláda neudělala nic. To je pravda a v tomto možná někteří mí předřečníci k vám byli nespravedliví, ale pravdou je, že je to pomalé a je toho málo. O tom jsem přesvědčený a pokusím se to doložit. Stejně jako není pravda, pane ministře životního prostředí, že se na suchu a na tématu sucho začalo pracovat až před šesti lety. To není pravda. A už vůbec není pravda, že by se na tom nepracovalo koncepčně.

Pozemkové úpravy, což je jeden z významných nástrojů, jak řešit sucho, jsou tady tuším už od roku - pan ministr Toman to možná bude vědět - 93, 94, nebo tak nějak. Je to jeden z klíčových nástrojů, který máme. Který tedy - mimochodem zase musím připomenout, když jsme jako opozice navrhovali posílení rozpočtu pozemkových úprav při debatě o státním rozpočtu - tak jste to tedy odmítli, přestože to je tedy priorita řešení sucha. Ale dobrá budiž. Je tady alespoň novela zákona o pozemkových úpravách, které - alespoň tak, jak poslouchám své kolegy na jednání zemědělského výboru - považujeme za důležité a za jeden z nejúčinnějších nástrojů, jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak s krajinou pracovat a co s tou krajinou opravdu dělat.

Takže, prosím, neříkejme, že tady nikdy nebylo nic koncepčního, že až když vy jste přišli, tak teprve tehdy se věci začaly řešit. Ještě bych možná připomněl jednu věc, v roce 2012 - a to bylo v době, jak správně pan ministr životního prostředí říkal, kdy o problematice sucha tady v podstatě debatováno téměř nebylo - my jsme zavedli monitoring eroze, pravidelný monitoring eroze, zanesení dopadů, ministr zemědělství měl každý týden na poradě informaci o tom, jak to s erozí vypadá, a připravovaly se podklady k tomu, abychom mohli erozi řešit. Pan kolega Farský tady dnes řekl velmi moudrá slova, která se týkají právě eroze, neboť území České republiky je zhruba z 50 % zemědělská půda, zhruba z 50 % (opakuje s důrazem) ohrožená erozí. A fakt, že prostě nemáme nástroj, jak s těmi, kteří nedodržují pravidla hospodaření - a říkal to tady taky ministr zemědělství, ne všichni dodržují pravidla, někteří ano a těch je potřeba se zastat, ale někteří ne... Vím, jak bylo složité domluvit si tu erozní vyhlášku.

Ministr životního prostředí, když jsem ho, tuším, v loňském roce interpeloval, proč když je připravena od roku 2017, tzn. nemáme nástroj, kterým by byl stát schopen řešit situace, kdy někdo špatně hospodaří - a těch případů mám několik, pan ministr životního prostředí mi tady veřejně slíbil, že do 30. 6. bude. A není. A nebude. Teď máme nový termín 31. 12. Já intenzivně komunikuji s paní starostkou z obce Lety, která už dnes tedy není sama, stává se to běžné, protože to, co se dnes děje v přírodě, co se dnes děje i v souvislosti s těmi dešti, které přicházejí, tak ty posuvy půdy, přesuny a ztráta zemědělského půdního fondu je způsobena významně vodní erozí. Určitě napříč politickým spektrem znáte situace, kdy se pohnulo obrovské množství masy půdy a někam se sesunulo, což je případ Let, které ho nejsou schopny řešit z titulu toho, že nemáme tu erozní vyhlášku, která by jasně směřovala k legislativním opatřením, postižením viníků, ale zároveň i zabezpečení toho, aby se situace neopakovala. Tak přesto, že vláda deklaruje, jaká priorita řešení sucha je, tak nástroje, konkrétní věci, které potřebujeme, prostě pořád nemáme. Je to chyba. Konkrétní věc, co nám opravdu může významně pomoct. A jestli tady pan kolega Farský velmi správně zmiňoval, že ztráta zemědělského půdního fondu - to jsou čísla z roku 2018 - představuje zhruba hodnotu 10 miliard korun, je to ve zprávě Ministerstva životního prostředí o stavu vodního hospodářství - a nemít tenhle nástroj - tak je to, promiňte, pane ministře, ale nezodpovědnost. Prostě musíte ty své úředníky přinutit, aby něco dělali, protože to je konkrétní opatření, na kterém se všichni shodneme, byť to bylo těžké, uznávám, mezi Ministerstvem zemědělství a mezi Ministerstvem životního prostředí, ale když už jste se konečně na něčem shodli, opravdu nechápu, proč to tady ještě není.

Bylo tady zmiňováno - zas bych odcitoval pana ministra, který to třeba vysvětlí... Pan ministr životního prostředí tady říká - já to najdu: Dešťovka je na lidech, my jim Dešťovku nemůžeme nařídit - říkal pan ministr Brabec. V zákoně o vodách - návrh vlády - je povinnost, že každý, kdo bude nově stavět své bydlení, je povinen Dešťovku mít. Na obcích, malých městech, kde se staví převážně rodinné domky, žádné paneláky, možná není problém, naprostá většina lidí už tu situaci nějak řeší. My, co žijeme na vesnici, to víme, protože ty sudy připojené různými mechanismy na okapy apod., okapové svody, to je naprosto běžné a velká část lidí žijících na vesnicích to dělá. Nevím, jak třeba tady v Praze, pokud zbouráte nějaký dům mezi domy, jak tam potom technicky budete ty obrovské nádrže dělat nebo ta opatření, která tam budete muset dělat. Já přicházím s pozměňovacím návrhem, který umožňuje, aby v situacích, kdy jde o neřešitelnou záležitost, ty správní úřady, které budou povolovat novou stavbu nebo její rekonstrukci, ke které bude potřeba stavební povolení, nebyly vystavovány povinnosti, kterou nebudou schopny splnit. To si myslím, že bychom se mohli snažit nějak od sebe oddělit, protože někdy to technicky prostě nebude vůbec možné a byla by škoda zastavit bydlení. Už takhle v případě, že tam dáme tu povinnost, musíme počítat s tím, že lidem tento návrh bydlení zdraží. Už to nebude čistě na nich, tak jak si to dnes dělají a třeba využívají i těch dotací prostřednictvím programu Dešťovka, což je v pořádku, já ten program absolutně nehaním, nicméně v množství vody, která nám chybí, tohle nás samozřejmě nezachrání a doufám, že je o tom přesvědčený i pan ministr životního prostředí.

Zákon o vodách - a už to tady někdo z mých předřečníků říkal, § 12, s čím přichází. On přichází s termínem rozhodnutí z moci úřední. Dnes je to tak, že společnosti, které využívají vodních zdrojů a využívají je po dohodě se státem - na základě správního rozhodnutí dostaly nějaké povolení a podle toho správního rozhodnutí jsou povinny se chovat, vodoprávní úřady to kontrolují a ten systém nějak funguje. Nápad Ministerstva životního prostředí je bez ohledu na správní rozhodnutí z moci úřední rozhodnout, že správní rozhodnutí neplatí a my vám v tuhle chvíli vodu prostě nepustíme. Možná k tomu bude nějaký další legislativní krok formou vyhlášky, ten jsme k dispozici nedostali. A já si myslím, že to takto úplně udělat není možné. Podle mě by ten zákon - a už to tu taky někdo říkal - by se měl více věnovat prevenci, možná bychom se měli podívat do těch jednotlivých rozhodnutí, zdali ještě jsou proveditelná nebo jestli málo reagují na stav vody, aby ti, jichž se to týká a kteří podnikají a potřebují zejména povrchovou vodu ke svému podnikání, věděli, jak se mají chovat v čase v případě, že té vody ubývá a je jí méně a méně, protože rozdíl mezi povodní a suchem je zejména ten, že povodeň přichází ze dne na den téměř, kdežto sucho vzniká mnohem delší dobu, takže ti, co potřebují povrchovou vodu, jsou schopni se na to připravit. A bylo by dobře, aby tam stát nevstupoval jako ten mocný, který rozhoduje z moci úřední, ale jako ten, kdo pomáhá, tzn. hledá nějaké preventivní opatření a pracuje s těmi subjekty, které vodu potřebují, neboť už dneska vidíme, jaké ekonomické škody nám nadělal virus, jak se z toho budeme pravděpodobně jako Česká republika dlouhou dobu vzpamatovávat, a myslím, že by bylo nadbytečné teď přilívat vodu do ohně a ještě dalším subjektům komplikovat život touhle skutečností.

Protože samozřejmě platí, že banky, které případně financují některé podnikatelské subjekty, vezmou na vědomí skutečnost, že tomu, komu půjčují, může být z moci úřední řeknu zakázáno podnikat v tu chvíli a může to znamenat řeknu ohrožení existenční pro ty, kterých se to týká.

Co mě mrzí, není tady paní ministryně pro místní rozvoj, ta to asi nepovažuje za prioritu, řešení problematiky vody, ale já jsem přesvědčen, že i do jejího resortu to spadá, neboť by se v územních plánech, které obce a kraje projednávají ve spolupráci se státem a státem dotčenými organizacemi, dávají dohromady a plánuje se nějaký rozvoj, tak se v těch územních plánech musí a má objevit i fakt a faktor potřeby vody v tom území. Mělo by být v územních plánech zahrnuto, kam je ještě rozvoj možný z titulu toho, že ta voda případně nebude k dispozici, protože v praxi prostě není možné dovolit další rozvoj někde, kde nebudu schopen, nebo nebude území schopno dodat dostatečné množství vody.

Pan ministr zemědělství tady mluvil, a v tom má naši absolutní podporu, to je záležitost propojování vodohospodářských soustav. To je problematika, která je finančně náročná, ale ukazuje se, že to je cesta, kterou musíme absolvovat. Některé informace z Ministerstva zemědělství mám a chci říct, že tam můžete naprosto počítat s naší podporou, protože jedině propojení vodohospodářských soustav zajistí vodu, a v tomhle případě, co znám projekty osobně, tak jsou projekty Praha versus Střední Čechy, které jsou vzájemně extrémně potřebné. Co mě ale mrzí, většina z vás to možná neví, ale ministr životního prostředí to určitě ví, stejně jako ministr zemědělství, ví to i ministr průmyslu a ministr dopravy, s kterými to projednáváme, a to je 750 milionů kubíků vody, to množství se neustále zvětšuje, pod řeknu Kladnem a dalšími obcemi s tím souvisejícími. Tohle jezero vzniklo důlní činností. A podle mého hlubokého přesvědčení ztrácíme čas řešením té situace a využití té vody. Je mi líto, že to takto musím říkat. My jsme o tom s panem ministrem jednali několikrát, chvilku si to přehazovalo Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu, protože se dohadovali, kde je vlastně hranice toho, co jsou důlní škody, a co důlní škody nejsou. Já bych tady chtěl na tuhle záležitost upozornit a poprosit, aby se alespoň ministerstvo té situaci opravdu intenzivně věnovalo, protože 750 milionů kubíků je zhruba jedna třetina spotřeby vody v České republice, a to už podle mě by nám mělo extrémně stát za to, abychom se tu vodu snažili využít v nějaké rozumné podobě.

Ještě poznámka, to musím říct, to si nemůžu odpustit, kdy se tady pan ministr životního prostředí chválil, jak jste dokázali změnit myšlení lidí. Já bych tu moc té vlády fakt nepřeceňoval. Lidi si sami všimli, že ta voda není. Lidi sami při pohledu do přírody a při pohledu do studny pochopili, co se v té přírodě děje, a od nás se v tuto chvíli očekává, abychom hledali řešení, které tedy já osobně nevidím v tom, že dáme ochranu vody do ústavy, to samotné nám neušetří ani litr, ale při debatě nad konkrétními opatřeními a hledáním cesty, jak tu vodu v krajině zadržet, tam jsme připraveni spolupracovat.

Jedna z věcí, o které si myslíme, že je jednoduchá, budeme brzy projednávat stavební zákon. Ve stavebním zákoně bude určitě pan ministr zemědělství a zemědělský výbor navrhovat řadu věcí, které se budou týkat vody, zjednodušování staveb, hledání způsobů, jak odpárat nadbytečnou byrokracii, aby se při zemědělském hospodaření daly budovat případně nové vodní nádrže, retenční a podobně. Co ale můžeme udělat poměrně jednoduše, a já souhlasím s těmi, co zde říkali, že už tady bylo 320 rybníků nějak vybudováno nebo vyčištěno, že to je fakt opravdu málo a že máme velkou šanci a stačí, když to zjednoduším, pomoci se zadržením vody v krajině tím, že více pomůžeme vlastníkům, a teď myslím napříč, to je jedno, jestli je soukromý, pokud je využíván veřejností, je jedno, jestli je to obecní nebo krajský majetek, vlastníkům neprodukčních rybníků, zejména tam, kde se neočekávají nějaké velké zisky, pomoci s likvidací kalů. S likvidací té sedliny, toho bahna, protože to jsou často nejnáročnější - finančně nejnáročnější operace. Někdy se stává, vzhledem k té vyhlášce o kalech, o které jsme mluvili na zemědělském výboru a tuším, že i na plénu, stává se, že to, o co se v minulosti, kdysi dávno zemědělci a hospodáři prali, to znamená bláto, bahno z rybníků, aby ho mohli dávat na pole, dneska někdy vzhledem ke kontaminaci je potřeba s tím bahnem nakládat nikoliv jako s odpadem, to znamená, už ho nemůžu vyvézt na to pole, ale někdy ho dokonce nemůžu dát ani na obyčejnou skládku, ale musím to bahno odvézt na skládku velmi nebezpečného odpadu, což jsou strašlivé peníze. V okamžiku, kdy ten existující rybník nebo vodní nádrž a podobně, nenese žádné peníze, má prostě spíše funkci související s životním prostředím, tak do toho nikdo nepůjde. A my k tomu nepotřebujeme žádné stavební povolení, nepotřebujeme k tomu žádnou super velkou byrokracii, aby se rybníky čistily a zvýšili jsme tak významně schopnost zadržet vod v krajině, a poměrně rychle. Ty přehrady, tak jak to tady bylo řečeno, pan ministr zemědělství tady říkal, že to není plán stavby přehrad, to, co představili, ale území, která navrhují chránit. Nicméně všichni víme z praxe, že postavit přehradu není vůbec jednoduché, že to často hýbe veřejností, a že i kdyby zrovna ten konkrétní návrh veřejností příliš nehýbal, tak náš stavební zákon je natolik kostrbatý, že dřív jak za 10 let, možná za 15 se k výstavbě nějaké přehrady nedostaneme. My máme šanci udělat některá opatření, ať už v oblasti hospodaření, ať už v oblasti řešení eroze, tak v oblasti vyčištění toho, co vyčistit můžeme, a zvýšit tak retenci a kapacitu stávajících malých vodních ploch. To můžeme udělat rychle, a za to bych velmi plédoval.

Děkuji vám za pozornost a potom se přihlásím k pozměňovacím návrhům, které jsem podal v podrobné rozpravě. Děkuji.